Odpověď na příspěvek uživatele Orionka z 25.10.2023, 11:44:34
No já mám s tím rytím, nerytím pořád dilema. Protože předkové naši zase věděli, co dělají a proč, si říkám??? Rozrušit zeminu, aby do ní lépe vnikala voda a živiny? A proti tomu stojí ta myšlenka, že jasně - příroda taky neryje a roste to v ní. NO ale, neryje, neryje- divočáci kypří, krtek taky kypří…a nejsou jediní. Tak kurnik, jak to je? NEVIM, NEVIM a NEVIM.
Edit - brambory taky dáváme do trávy, jen to nesmí člověk ve svým svatým nadšení, že je tu jaro, udělat moc brzo, jako já letos. To mu to pomrzne a má kulovaný.
já pestuji zeleninu ve vyvýšených záhonech = do záhonu nikdy nešlapu, neudusám si hlínu. A neryju. Při zakládání záhonu vrtsvím materiál, vznikne v podstatě kompost v záhonu, jak se postupně kompost rozkládá, zemina slehne, ale zůstává kyprá. Shora do záhonu přidávám posekanou trávu (v sezoně - mulčuji) případně hnůj (Zrzavci, se ti ozvu, ju? 😀). Záhon takto vydrží cca 5 let, pak je třeba ho vyprázdnit a znovu naplnit.
jaképak je (jedno z) řešení takového chování psa?……? odpovím : IGNORACE! protože takové nežádoucí chování podpoří jedna každá reakce, ať už pozitivní nebo negativní…. ale to všichni víme, psovodi, ne?
“A má to tedy být tak, že někdo může cokoliv a ostatní mají mlčet? nebylo by to zvláštní a divné?”
nebylo by to ani zvláštní ani divné bylo by to naprosto a zcela účinné
Odpověď na příspěvek uživatele hmn z 25.10.2023, 12:13:16
Máte pravdu, ale je tam jedno velké ale.
Pes je totiž inteligentní tvor, který si toto i třeba po delším čase uvědomí.
Proto tady tohle pravidlo platit nebude, ta inteligence tam není, tudíž k tomuto procesu uvědomění nemůže dojít. Vždy znovu a znovu i bez reakcí se vychrlí vodopád chrchlů. V tomhle se bohužel mýlíte. Věřte mi.
Odpověď na příspěvek uživatele Zrzavci z 25.10.2023, 11:01:36
Tak tedy ještě nebudeme rýt. Bobču vynechte ! Tam je to něco úplně jiného, takové zkušenosti by nemělo mít žádné dítě Bohužel nejvíc je jich v rodinách. Matčin přítel, strýček, dědeček ……kozel. A dítě i když se velice neuměle svěří matce, ta nad tím mávne rukou. (Bohužel, někdy ze strachu ze ztráty partnera….. i když tuší, ví…..) A pak se stane hnusný vtip závažným příběhem - i když N. ho dal jako hnusný vtip.
Když jsme u toho zahradničení, děvčata poraďte mi. Mám od jara krásný keřík rozmarýnu no na někdo mi radí, že na zimu vykopat dát do květináče a do chladné místnosti a někdo zase, že ten rozmarýn mám jen přikrýt netkanou textilií, že zimu přežije i v tom záhoně. Tak teď jsem na vážkách a nevím co s ním. Nemáte některá zkušenosti s přezimováním rozmarýnu?
Odpověď na příspěvek uživatele Zrzavci z 25.10.2023, 12:19:48
Stoupám si do opozice 🙂 pokud malý cholerický pes potká jiného, který zůstane v klidu a bude ho ignorovat, nevěřím, že až ho potká zase, bude malý rovněž v klidu. Tam se shodujeme, to jsou ty další nevyžádané chrchle. Ale pokud klidný pes vyletí na cholerika, cholerik pojede příští setkání ještě s větší razancí. To je má psí statistická jistota.
hmn to trefila. Ale je to nereálné. Nahozené udice konfrontačních výroků od podobných lidí jsou TAK LÁKAVÉ, že vždycky někdo podlehne… konec konců o tom je závěr výborného filmu Seven.
A dodatek - rovněž si nemyslím, že by šlo o hlupáka. Ale zase platí: zoufalé ženy dělají zoufalé věci. Myslím, že muži to budou mít podobně.
A jinak - já mám na zahradě krtka. Ryje jak o život. Dle babského návodu jsem teď do jeho děr nacpala pudlí ostříhanou srst (jakože na zapuzení) a moje sestra, když to viděla, mohla se smíchy potrhat, říkala, že je ode mě milé, že ji posílám na zimu zateplovací vrstvu…. a jak úplně vidí paní krtkovou, jak svému choti z dodaného materiálu štrikuje hebký černohnědý pulovr.
Helejte, a to já jsem s vypětím sil nepodlehla nahozené udičce v jednom konkrétním případě zde. A jsem na sebe patřičně hrdá, páč to byla vyloženě nahrávka na smeč. Ale já si sedla na ruce, které se divoce hnaly ke klávesnici a násilím je pod tou sedelí udržela. A jen se uchichtávám v duchu.
Odpověď na příspěvek uživatele Thielli z 25.10.2023, 12:30:55
Ne, opravdu tady ta psí teorie nikdy platit nebude, tohle je něco co bude cintat klidně do zdi. Však to teď můžete vidět i nadále. Tady už si toho nikdo nevšímá a furt to ešče nevysublimovalo a taky nikdy nevysublimuje. Jen to chrchlí dál vodopády chrchlů - ježiš Plako děkuji za tento výstižný výraz.
Inteligentní jedinec se chová zcela jinak a má v sobě taky určitou sebeúctu. To tohle postrádá, protože se to koupe ve vlastních exkrementech - viz ty printscreeny.
Včera jsem přišla domů a na zahradě našla hromádku peří, zobáček a nohu. Identifikovala jsem vrabce a následně na kameře i autora toho bordelu - paní krahujcová. Už jsem ji tu dlouho neviděla, ale očividně ji švédský stůl, který skýtá naše zahrada, přilákal zpět. To vám byl fofr, ten její útok! A pak už jen v poklidu drala peří a ládovala se.
Obratnost - jednou hnala hrdličku, kličkovaly mezi stromy v těsném závěsu, to bylo až neuvěřitelné. No a pak to hrdla nezvládla, její manévrovací schopnosti nestačily a narvala to do zdi. Krahujcová každou kličku elegantně vykroužila, ale lov pro ni skončil neúspěchem, páč omráčenou hrdlu vdechnul pes…
Na to, že bydlím ve městě (malém), mi příroda čas od času dopřeje i takovouhle “divočinu” v přímém přenosu.