Thielli: Sardullah, děkuju za to pohlazení po duši. Dnes ho opravdu potřebuji. Video jsem neznala. Já, už dnes prakticky abstinent, piju právě skleničku černého piva na uklidnění. Je mi do breku. Odpoledne na procházce mi chybělo půl vteřiny od odvrácení maléru. Viděla jsem z dálky fenu, kterou hnědá nesnáší. Povel stůj, klik, pochvala, pamlsek, sahám na obojek, abych hnědou připnula. Ta cizí fena najednou štěkne. Hnědá se otočí za zvukem a já už vím, že je vše ztraceno. Útok, pysky nahoru, pak něčí zakvičení. Pak psi u mě. Nevím, zda to zakvičení bylo od té cizí feny nebo od toho, jak majitel švihal po hnědé vodítkem. A pak na mě řval. Dvě minuty v kuse bez nadechnutí. Chápu ho, že řval. Řval oprávněně, podělala jsem to. Řval ale ať okamžitě vypadnu, ať nečekám, až si svou fenu zkontroluje, řval, že si veterinu zaplatí sám. Řval, že je policajt a že mám štěstí, že neměl zbraň, protože příště jí použije. Cizí fena žádné zranění neměla. Hnědá cvaká zubama a pyskuje, řve, ale nikdy žádného psa nepokousala a že byla v pozici, že mohla… Chlap řval a nenechal mě se omluvit, nenechal mě se zeptat, kam až sahá jejich rajon, abych věděla přesně, kde hnědou prostě nesmím pustit, jen řval, vyháněl mě a odmítal se bavit.
Chápu jeho zlobu a nejvíc je mi líto té feny, která má kvůli mě ten zážitek. Zároveň mě děsí, že někdo, kdo je u policie, není ani po pěti minutách od incidentu schopen se zastavit, vyslechnout mě a pak mě klidně poslat do pihele.
Rajon jsem si nakreslila pomyslně prstem na mapě a hnědou tam prostě nepustím z vodítka, o tom žádná, ale je to tedy fakt beznaděj, když máte psa, který sto psů mine absolutně bez reakce a pak jsou dva nebo tři, kde mozek úplně vypne a vy se na minutu stanete tím, kdo způsobí újmu druhému. Škoda, že v Praze nemáme také zeď nářků, stála bych u ní dnes celou noc. 😔
No, kdo jsi bez viny, tak hoď kamenem. Mě tak nějak život naučil…nikdy neříkej nikdy…život mě naučil, že i když z mého pohledu udělám max, tak se nakonec ukáže, že to max nebylo…viz nedávné extempore, kdy se Gina vyvlíkla z obojků…
Jako třeba myslela jsem si, že mám dobře zabezpečené ploty, už proto, že předchozí fena byla velmi radikální poděs, no a v loni mi roční berňák…na dvoře máme dvojitý plot…takový vachrlatý dřevěný-sousedky a protože mi to nepřišlo moc bezpečné, tak jsem ještě asi 30 cenťáků od něho instalovala pletivový…celé je to zarostlé břečťanem, psi na plot neskáčou…a tak si tak jeden večer sedím venku u kafíčka…cigárko a Mates běží ze zahrady souběžně s tím plotem na dvoře a hupky dupky, po tom břečťanu vyběh až nahoru na plot….no to mě omejvali, bála jsem se, aby neskočil sousedům do zahrady, ona sousedka moje psy moc nemusí, neboť velcí psi patří do přírody a ne do města …tak jsem se snažila co nejklidněji Matýska přivolat…a zadařilo se. Prostě mě nenapadlo, že ty dřevitý větvičky břečťanu by udrželi psa, který měl k padesáti kilíčkům…vůbec by mě ani ve snu nenapadlo, že je něco takovýho možný…no a nemožné se stalo skutečností.
Zrovna včera jsme něco podobnýho řešily s kolegyní v práci. Má pejska..bude to nějakej voříšek připomínající slovenského kopova…pes velikostně pod kolena, váha kolem 30 kilíček, barva černá s pálením. Z mého pohledu bázlivý a myslím, že u něj se jedná o strachovou agresi. On teda taky nekousne, ale začne dělat bububu a vystartuje do blízkosti objektu, který se snaží zastrašit. No prostě není povahově pohodář, spíš nejistý bojínek…kolegyně ho tak nějak zdědila, neměla ho od štěněte. Přivolání má, chodí hezky, ale jen do chvíle, kdy nepřijde a běží si za svým.
Kolegyně má bohužel takový světanázor, že když její pes nikomu neublíží, jen štěká, tak že to není problém…už několikrát jsem jí vysvětlovala, že je spousta lidí, kteří se psů bojí nebo jim minimálně není příjemné, když na ně vystartuje pes…nebo když vystartuje pes na jejich psa..že ona ví prdlačku, jestli dotyčný pejsek není nemocný důchodce, kterému to není příjemné nebo to může být pejsek, co se pejsků bojí nebo naopak pes, kterej si to nedá líbit a půjde do konfliktu…a že to její “nebojte, on je hodnej…” je tak nějak naprdlačku.
No šli na večerní čůranda a potkali pána s menším psem na vodítku…potkali ho poprvé…kolegyně chytla svého psa za postroj a kolem nich ho vedla a když už jí přišlo, že jsou dost daleko, tak ho pustila…pes se ale otočil a s řevem běžel za nima…no kolegyně běžela za ním, aby ho odchyla a samo domo volala “nebojte, on nekouše, je hodnej..” pak v tom šeru viděla, že pán něco vytáhl a na psa stříknul…ano byl to pepřák…netrefil mu teda oči, ale měl to na kožichu. Kolegyně ho odchytla a nahmatala, že je mokrej, tak to otřela a čuchla k tomu (nenapadlo jí to, co mě napadlo hned jak to říkala, že je to pepřák) takže jí slzely pěkně oči, pejsovi nakonec taky.
Snažila jsem se jí opětovně vysvětlit, že takhle to nejde…že jí by se určo taky nelíbilo, kdyby na jejího bojínka vystartoval větší pes…a že se klidně může stát, že na jejího psa někdo může použít paralyzér a nebo ho klidně nakopne….tak snad už je konečně poučená.
No, co člověk může dělat ve vaší situaci, už se stalo, už člověk čas nevrátí…snažit se omluvit, zeptat se jestli je jeho pes v pořádku…a snažit se, aby už se to nikdy neopakovalo. No a co se týče toho řvaní dotyčného pána….hele já si umím živě představit svýho manžela, kdyby mu nějakej pes vystartoval na jeho milovanou Ginušku…