Volně žijící ptactvo

Krutihlav obecný (Jynx torquilla) patří do čeledi datlovití. Na rozdíl od svých příbuzných má měkký ocas, a tak nedovede šplhat po stromech. Neumí si také vytesat dutinu a tak obsazuje cizí hnízda a dutiny, přičemž z vybraného hnízda bez váhání vyhazuje mláďata i vejce cizích druhů. Jako jediný datlovitý je tažný a na přelomu srpna a září odlétá do Afriky. Vrací se pak zpět přelom duben/květen. Potravu tvoří mšice, mravenci a další hmyz

Krutihlav získal své označení podle svého způsobu zastrašování, kdy v nesnázích hadovitě otáčí hlavu ze strany na stranu a dovede ji přitom otočit až o 180 stupňů. Toto chování vykazují i mláďata vyplašená na hnízdě. Rytmické kroucení hlavou je využíváno i při toku.

A pohled z blízka. Je to krasavec.

Po nedělní přestávce se opět vracíme k pravidelným videím. Dnes to nebude o ptačím druhu ale pěkné video z ptačí budky s mláďaty sýkory koňadry.

Dobrý den.Mám dotaz pro zkušeného chovatele sov.Nedávno jsem si pořídil pár sýčků obecných a zaznamenal jsem u samce zvláštní chování.Bylo mi divné, že oproti samici,působí značně zanedbaným vzhledem a měl jsem obavu zda není nemocný.Po kontrole jeho budky jsem zjistil, že tam skladuje značné množství potravy ve stádiu rozkladu a proto je neustále špinavý.Je to normální?Poradí mi někdo?Děkuji!!!

Předešlu - nejsem chovatel sov. Jenom z logiky věci - buď mu předkládané krmení nechutná, nebo nemá hlad. Zkuste změnit jídelníček a krmit míň.

Taková všeobecná rada při problémech s příjmem potravy je odčervit. Ale odčervují se ptáci ? Snad se brzy ozve někdo znalý.

Čečetka zimní - drobný pták, zřetelně menší než vrabec. Sameček má nápadně karmínově červenou přední část temene a hruď. V České republice v posledních třiceti letech bylo zaznamenáno rychlé šíření čečetek do území severně od Šumavy a postupně byly osídleny nejen české pohraniční hory, ale i níže položené oblasti a od konce 60. let 20. stol. jsou úspěšně obsazována i města včetně těch největších, jako je Praha, Plzeň či České Budějovice.

Sýkora parukářka (Lophophanes cristatus) patří k našim menším sýkorám. Na rozdíl od ostatních sýkor je stálá, není potulná. To znamená, že se po celý rok, nejen v době hnízdění, zdržuje v jedné lokalitě. V zimě vytváří jen malá hejnka maximálně 6 ptáků, která si hájí zimní teritoria. S ostatními sýkorami se sdružuje málo, nejčastěji jí vídáme jen v párech. Je výlučně lesním druhem, který se vyskytuje hlavně ve smrkových a borových lesích, někdy i vlhkých a stinných, kde jiné sýkory většinou nehnízdí. Oproti jiným sýkorám si mnohem častěji hledají potravu i na zemi. Převažuje drobný hmyz, jeho larvy a pavouci. V zimě se živí hlavně semeny jehličnanů. Z popisu na youtube.

Pták velký jako pěst, nejmenší z potápek a jeden z nejmenších plavajících vodních ptáků. Ve svatebním šatu nemá potápka malá péřová ouška, má rezavě červené hrdlo a krk.

V březnu nebo častěji v dubnu obsazuje párek potápek, které často žijí v několikaletém manželství, svůj hnízdní okrsek a odhání odsud všechny cizí potápky malé.

Břehule říční (Riparia riparia) je nejmenší z našich vlaštovek. Jejich život je úzce spojen s říčními břehy, zejména po povodních. Břehule si ve strmých říčních březích hloubí nory o délce 50-100 cm, které na konci vystelou suhými stébli a peřím. Tato místa slouží jako jejich hnízdiště od května do srpna. Povodně obnovují říční břehy, a tím vytvářejí ideální prostředí pro břehule. Meliorace řek  však omezila tato přirozená hnízdiště, což vede k potřebě hledat nová místa pro hnízdění. Břehule často nacházejí vhodné podmínky v pískovnách a jiných člověkem vytvořených místech, jako jsou stěny výkopů či úložiště popílku. 

Pokračujeme dalším zástupcem řádu pěvců. Možná by ji mezi pěvce řadil málokdo, ale je to tak. Kavka obecná je velice společenský pták, který někdy nepohrdne ani společností člověka. V minulosti lidé na vesnicích rádi vybírali kavčí hnízda a odnášeli si kavky domů, kde si z nich dělali své domácí mazlíčky.

Kavka obecná vyhledává vesměs hnízdiště v blízkosti člověka – například v opuštěných částech budov, stejně jako ve vzrostlých stromech nebo opadavých lesích, částečně také v horách anebo na pobřežích. Kavky jsou velice společenští ptáci. Během svého života žijí v trvalých párech a ty jsou vidět vždy pohromadě v průběhu celého dne. K odpočinku se ukládají ve velkých počtech v hájích nebo v městských parcích. Kavky svou společenskost dokonce projevují až nadměrnou krotkostí v blízkosti člověka.

Orlovec říční (Pandion haliaetus) je dravec větší než káně. Jedná se o kosmopolitně rozšířený druh, který je v chladnějších oblastech tažný. Naše populace zimují v západní Africe. Živí se rybami, na které útočí z výšky přibližně 50 metrů. K efektivnímu zachycení slouží dlouhé ostré drápy a ostny na spodní straně nohou. Po zachycení ryby zůstává dravec na vodě, dokud se ryba neunaví. Pak se mocnými údery křídel vznáší a rybu odnáší na souš. Orlovec nepohrdne ani vodním ptactvem a menšími savci. K hnízdění vyžaduje lesní porosty v okolí vodních ploch. Hnízda většinou obsazuje po jiných dravcích a následně každý rok opravuje.

Dnes se podíváme blíže na zástupce sov, dříve velmi hojná sova pálená. Na území ČR hnízdí pravidelně, ale vzácně, hlavně v nižších polohách do 400 m n. m. Její početnost se vzhledem k výrazným početním výkyvům zjišťuje jen obtížně, dlouhodobě však vykazuje klesající tendenci. Zatímco v letech 1973–1977 byla jako hnízdící druh zaznamenána v 58 % kvadrátů, v letech 1985–1989 jen v 50 % kvadrátů. V letech 1985–1989 byla celková početnost odhadnuta na 400–700 párů a v letech 2001–2003 na 130–500 párů.

Potravu tvoří hlavně hlodavci, méně ptáci, obojživelníci a drobní savci. Z 4965 obratlovců nalezených ve 237 vývržcích z jižní Moravy a jižního Slovenska bylo 94,6 % savců, 5,2 % ptáků, 0,2 % obojživelníků a o něco méně hmyzu. Ze savců výrazně dominoval hraboš polní, z ptáků vrabec domácí. Podobné výsledky ukázal i rozbor vývržků ze severovýchodních Čech, během kterého bylo určeno 97,7 % savců (hraboš polní představoval 73,3 %), 1,7 % ptáků, 0,6 % hmyzu a jeden skokan.

Jeřáb popelavý (Grus grus) je velký pták, objevující se na našem území až posledních desetiletích. Jeho nezaměnitelným rysy jsou výrazné troubení, které je slyšet především na Českolipsku a Jičínsku, a opatrnost, kterou projevuje. Je jedním z největších ptáků v naší zemi, dosahuje hmotnosti až 7 kilogramů, výšky až 140 cm a rozpětí křídel blíží se 2,5 metru. Jeřáb popelavý je tažný, zimuje ve Středomoří a v Malé Asii a odlétá koncem září, vrací se v únoru a březnu.

Viděli jste tu zprávu o sovách pálených, s kterými vystupují “umělci” ( čti hajzlové) v Praze a naše orgány nejsou schopné s tím něco udělat? Nejen se psy, kočkami, ale i se sovami a bílými holuby.