Všeobecný pokec

Když dám povel stůj - okamžitě zastavuje a dokonce točí za mnou a zároveň se olizuje. Už se jí vytvořil podmíněný reflex, nebo ne?

Včera na něj zafungovala, ale když se pak v tom stoji otočila za tím štěkem, byla to jen a jen moje chyba, že jsem na tu vteřinu “zmrzla” a tím jí dala prostor zmizet. Protože kliknutím je povel ukončen jako splněný. Takže k naučenému stůj připilovat vydržení v povelu, dokud se znovu neklikne. Musím na to vymyslet slovo. Zůstaň mají k obyčejnému odložení, třeba když je nechám na chodníku čekat a jdu přes silnici vyhodit bobek.

Edit - klikat jsme se učili u F. Šusty na kurzu, byla jsem i dobrovolník figurant, tak snad umíme… 

a ještě hmn tu není… Megi, nevolejte ji tak rychle, ta mi taky naloží - 😲

Brašna se žrádlem, to je geniální!

Škoda, že megy jídlo nezajímá, metoda boží tohleto… bych tam mohla nacpat kočku… teda míček. Ne, my už dobrý, tak až u dalšího praštěného psa.

Nevím, v jaké situaci se komu olizuje pes. Megy po něčem mastném. 🙂 A když je nervózní. 
Olizování není spokojenost a klid, si myslím. 

Jo, ten klik… jasné, chtělo to ukončit až po zapnutí vodítka; přidat další nějaký. Že by pes hned po kliku někam vypálil, se mi nelíbí, měla bych mu asi nejdřív říct něco jako “volno”, jdeme, jdi, … A když bude venku zvyklá trošku pracovat, přemýšlet, tak si bude paničky víc všímat, její první myšlenka nebude - utíkám, kam chci - ale “nebude od paničky nějaká zábava nebo vědecký projekt”? 
Vím, představuji si to jak hurvajs, jenže…

😀 😀 však nikdo nenakládá, je to ten… porada 😀

Ještě to… může se přetrhnout, když ví, že mám velké odměny… No tak toto neexistuje. Teď se jde cvičit a cvičí se pět minut. Ne že takto jak tyran rozhoduji, přizpůsobím nějak… 

Ona cvičí vždy, když zavelíme ke cvičení. Když jí vybudíme. Ale když je to za ty dobroty, může se přetrhnout. Přiletí z odložení, postaví se k noze, předsedne vzorově… Když je to za míň nebo za pochvalu, provede to také, ale laxně. Jak to mám udělat aby nebyla laxní, aby povel splnila rychleji? Bez odměny? Ona vyklusává s prstem v nose, i když před ní z legrace utíkám. 🙄

Edit - to olíznutí není to nervózní, to olíznutí je stejné, jako když je doma volám třeba pro nějaký pamlsek na žvýkání. Je to mlsné olíznutí. To už rozeznáme. 

Já jsem teď nestihla přečíst, co přibylo od té doby, co jsem psala já. Nicméně si dovolím ještě jednu takovou poznámku.  Ono to celé stojí na tom štěknutí - to tu nikdo už dál nezmínil. Myslím si, že kdyby nebylo ono vyzývavé štěknutí, dál už by to nešlo! Hnědá se zastavila. Nehledám omluvy, vylítnout mi po psu jiný pes, řvala bych taky, jako prokopnutá, ale! Ale - v případě, že by to byl můj pes, který to celý roztočil, tak kus viny je i na mé straně. Neříkám to, protože Thielli, ale protože jsem si to šla celé číst znovu. Nevím, jak mají ty dvě feny co  mezi sebou hozený, kdo si kdy začal,zda tam byla příčina, proč se nesnáší, nicméně - kdyby ta první fena neštěkla, myslím, že by to bylo bez ztráty květeny. Tohle by si měl majitel té feny uvědomit.

Pokud jí měl na vodítku, tak je nějaký štěkání jedno a vina je na majiteli volně loženého neovladatelného psa.

Jo brašna se žrádlem je geniální. Proto mě napadlo, že by to Thielli mohla vyzkoušet. A právě to můžu použít i jako megaodměnu, kdy ho můžu nechat tak trochu vybrakovat. ne že dám odměnu, víc odměn, rozhodím odměny, ale po přinesení a odevzdání otevřu a na naber si sám. Je to pevné odolalo to i Taliprdím pokusům o otevření. Ten pes ví, že já jsem ten, kdo to umí "aktivovatů 😀

Neměl a nemohl ji mít na vodítku -Thielli píše, že po hnědé švihal vodítkem, nestihl by ji odepnout, leda s tím vodítkem pustit. jsem inšpektor Kolumbus, takže to víš, že mě to taky napadlo.

assil:

Pokud jí měl na vodítku, tak je nějaký štěkání jedno a vina je na majiteli volně loženého neovladatelného psa.

Z vodítka jí také právě pustil, bylo to na zeleném plácku, ale ona si jen tak blafla. A byla dost daleko od nás. 15-20 metrů určitě… Přesto je vina na mém volně loženém psovi, resp. na mně. Jednoznačně. 

10, 8, 7 metrů je dle mého moc, moc, moc. Za prvé s tím už budete bojovat, špagát se bude plést pod nohy vám, černé, kolemjdoucím (o dost víc, pokud budete konec držet v ruce). Za druhé už to bude nějaká váha, kterou tedy víme, že hnědá řeší. Za druhé…. Ve městě, kde nemáte takový přehled, že se může stát, že se někde zjeví nepřítel, by hnědá neměla být 10 metrů daleko od vás. A nepřítel se může zjevit na nečekaném místě, nebo tam bude nový pes, který na dva pudly zareaguje blbě a hnědá to zas půjde vyřešit… Máte dva celkem velký psy. Oni jako tandem mohou na okolojdoucí psy působit jako důvod zapnout strachově útočný postoj z principu. Co tu  ještě napadlo… Košík? Vím, že jste psala, že hnědá (zatím?) nekouše, ale…
Ještě musím k tomu vodítku. Že se psi nepohodnou, to chápu, že chlap řval jako magor, taky chápu. Nechápu, že máte dva psy, kteří řeší vodítko. Navíc městské psy, kteří vodítko opravdu znají od štěněte… Tohle bych se snažila rozklíčovat, dle mého to je díl skládačky, který jste do problému vložili vy, lidi. Jsem ex pražák a vážně jsem za mnoho let venčení v praze nepotkala psa, co by takhle řešil vodítko. jasně, i moji psi se nadšeně rozběhli, když dostali prostor. Náš Sidoušek, 60 kg tele, zněl jako kůň, když cválal loukou, nadšen. Ale na vodítku fungoval normálně, čmuchal, čůral, kadil… Celý život chodil (i) na vodítku, vodítko je normálka, nic k řešení. Proč ho obě holky řeší? Možná bych chození na vodítku zavedla jako běžnou součást všech městských i mimoměstských procházek. Někdy obě, někdy černá, jindy hnědá. Ne pouze, když je pes na obzoru, ale kdykoliv. 100 metrů na vodítku, pak pustit jednu, druhou nechat uvázanou, po dalších 100 metrech pustit i ji, Za 400 metrů zavolat obě a jednu z nich chytit, nebo obě, nebo žádnou… Jak psala tuším Zrzavci, že psice má nepřítelkyni, to není nijak výjimečné, to se stává. Že dva ze dvou z vašich psů řeší vodítko, to je unikátní a pro mě by to bylo k zamyšlení. Může to totiž pak sehrát roli v tom procesu odchytnutí psa, když je vážný důvod pro odchytnutí psa. 

Já se těším, na tu krásnou novou, umělohmotnou stopovačku, která se prý ani neuzluje… bude to po městě na červené mapě courat, o tom už není pochyb. A já místo příštího badmintonu s kolegy z práce budu nacvičovat skákání na stopovačku za všech možných situací. Jako když jsme s holkama za domem skákaly přes gumu.  

Košík mě taky napadl, proč tady ještě nepadl.

Ona nekouše, ona jen zastrašuje a tam by košík ničemu nepomohl. Toho psa by prořvala přes ten košík. Trauma by bylo stejné. Navíc by s košíkem na hubě přišla o všechna pohlazení od lidí cestou a že jich je. Ona je s lidmi hrozný mazel a lidé hladí rádi ji.   

Za mě je moc dobře, že jste, Thielli, s tím problémem přišla.

Problémové chování psů řešíme všichni a člověk si o tom může přemýšlet, přemítat, co by dělal na Vašem místě.., prostě fakt dobrá debata !👍

Že byste se urazila, myslím ani nikoho nenapadlo.

Ale kdyby se Vám podařilo to Hnědou naučit, byla by opravdu bomba ! Chtěla jsem napsat totéž co Megí, začít úplně jako s novým psem, respektive se stát fence novou paničkou.

Hlavně ji nelitujte ! To je úplnej jed komunikace se psem.

Teď jsem to nedávno zažívala s Gučou, táhne mu na devátej rok. Musel začít chodit na vodítku, protože tři psi přes vesnici potřebuju mít pod kontrolou. Vůbec to neznal a tvářil se jak boží umučení, zoufalý pohledy, ohůnek staženej. Já se mu pořád v duchu omlouvala, co jsem ti to udělala, že jsem přivedla to briárdě.. Dokonce se ten blbec i tak jako  třásl 😔. Měla jsem strašný pocity viny, takový, že jsem už procházku odkládala 😅. 

Pak jsem se nějak naštvala, syrový maso k snídani nacpala místo do misek do kapes, takže psi byli hladový, vykročila jsem rázně a když na mě vyhnul ten zoufalej pohled, dala jsem nějakej povel, odměnila masem, začala jsem toho po něm víc chtít, ale taky za to víc dostával. 

Nebylo to hned, ale asi po týdnu už si vyšlapoval vesele. Ale co se mě ten hajzlík natrápil , taky pořád reklamoval svobodu 😬. Primadona a mazánek je to !😬

Někdy se snažím sama sobě namlouvat, že psy nepolidšťuju, ale zároveň o Gučovi říkám, že je to hodnej člověk, trochu mi to u něj ujíždí 😅🤣.

Víc se vás tu ptá na to vodítko - třeba se pletu, ale to není jen to vodítko. To je prostě absolutně jiný projev tady kolem v Praze a absolutně jiný jen v tom lesoparku 5 km od nás. O venkově nemluvě. Ony se tady prostě víc vlečou i bez toho vodítka. Vodítko to jen podtrhne. Hnědá je ještě jakž takž schopná i ve městě chodit a čichat si, ale černá kolikrát jde za mnou znuděně jak tahací kačer na špagátu. Takže tam je to opravdu na mě ji zabavit. Jestli jsem na ně něco přenesla, je to nechuť k metropoli jako taková. Já jsem šťastná jen venku.

btw. nechcete někdo dočasně (tak na 10 let) vyměnit chaloupku na samotě u lesa za krásný byt v klidu a v zeleni v Praze?  😏

/ne - prodat ho nemůžu, jsem vázaná daným slibem umírajícímu… a po zkušenostech z pronájmem ani slyšet.

😂 nechcu

Jsem to štěknutí zmínila, ale když teda to bylo 20 metrů daleko, to je hodně. Hodně. Na tu vzdálenost nezjančí ani Megy. 

Když budete cestou hrát šipkovanou, tak to nemilé rozpoložení přece odejde. 🙂