A pokračuje se dál. Je to až k nevíře ale ještě jsme se tu nepozastavovali u jednoho z našich nejběžnějších pěvců. Špaček obecný, části lidí nenáviděn kvůli jeho škodám na drobném ovoci, části obdivován pro svůj užitek při krmení mláďat hmyzem. Někdo považuje špačka za obyčejného černého ptáka, pravda je ale taková, že je to nádherně vybarvený pták, je o něco menší než kos. Dorůstá délky 19–22 cm, v rozpětí křídel měří 37–42 cm a váží 60–90 g. Ve svatebním šatě je černý s kovově zeleným, fialovým až purpurovým leskem, v prostém šatě má peří hustě bíle tečkované s bělavým zbarvením na bradě. Zobák je v létě žlutý a v zimě tmavý, nohy hnědorůžové.
V ČR hnízdí na celém území, hlavně v nížinách a pahorkatinách, ojediněle i vysoko v horách (nejvýše v Krkonoších v 1290 m n. m. a na Šumavě v 1290 m). Jeho početnost v posledních desetiletích mírně roste; zatímco v letech 1985–1989 byla velikost hnízdní populace odhadnuta na 800 000–1 600 000 párů, v letech 2001–2003 již na 900 000–1 800 000 párů
Dnes ráno jsem ji potkala na hrázi rybníka Šeberáku, tak jsem se rozhodla, že se tady s vámi o ni podělím.
Slípka zelenonohá (Gallinula chloropus) je malý zástupce čeledi chřástalovitých.
Vyskytuje se na březích rybníků a podél vodních toků. Je poměrně plachá, při vyrušení okamžitě s varováním mizí v pobřežním porostu. Částečně tažný druh. Je býložravá, ovšem příležitostně požírá i drobné vodní bezobratlé.
Hnízdí až dvakrát do roka. Mladí ptáci postrádají červenou barvu zobáku a jsou hnědí. Dobře plave a výborně létá.
První zástupce z řádu dlouhokřídlých - racek chechtavý. Patří se svou délkou 35–38 cm a hmotností kolem 260–350 g mezi malé druhy racků. Již v dávné minulosti byl racek chechtavý na území Česka početně hnízdícím druhem, především v jižních Čechách (na jediném rybníce bylo ročně uloveno na 3.000 mladých ptáků). Po polovině 19. století se jeho početnost snížila, takže bylo dokonce zakázáno sbírat jeho vejce.
Z dlouhokřídlých tu už byl rybák, exotický létavec🤗
No vidíte, tak to se omlouvám, už je tady toho dost.
Dnes si dáme dalšího sympatického šplhavce. Strakapoud malý - je velký přibližně jako vrabec, je to nejmenší datlovitý pták v Česku. Sameček má na hlavě červenou čepičku, samička žlutobílou. Mohl by být zaměnitelný se šoupálkem, ale na rozdíl od něj má strakapoud malý typický datlí profil.
Hnízdí v lužních a smíšených lesích a také v parcích. Dutinu tesají oba partneři v silnější větvi stromu. Samice snáší 4–6 vajec. Mladí ptáci v dutině před vylétnutím jsou nesnášenliví.
Skorec vodní (Cinclus cinclus) je středně velký pták z čeledi skorcovitých, obývající rychle tekoucí vodní toky v Evropě, severozápadní Africe a střední Asii. Dosahuje 17-20 cm, a má tmavé opeření s bílou náprsenkou. Skorec vodní se specializuje na lovení bezobratlých živočichů, jako jsou chrostíci, jepice a pošvatky, a občas i malých rybek. Je jediným pěvcem používajícím křídla k plavání. Hnízdí poblíž vodních toků, často na lidských stavbách, a snáší 4-5 vajec, která inkubuje samice. Mladá ptáčata opouštějí hnízdo ve věku kolem 22 dnů a stávají se zcela samostatnými kolem 40 dní. Skorec vodní je stálým obyvatelem většiny svého území, ale v zimě může vyhledávat nižší polohy. Globálně není ohrožen, ale lokálně může trpět degradací svého habitatu způsobenou zejména melioracemi a acidifikací toků.
Pěvuška podhorní je středně velký druh krásně zbarveného pěvce z čeledi pěvuškovitých. Hnízdí ve vysokohorském pásmu mezi 1800–3000 m n. m. V České republice hnízdí pravidelně pouze v Krkonoších, které jsou nejsevernějším hnízdištěm v Evropě. Početnost místní populace je odhadována na 15–20 párů a je dlouhodobě stabilní; hnízdí především v oblasti Sněžky. Mimo Krkonoše hnízdí nepravidelně v Hrubém Jeseníku (oblast Pradědu a Vysoké hole).
jehehééé Skorec vodní……….. směju se proto, že….prvně jsme ho viděli v Lužických horách v potoce. Já neznalá a s touhou zachránit i blechu jsem viděla ptáčka, kterej se chudák topí 😀 😀 😀 chápete to? my jsme šli zachraňovat skorce, jehehééé! Pražácí blbý!!
Pěnice vlašská (Sylvia nisoria) je naší největší, a troufám si říct i nejzajímavější, pěnicí. Celkové zbarvení budí dojem dravce, což ještě umocžuje žlutá duhovka oka. Mladí ptáci mají oči tmavé a jsou méně výrazně vlnkovaní. Svou velikostí i vzhledem připomíná jihoevropské pěnice, což napovídá i její název (vlašská = italská).
Zajímavostí tohoto druhu je, že se vždy vyskytuje společně s ťuhýkem obecným.
Zimuje ve východní Africe, k nám se vrací začátkem května. Odlétá během srpna a září.
Zpěv se podobá pěnici slavíkové, je ovšem kratší a ostřejší s více vrzavými tóny. Varování je tvrdé, poněkud připomíná střízlíka.
Není tolik známá jako sýkora koňadra nebo sýkora modřinka a je také měnší než tyto dva druhy. Ale je dost hojná na to, abysme se na ni dnes podívali více z blízka. Sýkora uhelníček - malý druh sýkory s velkou černou hlavou, bílými lícemi a velkou bílou skvrnou v týlu, díky které ji lze odlišit od všech ostatních evropských sýkor. V České republice hnízdí téměř na celém území od nížin až po horní hranici lesa. Množství hnízdících párů stoupá s nadmořskou výškou. Její početnost se v posledních letech mírně zvyšuje; v letech 1985–89 byla odhadnuta na 450 000–900 000 párů, v letech 2001–03 již na 500 000–1 000 000 párů. Název dostala proto, že její vzhled připomíná umounění od uhlí. Posuďte sami…
Odpověď na příspěvek uživatele Anonymní z 20.10.2023, 08:41:08
Ano, ano, byli to oni. Nikdy by mě nenapadlo, že je fakt uvidím. před časem jsem si říkala, že jsem je možná zahlédla, ale nebyla jsem si jistá. krása je vidět.
Dnes máme víkend a tak se hlásím zcela vyjímečně. V neděli vynecháme evropské ptactvo a zabrousíme do exotiky. Tukani jsou jedni z nejpestřejších ptáků vůbec. Užijte si je.
A vracíme se opět do našich luhů a hájů. Dnes se podíváme na dalšího zástupce z řádu pěvců - brkoslav severní - velký jako špaček s hustým opeřením a krátkým, žlutě zakončeným ocasem. Kostřec je šedý, na hlavě má pták chocholku. Cvrčivý hlas. Let je rychlý, podobný letu špačka.
Brkoslav severní na území Česka pravidelně zimuje či tudy protahuje, jeho početnost je však značně kolísavá. Dokonce existuje několik neověřených zpráv o hnízdění. Jediná Faunistickou komisí České společnosti ornitologické akceptovaná zpráva o hnízdění je historická z roku 1941 ze zámeckého parku ve Smilkově, uznaná na základě objevené korespondence pozorovatele Libora Chaloupky s Otto Kadlecem.
Kormorán velký spolu s tereji a fregatkami tento pták, o něco menší než husa, náleží do řádu terejové. Podobně jako husy se za letu řadí do typického klínovitého hejna. Kormorán ale mává křídly rychleji než husa, podle čehož je možné hejno kormoránů odlišit. Je tažný a zimuje v Africe na Nilu. Na našem území se na tahu pravidelně zastavují tisíce jedinců ze severských oblastí. Kormoráni mohou odlovit až 80 kg ryb na hektar. K jeho rozšíření v posledních letech přispělo oteplování moří na severu, přičemž dnes již hnízdí i na sever od polárního kruhu.
