Odpověď na příspěvek uživatele Odberryho z 12.09.2023, 14:58:08
No, klobouk dolu, co jste s tím pejsem dokázala….jen mám teda obavu, že až si ho páníčci převezmu, tak ta práce přijde za chvíli všechna vniveč…a nebo se možná chytnou za nos a uvidí, co jste dokázala a třeba budou pokračovat…
Velký obdiv a klobouk dolů před takovou dobrou duší🙂
PS: mému chlupáči drápky dorůstají taky hodně rychle, to jsme trávili venku opravdu hodiny, střídání povrchů, hrabání a stejně. Přitom sousedovic psiska, co se nedostanou ze zahrady, betonu na pozemku nemaje, o nějakým stříhání by se jim mohli zdát, nic, drápata prostě normální.
Držím palce, ať zbytek pobytu ustojíte ve zdraví (psychickém).
Dva týdny jsou málo na všechno okolo psa, jen ty tiky se mi dostavují už teď 😄
Většinu toho, co dělal a už skoro nedělá, jsem nějak záměrně netrénovala. Neštěkám, když štěká. Nehysterčím, když hysterčí on. Jen se ho snažím udržovat v co největším klidu, aby se zbytečně nepřetáčel. Nevítám se s ním a ani neloučím. Stačilo oslovení při odchodu, aby začal hrabat na dveře. Naštěstí stačilo rázně křiknout a hned přestal. To bychom fakt kámoši nebyli. A muž by nás zabil oba 😂
Přivolání a sedni/lehni bylo jediné cílené cvičení….jako štěně, vše přes veselý tón a s pamlskem po ruce. Ale třeba teď jsme přišli z procházky, pustila jsem ho z vodítka, šel na zahradu a prděl na mě. Přivolat se nedal. Ale beru, že už byl unavený. Šli jsme podél hlavní silnice do vedlejší vsi. Cestou zpět jsme si mezi obcemi sedli a vyhlíželi motorky. Sledoval je, ale za žádnou nevyběhl. Provoz byl teď hustý, takže jsme měli štěstí i na hodně různorodých motorek.
Foto pro ilustraci, jak jsme měli silnici na dosah 🤫