Další ze sýkor - sýkora babka. V České republice hnízdí na většině území v počtu 60–120 tisíců párů. Její populační trend na našem území je mírný pokles. V jedné snůšce je 7 až 10 světlých, červenohnědě skvrnitých, 16 × 12 mm velkých a zhruba 1,2 g těžkých vajec, na kterých sedí samotná samice 14–16 dnů. Samec vypomáhá až s krmením mláďat, která jsou opeřena ve věku 18–21 dnů.
Volně žijící ptactvo
Ouhorlík stepní je baňák velikosti kosa. Je tmavě zbarvený s bílým břichem a kostřecem. Obě pohlaví jsou si velmi podobná, ale samci mají tmavší oči a výraznější kresbu hlavy. Mladí ptáci mají skvrnitý hřbet a celý černý zobák. Ouhorlík hnízdí v Evropě, jihozápadní Asii a severní Africe, severní populace zimují v Africe. Je tažný a loví hmyz za obratného letu, podobného vlaštovce. Hnízdí ve volných koloniích a staví svá hnízda v zemi. Vzácně ale pravidelně zalétá i na jih ČR.
Králíček obecný je nejmenší evropský pták. Má kulovité tělo, poměrně krátký ocas a tenký špičatý zobák. Dospělý jedinec má olivově zelené zbarvení se světlou spodní stranou těla a dvěma bílými a jednou černou příčnou páskou na křídlech. Početnost se podstatněji nemění, v letech 2001–2003 u nás hnízdilo 200 000 až 400 000 párů. Naše populace jsou stálé.
Přes léto se králíček obecný zdržuje v jehličnatých, především smrkových lesích, často se objevuje i v zahradách a městských parcích s dostatečným porostem jehličnatých dřevin. Především v zimním období jej můžeme vzácněji objevit i ve smíšených lesích.
Anonymní:Králíček ohnivý (Regulus ignicapillus) se od k. obecného liší černou páskou přes oko a bělavým nadočním proužkem. Obývá jehličnaté lesy, kde loví hmyz v korunách stromů. Samice klade 8 až 10 vajec do hnízda, které je vpletené mezi větvičkami. Oba rodiče se starají o krmení mláďat. Je částečně tažným druhem, zimuje v západní Evropě a ve Středomoří. Ptáci opouštějí hnízdiště v září a vracejí se v dubnu.
Vytahuju králíčka ohnivého ať jsou u sebe: )
Když králíček obecný, když králíček ohnivý tak ještě kulíšek nejmenší - nejmenší sova Evropy. Má hnědě zabarvený hřbet s menšími bělavými skvrnami a světlou spodní stranu těla s tmavšími podélnými skvrnami. Je poměrně nenápadný, loví za soumraku.
V České republice je rozšíření kulíška spíš ostrůvkovité, soustředěné hlavně do oblasti jižních a západních Čech. Celkový počet se na začátku 90. let 20. století odhadoval na 900-1300 párů (data z konce 80. let).
Dravci byli doposud docela opomíjenou skupinou ptáků, tak si dáme dravčí víkend. Startujeme: moták pochop. Je velký moták dosahující přibližně velikosti káně lesní a vykazující patrný pohlavní dimorfismus.
V Česku pravidelně hnízdí v rybničnatých a bažinatých oblastech na velké části území a v posledních dekádách čím dál častěji i na netypických místech typů polí, polních rákosin a jiných suchých stanovišť. Většina populace je soustředěna do nižších nadmořských výšek, ale hnízdění bylo prokázáno rovněž na Českomoravské vrchovině v 580 m, v Krušných horách v 850 m na Šumavě dokonce v 1000 m n. m.
Včelojed lesní
Byl moták pochop, jestřáb obecný, orlovec říční, včelojed lesní, orel mořský, sokol stěhovavý.
Zbývá ostříž, krahujec, raroh, dřemlík, motáci, luňáci, káňata ….
Srovnaný máš to dobře srovnaný. Takže..
Ostříž lesní (Falco subbuteo) - dorůstá velikosti holuba domácího, je menší než poštolka obecná (30–36 cm).
Ozývá se jasným rychle opakovaným „kikikiki.
V České republice hnízdí pravidelně, ale řídce na celém území, a to do nadmořské výšky zhruba 1000 m, přičemž hustěji je osídlen jih a východ republiky. Počet hnízdících párů v ČR se pohybuje okolo 200. (Stanovit přesněji početnost je obtížné, protože ostříži mají rozlehlé domovské okrsky a hnízdní teritoria).
Podle vyhlášky 395/1992 Sb. ve znění vyhl. 175/2006 Sb.[8] patří ostříž lesní mezi druhy silně ohrožené.
Na videu jsou záběry natočené z hnízdění v ČR v tomto roce.
Sýkořice vousatá - velikosti vrabce domácího (délka těla 14–15,5 cm), s dlouhým světle žlutohnědým ocasem. Samec má světle modrošedou hlavu, dlouhý černý vous, bílé hrdlo a černé spodní ocasní krovky.Hnízdění bylo v Česku poprvé prokázáno v roce 1951 na Novoveském rybníce u Pohořelic na jižní Moravě. V současné době jsou hlavními hnízdními oblastmi jižní Čechy, Polabí a jižní a severní Morava. Početnost velmi kolísá; v letech 1985–89 byla odhadnuta na 100–300 párů, v letech 2001–03 na 100–200 párů.
Strakapoud jižní (Dendrocopos syriacus) je pták z čeledi datlovitých, velmi podobný strakapoudu velkému.
Je ptákem otevřené krajiny s vtroušenými stromy, obývá okolí lidských sídel i lesy, zejména v nížinách. Byl popsán původně v Sýrii, odkud se postupně přes Turecko a Balkánský poloostrov rozšířil do Rakouska a na jižní Moravu.
Hnízdí v dutinách stromů, které jsou umístěny ve výši 2–3 metry nad zemí, vletový otvor má průměr kolem 45 mm. K páření dochází vsedě na šikmé nebo horizontální větvi. Snůšku tvoří 4–7 vajec, na nichž se partneři rovnoměrně střídají. Délka vysezení je 12–13 dní. Mladí ptáci jsou krmeni hmyzem a plody. Proto mají řídký trus, který nelze odklidit a tak musejí kálet do dutiny, která páchne. Hned po vylétnutí si mláďata dopřejí vytrvalou a důkladnou koupel.
Dneska se podíváme na LeLéčko neboli lelka lesního. Pták je to o něco menší než kos s dlouhými úzkými křídly a ocasem, velkýma očima a nápadně krátkým zobákem, který dokáže široce rozevírat.
Na území Česka lelek hnízdí pravidelně, ale značně ostrůvkovitě spíše v nižších polohách (na Šumavě nejvýše do 900 a v Krkonoších patrně už jen do 650 m n. m.). Početnější populace se nacházejí hlavně na Hodonínsku, v severních Čechách (Českolipsko) a v jižních Čechách (Třeboňsko).
Dnes je na řadě pěvec s krásným jménem - Sedmihlásek hajní. Je menší než vrabec, štíhlý, nenápadně zbarvený. Dorůstá délky 12–14 cm, v rozpětí křídel měří 21–24 cm a váží 14–20 g. Zpěv, kterým se samci ozývají nejčastěji z vrcholů stromů, je rychlý a složený z řady žvatlavých, flétnovitých a chraptivých tónů a imitací jiných ptáků. Vábí pronikavým „čočovích“. Právě kvůli složenému hlasu se mu říká sedmihlásek. V České republice hnízdí na většině území v nižších polohách v počtu 50 000–100 000 párů.[6] Jeho početnost na českém území v posledních letech mírně klesá.
Dneska bude další pěvec, který méně znalým bude připomínat červenku obecnou, ve skutečnosti je to ale lejsek malý. Hnízdní areál sahá od severozápadní, střední a východní Evropy východně po jihozápadní Sibiř, Turecko, Kavkaz a Írán. Tažný, se zimovišti v západní Asii. V České republice hnízdí jen roztroušeně, nejčastěji v bučinách v nižších částech hor (max. 1050 m n. m.); početnost byla v letech 2001–2003 odhadnuta na 1200–2400 párů. Zvláště chráněný jako silně ohrožený druh.
Dnešní druh je šplhavec - datlík tříprstý. Je zajímavě vypadající krasavec, dosahuje skoro velikosti strakapouda velkého. U nás není datlík tříprstý příliš rozšířen, ale hnízdí třeba na Šumavě, v Blanském lese, Novohradských horách, Krkonoších (novodobě od roku 2010, odhad početnosti z roku 2015: 7–11 párů) a Beskydech, celková početnost je odhadována na 300–500 párů. V roce 2010 bylo pozorováno hnízdění i v Hrubém Jeseníku.
Pelikán bílý (Pelecanus onocrotalus) je velký pták dosahující až 15 kg s bílým peřím, černými špičkami křídel, žlutým vakem na spodní části zobáku a růžovými nohama. Pelikáni bílí obývají oblasti od jihovýchodní Evropy až k jižní Asii a Africe, některé populace migrují na zimu do jižně položených oblastí jako Afrika, Indie a Vietnam.
Preferovanými biotopy jsou bažiny, rákosové porosty sladkých a slaných vod. Pelikáni loví ryby přičemž často spolupracují s kormorány. Hnízdí ve velkých koloniích, staví hnízda na zemi. Snůška čítá 1-3 bílá vejce. Mladí pelikáni se osamostatňují po 4 měsících. Globální populace pelikánů bílých čítá kolem 270 000–290 000 jedinců, ale stále čelí hrozbám jako ztráta biotopu, rybářské sítě a otrava pesticidy. Nejblíže od nás hnízdí cca 3000 párů v dunajské deltě v Rumunsku a vzácně zalétá i na naše území.
Pohled na pelikány v divočině je nezapomenutelný zážitek.
Výreček malý je velmi malou sovou s pernatými oušky na hlavě. Dosahuje rozpětí křídel mezi 45–63 cm (jedno křídlo měří obvykle okolo 16 cm). V České republice je extrémně vzácný. Poprvé zde byl spatřen hnízdit v roce 1998, od té doby je zaznamenáno každoročně několik pozorování. Počet hnízdících párů je zcela nepatrný, obvykle 1–3.
Dneska je na řadě lejsek bělokrký - je velikosti štíhlejšího vrabce, je ale kontrastně černobíle zbarvený. V České republice hnízdí hlavně v nižších polohách ve východní polovině státu (nejpočetněji na jižní Moravě), přičemž západněji jeho početnost znatelně klesá a na západě Čech již téměř chybí. Velikost hnízdní populace byla v letech 2001–2003 odhadnuta na 35–70 tisíc párů.
Živí se různými druhy hmyzu a jeho larvami, hlavně housenkami, které sbírá z listí, zdí a země nebo chytá v letu ale také malými pavouky. na konci léta požírá bobule
Rustica:Dneska je na řadě lejsek bělokrký - je velikosti štíhlejšího vrabce, je ale kontrastně černobíle zbarvený. V České republice hnízdí hlavně v nižších polohách ve východní polovině státu (nejpočetněji na jižní Moravě), přičemž západněji jeho početnost znatelně klesá a na západě Čech již téměř chybí. Velikost hnízdní populace byla v letech 2001–2003 odhadnuta na 35–70 tisíc párů.
Živí se různými druhy hmyzu a jeho larvami, hlavně housenkami, které sbírá z listí, zdí a země nebo chytá v letu ale také malými pavouky. na konci léta požírá bobule
Moc hezký opeřenec, nikdy se mi ho ale nepoštěstilo zahlédnout. 😕 Asi za ním budu muset na Moravu 😀
Líbí se mi, jak jsou dvoubarevní, vypadá to docela exoticky.🙂