Všeobecný pokec

My ked sme sa vystavili na dedine, byvame tu este len rok, tak sa ma kolega pytal, aky vysoky betonovy plot idem robit.Od vsetkych sisedov mame pletivo.Kury, ovce, psi, husy, kacky…nejak mi to nikdy nevadilo.Sice sme byvali 15 rokov v bytovke, ja ale pochadzam z dediny a manzelka vyrastala u babky.Prave na dvore, na ktorom stoji nas dom.

Mne na dedine vyhovuje skoro vsetko a nevadi skoro nic.

Autorka je pěkná blbka .

Všude, kde žijou lidi, je hluk. Mně třeba nesedí hluk v paneláku. Vadilo mi, že bylo slyšet souseda spláchnout. Za to hluk vesnice miluju od dětství. Babička bydlela na vsi u potoka, kde hučel splav, ráno mě budil kohout, sousedům štěkal pes celej den, jak blbej, a toho dřeva, co se tam nařezalo. Vždyť já mám ráda i zvuk, když se řeže dřevo. Městský hluk je jiný a ne tak milý.  

a ja milujem vôňu čerstvých pilín 😀. Mne ozaj nevadí gáganie husí, kvákanie kačiek, štekanie psa, bľačanie oviec. Možno mám šťastie na susedov, ale aj kosenie či rezanie dreva vykonávajú vždy v normálnom čase (nie ráno o šiestej alebo večer o desiatej) a keďže roboty mám sama dosť tak to vlastne ani nevnímam. Jediné čo mi trochu vadí (ale už sa to obmedzilo) boli výrastkovia na štvorkolkách, ktorí sa nám tu preháňali po lúkach- evidentne im to už ale niekto zatrhol. Že traktorom zvážajú seno alebo ho vyvážajú kravičkám je úplne normálne a neriešime to. Dokonca teraz vyorávali zemiaky (priamo za našim plotom máme polia) a ja som chodila “fetovať” tú vôňu zeme. S ujom sme pokecali o hojnosti úrody, zaspomínali na zemiakové brigády… A tak mi pri týchto úvahách napadlo, že život na dedine vôbec nie je o TICHU, ale o spôsobe života. Ak teda niekto chce ticho tak asi musí ísť niekde do izolovanej odhlučnenej miestnosti lebo ticho vlastne nie je nikde - aj v lese šucoce lístie, spievajú (aj škriekajú) vtáci, niekde žblnká potok a úplna katastrofa je to, že tam býva veľa hmyzu - muchy, mravce, komáre, chrobáky a aj kliešte! Ono je to tam hrozne  nebezpečné - a to nespomínam, že občas aj na hada môžete natrafiť. A vôbec tam nie sú asfaltové chodníky - veď to si človek môže ublížiť ak zle stúpi … 😉

Přijde mi, že lidi spolu přestávaj mluvit.

Jo! Podepsáno, orazítkováno, vytesáno.

Lidi se totiž individualizují. Proč spolu mluvit, když JÁ mám práva. Tak nemusím mluvit, mluví za mě zákon, a přes to nejede vlak. A tak se nikoho na nic nemusím ptát, nikdo mi nic nemusí odsouhlasovat, JÁ, JÁ, JÁ si můžu dělat co chci, páč máme SVOBODU. A mě nikdo (!) nebude omezovat.

Jinak já to mám vlastně na “své” vsi všechno. Bydlím na sídlišti v paneláku, takže slyším spláchnutí i když se hádají. Bydlím teda v posledním patře, takže mi nikdo nad hlavou nedrolí omítku ze stropu, to je zlatý. Ale je slyšet splav od řeky, houkání vlaku, cinkání přejezdu, bití zvonů i hodin na kostele (měla jsem tu kluka, co ho to budilo i ze spaní, resp. nenechalo usnout), ráno kokrhá kohout, různě bučí krávy (ty jsou extra hlučný, proti nim teda zlatý koně), jezdí vesnický traktor, popeláři, lidi startujou do práce, večer mi zase sousedi hulí do okna, děcka vyřvávaj pod panelákem, rachotí koloběžky a skejty, hasiče mám za barákem, no a když je ve vsi nějaká veselice (a že se snažej něco dělat co měsíc), tak do desíti hudba a krákorání bavičů, si nevybereš.

V lese co na hada, ale na prase můžete natrefit…

nechcela som to až tak "hororovo" vykresľovať - ale tu u nás aj na medveďa ☺(a to myslím vážne)

Však Horsana to “u vás” vykresluje dost barvitě 😀 Tyjo ale já bych se furt víc bála toho prasete asi…

Já musím říct, že my osobně jsme měli štěstí na nejblížší sousedy v paneláku. Nebylo to tím pádem úplně hlučný místo, ale! Rozhodně bych nechtěla bydlet o dvě patra výš, kde měli horní sousedy mladé rodiče , jenž nechávaly celý den dítě ječet , jezdit na odrážedle po bytě sem a tam, ječet opravdu ráno, večer - nikdy nebyl klid. Občas jsme to slyšeli i my dolů. Pravda, pár potíží se vyskytlo, jako čokl pod náma, který to stejný - jezdil bytem a ječel jak sanitka sem a tam od čtyřech ráno, tak jsem si dámu podala. Ale prostě ruch města je pro mě obtěžující, zato ten na vesnici je prostě přirozený. Ano máme zas štěstí, není u nás žádný uječený pes, nikdo necirkulárkuje jako blbej v šest ráno a nemáme sousedy, jako měla moje sestra, kdy dědek nespavec šel a vypustil drůbež bezohledně pod okna v nekřesťanskou hodinu, přes to, že nemusel a navíc mohl drůbež poslat jinam. A ani jako jejich soused naproti, který nechal celý noci - fakt nekecám- ječet psa na dvoře statku. Jsem za to neskutečně vděčná a doufám, že se to nezmění. 

Myslet si, že na vesnici panuje hrobový ticho, může jen jedinec mdlého rozumu. A to s tím vypouštěním dětí, tak to mě fakt dostalo. Přesně jako první mě taky napadla kočka

Já ten panelák miluju. Pro mě jako samoděržaví je to naprosto luxusní ubytko, kdy se nemusím o nic starat, je to jako mít v domečku údržbáře, co vyháže sníh, poseká zahradu, natře plot… Si představte, že byste v tom baráku byly samy. To by už taková hitovka nebyla. Beztak do baráku mě vždycky tahali kluci, co měli představu, jak mi na hrb hodí půlku svých povinností okolo domu 😀 A nějak se moc netvářili na to, že bych jim na oplátku na hrb hodila půl povinností okolo koní! Divný, co.

Tak já bydlela v paneláku, ale v tichý ulici a i panelák byl bytelnej a od sousedů skoro nic slyšet nebylo, teď na vesnici máme kousek vedle uječeného psa, tak se utěšuju, že to není navěky 😀 ale jinak ticho a když si o víkendu piju kafe na zahradě, tak jen ševelí větřík a nikde ani noha 😀

takže ono taky není vesnice jako vesnice, žejo

Já teda nebydlím v paneláku, ale v cihlové bytovce, a jsem s bydlením spokojená. Mohu srovnávat, část života jsem bydlela v domku. Vyhovuje mi, že se kolem bytu nemusím starat o věci, jako kolem domku. Od sousedů není hluk nijak extrémní. Hned u domu mám zastávku busu, což je výhoda veliká, a na hluk se dá zvyknout. Mám celé léto otevřená okna, ve dne v noci, a spím navzdory hluku. Zahradu máme blízko vytížené železniční trati, a i na tento hluk si člověk zvykne, vlaky nevnímáme, ani v noci. Zároveň zde kokrhají kohouti, kdákají slípky, štěkají psi, mrouskají se kočky, štěbetají ptáci, řehtají koně, hlavně o víkendech jedou sekačky, cirkulárky, křovinořezy, motorové pily, prostě normální život. 

Na 90 jsem je ještě nepřála, ale i tu pogumovanou cpu pod do sušičky. Kočky i pes si je chválí, měla jsme ji i pod koťata a super.

Bydlím v domě, kterej je starej asi sto let.

Práce nemá konce kraje, a je v něm možný utopit libovolný množství peněz aniž by to bylo někde vidět 😅. Nikdy nebudu mít na celkovou rekonstrukci. Strašně starostí.

Ale zase je možný jít v županu na zahradu, v noční košili otevřít psům když se potřebujou vyvenčit, vnoučata jsou tady šťastný a uvolněný a člověk má opravdový soukromí . 

Tak bych asi taky neměnila.

balu:

Já teda nebydlím v paneláku, ale v cihlové bytovce, a jsem s bydlením spokojená. Mohu srovnávat, část života jsem bydlela v domku. Vyhovuje mi, že se kolem bytu nemusím starat o věci, jako kolem domku. Od sousedů není hluk nijak extrémní. Hned u domu mám zastávku busu, což je výhoda veliká, a na hluk se dá zvyknout. Mám celé léto otevřená okna, ve dne v noci, a spím navzdory hluku. Zahradu máme blízko vytížené železniční trati, a i na tento hluk si člověk zvykne, vlaky nevnímáme, ani v noci. Zároveň zde kokrhají kohouti, kdákají slípky, štěkají psi, mrouskají se kočky, štěbetají ptáci, řehtají koně, hlavně o víkendech jedou sekačky, cirkulárky, křovinořezy, motorové pily, prostě normální život. 

Mám to podobně. Cihlová bytovka. Mladí naštěstí odrostli, takže doby, kdy se mnou vibrovala postel v rytmu hudby “duc,duc” o patro níž jsou už pryč. Souseda, který startoval traktor v pět ráno pod mým otevřeným balkónem, jsem poprosila, jestli by nemohl kopeček k silnici sjet na neutrál a až tam nastartovat - vyhověl.

Psi, kočky, krávy, kosi… nevadí. Skřehotání žab dokonce miluji.

Všechno má svá pro i proti. Okolo domu je spousta nikdy nekončící práce, to je rozhodně pravda. Na druhou stranu, nikdo jí za mě neudělá, takže se dělá kdy chci a jak chci. Známej se musel odstěhovat z paneláku, protože si spol. vlastníků odhlasovalo několik finančně náročných úprav a on na to neměl. To se v domě stát nemůže.

My jsme s manželem koupili barák, když mi bylo 21 let…následně asi za 15 let, když umřela tchyně jsme se přestěhovali do baráku ke tchánovi (bydleli naproti), protože zůstal sám a my měli malej domeček, tam bychom se v pěti neposkládali, tak jsme se teda přesunuli k němu, abychom se o něj mohli starat. Takže do 21 jsem bydlela v bytě z toho 12 let v paneláku. A upřímně, kdybych byla tušila, že můj manžel na to není, že na baráku nic neudělá, tak bych do baráku nešla. Takhle defakto čekám, až nám to jednou spadne na hlavu. A teď bydlím asi 30 let v baráku.

Jako barák je super…je super, že člověk prostě vyjde ze dveří a je na zahradě. Barák je super, neboť můžu mít pasteveckýho psa, kterého bych si do bytu nikdy nepořídila, ale kolem baráku se musí makat a já už taky rezignovala…prostě už mě nebaví mít na krku domácnost, zahradu a ještě dělat práce, který by měl dělat chlap..už mě nebaví dělat “ženské práce” a do toho se ohánět řetězovou pilou, stavět ploty…..

Upřímně se vlastně těším, až se na stáří odstěhuju zpět do bytečku, kde jsem vyrostla a budu mít svatej klid.