Dobré ráno, jaký je váš názor na koupi staršího psa? Mám na mysli uchovněného dospělého psa. Jak si zvyká na nové majitele a prostředí nebude to pro něj utrpení? Mám možnost takového pořídit, v inzerci se taky občas objeví, tak asi to nebývá tak problémové?
Záleží. Tohle má většinou svůj důvod, musíte se poptat na konkrétního jedince.
Starší pes si na novou smečku zvykne, i když je to pro něj samozřejmě těžší než pro štěně. Záleží ale velmi, jaké neduhy a frustrace si táhne z předchozího života, no a pak se s tím musí pracovat individuálně (vlatsní zkušenost).
Známí si takhle vzali staršího psa, který byl prodán z chovu. Byl vrácen původními majiteli kvůli nezvládnuté separačce. Noví majitelé to už pak zvládli, ale byla to makačka, zažité vzorce jsou zažité vzorce.
Tak ono také záleží na plemeni.Rozhodně bych se na psa dojela podívat,nechala si ho předvést majitelem,seznámila se s ním.Něco jného je společenské plemeno a na druhé straně třeba takový pastevec.
Odpověď na příspěvek uživatele Anonymní z 14.09.2023, 06:40:40
Jo to podobný, jako, když si vezete psa z útulku. Něco už má nahranýho na hadrdisku a je hodně na Vás, jak se s tím popasujete. Pes za sebou nemusí mít nic špatnýho, ani nemusí mít špatné návyky, může to být naprosto bez problémů. Je ale dobré prostě počítat s tím, že se něco může objevit a být si vědom toho, co zvládnu, na co stačím a na co ne. Rozhodně se pokuste co nejvíce od chovatele dozvědět, dejte na svou intuici a vnímejte, jestli s Vámi ten člověk hraje na rovinu. Vezměte si psa na procházku - vy sami, nejlépe třeba opakovaně, ať vidíte jak pes funguje, jak reaguje venku, nejen doma, vezměte si něco dobrýho, nějaké odměny a zkuste si, jak bude reagovat, když spolu nejen půjdete na vodítku, ale něco po něm budete chtít. Nezapomeňte na řádnou smlouvu, zkuste si projet recenze na chovatele, ať víte s kým máte tu čest.
Odpověď na příspěvek uživatele Rapotačka z 14.09.2023, 08:30:35
No já mám různý zkušenosti.
Prvního pesana, kterýho jsem si brala jako starší odložený štěně, to neberu, pořád to ještě bylo štěně .
Moje první útulková babička - kterou jsme brali jako jedenáctiletou a za kterou jsem v útulku byla několikrát, byla u nás doma hned, úplně hned a ščastlivá.
Oproti tomu Tali, která k nám přišla jako už pubetální jedinec, který měl předtím 4x jiný domov, tak tam to haprovalo. ne že by byla nešťastná, ale nechtěla nikoho a prostředí jí nesedělo (z kotce myslivců na okraj Prahé, sice okraj, ale rušnější, než kotec odkud ji sem tam někdo občas vytáhl do lesa)
Současná útulková babička - taky jedenáctiletá, tak ano byla ščastná, že má nový domov, ale! bylo na ní vidět v určitých chvílích nějaký smutek. Trvalo to dlouho, než se otevřela. Ne že by nám nedůvěřovala, nebo nás neměla ráda, ale jako by pořád čekala.
Myslím, že je to fakt kus od kusu. U odkoupení staršího psa od chovatele bude prostě záležet na tom, jak se se psem pracovalo doteď. Dovedu si představit, že to může být úplně bez problémů, a dovedu si představit i potíže.
Trochu větší obavu bych měla vzít si psa “jen tak od někoho” třeba přes bazoš, přes facebook, takové to “z rodinných důvodů věnujeme”, “dcera má alergii”, “stěhujeme se”. Vlastně bych to asi ani neudělala. Ta pravděpodobnost, že pravým důvodem pro věnování psa je jeho nezvládnutí, by mi vadila.
Jinak mi zrovna z útulku napsali, že našli nějaké starší záznamy a zjistili, že u nich byl Finn na hlídání v roce 2017 jako půlroční. Takže mu nejsou 1-2 roky, jak se myslelo, ale 6 let.
To je dost velký rozdíl. To veterinář nepoznal? Divné.
No, i na místní veterině, kde jsem se na věk zkusila zeptat, mi řekli - jakmile je pes dospělý, nedá se to poznat. I starší pes může mít hezký zuby, i mladý pes může mít zuby v háji.
Jinak mi ten věk celkem sedí k chování, sice to je částečně i povaha, ale občas jsem si říkala, že na dvouletýho je až moc rozumnej. Zase nutno dodat, že on s tou svojí roztomilostí a figurou prostě vypadá mladý, skoro až štěněcí. Minulej pes se zase jako praštěnej mlaďoch choval po celý život, no… 😀
No, i na místní veterině, kde jsem se na věk zkusila zeptat, mi řekli - jakmile je pes dospělý, nedá se to poznat. I starší pes může mít hezký zuby, i mladý pes může mít zuby v háji.
Jinak mi ten věk celkem sedí k chování, sice to je částečně i povaha, ale občas jsem si říkala, že na dvouletýho je až moc rozumnej. Zase nutno dodat, že on s tou svojí roztomilostí a figurou prostě vypadá mladý, skoro až štěněcí. Minulej pes se zase jako praštěnej mlaďoch choval po celý život, no… 😀
Ono nejde až tak o to, jestli jsou zuby pěkný a nebo škaredý, jako spíš o otěr zubů. A netrefit psa v rozmezí čtyři pět let je fakt dost haluz. 🙈
Ono nejde až tak o to, jestli jsou zuby pěkný a nebo škaredý, jako spíš o otěr zubů. A netrefit psa v rozmezí čtyři pět let je fakt dost haluz. 🙈
Tak já nevím… fakt to je “tak dobře” poznatelné? Klidně se zkusím zeptat nějakého dalšího náhodného veterináře, až půjdu kolem, ona i ta místní veterina je někdy trochu jako střílení na slepo 🙂
Tak já nevím… fakt to je “tak dobře” poznatelné? Klidně se zkusím zeptat nějakého dalšího náhodného veterináře, až půjdu kolem, ona i ta místní veterina je někdy trochu jako střílení na slepo 🙂
Tak ke mě přijde spousta psů, kteří nemají nic a vždycky věk určujeme podle zubů.
Určitě jsou věkové kategorie, kde se to může určovat hůř. Nebo má pes zuby v tak špatném stavu, že se to prostě nedá v rozmezí několika let určit.
Ale netrefit rok až dva roky starého psa od šestiletého? To já se v tomhle směru i po x stovkách psů považuji za amatéra, ale věřím, že bych to rozeznala. 🤷🏼♀️
Tak jsem se znovu zeptala na veterině na odhadovaný věk Finna, vetka se trochu bránila, ale přeci jen na něj koukla a řekla 3-4 roky 🙃 Asi budu brát těch útulkem zmiňovaných 6 let jako fakt.
Ono nejde až tak o to, jestli jsou zuby pěkný a nebo škaredý, jako spíš o otěr zubů. A netrefit psa v rozmezí čtyři pět let je fakt dost haluz. 🙈
Noo zrovna moje fena má z nějakýho důvodu zuby ošoupaný fakt hodně, a to má od dětství striktně zakázaný kameny. I tak. Rozhodně její zuby vypadají na 8 a víc a ne na necelé 4 roky. Bohužel
ti letého jezevčíka s PP, neuchovněného už nechtěl majitel, nacpala mi ho kamarádka, že pes byl v kotci, ona pro něj dojela a hledala mu nové majitele. Jela jsem se k ní na něj podívat, podvyživený, hrbatý. Nastoupil hned ke mě do auta a už se ode mě nehnul. Fakt kostra, na Dornovce zjistili zlomený žebro, posunutou pánev, zablokovanej kříž, vyosenou kyčel a rameno. Vše se dalo srovnat, psa jsem uchovnila. Odezírá mi myšlenky.
Když jsem dostala slovenskou lidožravku, tak mi v útulku řekli že je jí asi 1,5 roku, ona tedy vypadala jak odrostlý štěně, taky jen kostra, chlupy skoro žádný, až po pár letech při mrtvičce mi řekl vet že je jí víc než si myslím. S tou to byl jinej boj, strachová agrese obrovská, no bojujem pořád a už to nějak doklepem. Odhaduju teď že by jí mohlo být tak 12- 13 let. 3edivej čenich má dost, pár zubů už chybí, ale elánu má v lese pořád na rozdávání….
