Jo, jo, Dafule, vím a rozumím a naprosto chápu, proto jsem to psala. Když se něco zasekne a trvá to dlouho, je to únavný. I tak se to zlepšilo o milijoun procent, podle toho cos psala. A opravdu ne každý by na to měl nerf a vydržel to. Má štěstí, že má Tebe.
“Já jsem zabejčenec, když se do něčeho kousnu, držím, chci to dotáhnout do konce, kdybych měla zdechnout /picbům jsem /. Když by mě to omezovala, nutně bych to potřebovala “odstranit” , což ale taky nemusí být dobře, takhle na sílu.”
já jsem vyznavačem hesla “žít a nechat žít” (čemuž odpovídá výběr plemene), ale když je fakt potřeba, tak ta citace platí plně i pro mě.
a s tím odpadkovým košem to je pravda. Spadá to do prevence, neumožňuje to psu se chovat špatně, a když ta chuť nebude dostatečně dlouho naplněna, tak by měla vyhasnout.
No a já jsem s košem cvičila, cvičila, cvičila. Jak magor. A kupodivu se tohle s Tali podařilo, tam jsme to dotáhly do vítězného konce stejně, jako s oběma Bubrdlema. Páč jsem právě líná na takovou věc furt myslet a otravovalo by mě to. 🙂
hmn: znovu přemýšlím, jak ten můj výcvik s klikrem ponesou ostatní psi, zvlášť, když jsou do tréninku nepřímo zapojeni - viz. Vaše míjení ve dveřích apod.? Jak jste prosím řešila?
děkuji-no,má štěstí,že má mě,-někdy mu to upřímně říkám-že jako-ale ty ses dobře přestěhoval,ty máš dobrou rodinu,žeeee?vycházky,hračky,na výlety tě berou,ty se máš,žeeeeee????
takovým tím pochvalným tonem-kterým se psovi říká,že je hodnej:-().🙂
stejně jako když Dafi říkám-no tys chudinko musela jít na vycházku a běhat,ale ted pudeš do postýlky a hajat,jééé ty seš chudák,že chodiš na vycházky,ale ted se budeš válet-taky stejnej pochvalnej ton…🙂
já říkala onehdy psychologovi,že jsem slabá osobnost,že nic nevydržím…a on-ale vy jste silná osobnost,tohle by málokdo vydržel🙂-byla řeč o jedné kolegyni v práci…,
s tím košem to měl být spíš příklad,že,když něco stojí hooodně práce,tak je lepší se na to vykašlat…..
on to taky uvárěl jako příklad,já teda řeknu jinej příklad-nemáme stůl a židle…
máme obývák-stěna obývací přes celou zed,kde je knihovna a oblečení,u jedné zdi sedačku,naproti dveře a naproti stěně zed-2 okna,pod jedním pelíšky,a knihovnička s klecí andulek…
a uprostřed dtolek pidi a 2 křesla-tam jíme….
naučit Dafinu at neleze s křesel na stůl je pro mě taková dřina-že u nás na stole kromě ubrusu NIKDY NIC NENÍ
prostě-najíst se a sklidit ze stolu,……
než bych se s ní piplala-protože ona na tom stole i jednou dobu ležela a vyhlížela oknem,jesli jdem z odpolední…
tak holt furt uklizenej stůl….
tak to by mě taky zajímalo?
u nás,když chci cvičit s jedním,druhej je za dveřma,nebo má čekej,ale nedokážu si představit jak klikám a odměnuju xxx krát denně Žeryka a co s Dafi??
učit,že tohle se jí netýká??
že jako,ona cvičí venku,a Žeryk doma?
ona,která si xx krát denně pomalu rozbije šnupáček,jenn když v dálce zahlídne jídlo?
jak by jste to prosím řešila s druhým pejskem?děkuji
děkuju moc za rady a inspiraci,i když to asi nevyužiku,protože už fakt nemám sil….☹️
tak určitě dobrá inspirace pro další lidi,i pro mě-