Irský setr na vodítku

Stará určitě není…mohla bych se zde sáhodlouze rozepisovat, ale ve své podstatě jde jen o to, aby byl člověk OPRAVDU důsledný, já bych klidně řekla, že člověk musí být paličatější než pes. Prostě budeš tahat, tak se nikam nedostaneš, budeme stát na místě. Z vlastní zkušenosti musím říct, že je to vopruz, minimálně ze začátku toho člověk víc prostojí než prochodí, ale nakonec to půjde…ale opravdu to nemusí být otázka týdne. Já vám klidně za sebe řeknu, že s pubertální pyrenejkou jsem tahání resp. netahání na vodítku řešila měsíce…to byl souboj vůlí, no a taky se nakonec naučila, resp. zjistila, že v tomhle jsem paličatější  než ona. Že já nemusím nikam chodit, že klidně budu stát a stát. A to moje pyrenejská psice je to nejtrucovitější, nejvzdorovitější, nejpaličatější psí stvoření, které jsem měla. 

Další metoda, co mi pomáhala je tzv. “opilá chůze”, rychlé změny směru…deset kroků v pravo, deset vlevo, deset zpátky, deset směr severo-severo východ…fena se mi po chvíli začala soustředit a spolupracovat.

https://www.chovzvirat.cz/clanek/987-chuze-na-voditku-v-tali-podani/ 

zkuste si ten článek přečíst, Zrzavci to moc hezky popsala.

Majda:

Ahoj, chci si postěžovat a nevím jestli je možná ještě nějaká rada. Mám fenku irského setra, jsou ji 3 roky. Je strašně paličatá a nejde s ní pořádně chodit na vodítku. Strašně tahá ať dělám co dělám nic nepomáhá, asi už  je stará na nějakou výchovu? Děkuji 

A to ji máte tři roky a řešíte to až teď? Proč jste si ji pořídila? Ano, vím, řečnická otázka.

K věci viz Sardullah.

Ještě bych jen dodala můj čistě laický pohled na věc. Lépe se to nacvičuje s vylítaným (unaveným) psem. Zkuste třeba postroj na tahání (nějakej sedák), ve kterém bude mít fena dovoleno vás tahat, nebo-li tahání bude žádoucí a ať si holka zatahá, ať se někde proběhne na volno, vyřádí, pocvičte, zaměstnejte hlavinku, no a domů pak připnout vodítko na obojek a prostě půjdeš na povoleném vodítku a nebo budeš stát.  

A jestli teda moc neotravuju s mýma připomínkama, tak bych tady zmínila zkušenosti s mým irským setrem. Nebyl teda lovecky veden, dala jsem mu jen nějaký základní výcvik..sedni, lehni, chůze u nohy, zůstaň, čekej a přivolání…to mi v běžném provozu stačí, ale ten pes nejraději prováděl v terénu…nevím, jestli se tomu tak říká i u loveckých psů…revír. Byl vypuštěn, dostal povel a začal prohledávat terén, pokud našel třeba zajíce v křoví, tak zůstal štronzo a nebo si sednul…za to byl pochválen, odměněn, další fáze jako je vyhnání zvířete se tedy nekonala, to fakt s hobby psem na procházce je kravina a pokračujeme…revír. Pracoval neskutečně, nevšímal si při tom lidí, psů, prostě nekoukal napravo nalevo, ale makal. Zaměstnal se u toho nejen pohybově, ale i tu hlavinku. Akorát to nejde provozovat úplně všude, protože při tomto má setr dost velký rádius pohybu…třeba 50-100 metrů od páníčka žádný problém. Tahle vzdálenost se samozřejmě dá korigovat povelem, ale tam kde je větší pohyb lidí a psů a tak, tak to prostě nejde, protože ne každý je nadšen, když vidí pobíhat velkého psa na volno a páníček daleko za ním. A je jedno, že ten pes si dotyčných nevšímá. Je prostě potřeba brát ohled a vybírat na toto vhodné lokality.

Neumím si představit, že bych mu tohle minimum neumožnila, protože pozorovat, jak to má pes v sobě, aniž by ho to někdo učil, jak je to pro něj přirozenost takhle pracovat. To je prostě radost. 

Navíc si myslím, že setři obecně jsou hodně inteligentní psi, kteří pracují rádi a spolupracují se svým “vedoucím” ochotně, tak s takovým psem je ta práce pak samo domo jednodušší.

Ano, dá se to naučit i dospělý pes. Ale bez důsledné práce (a je to fakt docela protivná práce) to nebude.

Mně nejvíc pomohla ukázka trenérky, jakože mi to ukázala přímo na mým psovi. A to jsem si myslela, že to dělám dobře a že zhruba vím, jak na to. Bez toho ukázání bysme se to mohli učit třeba roky, takhle mám “vyřešeno”, stačí psa jednou dvakrát upozornit a už vzorně ťapká. 

No, a tak si myslím, že se můžete zkusit řídit nějakými postupy podle internetu, ale osobní ukázání šikovnýho trenéra by vám pomohlo nejvíc.

Souhlasím se sardullah, že je praktické to proložit taháním na postroji. Prostě kdykoliv na to nemám nervy nebo pes nedokáže vůbec vnímat, bude na postroji a může tahat. Kdykoliv mám nervy a sílu a chci to pocvičit, pes je na obojku a jedem fakt důsledně, že prostě vodítko nenapne a basta. I kdybysme měli ujít jen 50 metrů a pak jít zpátky na postroj.

Pokud nedáváte psa fyzicky, doporučuji halti ohlávku. 

Eva Štemberová má v online poradně (placená, na facebooku) popsaný postup na netahání s pomocí halti ohlávky.

Jinak jsem koukala i na on-line kurz netahání podle Kristýny Dostálkový, tam je fajn, že cvičíte podle videí několik týdnů a je to čistě a pouze pozitivní, takže tím jakoby nic nezkazíte a třeba fakt něco zpracujete a naučíte se.

keriton:

Ano, dá se to naučit i dospělý pes. Ale bez důsledné práce (a je to fakt docela protivná práce) to nebude.

Mně nejvíc pomohla ukázka trenérky, jakože mi to ukázala přímo na mým psovi. A to jsem si myslela, že to dělám dobře a že zhruba vím, jak na to. Bez toho ukázání bysme se to mohli učit třeba roky, takhle mám “vyřešeno”, stačí psa jednou dvakrát upozornit a už vzorně ťapká. 

No, a tak si myslím, že se můžete zkusit řídit nějakými postupy podle internetu, ale osobní ukázání šikovnýho trenéra by vám pomohlo nejvíc.

Souhlasím se sardullah, že je praktické to proložit taháním na postroji. Prostě kdykoliv na to nemám nervy nebo pes nedokáže vůbec vnímat, bude na postroji a může tahat. Kdykoliv mám nervy a sílu a chci to pocvičit, pes je na obojku a jedem fakt důsledně, že prostě vodítko nenapne a basta. I kdybysme měli ujít jen 50 metrů a pak jít zpátky na postroj.

Jinak jsem koukala i na on-line kurz netahání podle Kristýny Dostálkový, tam je fajn, že cvičíte podle videí několik týdnů a je to čistě a pouze pozitivní, takže tím jakoby nic nezkazíte a třeba fakt něco zpracujete a naučíte se.

Souhlasím se sardullah, že je praktické to proložit taháním na postroji. Prostě kdykoliv na to nemám nervy nebo pes nedokáže vůbec vnímat, bude na postroji a může tahat.

Mě to rozlišování “postroj=tahání” a “obojek=netahání” přijde praktický v tom, že ne vždycky je na to učení čas. Navíc známe to asi všichni…natěšený pes, jen co vytáhne nos z baráku, tak už jde do tahu. A co teď…potřebujete třeba psa rychle jen vyvenčit a v tu chvíli fakty není čas pohybovat se rychlostí 30 metrů za 30 minut nebo je potřeba se přesunout do lokality, kde můžu nechat psa minimálně upustit páru, abych s ním mohla nějak rozumně pracovat…no a pak jde celá důslednost stranou. Jako my lidi si můžeme říct "tak dneska nemám čas, náladu a pod, tak to tahání přežiju nebo na tu louku holt dojdeme s taháním, ale jaký signál to dává tomu psu.  No a s tím postrojem tohle dám bez problémů, bez toho, abych psu sdělila, že se na obojku někdy tahat může a někdy nee. Ale tak možná na to má někdo jinej názor, nejsem žádnej kovanej kynolog, spíš pocitovej vychovávatel.

Já jsem strašně nedůslednej člověk, dle toho to asi s mojí výchovou vypadá, ale pokud už je něco, kde u mě přes to nejede vlak, tak to prostě nesmím dovolit NIKDY. Jako jasně, když už je pes vychovaný, tak se dá přihmouřit očko a občas nějakou malichernost neřešit, ale hlavně v počátečním stádiu, si myslím, že by měl člověk fakty zatnout zubiska a nedělat vyjímky.

No můj pes má to tahání tak trochu v krvi a to zastavování na něj vůbec nefungovalo, fungovala jenom ta změna směru, ideálně jít zpátky. Takže dost často jsme se motali sem a tam na místě docela dlouho. A taky funguje prostě si hodit přepínací vodítko přes rameno, připnout psa a jít se projít do lesa mezi stromy.

Majda:

Děkuji za odpovědi, ale to víte že to řeším, už od jeho štěněcích let mě to trápilo, ale prostě se mi to nedaří a nedaří. Už jsem nad tím zlomila i hůl a pak mi to zase nedá že bych se eště ráda o něco pokusila ale prostě nevím jak přesně na to.

Tak si vemte na pár lekcí trenéra. Fenka je ještě mladá, vyplatí se Vám to 

Chce to úplně jiný přístup, když pochopíte princip , půjde to už ráz na ráz. Fenka asi taky zatím netuší, co po ní chcete.

Způsobů a přístupů je mnoho. Nechci se dotknout Sardulah a ostatních, ale podle mýho, když pes tahá už nějaký týden, není to věc trpělivosti, ale něco s ním prostě komunikujeme špatně.

A umí fenka něco? Má alespoň nějaké základy poslušnosti? Přivolání? Chůze u nohy ?

Ta možnost kombinovat s postrojem,kde se může tahat je super, protože jen na obojku by ta důslednost dle mého fakt nešla, jsou situace, kdy prostě není čas, třeba se musí dojít z bodu A do bodu B a není na to celý den. Ten článek od Zrzavci je vážně super.

Tahání a starší pes, jde to. Já žila nějakou dobu ve Skotsku, dům uprostřed polí, vodítko pes nepotřeboval, pak jsem se vrátila do ČR a vodítko bylo potřeba a ouvej, nějak jsem to neřešila, už to byl starý pán, pak se narodila dcera, pes, kočár a tahání prostě nepřipadalo v úvahu. Naučil se netahat, ale jen, když jsem měla kočár, netahal ani když ho pak vodila s era, jako malinká, ale to si myslím, že bylo v něm, asi cítil, že ho vede někdo jiný. On byl většinou na volno, měl dobře přivolání a bez vodítka i perfektní chuti u nohy, když bylo potřeba.

Nechci se dotknout Sardulah a ostatních, ale podle mýho, když pes tahá už nějaký týden, není to věc trpělivosti, ale něco s ním prostě komunikujeme špatně.

Tak tohle nerozporuju. Já mám vždycky tendence to brát tak nějak podle sebe…těch psů už jsem měla vícero a ne na každýho fungovala stejná taktika. Tak si člověk řekne ..nefunguje tohle, zkusim to jinak. 

Ale v čem vám musím dát za pravdu, že ukázaná platí. Tady už se pak nebavíme o tom, jak naučit psa netahat, ale o tom, jak naučit páníčka, jak komunikovat se psem, jak psa něco něco učit.

A je fakt, jestli má zadavatelka fenečku od štěněte a žádnej výsledek, tak by asi bylo fakty nejlepší vyhledat odbornou pomoc…

Chodíte pomalu. Pes to nezvládá. Má 4 nohy a úplně jiný rytmus chůze než člověk. Jděte jeho rychlostí, s povelem rychle/běžíme, zpomalujte s povelem, běžte s kachnou v tlamě, pes bude mít práci - nebude se odměňovat taháním.
Nemusíte mít ani ohlávku, ani škubat vodítkem. Učte se to doma, tam není nic zajímavého, naučte “jdeme”, “běžíme”, “pomalu”, stejně jako sedni lehni, nijak se to neliší. 
To jen lidi, nevím proč, si myslí, že chůze se učí venku, když psovi hrabe.
Naučím se doma, pak na zahradě, pak na náměstí a pak u psů atd.
Učí se mírně unavený pes.
Postroj místo škrtícího obojku (obojek, na kterém se pes škrtí) někdy zafunguje úplně sám i bez výcviku.
Naučte se obléct výstroj, když je pes v klidu. Člověk se obléká, pes leží, nevotravuje. Vyjít ze dveří v klidu. ………

Cca https://www.youtube.com/watch?v=Z8cPkTh7Y3k&ab_channel=NigelReed

“Chodíte pomalu. Pes to nezvládá. Má 4 nohy a úplně jiný rytmus chůze než člověk.”

Vidíte, a mně výborně funguje, když zařadím naschvál hodně pomalé tempo. Protože v tu ránu psovi dojde, že bude muset zpomalit, pokud má zvládnout dodržet pravidla (nenapínat vodítko). A jak musí zpomalit do pro něj nepřirozenýho tempa, je pro něj mnohem snazší se uhlídat, protože už prostě to kráčení pomalým tempem je “práce”, na kterou se soustředí. Vlastně mi přijde i jednodušší mu to vysvětlit v tom pomalým tempu, protože požadavek není jen nenapínat vodítko, ale hlídat si tempo, vzdálenost… čím je to pro něj divnější, tím víc pozornosti tomu musí věnovat.

Když pak zrychlíme do normální chůze a může začít poklusávat, snáze se zapomene, protože se pohybuje svým přirozeným tempem a tudíž na to nemusí moc myslet.

Někdy psovi naordinuju velmi pomalý úsek, když je takový rozlítaný a nevnímající nebo zpovykaný z něčeho a nechce se mu začít vnímat. Tak dám ruce do kapes a jdeme ultra-pomalu. To mu brzy dojde, zapne vnímání, a můžeme zase zrychlit. Používám to nejen na netahání, ale i na držení se v rozumné vzdálenosti, když jde "na volno” (se šňůrou na zemi).

Může být. Ale jak mu řeknete, aby šel pomalu? 

Na držení se v přijatelné vzdálenosti stačí psa často přivolávat, ne jen tak, ale i pro hru, pro vodu, pro cokoli, ne že ho jen votravuju. Není vycházka, že se jen jde, ale prokládá se povely, úkoly, třeba posadit na dálku, přinést něco, v začátku výcviku/výchovy hodně, hodně často, do zblbnutí, takže pes čeká, že něco budu chtít, že bude muset přiběhnout, bude svačinka, tudíž neběhá sto kilometrů daleko, ale drží se tak nějak poblíž. Až si to trošku osvojí, nebudu ho přivolávat atp., akorát už jen třeba oslovím, aby věděl, že na něj myslím, určitě je rád. 🙂

Takto to provozuji, protože chci psa naučit, ne učit. 

megi-the-pes:

Může být. Ale jak mu řeknete, aby šel pomalu? 

Na držení se v přijatelné vzdálenosti stačí psa často přivolávat, ne jen tak, ale i pro hru, pro vodu, pro cokoli, ne že ho jen votravuju. Není vycházka, že se jen jde, ale prokládá se povely, úkoly, třeba posadit na dálku, přinést něco, v začátku výcviku/výchovy hodně, hodně často, do zblbnutí, takže pes čeká, že něco budu chtít, že bude muset přiběhnout, bude svačinka, tudíž neběhá sto kilometrů daleko, ale drží se tak nějak poblíž. Až si to trošku osvojí, nebudu ho přivolávat atp., akorát už jen třeba oslovím, aby věděl, že na něj myslím, určitě je rád. 🙂

Takto to provozuji, protože chci psa naučit, ne učit. 

Jak mu řeknu, aby šel pomalu? Když doběhne na konec vodítka, zastavím ho, a pak mu nedovolím vykročit nevhodným tempem (kterým by byl vzápětí zase na konci vodítka). Nedovolím mu to tak, že pokud vyrazí moc rychle, zastavím ho buď vodítkem nebo hlasem. A chci, aby vykročil slušně, a pak teprv ho nechám jít dál. Když si můj pes začne hlídat tempo, je to na něm hodně dobře vidět.

“Na držení se v přijatelné vzdálenosti stačí psa často přivolávat…”

Tak to bych mohla každých 10 vteřin přivolávat klidně do konce věků… pes by byl zcela spokojen, že nemusí lautr nic řešit, když mu někdo hlídá, aby se nezaběhl …. 😉 

a já učím štěnítkovou pomalu prostým vedením za pamlskem
aby se mi z prudkého kopce neřítila jak odjištěná dělová koule

Já bych začala s tím, jestli má pes nějaké fyzické a psychické vyžití. Jestli není celý den zavřený a jen jednou denně se na třicet minut podívá ven. 
Pokud vyžití nemá, tak je za mě skoro až týrání ho ještě mučit chozením na krátkém vodítku. 

Takže za sebe bych se zamyslela nad dostatečným fyzickým a psychickým vybitím. Po fyzickém vybití začít trénovat chůzi na vodítku a když bude mít vybití každý den, tak je za mě reálnější ho učit chůzi na volném vodítku. 

Já klidně na začátku jdu rychleji s delším vodítkem, když vím, že je pes dělová koule a potřebuje se vyběhat, protože to z nějakého důvodu před tím nešlo. Na turistickém postroji, který má, že se do něj může i opřít, ale stejně většinu času už chodí na volném vodítku, jak je zvyklý. 

Na tah mi fungovalo skvěle zastavení od Šusty. Prostě za něčím chtěl, tak jsem čekala, než se uvolní tlak a poté ho za tím, co chtěl pustila. Pokud tahal z přebytku energie, tak jsem to řešila i případnou změnou směru. 

Za mě je důležité identifikovat proč tahá. Je plný energie? Těší se z něčeho a vybíjí si to pohybem? Chce něco na procházce sežrat, nebo za něčím konkrétním táhne? Má pocit, že procházka jinak než tahem nejde?

Někdy pes, který celoživotně tahal na obojku, protože to jinak neuměl a bylo jedno jestli je unavený nebo není, tak často pomůže nasadit postroj a začít odznovu. Protože to dává takové čisté plátno pro toho psa. 

Ohlávka je taky dobrá pomůcka, ale za mě je lepší jít do toho s trenérem. Dá se psovi i ublížit. 
 

hmn:

a já učím štěnítkovou pomalu prostým vedením za pamlskem
aby se mi z prudkého kopce neřítila jak odjištěná dělová koule

😄😄😄…jako nesměju se tobě, jen jsem si te´d představila Ginu, jak jsem jí venku těmi pamlsky prudila a prej “tvl už pochop, že venku ti na ten pamlsek sejřím”

No upřímně bledá závist a zároveň gratulace, že je ta tvoje princezna na ty pamlsky motivovatelná.

Takhle …Ginuš jako štěndo netahala, takže tam nebylo co řešit, ale možná, kdybych nějakou motivaci na cokoliv objevila, tak třeba dneska mohla chodit i někde na volno, kanimůra jedna. Ne že by se potřebovala vyběhat, ona by si stejně jela to svoje čuchací, nemyslím si, že má s tím, že je na vodítku nějaký problém, ale já bych nemusela mít pořád v ruce vodítko a lozit i tam, kam se mi nechce, jen proto, abych jí umožnila prozkoumat vše, co by prozkoumat mohla, kdyby byla na volno.

 Gina byla k cizím lidem, až na dvě výjimky naprosto nekontaktní, kdy se opravdu pošmajchlovala s cizí paní, nevím podle jakýho klíče si je vybrala, nicméně měly stejný nadšený a šišlavý projev, jako mám já, tak třeba proto a já byla tááák pyšná…jakože to je správnej pastevec, s cizíma se nebaví, super. A obzvlášť když pak chovatelka psala, že je z holek jediná s takovou povahou, že její dvě sestřičky jsou naopak omega kontaktní…tak jsem si říkala, že jsem s ní vyhrála v loterii na tu “nej pasteveckou čubu”, zpětně si říkám, že to zas až taková výhra nebyla, že s kontaktním a motivovatelným štěndem by bylo podstatně lehčí pořízení , hlavně pak v tý pubertě a potažmo v dospělosti, protože bychom měly ten vybudovanej ten základ.

“Tak to bych mohla každých 10 vteřin přivolávat klidně do konce věků… pes by byl zcela spokojen, že nemusí lautr nic řešit, když mu někdo hlídá, aby se nezaběhl”

Jistě, pes nic řešit nemá, my ho učíme, jak světem proplouvat… pomocí těch povelů a tak. 🙂 Učíme ho, co v které situaci dělat. A takto se naučí, že vycházka je dvojího, třeba trojího druhu - vždy se mnou, ale někdy u mě, někdy si jde kousek ode mě… naučí se to časem i rozlišit sám, esi je lesní cesta, nebo město, taky je vycházka čuchací, a to je hodně důležité, že jdu já se psem, on mi čte vzkazy, a další je třeba tahací, kdy tahá na povel. Tahej, zpomal, jdeme. Stejně jako sedni. Nic složitého.