Psa rozhodně NE! Bylo by to z vaší strany sobecké.
Starší kočku z útulku, která už bude klidná a známé povahy. Nebo 2 koťata - jak psala fikovnice - MCO - ale ty můžou mít 10, 12 kg. To mi už přijde lepší ragdoll, je menší. Chlupů bude z obou stejně.🙂
Ale rozhodně s PP.
Jako ano, ta váha může být pro někoho limitující. Já velké kočky miluju, takže pro mě ne.
Ale stran MCO bych spíše upozornila na to, že chlupy budou z tohoto plemene všude…a je třeba se též připravit na občasné zvracení bezoárů. Jinak je ale Elsa tak trochu pes. Je zvláštní: Flegmoška, ale přitom si mě hlídá!🤣
Odpověď na příspěvek uživatele Anonymní z 03.09.2023, 13:50:08
Za mě je nejlepší jít do útulku a vzít třeba roční či starší kočičku (kočky se běžně dožívají vysokého věku). Nebo dvě koťata (kotě fakt nedoporučuji jedno, rozdíl jedna vs dvě u koček skoro není a vyhrají si spolu a vynechají vás z útoků).
Provozovatel útulku má většinou přehled o mazlivosti kočiček. Třeba z Brna doporučuji LuckyCats. Paní tomu velmi rozumí a doporučí každému kočičku na míru. Já mám nalezence z venku a všechno jsou to neuvěřitelně umazlené kočičky, které přijdou na zavolání jako pes. Tím, že jsou doma, tak ten vztah je jiný než s kočičkou venku. Nejsou vůbec zákeřné, jsou milé, mazlivé a učenlivé. Jsou schopné se naučit i nějaké povely. Moje kočky umí třeba sedni. 🙂
Vlastně mi přijde, že kolikrát jsou to spíše pejsci v kočičí kůži. 🙂 Drápky stříhám jako pejskům, aby se nezachytávaly o textil a nezůstaly někde viset. Stříhání probíhá více v pohodě než u psů a ani jsem je na to nemusela nějak speciálně učit. S tou jednou jsem začala po nálezu, když měla cca rok a zvládá to úplně v klidu bez stresu. Jsou na stříhání různé názory, ale já si to nemůžu vynachválit. Problémy žádné nemají.
Za mě člověk musí zvážit jestli na dané zvíře má čas, fyzické schopnosti a tak. Přece si nebudu pořizovat koně, když na něj nemám čas a peníze. Stejně tak i u toho psa. Pokud žádné jiné zvíře nepřichází do úvahy, tak je pro mě lepší život bez zvířete, než třeba učit psa na nějaké místo v bytě, nebo mít koně zavřeného celý de ve chlívku bez pastvy a projížděk (zažila jsem)…
Za mě je nejlepší jít do útulku a vzít třeba roční či starší kočičku (kočky se běžně dožívají vysokého věku). Nebo dvě koťata (kotě fakt nedoporučuji jedno, rozdíl jedna vs dvě u koček skoro není a vyhrají si spolu a vynechají vás z útoků).
Provozovatel útulku má většinou přehled o mazlivosti kočiček. Třeba z Brna doporučuji LuckyCats. Paní tomu velmi rozumí a doporučí každému kočičku na míru. Já mám nalezence z venku a všechno jsou to neuvěřitelně umazlené kočičky, které přijdou na zavolání jako pes. Tím, že jsou doma, tak ten vztah je jiný než s kočičkou venku. Nejsou vůbec zákeřné, jsou milé, mazlivé a učenlivé. Jsou schopné se naučit i nějaké povely. Moje kočky umí třeba sedni. 🙂
Vlastně mi přijde, že kolikrát jsou to spíše pejsci v kočičí kůži. 🙂 Drápky stříhám jako pejskům, aby se nezachytávaly o textil a nezůstaly někde viset. Stříhání probíhá více v pohodě než u psů a ani jsem je na to nemusela nějak speciálně učit. S tou jednou jsem začala po nálezu, když měla cca rok a zvládá to úplně v klidu bez stresu. Jsou na stříhání různé názory, ale já si to nemůžu vynachválit. Problémy žádné nemají.
Za mě člověk musí zvážit jestli na dané zvíře má čas, fyzické schopnosti a tak. Přece si nebudu pořizovat koně, když na něj nemám čas a peníze. Stejně tak i u toho psa. Pokud žádné jiné zvíře nepřichází do úvahy, tak je pro mě lepší život bez zvířete, než třeba učit psa na nějaké místo v bytě, nebo mít koně zavřeného celý de ve chlívku bez pastvy a projížděk (zažila jsem)…
Já si opakovaně brala kočky z útulků…a opakovaně jsem na to dojela.
Dva kocouři mi nezávisle na sobě (a z jiných útulků/depozit) umřeli na F nemoci (jeden na FIP, druhý na FeLV) a jen mi zbývalo se modlit, aby to od nich nechytil Fido.
Takže je to určitě záslužná věc vzít si zvíře z útulku, ale koukala bych na to, zda dané zařízení má zvířata na tyto hnusné nemoci testovaná. Nevím, jak je to teď; kocoura s FIP jsem adoptovala kolem roku 2015, kocoura s FeLV dtto.
Odpověď na příspěvek uživatele Fikovnice z 03.09.2023, 22:21:38
Co jsem si brala já z útulku, byl testován na Fiv Felv,ale umřel na FIP, ta FIPka je zrádná a je jedno odkud kočka je, ty koronaviry byly jsou a budou a někdy to holt zmutuje a je to pak průser, naštěstí už léčitelný. Tam, co jsem pochopila je velkým faktorem taky imunita a stres.
Odpověď na příspěvek uživatele Fikovnice z 03.09.2023, 22:21:38
FIP se dnes dá léčit. Rychlotest sice existuje, ale není spolehlivý. Můžete si takového přinést i od kohokoliv z venku. ALE dnes už jsou i tablety či injekce. Vím, že tento útulek tu léčbu nasadil před tím, než šel do nového domova a financovala mu léčbu i v novém domově a úplně se uzdravil.
Na FIV a FELV se dnes už standardně testuje. Na FIP už je léčba. 🙂 Samozřejmě se nemusí uzdravit každá kočka, ale možnost dnes už je.
Jinak jsem si i přes svůj přísný příspěvek vzpomněla, že jedna známá kdysi měla yorkšíry a bšlo nauceni na podložku. Plus jednou denně prochajda , aby se protáhli. Nevypadali , že by nějak trpěli.
Moje kočka Lilinka😊. Ona je opravdu moc hodná, i ke psům se chová hezky, ale kočky vůbec nemá ráda 😅. A taky bych nebyla schopná zajistit, aby nechodila ven, u nás je pořád všechno dokořán, psi otevírají dveře, tak by to asi nebyly pak čistokrevný koťátka 🤣.
To, že pes chodí na podložku, nemusí znamenat, že nechodí na vycházky ( i když to často lidé dělají z pohodlnosti).
Dokážu si představit, že pes který jde na dvě hezké procházky ráno a večer a přes den mu doma dělá člověk společnost, může mít pěkný život.
Ale lidi často zpohodlní, znám jednu fenku yorka, která nebyla venku snad rok☹️, nebo raslíka který se venčí jen na terase a vůbec nechce chodit ven.. To je potom smutný příběh.
Odpověď na příspěvek uživatele kometa z 03.09.2023, 17:51:48
Mi to přijde právě ideální.Pani se psem celý den doma,jistě si ho ohlídá,pes nebude celý den bez vyvenční a s manželem po práci ven.Co by za to jiný pes dal. I paní by měla veselejší život.
Moje kočka Lilinka😊. Ona je opravdu moc hodná, i ke psům se chová hezky, ale kočky vůbec nemá ráda 😅. A taky bych nebyla schopná zajistit, aby nechodila ven, u nás je pořád všechno dokořán, psi otevírají dveře, tak by to asi nebyly pak čistokrevný koťátka 🤣.
Mi to přijde právě ideální.Pani se psem celý den doma,jistě si ho ohlídá,pes nebude celý den bez vyvenční a s manželem po práci ven.Co by za to jiný pes dal. I paní by měla veselejší život.
Mně ne. Paní může jednou denně. To znamená, že manžel ráno a večer. A nevíme, jestli je s tím srozuměn.
Nakonec by paní mohla mít nějakou malou klidnou starší fenku z útulku. To, že s ní nevyběhne ven, kdyby měla fenka průjem, to je jako kdyby to fenku postihlo, když bude sama doma…
Odpověď na příspěvek uživatele balu z 04.09.2023, 08:01:51
Jenže většina psů vydrží nečůrat přes pracovní dobu proto, že spí. Tenhle pes bude aktivní, jelikož se i přes invaliditu paní doma bude něco dít, předpokládám, že není ležák a dojde si alespoň na záchod.
A starší pes zbyklý na venčení by mohl trpět.
Ten york je na plínu dost často učen už od chovatele. Tam by se nejednalo o žádnou stresující změnu režimu….jen by ten pes měl tu zásadní vadu, že by prostě neměl v hlavě rozděleno, kde se vydělává, ale to už nám uživatelsky může být jedno.
Za prvé - pár takových psů znám; vesměs malá plemena či jakoplemena, nosí hárací kalhotky nebo plíny, ven jdou opravdu jen několikrát do roka. Krmení zbytky od jídla, laciné salámy, piškoty v mléce a rohlíky. Nechtěla bych být takovým psem. Za druhé - může se stát, že ten pes přežije jednoho nebo oba své majitele. Také se může stát, že majitelům se zhorší zdravotní stav. Co pak s ním? Co pán, který není 24 hodin denně doma, bude dělat se psem, který pravděpodobně bude trpět separačkou? Jak paní, která není s to se postarat ani o sebe, bude pečovat ještě o psa? Co budou dělat dědicové, kteří o ne zrovna příkladně vychovaného psa zřejmě nebudou moc stát? Co se s tím psem stane? Invalidní důchodci (jako každá skupina lidí na světě) jsou dvojího typu: Jsou schopni a ochotni se o psa postarat, nebo nejsou. Pokud tento pár spadá do první kategorie (klidně může být, z popisu jednoznačně nevyplývá, i když já jsem silně na pochybách), pak ať dořeší případnou péči o psa, kdyby se o něj už nemohli dál starat, a ať si s radostí a bez výčitek pořídí čtyřnohého miláčka. Pokud se jich týká spíše druhý typ, ať si psa (a žádné náročné zvíře) nepořizují. S pejskem k nim může chodit třeba vnouče nebo soused(ka); nemusí to zvíře přece vlastnit, aby s ním byli v kontaktu.
Paní je méně pohyblivá. Jak by zvládala venčit při změnách počasí, které jsou často spojené s větší bolestivostí? Když bude venku mokro, kluzko, bláto, sníh, led a bude mít větší potíže se stabilitou? Zvládne se k pejskovi pravidelně shýbat, vzít ho jako štěně do náruče přes případné venkovní schody? Bude mu venku stačit tempem, pokud nepůjde o venčení jen na zahradě? Zvládne k němu rychle dojít, když bude štěně žrát nebo trhat něco, co nemá? Uklízet doma hromádky a loužičky bez vyčerpání a hrozby pádu? Neohrozí běhající štěně její stabilitu? Nebo naopak nehrozí zašlápnutí štěněte kvůli horší stabilitě a snížené rychlosti reakce? Jaká je vyhlídka zhoršení zdravotního stavu během několika dalších let?
Ať si paní odpoví. A pokud si není jistá, ať zkusí pravidelně chodit několik týdnů po sobě ven za každého počasí, jaký to bude mít na ni vliv.
