Život se psem by měl být o pohodě - majitele i psa, o vztahu, důvěře…a zatím stojí víc než jen vodítko, to je někde povinost + pojistka pro majitele. Jako majitel, budoucí majitel by se člověk měl zamyslet, jestli po dobu 10 15 let dokáže naplnit potřeby živýho tvora a to nejsou jen dvě, tři procházky za den a šup domů. U všech psů.
Je-li člověk začátečník, měl by se nad výběrem plemene o to víc zamýšlet. Pátrat, pídit se u chovatelů, co narovinu řeknou i to negativní a doporučí, na co je třeba se zaměřit.
Opravdu nejde jen o to, jestli ten pes může být v bytě. Ve výsledku pokud to není třeba středoasiat, tak je mu šumák jestli odpadne v bytě nebo v domku., větší trabl to může být pro majitele, co ho jednou bude nosit a často bohužel pro sousedy.
Fakt není nic příjemnýho, když se jednoho dne probudíte a zjistíte, že jste frustrovaná, nešťastná a klidně i na dně…ze svýho psa. A pokud člověk není úplnej troglodyt, tak ho trápí i výčitky svědomí, protože si uvědomuje, že ten kdo to v tom partnerství člověk - pes nezvládl je on. A za nápravou je spousta práce a často i peněz.
Prostě zvažte svoje možnosti, psychický, finanční. Zajímejte se o to plemeno u lidí, co jsou pokud možno dlouholetí chovatelé, přemýšlejte nad tím, jestli můžete investovat peníze nejen do pořízení psa, do jeho zdraví, ale do jeho výchovy a výcviku. Když je to čmuchač, tak třeba pachový práce. Trenéři něco stojí.
Skvělej parťák může být i nějakej gaučák.
Jo a ve městě žijou kočky, lítaj holubi, občas běhaj na volno čivavy a nebo děti a jako naschvál, se pes umí z vodítka vyškubnout,když to člověk nejmíň čeká.