Výše zmiňovanému dítěti to již bylo vysvětlováno i násilnou formou… 😀 A stejně nic.
Jde o načasování, formu sdělení, důslednost. Pokud to nefunguje, chce to něco z proměnných změnit. Pokud např. u psa volím manuální vysvětlení, nejlépe to funguje ve fázi, kdy psa napadne “tak si říkám, že asi skočím na stůl”. Ve stejné fázi by mohlo fungovat vysvětlení i takhle malému dítěti. S tříleťákem už se ale trochu mluvit dá, vysvětlit od podlahy, stanovit pravidla, důsledně hlídat… domluvit odměnu za dodržování, důsledky nedodržování, atd.
Samozřejmě, snadno se to řekne, hůř uvede do praxe…. A když to tři roky nefunguje, je tam něco blbě, dítě neví, že to nemá dělat, nebo ví, že to dělat může, protože na něj dospělí nemají páky.
No a mezi dětičkami v našem okolí máme děti velmi dobře vychované, které to ale se zvířaty moc neumí, prostě se s tím nesetkávají. Mají spíše respekt, pejska si pohladí, ale je to spíš o tom jim říct, co jo a co ne. Ale to je fakt snadné, když jsou zvyklé poslouchat.
A pak dítě také solidně vychované, ale s dost problematickou povahou, rozhodně bych ho nenazvala pohodovým nebo vyrovnaným, ale toto dítě se psem prostě umí. Doma má psa teprve rok, ale myslím, že bylo zvířatům vystavováno i předtím, a prostě ví, kam šáhnout, jak hladit, jak se chovat…
Já náhodou děti cvičím. Osobně jsem toho názoru, že dítě zhruba do plus mínus dvaceti je dítě a pečlivým výcvikem se z něj stane, tedy možná, člověk.
Výcvik probíhá přiměřeně věku a také povaze dítěte. Momentálně mám 3,5 let starého vnuka. Je s ním sranda, se zvířaty vychází výborně, ono mu taky nic jiného nezbývá, vzhledem k tomu co jich máme. S výcvikem zvířata ráda pomáhají. Že se kočka netahá, to například vysvětlily kočky samy a rychle. Teď si s nimi hraje s provázkem a papírkem. Na koně ho dcera vysazuje od té doby co umí sedět a naštěstí ho mají rádi.
Problém jsou psi. Krade jim totiž granule a přes moje protesty je pojídá.
Taky mi pomáhá s králíky. Já je čistila a Štěpánek s malými vidlemi pomahal. Pak , když jsem vyvážela kolečko se otočím a Štěpánek si dával pauzu, sbíral králičí bobky, vždy jeden dal pod pysky našemu SAO Harymu a jeden sobě. Pes bobky vyplivl.
Já náhodou děti cvičím. Osobně jsem toho názoru, že dítě zhruba do plus mínus dvaceti je dítě a pečlivým výcvikem se z něj stane, tedy možná, člověk.
Výcvik probíhá přiměřeně věku a také povaze dítěte. Momentálně mám 3,5 let starého vnuka. Je s ním sranda, se zvířaty vychází výborně, ono mu taky nic jiného nezbývá, vzhledem k tomu co jich máme. S výcvikem zvířata ráda pomáhají. Že se kočka netahá, to například vysvětlily kočky samy a rychle. Teď si s nimi hraje s provázkem a papírkem. Na koně ho dcera vysazuje od té doby co umí sedět a naštěstí ho mají rádi.
Problém jsou psi. Krade jim totiž granule a přes moje protesty je pojídá.
Taky mi pomáhá s králíky. Já je čistila a Štěpánek s malými vidlemi pomahal. Pak , když jsem vyvážela kolečko se otočím a Štěpánek si dával pauzu, sbíral králičí bobky, vždy jeden dal pod pysky našemu SAO Harymu a jeden sobě. Pes bobky vyplivl.
Nejsem u těch situací tak často, abych dokázala posoudit, zda rodiče udělali nebo neudělali dost a proč jejich výchova nepadá na úrodnou půdu a pes je stále trápen, ale je mi ho samozřejmě líto a doufám, že se to povede nějak vyřešit. O to větší radost mi pak dělá, když vidím dítě, který má upřímný zájem a ke zvířátkům se chová hezky i bez velkého vysvětlování. Pokud budu mít někdy vlastní děti, určitě bych je k tomu taky chtěla vést, ale právě se trochu bojím, aby v nich spíše nebyl ten “surovec” s touhou zkoušet, co zvířátko vydrží… A zda bych zvládla dostatečně a správně motivovat k citlivému chování.
Tak úplně nejjednodušší máte jít těm dětem příkladem. Pokud vy se budete chovat ke zvířeti ohleduplně a dítě vás bude mít za vzor od malinka, přirozeně se naučí základy nápodobou. 🙂 Samozřejmě moc pomáhá mít ty zvířata neustále doma, aby to pro dítě nebylo něco vzácného, a naopak aby dítě pochopilo, že když se chce zvíře ňuňat, tak si řekne. A když nechce, tak ho prostě necháme být.
Protože mám chvilku času, rozhodla jsem vložit instruktážní video, jak probíhá výcvik mladého budoucího včelaře. Zatím se jedná pouze o pozorování babičky, jak se snaží dostat roj z větve zhruba 7-8m nad zemí. při sledování videa se zaměřte na hlásek mého miláčka, který se pokouší lžíci vyklopit. Fotka číslo tři, přesně dokumentuje jeho něžnou dušičku😏.
Já synovi chování ke zvířatům cpu do hlavy od té chvíle kdy se dokázal sám pohybovat a tudíž byl potenciál k čapnutí jakékoliv části zvířete. Často jsem slyšela, že se na to mám vyprdnout a že z toho nemá z rozum. Ale stojím si za tím, že je třeba dát hranice od začátku. Jasně nedávala jsem přednášku 6-ti měsíční žouželi, ale chytila ruku a říct “tohle zvířátkům neděláme”. A postupem času nabalovat info a případně vysvětlovat.
Teď ve 4 letech si jsem jistá, že se dokáže zvládnout seznámení skoro s každým zvířetem a už jsem ho i slyšela školit nějaké kamarády ve školce. A narozdíl od některých dospělých se nezhroutí při představě, že naše káčata jdou na podzim do mrazáku. Naopak se jako správný vědátor kouká na vnitřnosti co mu rozložím na stůl a zkouší jestli si pamatuje co to je.
Chápe, že máme zvířata jako kamarády a zvířata jako konzervy. A že k těm “konzervovým” by se měl chovat nejlépe jak může, protože ony se pak v určitém smyslu postarají o nás.
Já synovi chování ke zvířatům cpu do hlavy od té chvíle kdy se dokázal sám pohybovat a tudíž byl potenciál k čapnutí jakékoliv části zvířete. Často jsem slyšela, že se na to mám vyprdnout a že z toho nemá z rozum. Ale stojím si za tím, že je třeba dát hranice od začátku. Jasně nedávala jsem přednášku 6-ti měsíční žouželi, ale chytila ruku a říct “tohle zvířátkům neděláme”. A postupem času nabalovat info a případně vysvětlovat.
Teď ve 4 letech si jsem jistá, že se dokáže zvládnout seznámení skoro s každým zvířetem a už jsem ho i slyšela školit nějaké kamarády ve školce. A narozdíl od některých dospělých se nezhroutí při představě, že naše káčata jdou na podzim do mrazáku. Naopak se jako správný vědátor kouká na vnitřnosti co mu rozložím na stůl a zkouší jestli si pamatuje co to je.
Chápe, že máme zvířata jako kamarády a zvířata jako konzervy. A že k těm “konzervovým” by se měl chovat nejlépe jak může, protože ony se pak v určitém smyslu postarají o nás.
Mě co rok vysazuje zemědělec chňapkou na senáž na stoh se senem 🙂 Lepší než atrakce na pouti 😀 Hlavně proto, že tam nejsou ty bezpečnostní prvky, a já musím sedět obkročmo na té jedné “dlani” té chňapky, a je to dost nestabilní posez - zpravidla tam máme ještě naloženou autoplachtu z avie, kterou následně na tom stohu nahoře rozkládám, aby se tím ten stoh přikryl…
Krásné téma. Někdy je ale těžké naučit zacházet dítě ze zvířetem, když to nedokáže dospělý člověk. Znám chovatele korely, jejíž drápy byly 5 cm dlouhé že nemohla pořádně lézt po pletivu a zobák stejně tak přetostlý o několik cm, a majitelé si ničeho nevšimnou, jakoby bylo vše v pořádku, jak takový rodič může naučit správně se starat o zvíře své dítě?
