Lovecké plemeno

To, jak bude pes poslouchat, jak se bude chovat, přece hodně, podstatně, záleží na vás, na tom, jak psa vychováte. Samozřejmě záleží i na vlastnostech plemena a konkrétního jedince. Nikdo tu nemá křišťálovou kouli… 

Už jste si o vybraných plemenech něco přečetli? Chcete psa jen tak jako společníka, nebo s ním hodláte dělat mysliveckou kynologii? 

Rozhodujete se jen podle vzhledu?

h:

Chceme si koupit psa. Dřív jsme mívali křížence, teď pár let jsme byli bez psa ale brzy si chceme zase jednoho pořídit. S manželem se shodujeme že se nám líbí zrovna lovecká plemena. Ohaři nebo retrívři. Je to problém ? Nebudou při procházce zdrhat za srnou a problematicky se vracet? Jsou lovecká plemena v něčem problematická? Děkuji.

Viz výše.

Ano, může to být problém, pokud s takovým plemenem nebudete umět pracovat. Je mi smutno při pohledu na ohaře, kteří cupitají na vodítku vedle kočárku nebo mají na krku EO.

tak obecně je třeba počítat s loveckým pudem a vyšším/vysokým temperamentem

bez ohledu na to, že některá lovecká plemena už ani lovecká nejsou a někteří psi loveckých plemen zas tak pudoví lovci nejsou

Pokud váháte mezi retrívry a ohaři a nemáte představu o tom, jak moc akční ohař je, sahněte po labardorovi (s PP kvůli častým nemocem).

Je to kompromis mezi velkými psy, je to krásný pes a celkem dobře cvičitelný….sice původně lovecký, ale zároveň používaný třeba na canisterapii, čili přátelské plemeno.

Radím víc vybírat rozumem než srdcem, pokud tak zkušení nejste.

Jenže s loveckým psem to není jen často, ale pořád. A ne několika kilometrové, ale fakt dlouhé. A k tomu ho musíte zaměstnat - tělo i hlavu. Měla jsem dalmatina, to je slabý odvar ohaře, ale stejně jsme nachodili cca 20km denně, k tomu cvičák, pachové práce…. Doma byl potom zlatíčko. Další majitelé dalmatinů se jen divili, vám doma nic nedemoluje? 

Stále mi dle vašich reakcí přijde, že netušíte, co to lovecký pes znamená.

Řada loveckých plemen kromě x kilometrových túr potřebuje i mentální práci.

Hledejte psa, který s vámi ujde ty kilometry, a zároveň mu nehrábne, když budete tejden ležet s horečkou v posteli.

A pokud si stále stojíte za psem řekněme typu ohař, tak se jděte podívat hlavně k někomu, kdo tyhle psy zná, například na lovecké zkoušky, ne jen třeba za chovatelem, který je jednostranně zatížen.

Mimochodem jak už jsme uvedla, labrador je také lovecký pes a stále k lovu využívaný i u nás….jenže už má i svoji “společenskou” podobu, která je mírnější než jeho lovecká verze.

Jinak ještě jste se ptala na lovecký pud - u 99,9 % psů je lovecký pud o výchově.

Tzn. nejedná se často o problematické psi, ale o zvířata, se kterými se napravuje tak, jak by mělo.

Proč si to myslím: jsem z rodiny, kde je pár jedinců myslivci každým coulem. Každý má ohaře z pracovní linie, ani jeden nezdrhá za zvěří. Prostě jsou vhodně vedeni.

…ale Vy musíte unavit nejen fyzicky, ale i mentálně….takže Vámi zmiňované procházky se berou jako samozřejmost… nejen, že se mi pes líbí velikosti a vzhledem, ale zvážit co to dane plemeno ke svému vyžití potřebuje a zda mu to mohu dopřát….

“u 99,9 % psů je lovecký pud o výchově.”

tohle je v podstatě oxymoron : PUD je věc vrozená, na člověku zcela nezávislá

člověk může výchovou/výcvikem vnější projevy někam posouvat, ovlivňovat, korigovat…..a že to je někdy práce doživotní a kua nelehká…..

Přesně tak, souhlasím. Měla jsem čínského chocholatého psa a teď mám miniaturního bulteriéra. Výchovu jsem u miníka nepodcenila a věnuji tomu více času než u číňana a přesto u číňana jsem z troškou tréninku měla vycepovaného psa, který se za srnkou neohlédl a mohl chodit všude na volno, tak u miníka je to stále v procesu a chodí na stopovačce. 

Na plemeni záleží hodně, a pak taky samozřejmě na konkrétním jedinci. Znám i miníky, kteří ten pud a potřebu neměli a nikdy to jejich majitelé řešit nemuseli. 
Výchovou a výcvikem to jde zvládnout, ale záleží taky na tom množství úsilí. U některého plemene je to zadarmo a u jiného na to člověk potřebuje x hodin výcviku. 

Hodně věcí se dá zvládnout. ALE je otázka, kolik tréninku a výcviku se vám chce psovi věnovat. Jestli jste připravení na 20km procházky každý den. Jestli s ním budete i lovecky pracovat. Jestli máte čas na cvičení a trénink na denní bázi. Pokud ne, tak se na to vykašlete a pořiďte si toho labradora nebo třeba dlouhosrstou kolii. Nebo případně i krátkosrstou. Prý má teda větší lovecký pud a je aktivnější, ale pořád to bude méně jak ohař. 

Pud o výchově… tak to řekněte Megy, prosím, vůbec to nedodržovala, pro první srnu běžela ve čtyřech měs. …a stále se toho nezbavila…
Pravděpodobně se nejedná o psy se silným lovpudem, nýbrž o běžné psy, kteří jsou nevychovaní.
Nadto ohař, to není štváč, od přírody má stavět, hlásit, vystavovat nebo jak se tomu říká, něco aj přinese.
Ale zkuste výchovou ovlivnit lovce, kteří jsou extra stopaři, honiči, bloodhound hehé… nebo catchdogy, ti loví očima, to je megy, to je hrůza, ale lepší než stopař, to zas jo, to bych si nepořídila, ni by mi platili drahým kamením… a pak super odrůda - chrtí, loví očima úplně cokoli, a že vy netušíte, že na obzoru něco vidí… Klíč je v tom loveckém, tomu plemenu vlastním, výcviku - naučit psa se chovat u zvěře. A přeju hodně štěstí, není to za pár měsíců hotové. 😀 Se tady školodibě směju, hodně směju, aby to lidem docvaklo, že ten pes se ztratí během zlomku vteřiny, přeletí dálnici, způsobí smrt lidí, myslivečtí mají právo ho odstřelit kdykoli, kdy neuvidí majitele… jo, prosím, aby všichni ti, co o loveckých přemýšlí, přišli za rok napsat, jak se daří. 🙂

Viděla jsem nedávno ohaře, elektrika na krku a dostal ránu, kdykoliv se oddálil dál jak na jeden krok od majitele (jakože fakt, kdykoliv nešel u nohy). Pán šel velmi pomalým tempem a pořád na psa ještě k tomu řval. 
Bylo mi toho psa hrozně líto. ☹️ 

Už jsem to psala dřív na IF. Můj přítel si před 7 lety pořídil německou ohařku. Jen tak, prostě mu jí dali. Fenu miluje, udělal by pro ní vše a ona je mu absolutně oddaná, doma nejpohodovější pes. ALE přítel podcenil lovecký pud a ona začala lovit. Až ve 3 letech, kdy byla v plné síle a rychlosti. Doma zas vybíjela koťata sotva začaly chodit a slezly u půdy. To jsme se ještě neznali. Taky se naučila vypínat, když se jí něco nechtělo. Trvalo mi rok jí postavit do latě a udělat z ní normálního psa. A i tak nám zabila po půl roce kočku. Odstěhovali jsme se na božské místo do lesů a nakonec tedy fena chodí kulturně na volno a nevzdaluje se, ale na krku má EO. Jen jako brzdu poslední záchrany, kdyby přímo před ní vyskočila srna a jí se zatmělo. Sice už jsem ho 2? roky nepoužívá, ale prostě ho má. 
Jinak co jsem pochytila i od jiných majitelů ohařů, prý je vcelku normální, že mezi 4 a cca 18měsícem věku se z nich doma stávají demoliční experti.

No, pokud na tohle máte chuť.. 🤷‍♀️

Taky se musím přidat k ostatním. Pro mě mít psa prostě znamená automaticky řešit i lovení zvěře. Jsou psi, u kterých je to velmi snadné, předpokládám, že třeba takový grifonek nebo mopslík se to naučí snadno a rychle (já nevím, možná tito ani neloví?). Jsou psi, kteří jsou snadno cvičitelní a ochotně spolupracují s člověkem, jak už se zmínila třeba kolie, tam to asi může být také snazší. 

Ale myslet si, že si pořídím psa (natož lovecké plemeno - a co dnes není lovecké plemeno, že? 🙂 ) a jeho ani nenapadne lovit zvěř, to by pak bylo velké zklamání. 

Dostat lovení pod kontrolu je každodenní práce, dřina, makačka, a není to příjemné, pohodlné ani zábavné. 

Jestli se vám líbí jmenovaná plemena, nejlepší je seznámit se s někým, kdo má mladého ohaře, a s někým, kdo má mladého retrívra. A jít s nimi na nějakou procházku, nechat si vyprávět, jaké to je…. jak se to zvíře chová v plné síle, když ještě třeba není dokonalé vycvičené, vychované.