Thielli:Z vodítka jí také právě pustil, bylo to na zeleném plácku, ale ona si jen tak blafla. A byla dost daleko od nás. 15-20 metrů určitě… Přesto je vina na mém volně loženém psovi, resp. na mně. Jednoznačně.
Vaše cena seřvala jeho fenu, on seřval vás, myslím, že jste si kvit. 😇
Orionka:Vaše cena seřvala jeho fenu, on seřval vás, myslím, že jste si kvit. 😇
Ne cena, ale fena.
sem se ztratila - je to nechcu na tu brašnu?
No dvacka je hodně,ale nevíme z čeho ta nevraživost vychází - kdo koho kdysi a co.
No jako pravdu máte, že se neřve, ale já jsem taky řvala, když mi pes dotáhnul majitelku k mýmu štěněti, se kterým jsem se odsouvala bokem, jen jsem je viděla, protože vím, že ten pes, přes to, že je to vižla je totál magor . když jsem čokla odkopala, řvala jsem a letěla za nima, bábě vyhrožovala, bába utíkala a pak už do naší půlky sídliště nikdy nepáchla.
Já to řvaní prostě chápu, protože nervy jsou v hajzlu, bojíte se o svého psa. Málo kdo je tak vyrovnaný, aby se takhle srovnal.
Ako človek pohryzený super zlatým psíkom na venčovisku (on je zlatý, vychovaný, úplne super, proste kólia, iba občas, ale naozaj iba občas chňapne…mno, chňapol poriadne, 1-2 mm a vykrvácam než ku mne dorazí rýchla…) a denno denne vidiaci, ako super zlaté psíky dokážu doslova prehryznúť na dve časti rôzne veľké druhy psov, mačiek, aj iných zvierat si myslím, že si netreba túto trpkú pilulku prisládzať tým, že majiteľ kričal a že mal hento tamto.
A že je policaj? No, policajti občas v službe vidia veci, o ktorých sa vám ani nesnívalo, bohužiaľ.
Naša suseda pri útoku vlčiaka na jej kokra skončila na JIP, pretože ho v snahe ochrániť dvihla na ruky a neskôr až nad hlavu, tak pes dodriapal a dohrýzol ju, opisoval mi to práve policajt a nebolo mu pri tom dobre…
Rozhodne som za venčenie psov na voľno, ale ak raz môj pes je pôvodcom nejakej trmy-vrmy, nuž mea culpa a šmytec.
A to bola včera moja hyena škvrnitá hustá na retrívera, ktorý sa priblížil k druhej hyene a tá zjačala ako na lesy.
Hyeny navoľno, retríver na vodítku, keby mal len trošku horšiu povahu, tak pani povláči po dobu celého venčenia, ani psy by k tomu netrebalo a môjho prehryzne na dve polky.
Pani som sa ospravedlnila, tá by my aj niečo povedala, ale keďže vážila menej, ako ten pes, ktorý ju niekam už vliekol, tak iba zalapala po dychu.
Nežijeme v ideálnom svete a rozhodne počas venčenia nebudeme stretávať ideálne dvojice, čo už.
Ále, Thielli nabízela výměnu obydlí v Praze za samotu u lesa, nedám. 🙂
Co dělá ta druhá fena? Jedna letí s řevem medvěda a tu druhou to nezajímá?
A eště musím říct, že jak říká Thielli, že hnědá nekouše, tak na to zapomeňte. Nejdřív se pes ježí, stáhne uši, ocas šikmo nebo nahoru, vrčí, štěkne třeba vysokým hlasem, to nepomáhá, tak příště už řve naplno… a nakonec kousne.
Já jsem skromnější, mně stačí 4 hořáky, respektive jedna varná deska, součást sporáku. Ale proti gustu…
a jo taklenc. No to bych taky neměnila
Já to beru podle toho, že mí psi hádky bytostně nesnášeli. Řevem může majitel vybudit svého psa k útoku, na původního útočníka, nebo i na jeho majitele.
Měly jsme nemilý zážitek na lesní cestě s malamutkou, nikde nikdo a ona se snažila dostat na mou fenu, kterou jsem šoupla za sebe. Když se pod kopcem objevila uřícená majitelka, řev by určitě ničemu nepomohl. Ani jí neodvolávala, ani se nezastavila, jen volala jdeme a doufala, že se k ní fena připojí. Připojila.
Jo, já vím, jak to myslíte, ale pokud se k nám řítí prostě pes,kde nevidím neutrální, nebo přátelský signály, řvu ať vysmahne. Psy vedu k tomu, aby neřešili - i na to máme povel Neřeš. A ano, leckdy taky používám Deme,deme, demééé s takovou pozitivní intonací, když je to o nějakým to přeměřování už v blízkosti, ale když vnímám, že by mohl být problém snažím se psa prostě odeřvat do pryč. s tím, ž ejdu proti němu (před pár lety 2x se staženejma půlkama, páč bulloidní pes v oboře Hvězda se poté netvářil přátelsky ani na mě. blebleblefuj.
Černá jen přištěkává z dálky, ta se neodvažuje přiblížit, jen zvuková podpora. Dřív jen pobíhala kolem.
S tím nekousáním jsem to psala proto, že dokonce i majitel Molly, kterému se jeden výpad odehrál přímo pod nohama, mi pak řekl, že byl překvapený, že hnědá jen mlátí hubou kolem, ale vůbec nešla po kožichu. To samé jsem předtím viděla i já. Kdyby šla po kůži, byla by to pro nás už dávno jasná rovnice. Furtvodítko. Max. čistý prostor bez vodítka, ale s košíkem.
No ale stejně, vše může být jednou poprvé. Zvlášť když máte psa se zakrouceným ocasem, takže prd vidíte nějaké pnutí nahoru. Ona ho má nahoru prakticky celou cestu, svěsí ho částečně jen doma. A pak máte psa, který má kudrny, takže prd vidíte, kdy a jak se ježí… takže já čtu jen uši, postoj, dech a to nervozní olíznutí.
No shrnuji - stejně jako jsem si pobrala, co šlo, z minulé debaty, zkusím pobrat i teď.
Povel stůj už opravdu funguje, neporušila ho ani jednou. Stůj-stojí-klik-odměna. A to i když proti nám jde pes, který není úplný pohodář. Po kliku ví, že má splněno. Povel za mnou funguje už úplně při vycházení z domu. Už se vůbec nikam nehrnou a automaticky se staví za mě. Venku ho jen tak namátkou cvičíme také. Hnědá mě podbíhá, černá obíhá.
Co jsem zatím nikde nedokázala najít a ovládnout (ani zde, ani na praktických lekcích, které jsme absolvovali), je - jak z laxního přístupu vykřesat ten s žádoucí rychlostí. Viděli to tři trenéři a všichni jednohlasně - “ona to splní do puntíku, ale nepřetrhne se u toho tedy…” Výrazně zrychlila za ty odměny. I v plnění povelů. Ale bez nich… neumím, nevím, jak.
Jak jste tady psali také, že máme nedocvičeno - vy, kdo máte nějakého toho úhlavního nepřítele ve vsi a došlo by na setkání bez jištění - vaši psi to dají? Pro mě už je výraz “bez jištění” nesplnitelný sen. My asi už vždy polezeme tady kolem jen s jištěním. Zoohit už mi poslal fakturu za provaz, tak snad brzy dorazí i ten provaz. Prý dost unese, takže v nejhorším případě si najdu stoletý dub a provaz použiju pro sebe. 🙄
Po kliku ví, že má splněno.
tož musíte prodlužovat tu dobu odkliknutí a posléze odklikávání odbourat a nechat si jen pochvalu. Já mám takovej přípovel - když je sedni a vidím, že by hrozilo zvednutí, povídám Ssssedíííš, sedííííš, pořád sedíš.
případě si najdu stoletý dub a provaz použiju pro sebe
houby, máte dobře našlápnuto, i když to tak teď nevypadá. Posunuli jste se, kdyby to nebyla zrovna tahle situace ale třeba dlouhodobý odložení, kdy psa zláká fižirant s buřtem - bude rada jasná, o krok zpátky. Tady je to stejný. Jistit a cvičit.
Zrzavci:Jo, já vím, jak to myslíte, ale pokud se k nám řítí prostě pes,kde nevidím neutrální, nebo přátelský signály, řvu ať vysmahne. Psy vedu k tomu, aby neřešili - i na to máme povel Neřeš. A ano, leckdy taky používám Deme,deme, demééé s takovou pozitivní intonací, když je to o nějakým to přeměřování už v blízkosti, ale když vnímám, že by mohl být problém snažím se psa prostě odeřvat do pryč. s tím, ž ejdu proti němu (před pár lety 2x se staženejma půlkama, páč bulloidní pes v oboře Hvězda se poté netvářil přátelsky ani na mě. blebleblefuj.
Jasně, na psa se nejdřív po dobrém “ kde máš pánečka, kam patříš, mazej domů…..no a pak se řve, to jo. Na malamuta jsem tehdy neřvala, nevěděla jsem, jak by reagoval. Ale lesy mé zvučné ” do pr…., zavolá si někdo toho psa?" slyšely .
Ale řvát pak na majitele, že mu utekl pes? Navíc ta jeho ženská byla stejně vyklepaná jako my. Ještě k tomu letěla do kopce….a já byla ráda, že je pryč.
Thielli napsala : zvlašť, když máte psa se zakrouceným ocasem…..
Já měla 3 bez ocasu 😄
Když cvičím výdrž s pamsky, dělám to jednoduše tak, že dávám víc pamlsků za sebou, pes nikdy neví kolik jich dostane, a pak to ukončím povelem volno, to už ví, že je cviku a krmeníčku konec. Sedni nebo stop nebo cokoli a pamlsek, v rychlém sledu další a další. Pak intervaly prodlužuju, pak poodstoupím zase přistoupím, poodstoupím a zůstanu stát…, dokud nepochopí, že na sedni má sedět a na stůj stát, dokud mu neřeknu volno nebo jiný povel.
Když už jsem si jistá, že povel chápe, ale prostě se mu nechce poslechnout, je teprve čas na nějaký korekce .
Problém s Hnědou je, že si nemůže dobře lehnout, jak píšete ( něco ji bolí?) a udržet psa ve stoji je těžší, poloha třeba v lehu je taková mnohem stabilnější a máte víc času zareagovat, když se zvedá .
Já teda zařvala jen jednou na cizí a to tak že se chlapi hodili do pozoru a od té doby se mi vyhejbali obloukem. Bylo léto a já šla s feňulí rtw do vedlejší vsi do hospody k fotbalovému hřišti. Pár lidi, hafo místa. Hřiště dole, nad nim zvýšený sezení (stoly a lavice na kovových nohách zalité v betonové podlaze). S fenou sem si sedla asi 30m na této terase od vchodu do lokálu, úplně na kraji. Obojek měla řetězový polostahovák, vodítko pevné jak na koně asi 2m. Odepla jsem ji, konec protáhla okem vodítka, kolem nohy stolu a zas připla. Totálně bez šance aby se z toho byť v sebevětším amoku vyrvala (byla zlato fungující na jakýkoli povel na myšlenku ale kdybych chtěla na wc ať je jistota) košík jsem měla na lavici vedle sebe. Pak se tam dovalili dva chlapi středního věku (mě tehdy bylo 19 a vážila jsem stěží 50kg) se štěnětem bulla. Slušně jsem je požádala ať si štěné hlídají, že moje fena cizí psy nemusí a to ani štěňata a je pak na ně ostrá když jí prudí. Neměli vodítko ani obojek. Feně jsem nasadila košík. Pro jistotu. Prozíravost. Asi 8x jsem prcka vyhodila od feny. Pokazdé jsem je upozornila. Prej je to fena nic mu neudělá, dyť je to štěně jenom a co mi vadí. Po 9 mi vytekly nervy a prcka sem nechala dolízt až k feně. To na ní huplo že si de hrát. Fena (vrčela a ježila se když k ní lezlo) ho napálila košíkem že odlítlo za šíleného svého jekotu asi 2m. A chlapi čuměli a už se chystali že něco řeknou. Tak jsem začala řvát jestli jsou úplně blbí, mohli mít po psovi a že jak si štěně neuhlídaj sundávám svý feně košík a je mi u pozadí jestli ho překousne vejpůl. Díkybohu čapli štěně, zrychleně dopili pivo a zmizli. Pak už jsem je tam nepotkávala (vědělo se kdy tam chodívám). Tohle byla jejich (její i psovo) jediná chyba. Cizí psiska co nepatřili “rodině” bytostně nemuseli a nesnesli kontakt. A ano byli socializovaní i perfektně vycvičení.
No, já si myslela, že mám psa, co psy neřeší a on neřeší, je slušnej, zmetky nechává na nás. Ani se nerozsypal z našeho místního rváče. Ale někdy před dvěma roky jsem viděla, že i ten můj roztomilej pejsek by do rvačky šel s tím konkretním psem a je to opravdu vzájemný a ti psi se vůbec neznali, jen na sebe blbě narazili.
Rvačka se nestala jen proto, že svýho psa jsem měla na šňůře za sebou a druhýho jsem k němu nepustila. Ale bylo to krájení krájení energie. A na stopro vím, že by to nebylo ňafání.
S tímhle psem je to tak, že v lese, kde je to setkání nejrizikovější - nedostatek prostoru, rychlost přiřícení, je a bude na šňůře. Louky, kde jsme je viděli, jsme zvládali procvičit a nevšímat. Pak tu mám kousek za domečkem louku - klidovokrátkovenčící, kde je riziko, že v rizikovým období, tj. když je ideální počasí na jízdu se psem u kola, si to hlídám. Já nemůžu říct, jestli nám nácvik funguje u tohohle psa, protože ho prostě nepotkáváme.
Jsem ten případ, o kterým jsem psala - ty limity, jsem limitem svýho psa (a teď se rozbulim).
Ale co Vám chci ještě napsat, nevěšte se, nikdy, nikdy, nikdy!
Měli jsme problémy u zvěře, kdy jsem si myslela, že pes už bude navždy na stopovačce…není.
Jo, svou neschopnost jistím stopovačkou, ve svým životě to beru jako bezpečnost pro nás a okolí.
Ať žije sebemrskačství…Thielli, díky za vaši otevřenost. Mrzí mě Vaše zkušenost, ale někdy člověku pomůže vědomí, že není jedinej na světě, co se v tom občas plácá.
A teď už sem nikdy nenapíšu🙈.
Ještě mě napadá, nemůže mít hnědá nějakej fyzickej diskomfort?
Dle veterináře, co jí operoval, má už i druhou zadní nohu citlivější v určitých úhlech. Zřejmě tam bylo něco špatně už od štěněte, protože ona si odjakživa ulevovala pozicí do boku. Vsedě i vleže. Když pobíhá, je v pohodě, už i skáče, ale pohyb do lehu a vstávání je u ní jak u starocha, neohrabané. Do úrazu ještě s černou lítaly a skákaly na sebe ve hře, tomu už se teď hnědá brání. Uhýbá jí, neskotačí a jen někdy se nechá vyprovokovat k honičce.
My budeme prostě stabilně stopovat Prahou. Krásné nové kšandy už má, teď přidáme šňůru, budu jí dávat na zvykání nějakou lehčí, kratší, kde o nic nepůjde, pak přidávat délku, aby to začala brát jako normální věc. V tomhle je lepší než černá, ta na provaze zamrzne mnohem víc. Procvičovat povely budeme stále, ale asi se na ně už nikdy nespolehnu. Když potkáme ty problematické protějšky, ona nasaje nozdrami a ve stejné vteřině, co si čichne, jí z konečníku vypadne mozek. Přepne a nevnímá, nevnímá vůbec nic, můžete mluvit, hulákat, sahat na ní, směřovat jí vedením… nevnímá. I když se mi to podaří třeba po chvilce rozbít, jakmile povolím z povelu, vrátí se do vrtule… musím jí z toho pachu úplně odvést pryč. Teprve pak se srovná a zase v klidu dál ignoruje těch zbylých 98 % psů…
Tak já myslím, že jsme to snad prošli ze všech stran, děkuji za trpělivost všem s mými slohy a hlavně děkuji za tu brainstormingovou smršť. Rozhodně jste neházeli hrách na stěnu.
Thielli
Jak jste tady psali také, že máme nedocvičeno - vy, kdo máte nějakého toho úhlavního nepřítele ve vsi a došlo by na setkání bez jištění - vaši psi to dají? Pro mě už je výraz “bez jištění” nesplnitelný sen.
V minulém století měl nebožtík sídlištní teriér dva úhlavní nepřátele. Stačilo, aby je zacítil, hned byl našponovanej. Při prvním projevu tohoto muselo rychle následovat přivolání. Jinak byl schopen se vydat na křížovou cestu za účelem eliminace soka, šel po něm fakt natvrdo. Asi dvakrát se mu to povedlo, jednou chyba moje, jednou páníčka druhého psa, čokle se nenáviděli navzájem. Slušná rvačka, do krve. Omluva obou stran, vyrovnání veteriny, povzdechnutí, že jsme my, lidi, byli málo hbití, a měli jsme si psiska přivolat dřív.
Druhý případ byl u mého nebožtíka rtw, krásný, vychovaný a vycvičený chovný pes. Kamarád měl na cvičáku zhruba stejně starého krásného, vychovaného a vycvičeného chovného samce rtw. Tihle dva pinďouři by se bývali doslova pozabíjeli, kdyby měli šanci. To nebyla jen nenávist, to byla “vražda, smrt, zabití” v jejich očích. Nikdy předtím a ani potom jsem tohle nezažila. Na place fungovali poblíž sebe v rámci cviků poslušnosti, museli. Nikdy se jim nedostalo příležitosti se servat, nikdy se ani košíkama o sebe neťukli. Ale věděli o sobě vždy a všude, i na svodu plemeníků se jen na dálku “načuchli”, dikobraz a pojď mi hop do tlamy…
Co tím chci říct. U opravdu úhlavního nepřítele to bez jištění nejde. Nebo teda jde - včas odvolat svého netvora a na vodítku projít kolem nepřítele. Takže je to zase o přivolání… Nejsem bezchybná, snad to tak tady nevyznívá. Svou litanii myslím jako podporu všem, kdo mají nezbedné pejsky. 🙂
Ještě mě napadá: Dle veterináře, co jí operoval, má už i druhou zadní nohu citlivější v určitých úhlech. Zřejmě tam bylo něco špatně už od štěněte, protože ona si odjakživa ulevovala pozicí do boku. Vsedě i vleže. Když pobíhá, je v pohodě, už i skáče, ale pohyb do lehu a vstávání je u ní jak u starocha, neohrabané.
Thielli, mazejte s ní na psí fyzio. Pokud už tam nejste (chondra nějaká bere?). Jednak se slečně Hnědé uleví, druhak si na sessions navážete spolu úplně jiný vztah. Ve kterém pak můžete doma pokračovat v rámci reha cviků, klidně s oběma fenama. Ona nějaká chronická bolest může psa vystřelovat do nečekaných reakcí, znám to od svého pochroumaného Vořecha.
Fyzio jsme po operaci absolvovali. Masáže, balanční podložky, magnety, laser, hydroterapii. Tisícovky ze mě lítaly jak z večerníčka. A vzhledem k tomu, že máme v rodině protetika, co ovládá i fyzio u lidí, proběhlo zaučení na psím fyzio, jak pokračovat v rehabilitacích i doma. Chata u Berounky s plaváním a broděním po celé léto je pak ještě benefit.