Ahoj, umí vaší pejsci štěknout na nějaký váš povel? Viděla jsem to jednou a bylo to tak že páníček ukázal dva prsty jako písmeno V a pes na něj zaštěkal, říkal tomu psí pozdrav. Jak se se psem takový štěkací povel učí?
Počkáte až pejsek začne štěkat, přidáte povel a psa pochválíte/odmenite. Pak povel zopakujte a pes, chtící odměnu začne přemýšlet za co to bylo. S trochou trpělivosti to máte za chvíli naučené.
Nebo pejska frustrujete tím, že držíte něco pro něj cenného ( míček, pamlsek, pešek) tak, aby na to nedosáhl a dáváte povel “ štěkej”, případně použijete nějaký vizuální povel ( vztyčený prst, véčko).
Pes nabízí různé chování, skáče, přešlapuje .. a když vyštěkne, potvrdíte , že to udělal dobře ( slovně nebo klikrem) a pes dostane to , o co usiloval.
Tak já mám opačný problém. Jak psa sklidnit když spustí štěkot?
Můj minulý pes uměl štěkat na povel. Jde o to zachytit nebo vyvolat moment, kdy pes štěkne, označit to povelem a odměnit. Když to děláte správně, za chvíli to pes pochopí.
Je to hezký efektivní cvik, ale je dobrý si důkladně rozmyslet, jestli to psa naučím. Ten můj pes se tím totiž docela rozštěkal a naučil se štěkáním řešit nával emocí…. A tam už bylo těžké to zklidnit.
Všichni naši psi uměli a umí štěkat na povel.Ovšem každý se to naučil na jiný podnět.Když si třeba vzpomenu na prvního berńáka,tak ten neštěkal na nic,hračky,lidi,zvířata až jsme koupili takové veliké koště na zametání ve chlívě.Vzala jsem ho ven a začala zametat dvůr a ejhle,pes přilítl a začal na koště dorážet a štěkat.No tak vymetený dvůr jsme od té doby neměli.Naučit se to dá každý,ale někdy to dá zabrat.No a ruku v ruce s povelem štekej učím i povel stačí pro uklidnění.
Já mám spíš psy neštěkavý, takže to považuju za docela těžkej cvik.
Štěkají vlastně jenom když hlídají. Jinak štěkot ke komunikaci nepoužívají.
Jednoho svého ovčouna jsem naučila štěkat na zvonek, Pavlov by měl radost 😊.
Měl spojený - zvonek - návštěva - hlídám, štěkám. Takže jsem jenom předsunula ten povel “štěkej”a cinkla na zvonek.
Jo, a moji psi se spolehlivě rozštěkají (a rozběhnou se k bráně), když zahlaholím “ dobrý den ”, třeba do telefonu. To ale pochopitelně funguje jen doma .
Jo, to byl Marbulin, když u našich na chalupě řekl někdo dobrý den, hned letěl blafat k oknu, když se bylo v baráku nebo k brance, když na zahradě. On začal štěkat někdy až skoro v roce, na povel jsem ho to učila, byla to dřina, ale povedlo se, při učení jsem zkoušela kde co, nakonec jsem ho vzala ke kamarádce, jejíž psi to uměli a bylo to hned
Teď mám štěknu štěkavýho, tak to snad půjde líp.
Mne si bělouš vycvičil, a to, když jsme venku, stoupne si přede mne a významně štěkne několikrát za sebou hledíc mi soustředěně do obličeje a pak do očí…už mě to naučil-znamená to, že má velkou žízeň v tom teple…taky mi to chvilku dalo než jsem pochopila,ale funguje už roky. Odmění mě radostí a poskakováním 😋 a já nalévám vodičku….
V terénu on nebude pít z potoka, to jen v nouzi nejvyšší. Ví, že když se významně zahledí na vodní hladinu, já zaberu a dovtípím se a naleju mu jeho odstátou vodičku do misky….přece trochu kultura stolování né 🤦♀️
To je tedy princátko ! 🤣🤣🤣
k té kultuře stolování… Na cestu měl Yoda konzervu (ondá ji dostal jako dárek k nákupu) a do hor a na výlety jsem mu brala “psí salámy”. Oboje se v teple a na cestách blbě podává - omatlané misky, mastné ruce… ale už to mám vychytané. Beru totiž polévkovou lžíci a jak pravila naše devadesátiletá babča, pes jí pak podstatně kultivovaněji, než její pravnoučata 😄 Naberu vrchovatou lžíci - podám vzorně sedícímu dogounovi - on to slízne, já naberu lžíci… U přístavu na CHiemsee si nás točili a fotili… Yoda byl velikou atrakcí. My tam měli oběd, tak ho nenechám v náročném dni hladového 🤭
Jinak pije z každého potoka, rybníka, jezera, studánky raději, než z misky. A to se mu tahám s miskou i vodou. Hlavně tam, kde to neznám a nevím, jak je to s možností napití
Našeho GR jsme učili štěkat skoro dva měsíce. On v podstatě neštěkal vůbec. Tak dvakrát do roka bafnul, když se lekl svého stínu na zahradě, ale jinak ho nevyhecovali ani jiní štěkající psi.
Teď už umí. Ale ty začátky, kdy už věděl, co chceme, ale zdráhal se, jsme byli mrtví smíchy. Různě špulil pysky, krčil nos, přešlapoval předními a vyloženě se odhodlával. Když už štěknul, sám sebe se lekl, uskočil a když jsme všichni vypukli v neuvěřitelný jásot, div neuletěl, jak nadšeně vrtěl ocasem 😂
A i teď, když mu řeknu, aby štekal, našpulí pusu a znovu se na mě podívá, jestli jako opravdu má štěknout a chvilku mu trvá, než se správně postaví a zjistí se, že opravdu je připraven na štěknutí. Jak kdyby ladil nástroj. A pak má pořád tu stejnou upřímnou radost, že se mu to povedlo 😀
Vidět dogouše krmeného lžící, tak taky stojím, zírám, fotím…🙂 určitě prima řešení než řešit mastnou misku, sebe a psa, natož potom velkého.
Navíc Yodík je takový velký černobílý elegán “jakože v pán v obleku”…působí tak na mne tím svým vzhledem a postojem na fotkách (třeba ta fotka na křesle s pradědou v pozadí). No a pak rozevlátá hubinka to vždycky rozsekne 😀 je boží!
Omlouvám se, že je to odbočka od tématu.