Volně žijící ptactvo

Rybák obecný (Sterna hirundo) je středně velký pták s černou čepičkou, červeným zobákem s černou špičkou a hluboce vykrojeným ocasem. Délka dosahuje 34–37 cm, rozpětí křídel 70–80 cm, a hmotnost 90–175 g. Ve svatebním šatě má černou čepičku, šedý vrch těla, bílou spodinu, a červený zobák. Jedná se o tažný druh, který v zimě migruje na značné vzdálenosti na jižní polokouli. U nás pak na jaře hnízdí mnohdy v početných koloniích. Mláďata mají hnědé skvrnění na čele a výraznou pásku na předním okraji křídla. Rybáci hnízdí na březích rybník a loví převážně malé rybky třepotavým letem nad hladinou. 

Puštík obecný (Strix aluco) je po kalousu pustovkovi naší nejpočetnější sovou. Druh dosahuje hmotnosti hmotnosti od 330 do 630 g, přičemž horní hranice se blíží samice. Tok při kterém puštík předvádí svatební lety, tleskání křídel a klepavé zvuky zobáku je tpický pro únor. Součástí toku je také charakteristické houkání a pronikavé skřeky. Houkání se poté začíná ozývat na podzim v říjnu. Hnízdo si staví ve starých doupných stromech a někdy i na zemi u paty stromu, v budkách, na půdách a nepohrdnou ani opuštěným hnízdem dravců. Podle vývržků bylo zjištěno, že drtivou většinu potravy, tvoří hraboši a myšice, dále byly zjištěny zbytky mláďat dravců jako je ostříž lesní, nebo dokonce sokol stěhovavý, mláďata zajíců a v malé míře i vrabci a jiní drobní ptáci, hmyz a další drobná kořist. 

Teritoriální hlas puštíka obecného.

A jedeme dál, těší mě váž zájem o toto téma a to, že jste mě o víkendu zastoupili.

Cvrčilka zelená (Locustella naevia) je malým druhem pěvce. Žije skrytě na vlhkých loukách, rašeliništích a v bažinách s hustým bylinným patrem a alespoň několika keři nebo mladými stromy. Živí se hlavně hmyzem, ale požírá i jiné bezobratlé, včetně pavouků.

Králíček ohnivý (Regulus ignicapillus) se od k. obecného liší černou páskou přes oko a bělavým nadočním proužkem. Obývá jehličnaté lesy, kde loví hmyz v korunách stromů. Samice klade 8 až 10 vajec do hnízda, které je vpletené mezi větvičkami. Oba rodiče se starají o krmení mláďat. Je částečně tažným druhem, zimuje v západní Evropě a ve Středomoří. Ptáci opouštějí hnízdiště v září a vracejí se v dubnu.

Potápka žlutorohá (Podiceps auritus) je jedna z nejpestřeji zbarvených potápek. Hnízdí většinou na mělkých, hustě zarostlých jezerech. Do České republiky zaletuje vzácně, ale každoročně; v letech 1989–2007 bylo zaznamenáno minimálně 24 pozorování.

Její pozorování je ornitologickou lahůdkou.

Včelojed lesní (Pernis apivorus) je středně velkým dravcem s hnědým zbarvením, charakteristickým pruhem na ocasu. Žije v lesích a teplejších oblastech, živí se hlavně larvami vos které vyhrabává silnými pařáty, před bodnutím jej chrání husté šupinovité opeření a silné šupiny na běhácích. V Evropě je běžný ale je ohrožen lovem ve Středomoří. V České republice hnízdí roztroušeně. Je tažný, zimuje v Africe. Hnízdí ve stromech a mláďata krmí larvami blanokřídlého hmyzu. Mláďata jsou schopna létat kolem 40. dne a plně soběstačná jsou koncem léta. 

Hlas včelojeda lesního 

Vaše fotka?

Dneska se podívám blíže na zobák jednomu krásnému šplhavci. Žluna zelená - vyskytuje se na celém území České republiky. Je prokázán pravidelný každoroční výskyt druhu, přičemž v letech 1985–1995 se uvádí 9000 až 18 000 hnízdících párů a 6000 až 12 000 zimujících jedinců.

Let je dlouze vlnitý, se zvučnými rázy křídel; střídá se mávání křídel s fází, kdy jsou křídla přitisknuta k tělu.

Linduška luční - ve střední Evropě hnízdí 1× až 2× ročně od dubna do července. Hnízdo v podobě rostlinami vystlaného důlku v zemi staví dobře ukryté v husté vegetaci. V jedné snůšce je 2–7 (nejčastěji 3–5) světlých, hnědě skvrnitých vajec, na kterých sedí 11–15 dnů pouze samice. Mláďata, která krmí oba rodiče, jsou opeřena po dalších 10–14 dnech. Linduška luční je též jedním z nejvýznamnějších hostitelů kukačky obecné (Cuculus canorus).

Linduška je přibližně stejně velká jako vrabec, dorůstá délky 14–15 cm, v rozpětí křídel měří 22–25 cm a váží 18–20 g. Pro někoho nudný pták nevýrazných barev, přitom ale důležitá součást přírody.

Žluna šedá (Picus canus) je často opomíjená, podobá se příbuzné žluně zelené (Picus viridis) ale liší se tvarem vousu a hlasovým projeven 

Potápka roháč, pro mnohé nejkrásnější ze všech potápek. Je středně velký vodní pták z řádu potápek a největší zástupce tohoto řádu v Evropě. Vyskytuje se na všech kontinentech východní polokoule, a je tak jednou z nejrozšířenějších potápek světa.

V posledních letech byl u její populace patrný viditelný pokles, načež byla zařazena na seznam zranitelných druhů. I přesto je však českou nejhojnější a nejznámější potápkou. Vyskytuje se prakticky na celém území státu až po nadmořskou výšku 600 m a hnízdí zde v počtu 3 500–7 000 párů. Ačkoli se v České republice vyskytuje po celý rok, v zimě je zde výrazně vzácnější (přezimuje zde pouze 1–2 000 jedinců, ostatní odlétají do zimovišť).

Vlaštovička:

Pěnice slavíková (Sylvia borin) je pták velikosti vrabce. Je celkově jednotvárně hnědě zbarvená bez výraznějších znaků. Obývá všemožné křoviny. V lesích s podrostem, v blízkosti vod, hustší živé ploty v parcích a zahradách. Zvláštní je, že je hojnější spíše v Čechách než na Moravě. Hmyzožravý pěvec, koncem sezóny také bobule. 

Tažný druh. Zimuje v Africe. K nám přilétá ve druhé polovině dubna. 

Zpěv připomíná černohlávka, je však delší, s mnoha “kudrlinami” a trykly. Hlas je celkově hlubší, zpěv se nezesiluje. 

Je běžná v zahradách? Mám pocit že ji slýchávám