Jako mladá jsem si za peníze z brigád pořídila štěně dalmatina. Před školou vyvenčit a po škole hned domů venčit, cvičit, na kole, do přírody. Chodil na volno, přivolání měl slušný, ale párkrát taky došlo k excesu a pustil se za zajícem. Když mu bylo sedm let, šel se mnou bydlet do bytu, do tý doby bydlel v kotci + doma v domku. V sedmi letech ale už spolehlivě poslouchal, nicméně jsem měla malé dítě a k tomu bytového dalmatina. Takže ráno před školkou a prací ven, po návratu okamžitě se psem, na kole, do přírody. Nějak jsem to musela skloubit, ale moje povinnost je dát psovi dobrý život.
Ve dvanácti umřel a já si pořídila pointera. Do bytu. Takže opět ráno se psem, po práci okamžitě domů, uklidit co tam napáchal a šup do přírody. Přivolání opět solidní, chodil na volno. Párkrát taky vyrazil za zvěří, ale hned se vrátil, pokud jsem ho nezvládla odvolat. Lovecky používán nebyl, zkoušky neměl. Lovecké vlohy jo, vystavoval krásně. Byl strašně temperamentní, jak jinak, ale hodný a poslušný, trošku tvrdohlavý. Když byl mladý a sám doma, hledal si zábavu, naučila jsem se hodně dobře předvídat a odstraňovat věci z dosahu. Ale nic nedemoloval, jen si hledal zábavu a činnost.
Ve dvanácti umřel a já si pořídila borderteriéra. Chtěli jsme už menší plemeno, ne gaučáka, ale psa do přírody. Bordík je povahově strašně fajn, milý, chce se zavděčit. Ale je to lovecký teriér, takže chce lovit a vraždit. I tak chodí od mala na volno, přivolání opět slušný. Jednou se zaběhl za zvěří a nechal se dovést z vedlejší vsi autem - má známku se jménem, telefonem a adresou. Jednou nám vypálil na Šumavě za zajícem, ale vrátil se hned, i v neznámém prostředí. Dnes je mu třináct let.
S loveckým psem se dá žít. Ale člověk mu musí obětovat strašně moc času, přizpůsobit svůj životní styl. Chodit denně do přírody, vyčlenit si pro psa několik hodin denně. A to po dobu min.dvanácti let, bez ohledu na životní změny, které za dvanáct let jistě nastanou.
Ohaři a setři se mi líbí moc, ale už bych si nikdy nepořídila psa jen proto, že se mi líbí. Dvanáct let s pointrem bylo hodně náročných, protože ohaři jsou nároční psi. Jak už bylo řečeno, potřebují zaměstnat, pokud lovecky nepracují, potřebují náhradní činnosti, přírodu. Den co den. Člověka to může unavovat, je to náročné.
Takže pokud chce zakladatel obětovat svých budoucích nejméně dvanáct let psovi, ať si pořídí lovecké plemeno.
