Ahoj, mám větší problém, bydlime na vesnici ale budeme se stěhovat do města tak naši fenku rhodeského ridgebacka pomalu uvykám na ruch města a beru ji tam na procházku. Problém je že nerada jezdí v autě. Vzepře se a za žádnou cenu tam nechce vlézt, musím ji vzít do náruče a dát ji dovnitř. Jenže už je docela velká a brzy ji neunesu. Když jdeme ven na procházku a vidí stojící auto, velkým obloukem ho obchází, bojí se, že ji do něj budu nutit nastoupit. Jak to mám udělat, aby v pohodě jezdila autem? Nechci ji neustále stresovat, jsem z toho dost smutná.
Asi moc neporadím. Jedna naše kavkazanka taky moc auto nemusela. Dělaly (mamka a já, byl to její pes) jsme to tak, že k autu šla fena normálně na vodítku, protože parkovalo mimo zahradu. No šla, víceméně byla dotažena, protože moc dobře věděla, že se někam jede. Do kufru kombíku nevyskočila, takže jsme jí tam daly přední nohy a pak vyzvedly zadek a postavily ji tam. Ona byla klidná a když už byla uvnitř, byla v pohodě. Víceméně jsme s ní jezdily jen k vetovi jednou, dvakrát, ročně. Tam z auta vyskočila a když jsme jely zpět tak i naskočila do auta, protože se těšila domů.
Hlavně jsme kolem toho nedělaly žádné opičky, prostě se jde, jede a hotovo. Chválily jsme ji, až jsme ji dostaly do auta, i když tam sama nevyskočila, i když jsme viděly, jak se jí do auta nechce, ale tak normálně, nijak výjimečně.
Asi bych se psem, který do auta nechce, zbytečně nejezdila. Ruch města vstřebá až tam budete bydlet.
Měla jsem jen jednou psa,který nechtěl jezdit v autě.Takže jsem nejdříve trénovali.U auta na dvoře jsem otevřela oboje zadní dveře a pes se pomocí pamlsků učil nejdříve jen projít autem,pak vyskočit na sedačku,sednout si,lehnout si,chvilku v autě ležet,postupně čas prodlužovala.Pak jsme to zkoušeli u nastartovaného auta a nakonec popojet a opět prodlužovat pomalu jízdu.Chválila jsem ,odměńovala,nespěchala.Sice to chvíli trvalo,ale naučil se to.
pokud chcete, aby jezdila ráda, vozte ji na krátké “výpravy” za zábavou. Do lesa, na cvičák (pokud ji baví), za kámošem lítacím, k vodě (pokud ráda plave…) Pokud jezdí jen do města (kde se třeba necítí jistá) a na veterinu… pak se není čemu divit, že není nadšená.
Nastupování se dá učit zvlášť - na zaparkovaném otevřeném autě - jako cvik za pamlsek… Jasně že moc dobře pozná, kdy se cvičí a kdy má nastoupit. Mají nás dobře přečtené… Ale každá dovednost, která se hodí, je fajn.
a nebo jak píše výše Balu - nediskutovat a nastupovat.
Měla jsem jen jednou psa,který nechtěl jezdit v autě.Takže jsem nejdříve trénovali.U auta na dvoře jsem otevřela oboje zadní dveře a pes se pomocí pamlsků učil nejdříve jen projít autem,pak vyskočit na sedačku,sednout si,lehnout si,chvilku v autě ležet,postupně čas prodlužovala.Pak jsme to zkoušeli u nastartovaného auta a nakonec popojet a opět prodlužovat pomalu jízdu.Chválila jsem ,odměńovala,nespěchala.Sice to chvíli trvalo,ale naučil se to.
Jj, přesně. Jako když učíte koně do přepravníku 😅. Nebo do startovacího boxu…
Dělala bych to přesně jako Acher a Xerxová, za víkend by to mělo být hotový.
Ten čas se vyplatí, protože fenka bude dost těžká a někdy na to budete sama..
Moje briárdě taky nechtělo nastupovat, dělalo se mu v autě blbě, teď už na “hop do auta” dá snaživě přední nožky do kufru a čeká, až mu tam zdvihnu zadek, samo ho tam ještě nedostane🤣.
Já jsem to se štěnětem měla podobně, pak se začalo jezdit na krátké výpravy za zábavou, teď už vidí otevřené auto a leze tam sám. Na ty výpravy jezdíme stále a nehodlám s tím končit, baví nás to celou rodinu
Nastupování do auta bych učila samostatně a přes “odložení pro život” podle Kristýny Dostálkové (https://kristynadostalkova.cz/odlozeni-pro-zivot/opz1/). Přijde mi to jako opravdu dobrý koncept, naprosto nenásilný a pozitivní. Nemusí to samo od sebe stačit na naučení auta, ale může to dost pomoct.
Náš Rumíček byl první, a zatím poslední, kdo nebyl automobilista, od malička. Myslím, že na tom mělo velký podíl to, že u chovatele jeho první a jediná cesta byla v autě na veterinu na tetování :-/. A bohužel, velké bohužel mu s tím nepomohla též má drahá polovina, která právě volila tu cestu, ve stylu vodítko a prostě jdeš do kufru. Ano, nerozvedla jsem se, ale hrozilo, že velmi rychle zaplním mrazák na maso pro psy, abych to tak květnatě řekla. Nakonec jsem to neudělala, ale musela jsem na tom následně máknout.
Přesně ve stylu, který tady popisuje Keriton a Acher. A za odměnu dostal vždy možnost vybrakovat mou odměňovací ledvinku s pamlskama.
Moje kavkazanda auto bytostně nesnášela. Byla z toho tak ve stresu, že i blinkala…samozřejmě to můžeme částečně přičíst na vrub kinetóze, ale vzhledem k tomu, že se často poblinkala po malé chvilce jízdy, tak si spíš myslím, že stresík, takhle možná prvotní příčinou byla právě ta kinetóza. Do auta jsem jí musela donést. Jako štěně jsem jí vozila na přední sedačce spolujezdce a při jízdě jsem na ní mluvila, popisovala, co se děje, hladila….u ní teda byl problém i obecně s opuštěním pozemku resp. s prvotním přemluvením, aby se hnula vůbec od branky.
Jezdily jsme krátké trasy…10-15 minut…každý den…jak rostla a byla těžší a těžší, tak jsem si taky říkala…tý brďo, co bude až jí neunesu, jak jí do toho auta dostanu. No nakonec si i do toho auta bez problémů naskočila. Auto teda v oblibě stále moc neměla, ale už to bylo v klidu.
No a nakonec tohle naprosto neautomobilové stvoření, jezdilo s novým páníkem běžně na traktoru.
Naša tiež nechcela jazdiť autom - krásne veľké “autobusové” - naučila sa nastúpiť, vystúpiť, ale stále stres a stála celú jazdu čo tiež nepridávalo (predsa len zákruty, brzdenie v stoji sa zle korigujú). Učili sme samozrejme systémom iba nakrátko a na super výbeh sme sa viezli. Potom sa “autobus” pokazil a museli sme ísť obyčajným kombíkom - a zázrak, psica si naskočila, ľahla, pozerala z okna a aj driemala. Môj názor- v “autobuse ” nevidela v ľahu z okna. Tak sa vozíme dodnes v kombíku ☺
Moira taktéž nechce, chúďa moje malé zvrací, a je to ze zatáček (a manžela coby řidiče😎). Ale není to až tak zlé, ze začátku chvilku kňourá, pak se uloží a pokud jedeme jen krátce, tak OK. Takže musíme pilovat krátké jízdy a postupně natahovat.
