Sojka zlověstná je středně velký druh pěvce z čeledi krkavcovitých.
V době hnízdění zpívá sameček švitořivě, podobně jako špačkové. Jeho zpěv však zřejmě není určen k tomu, aby v samotě severského lesa přivábil partnerku. Má spíš sdělit partnerovi už přítomnému, že je připraven k hnízdění a také jej k tomu přimět. V podstatě žije sojka zlověstná v manželství po celý život. Hnízdí velice brzy v dubnu v době jarního tání. Hnízdo bývá většinou 2 až 6 m vysoko ve smrkových větvích, hustě obrostlých lišejníky. Je to důkladná, hluboká a peřím sněžných kurů bohatě vystlaná miska.
Z 3 nebo 4 vajíček se po 16 až 17 dnech sezení klubou mláďata. Přicházejí na svět ještě před skončením oblevy, a proto zůstávají na hnízdě nezvykle dlouho, až 5 týdnů, takže většinou vyletují až v červnu. V době hnízdění jsou sojky zlověstné plaché a velmi tiché.
Jeřáb popelavý - o něco větší než čáp bílý. Hmotnost se pohybuje v rozmezí 4–7 kg.
Na území ČR se jeřáb popelavý objevoval až do 80. let 20. století pouze jako řídce protahující druh, od roku 1981 je vzhledem k výskytu v hnízdní době možné usuzovat na hnízdění. To však bylo poprvé prokázáno až v roce 1989 u Doks, a v následujících letech i na jiných lokalitách Českolipska: roku 1990 v Heřmaničkách, v roce 1997 opět v Doksech, roku 1999 ve Starých Splavech.
Pěnice kaštanová - hnízdí nejčastěji v křovinatých porostech. Výjimečně zalétla také do České republiky – v červnu 1969 byl nalezen uhynulý samec u Polné.
Svrchu je tmavošedá, zespodu matně červená s jemnými bílými tečkami na hrdle a červeným kroužkem kolem oka. Samice se samci velmi podobá, pouze je shora zbarvená více dohněda a zespodu je matnější.
volně žijící ptactvo je momentálně u nás velmi aktivní - slunečnice, lůj, ovsné vločky mizí rychlostí blesku. jasně - máme asi 10 cm sněhu a slabě mrzne…
Kosáci navíc obrali všechny kuličky na cesmíně a minijablíčka na “skalkové” smuteční jablůňce (jablíčka mají tak 1 cm), skalník jim ještě nechutná…
Kromě kosáků máme hrdličky, straky, sojky, pěnkavy (obecné i jíkavce), oboje vrabčáky (mívali jsme domácí, nově máme i polní) strakapoud i paní strakapoudová, brhlíci, červenka (umí se pověsit i na válec s lojovkama), koňadry, modřinky, uhelníčci a chocholaté parukářky. Další druhy jistě přibudou (ještě jsem tento týden na krmítku neviděla zvonky, dlasky, stehlíky, pana střízlíčka, mlynaříky…)
