Kocour po vykastrování

Anonymní:

Dobrý den, jak se chová kocour po vykastrování, ten náš pořád značkuje kocouřím způsobem a postříkal stěnu. Myslela jsem, že to skončí?

Chvilku to trvá (uvádí se, že cca řádově týdny až event. měsíce).

Pravdou ale je, že značkování někdy nevymizí ani po kastraci (viz můj prostřední kocour; onehdá si označkoval mě, když jsem dřepěla🤔).

Anonymní:

Dobrý den, jak se chová kocour po vykastrování, ten náš pořád značkuje kocouřím způsobem a postříkal stěnu. Myslela jsem, že to skončí?

Nemusí. Mně občas zaznačkuje i můj 18letý kocour. Jediná výhoda - už nesmrdí.

Stejně jako znám spoustu valachů, kteří “vesele” připouští.

mí značkují všichni, i kočky, a to bez ohledu na kastraci (v letech 2017, 2020 a 2021)

Taky. Oni neví, že jsou kastrovaní😉to se jim prostě nesmí říkat (dělám si srandu😜)Značkujou, když mají proč. Chodí nám na zahradu další tři cizí kočky, takže značkovat prostě musí😉

Jak to myslíte do domácnosti? Že bude bytový? Pokud ano, tak rozhodně kastrace, a vlastně i ve všech ostatních případech. Kočky jsou přemnožené a není účelné, aby se plodila a rodila další a další koťata.

Mám 3 bytové kočky (2 kocouři, jedna Elsa😄) a všichni jsou vykastrovaní.

Myslím, že dotaz je na to zda je do domácnosti lepší kočka nebo kocour. 🙂

Máte pravdu, jsem blbaňa!🤔

A to asi neumím zodpovědět. Já mám dva kluky a holku…

kometa:

Nemusí. Mně občas zaznačkuje i můj 18letý kocour. Jediná výhoda - už nesmrdí.

Stejně jako znám spoustu valachů, kteří “vesele” připouští.

Ještě k tomuto: Kukačka i smrdí!!! Tedy nejen, že značkuje, ale i stále páchne. 

Já taky neposoudím, mám jen půl kocoura 🙂 a je to kocour venkovní, který i po kastraci zůstal sekáčem, kterej si svoje místo na slunci umí sakra dobře vybojovat - což je fajn, protože drží na uzdě všechno ostatní a je to lovec. Zas ale není prostě mazlivec a cárá-ne do daleka, má svůj rajonek, ale cárá a rád se drží venku.

No, já je k mazlení nutím!!!🤣

Kuky celkem odolává, přitom je na mně extrémně závislej; Elsa mi lehává na polštáři za hlavou a sahá na mě pořád rukou😂, takže jediný, kdo se jde doopravdy aspoň 2x za den pomazlit sám od sebe, je Fido!👍 Při té příležitosti mi už předal klíště…

je to úplně jedno, mnohem větší rozdíly jsou v individuálních povahách zvířat.

Ještě asi záleží na době odběru. Měli jsme kocoura, byl odebraný určitě hodně brzy, byl malinký a vyrostl z něj skoročlověk.  Tím nikoho nenavádím. Teď už jsou na to pravidla, tenkrát nebyla. A i kdyby byla……neměli jsme na to žádný vliv. A ta stařenka nám je musela dát dřív, než odjedeme z prázdnin domů. Dostali jsme malinkou krabičku, převázanou mašličkou. Byla v ní koťátka dvě. To bylo překvapení. Asi aby jednomu nebylo v tom velkém světě smutno. Ta stařenka byla opravdu pohádková.

….mám kocoura a dvě kočky (vse vykastrované) a naznačkuje i když chodí o prázdninách na chalupě ven, už mu táhne na dvanáctý rok….kamarádka měla kocoura a dvě kočky,striktně bytové a také kastrované a také naznačoval….malý jsme obě asi velké štěstí…holky já když tady čtu ty všechny peripetie ať už s chováním nebo po zdravotní stránce, tak vím, že mám naprosto vzorně kočky a že to vůbec není samozřejmá věci až všechny ty moje lásky mňoukave   jednou odejdou,další už nepřijdou…. 

Tak jsem to měla se psy a už to mám i s kočkama. Když jsem si teď byla jistá, že o Viktínka přijdeme, tak už jsem věděla, že to bude sice bez něho hrozné, protože ho doma mám pořád někde za zadkem(narozdíl od samorosta Gucci) ale že nový kocour už by nebyl. Jsem už líná vychovávat další zvíře, řešit nějaké problémové chování a hlavně nechci už řešit žádné nemoci a odchody…ještě mě pořád čekají u těchto dvou…😟 Jak napsala paní prezidentová: jsou tu nespravedlivě krátký čas😢

ten konec je přece jen krátký okamžik v životě toho zvířete ne? prostě na té váze pořád převažují ty plusy

Bodlinka:

ten konec je přece jen krátký okamžik v životě toho zvířete ne? prostě na té váze pořád převažují ty plusy

Já to vidím podobně…prostě pes (nebo i jiné zvíře) se u mě mělo jak prase v žitě, prožilo šťastný život a na konci jsem ho nenechala trpět a byla s ním do posledního dechu….jasně bolí to a bolí to hodně, když odejde, ale to je holt život.

Jo znám lidi, kteří už si třeba dalšího psa nepořídili právě proto, že je sebral odchod a nechtěli to prožít znovu s dalším psem a respektuju to…

Prostě každej jsme jinej, zatímco někdo se takto dobrovolně vzdá života se psem..kočkou…atd atd, tak mě děsí, že nastane den, kdy budu muset pokračovat v životě bez psa, protože už by bylo nezodpovědné si pořizovat dalšího…a ani tu “blbou” kočku už si nepořídím, protože to je taky závazek na xy let.

My jsme zrovínka nedávno o tom mluvili doma s manželem, že až nám odejdou pesani a budeme mít ještě sílu, podmínky, finance, tak že bychom třeba mohli zpříjemnit stáří nějakému psímu důchodci…ale manžel se na to taky moc netváří…že si psího dědečka nebo babičku zamiluje a pak třeba za rok, 2, 3…prostě za krátkou dobu by nás opustil…tak nevím. A já to zase beru tak, že bychom udělali dobrý skutek…

Bodlinka:

ten konec je přece jen krátký okamžik v životě toho zvířete ne? prostě na té váze pořád převažují ty plusy

Toho zvířete ano, ne tak mne, která tu zůstane a chodí po zahradě, vidí denně ta místa, kde jsme měli obchůzku, kde jsme si hrávali, kde psi lehali atd..pro mě je to jak mučení😢 Jasně, snažím se to vytěsňovat, myslet jen na kytky a tu práci kolem, ale vždycky to nejde.