No tak asi jo, máte pravdu, asi se to koncem osmdesátek začalo rozvolňovat. To už jsem nebyla ve škole, natož na základce, a nesledovala to. A když pak chodily do školy mé děti, bylo všechno jinak a Foglar patřil do povinné četby.
megi-the-pes:nejstarší https://www.detske-casopisy.cz/kompletni-mlady-hlasatel-5-rocnik-1939-40/
např. https://www.trhknih.cz/kniha/uwyysutrwxet
https://antikvariat-divis.cz/cze/knihy/detail/view:98532-mlady-hlasatel-rocnik-neznamy
Mě to minulo, tak se omlouvám, mě to vůbec neba. 😀
A jak to bylo dřív, s experimenty? Nebylo tolik psů, jo, ale ta umělecká díla se nechávala na ulici? Jsem toho Čapka nedočetla, esi se tam zmiňuje, protože nechal utopit ta štěňata, s ním jsem skončila.
Táta, který tu dobu zažil, říká, že v rádiu to sice vysílali jako mluvené slovo, ale s úpravami. Nebylo to sakumprásk celé přečtené, něco bylo vynecháno a něco naopak doplněno. Ale prý dobrý, prostě veškeré politicky nekorektní události a zmínky vypustili, ale nepřidali tam nic závadného. Vzpomíná, že byly vynechány třeba zmínky o kostele a tak, nejen pionýr.
Mně ta doba taky minula, ale četla jsem ty knihy jako náctiletá. Měla jsem to jako náhradu za to, že jsem nikdy nebyla stanovat, stejně jako jsem četla Lassie proto, že jsem neměla psa. Ve dvaceti bych to už nečetla, ale třeba v deseti taky ne. Myslím, že to je takový předchůdce young adult nebo teen literatury. Děti to nebaví, ale úplně dospělé už taky ne.
Jako že v deseti letech je brzy? Já si myslím a mohu pptvrdit z vlastní zkušenosti, že foglarovky jsou pro děti tak od 7 - 8 let do cca 12 - 13 let. Četla jsem je v tom věku já i sestra, i mé děti.
balu:Jako že v deseti letech je brzy? Já si myslím a mohu pptvrdit z vlastní zkušenosti, že foglarovky jsou pro děti tak od 7 - 8 let do cca 12 - 13 let. Četla jsem je v tom věku já i sestra, i mé děti.
Může být, já jen konstatuji, že na mě to bylo v deseti letech těžké čtivo. Nemyslím jazykově, myslím obsahem. Nechápala jsem, proč se rodiny v neděli strojí, když pro mě to byl běžný den výjimečný leda tím, že se zítra jde do školy. Přišlo mi, že si ty děti dělají, co chtějí, a vůbec se nemusí ptát rodičů, jestli můžou ven. Mně by máma teda v nějaké rokli přespat nenechala, a už vůbec ne s bandou cizích dětí bez dozoru. Chápala jsem, že mobil nemají ty děti, taky jsem ho neměla - ale že by je bez mobilu někdo pustil někam do lesa stavět tábor?
Jsem devadesátkové dítě, kriminalita a tak. A když jsem začínala číst ty knihy, přišly mi staré ne pár desítek let, ale tak deset generací. A ani moji rodiče mi nebyli schopni poskytnout lepší vysvětlení, než že byla jiná doba.
Teď se na to dovedu dívat jinak, ale pro mě jako pro dítě to pro mě bylo úplné sci-fi ne nepodobné Štorchovým Lovcům mamutů. Prostě dávná historie, něco, co se mnou nemá nic společného. A tím pádem mě to nebavilo.
Takhle já jsem se bláhově domnívala, že vnučku uchvátí Kája Mařík, jako kdysi mě. (Že to nebavilo syny, jsem vztáhla k tomu- “jsou to kluci”- četli třeba Štorcha.) To, co nám přišlo roztomilé, jí připadalo hloupé. Ale Odvážná školačka(s vynecháváním nepatřičných odstavců), se jí líbila 🙂)
To je zajímavé. Vaši rodiče jsou zhruba moje generace. Moje mamka se narodila těsně po druhé světové válce, otec těsně před ní. A moje děti 1986 a 1990.
I já jsem zažila nedělní chození do kostela, tedy to “strojení”. Načinčanou babičku, což znamenalo tmavé šaty, nažehlenou bílou zástěru na doma… dědeček oblek…
Věci, které mi z foglarovek nebyly jasné, dokázali naši vysvětlit, věděli a znali. Stejně tak jsem já vysvětlovala svým dětem. Už jsem psala, že na Rychlých šípech jsem se naučila v první třídě číst. Pomocí těch bublin a jednoduchého textu to šlo samo a čtení mě začalo bavit. Foglarovky, knihy, přišly na řadu později, o rok, dva, stejně jako mayovky.
A pak byl ještě nějaký ten Mikuláš z Ohníčku na pokračování myslím, ten se mi taky dost líbil.
balu:To je zajímavé. Vaši rodiče jsou zhruba moje generace. Moje mamka se narodila těsně po druhé světové válce, otec těsně před ní. A moje děti 1986 a 1990.
I já jsem zažila nedělní chození do kostela, tedy to “strojení”. Načinčanou babičku, což znamenalo tmavé šaty, nažehlenou bílou zástěru na doma… dědeček oblek…
Věci, které mi z foglarovek nebyly jasné, dokázali naši vysvětlit, věděli a znali. Stejně tak jsem já vysvětlovala svým dětem. Už jsem psala, že na Rychlých šípech jsem se naučila v první třídě číst. Pomocí těch bublin a jednoduchého textu to šlo samo a čtení mě začalo bavit. Foglarovky, knihy, přišly na řadu později, o rok, dva, stejně jako mayovky.
Já teda musím přiznat, že mně rodiče taky nevysvětlovali nic. Takže spoustě věcem jsem taky vůbec nerozuměla. Nelíbil se mně třeba vůbec Malý princ, toho jsem odložila jako nudný čtení. Zatímco později jsem z něj byla nadšená. Jenže u nás doma vůbec bylo čtení brané jako ztráta času, takže jsme v něm se sestrou podporované nebyly, i když na Vánoce jsem knížky dostávala. Dost často jsem četla tajně. Svoje děti jsem ale vždycky ve čtení podporovala, oba kluci čtou hodně, starší má ve svém bytě už skoro stejně velkou knihovnu jako já. 🙂
Moji rodiče jsou čtenáři oba a oba mě ve čtení podporovali. Ovšem nějak nechápali, že ta doba, která jim je vlastně docela blízká, mně neříká už skoro nic. Zkrátka nechápali, co na tom nechápu.
Tak mě hodně podporoval strejda z velkoměsta, ten miloval knížky a vždycky když přijel, přinesl mi nějakou knížku z antikvariátu, asi odtud moje láska ke starým knihám
takže někdy v deseti jsem četla a mám ještě doma spoustu takovýhle
https://www.databazeknih.cz/podobne-knihy/kanibal-coryton-7-let-mezi-lidojedy-na-borneu-257515
Varaxi:Moji rodiče jsou čtenáři oba a oba mě ve čtení podporovali. Ovšem nějak nechápali, že ta doba, která jim je vlastně docela blízká, mně neříká už skoro nic. Zkrátka nechápali, co na tom nechápu.
Jj, já jsem to nemyslela na vás, že jste to měla stejně, to jsem nechtěla, aby to tak vyznělo, i když jsem vás citovala.
Tak já teda musím říct, že mě teda Foglar nechytnul vůbec, není to můj šálek kávy. Vlastně jediné, co jsem z jeho tvorby tak nějak zkousla byl tuším, že ještě černobílý seriár Záhada hlavolamu…ale i ten bych teda napodruhé nedala. Prostě to není a nikdy nebyl můj šálek kávy…tedy žánrově myslím.
Teda pokud se mi dostala do ruky nějaká kniha hororů nebo nějaká sci-fi, tak to bylo moje. Máma měla takovou starou knihu “hororových” povídek Tichá hrůza a to jsem teda přečetla několikrát. No a teda úplnej top byly knížky od Dicka Francise….ty mám teda doma skoro komplet…čtu to vždy po několika letech znovu, periodicky dokola.
balu:Opravdu? To mě dost překvapuje, protože co vím, byl Foglar na indexu až do konce socialismu.
U nás kupoval sešity “Rychlé šípy” otec, jsou z 1969 a 1970, kdy ještě plně nenastoupila normalizace. Ty starší, vycházející po válce, které měl jako kluk, někde pozbyl. A ty zmíněné sešity, značně “očtené”, opotřebované, později sešil můj exmanžel do jedné knihy.
Souhlasím.
Byl na indexu a ne že ne.
assil:https://www.databazeknih.cz/knihy/chata-v-jezerni-kotline-183966
Moje oblíbená…
Já jako nedospělec tíhla tady k těm chlapeckým knížkám! Ještě jsem měla (mám) Chatu děsu.
Ale vlastně jsem v té době četla téměř všechno.
A prosím, kdo tedy unesl Bublinu? Pamatuje si to tu někdo?
balu:No tak asi jo, máte pravdu, asi se to koncem osmdesátek začalo rozvolňovat. To už jsem nebyla ve škole, natož na základce, a nesledovala to. A když pak chodily do školy mé děti, bylo všechno jinak a Foglar patřil do povinné četby.
Nee, nemyslím, že by se před 89. dala koupit třeba Záhada hlavolamu, atp.
Ale mýlit se samozřejmě můžu…
Varaxi:Může být, já jen konstatuji, že na mě to bylo v deseti letech těžké čtivo. Nemyslím jazykově, myslím obsahem. Nechápala jsem, proč se rodiny v neděli strojí, když pro mě to byl běžný den výjimečný leda tím, že se zítra jde do školy. Přišlo mi, že si ty děti dělají, co chtějí, a vůbec se nemusí ptát rodičů, jestli můžou ven. Mně by máma teda v nějaké rokli přespat nenechala, a už vůbec ne s bandou cizích dětí bez dozoru. Chápala jsem, že mobil nemají ty děti, taky jsem ho neměla - ale že by je bez mobilu někdo pustil někam do lesa stavět tábor?
Jsem devadesátkové dítě, kriminalita a tak. A když jsem začínala číst ty knihy, přišly mi staré ne pár desítek let, ale tak deset generací. A ani moji rodiče mi nebyli schopni poskytnout lepší vysvětlení, než že byla jiná doba.
Teď se na to dovedu dívat jinak, ale pro mě jako pro dítě to pro mě bylo úplné sci-fi ne nepodobné Štorchovým Lovcům mamutů. Prostě dávná historie, něco, co se mnou nemá nic společného. A tím pádem mě to nebavilo.
Já si teda o kostele nic nepamatuji!!!?
Ani o žádném nedělním strojení, a to jsem Foglarovky četla opravdu mnohokrát.
aha tak to já jsem taky devadesátkové dítě, ale bez úzkostných rodičů a teda jestli můžeme jít ven, to bylo tak dané, že ano. do světla, asi jako šípy měli nakázáno vrátit se než domovník zamkne dům
akorát jsme nedělali oddělené party a neházeli jsme po sobě kameny 😀 teda samozřejmě s děckama z protějšího kopce jsme se nebavili a tak.
Varaxi: Něco tam bylo, nevím, ve které knížce, že zatímco jiné děti musely jít v neděli nastrojení do kostela, hlavní hrdinové, štíhlí, hbití a opálení, lezli po stromech a přespávali v lese. Něco takového, prostě jen zmínky.
Tak je možné, že jsem to už vytěsnila…😀
A někdy +- v 68. byl natočenej první seriál o RŠ a Červenáčka tam hrál Skamene ještě jako úplně malé děcko.