Všeobecný pokec

Sarah01:

Takže mobil našel? Jakým způsobem, už je asi jedno, prostě si to udělal tak, aby to vyhovovalo jemu. 👍

Našel😀 Hledat věci uměl, to ho celkem bavilo, uměl i hledat v roští odpadky a tahat je ven. Tedy já je viděla, ale neprolezla, tak jsem ho tam posílala pro ně. Stačilo říct, hele Wori támhle je odpaďocha, přines paničce😀

Dafi neurazím, vím. Já jsem s ním měla toho berňáka a ten rozdíl byl…prostě obří. Beruškovi nemusel člověk ani nic vysvětlovat, jen říct, rozuměl řeči, uměl ji chápat. My jsme pak před ním museli mluvit jen v náznacích, když jsme nechtěli, aby mu něco došlo. No a Woruška…to byl proti němu takový trdlín, takové milé jojo. Agility jsme taky dělali, on to přeběhnul jednou: tak jsem ti ukázal, že tohle v pohodě zvládám…a hotovo. Podruhé skočil překážku a šel vedle přečůrat strom. Cvičáková vedoucí s borderama závodila. S BORDERAMA! Říká: ty to s ním asi neumíš, já ti ukážu, jak na to. Zkusila, několikrát a říká: ty voe, to je hrozný pes, s ním to fakt nejde, no tak si to dělejte jen takhle nějak. A tak to bylo i myšleno, já jsem s nima dělala kde co, ale jen tak pro zábavu, pro zpestření, aby se jen nenudili v zahradě. Jen jsem dala příklad, že jeho nešlo motivovat, prostě nešlo. Ani to tahání ho nebavilo, jen z kopce😉 

megi:

Tady je ale potřeba říct, teda já mám tu potřebu, Dafi, aby někdo nezískal dojem, že s tímto psem nejde nic dělat, že lesnížínka neví, jak se pes učí, jak a kdy se cvičí, co je to odměna, kdy je odměna. Tzn. “nic nefunguje” je úplně jinak. 
Můj pes na agility taky drbe. Náhoda? 

Jo, jo Megííí, vy ste u toho byla a víte to naprosto přesně. Ještě jednou speciálně i pro vás, chodila jsem se psy od štěňat na cvičák. 

Agility…. jdu s Ginou a chci přejít ze silnice na travnatý pás a kolem toho tráníku je takový to zábradlíčko asi 30 cenťáků vysoký, ani by nemusela skákat, klidně by to ta Vačičanda překročila .. a říkám “Ginuš… hopinky”… no nechci popisovat celý proces, ale defakto já jsem si s Matějem zaskákala několikrát tam a zpět, abychom jí předvedli, že to není taxisův příkop… za nadšenýho volání a povzbuzování… Gina nakonec už nezůčastněně koukala jinam… no nakonec jsme zábradlíčko obešli mezerou u zídky a když se konečně nacházíme na druhé straně, tak si madam vzpomněla, že něco zapomněla očuchat a udělala hopsá přes zábradlíčko zpět… očuchala a hopsá zase za náma.

V tomhle jí fakticky miluju… já vím, že někomu to přijde na palici, ale já mám co dělat, abych zdržela vážnou tvář … jakože mi to její chování není po chuti… ale je to těžký, to byste jí museli vidět, jak se u toho tváří… že se opravdu držím zuby nehty, abych jí se smíchem neobjala, nedala jí hudlana a neřekla jí, že je fakty boží….❤️ kdybych takovou potvoru měla za mlada, tak by mi zní asi šlehlo, dneska je to naprosto v pořádku.

Takže jestli samojed přeskáče jednou parkůr, tak je frajer…. Gina by se na mě koukala jestli jsem neupadla z jahody na znak.

pamatuju si z diskusí na Fauně…

a ano vím,jak  to myslíte….

Ano Sardullah, jak přes kopírák. A já jásám, jak to zvládnul sám a: vidíš, ty to umíš! Jsi šikulkááá! A jdeme za hodinu zpátky, a já ,,hopinký, jak jsme to dělali!" Berry samozřejmě přeskočí, nadšený premiant:,,já vím, já vím" a Woruška stojí, kouká, pak se šprajcne, že přes to on teda fakt skákat nebude, může to být nebezpečné…😛

jen asi takhle-já taky chodila ze psama na cvičák-a ted píšu sama za sebe

chodila jsem ze psy na cvičák od mých 13 let- a 2 roky předtímdo Kynologického kroužku-to bylo před revolucí..

chodily jsme ze psy na cvičák,dělaly s něma stopy,přivolání,překážky,já šla s Kimem-kříženec knírače i do kruhovky-na obranu

učily jsme se teorii-reflexy,péči o psa,výchovu,výcvik,první pomoc,krmení…

 já sama pak i Kynologický kroužek vedla…

na cvičák jsem chodila 18 let,mám asi?přes 20 zkoušek ze psy,+závody a ano i nějaký ty medaile a poháry-díky Duxovi-kříženec a náruživý aportér a díky Gerovi-knírač-ehmm-párkrát se i s ním zadařilo-byl taková pečlivka pomalá,flegmatická pečlivá🙂

ze psy jsem dělala stopy,obrany,-kousání v kruhu,hlídání předmětu,to,že se pes nenechal odvázat-jmenovalo se to samostatná činnost psa…

kdysi ve speciálkách malých plemen….,poslušnost,cviky z tance-nakonec v tom jsem i soutěžila…,načtený knížky,časopisy….

psy jsem cvičila ze pamlsky,míčky,šišky,gumovýho ježečka,snaživě po dobrým…..

akorát výchova-to byl ze začátku problém,protože Kim kříženec knírače-zavrčel na mě-tak jsem mu jednu vlepila-rady ze cvičáku kdysi…,tak po mě vyjel-tak jsem ho domlátila-protože,když po vás pes vystartuje,že vás chce rafnout-tak zmlátit,to si nesmí dovolit…-no takže tam to v tomhle po dobrým nějak nebylo-on tvrdej knírač,co si nenechal nic líbit…-ale to byly první roky,já dělala co se mi řeklo,protože přece na cvičáku tomu rozumí,že…

ano používala jsem cukání vodítkem a vytřepání za kůži ve vzduchu-přece to tak dělá fena štěnatům-taky se říkalo-kdysi…

na cvičák jsem chodila 18 let,a 12 let vedla výcvik,

z blanenskýho cvičáku pochází mistryně světa Lucie Ševčíková-začínala u nás z labradorem,se kterým hoodně úspěšně závodila v mládeži,dosáhla nejvyšších koušek,Monika Bambušková-začínala ve 12 letech s ovčákem pak byla namistrovství rtw…

a další kteří s netradičními plemeny dosáhly velkých úspěchů-apenzelka Abora- IPO3,

jasně pak pokračovaly na jiných cvičácích…u jiných výcvikářů…

ted se dělají v Blansku hodně vycházky ze cvičením ve městě+různý výlety-to hodně závidím teda,to by mě hoodně bavilo!!!

-takže si trofám říct,že cvičák jsme nebyly špatnej,a že o psech něco vím a umím a pak přišel Žeryk…

a veškerý mí vědomosti a zkoušky a závody a  medaile mě byly k tomu no k ničemu….

protože já uměla psa vychovat od štěněte a vycvičit,a já uměla psa vycvičit i staršího..

ale co ze psem,kterej kvůli všemu chce startovat po mě a po okolí??

a pak se k němu člověk nemohl několik hodin přiblížit???

protože ležel a nepříčetně zuřil a nikoho k sobě nepustil?

doma fakt super..

pes,kterýho,když jsem chytla za obojek,že ho odtáhnu-ano má chyba-tak vystartoval a rafnul..

pes,kterej mě ležel natulenej v nohách-já natáhla ruku,že ho posunu-jen jsem se ho dotkla-a rafl-ne moc,nebylo to našití-ale bylo to na vážno-fakt byl vzteklej-takhle vzteklýho psa jsem nikdy předtím a doufám,že nikdy už ani neuvidím☹️

nemám ráda výzvy,mám ráda klid a pohodu….

takže tohle na mě bylo mega peklo-a veškerý vědomosti ze cvičáku,z knížek a časopisů mě byly…

obvolaní výcvkáři a ano i mistři světa,…..

dotazy u rozhodčích,střihačky psů…..-chovatelka..

a půlka se mimo jiné shodla,že by takovýho psa nechtěla a daly by ho pryč….

 nakapat do uší??-Žeryk v amoku…..

tchán si ho nepohladil do své smrti…

máti s ním jde ven,dá obleček,pohladí ho…ale..bojí se ho…

ano hoodně věcí jsem u něj spravila,zlepšiila a po letech práce,času,a nervech v pr….

a to nejen mých,ale i Dafininých-on ju miluje,ale když na ni zavrčí,že jde kus kolem něj…,

v posteli s náma přestal spávat…..

a spal doslova zavřenými dveřmi,do postele si lehne večer na chvilku-a jak se někdo mikro mihne-s vrčením a zuřením jde vedle-aniž by jsme něco řekly…..

po letech si myslím,že to nemá v hlavě v pořádku-bez urážky…

protože on se fakt chová jak blázen…

leží v rohu sedačky,já kus od něj dělám psí knížku s článků o psech-dávám články do folií a do desek a šustím listama a folií a hýnu se u stolu a on celou hoodinu vydrží vrčet!!!

zlepšil se hodně,umí spoustu cviků,miluje nás ale nikdy mu nebudu věřit-a zabral mě hodiny práce a času-denně cvičení,denně sušení noh-i když byly 30parna a na nohách nebylo co sušit…-prostě rituály..denně česání,denně vycházky s náhubkem,ve střehu,protože tady úzký polnačky a on nemá rád,když se na něj najednou šáhne-takže když od lípy valí dolů kůn bez jezdce a vy holt nemáte čas na míčky/pamlsky a podobný nápovědy-prostě máte vteřinu na času pséky a valím do strany-tak čapnete psa za obojek-takže náhubek-protože toto Žeryk nerad…

 takže ano chodila jsem ze psama na cvičák

ano měla jsem načtený knížky

ano vycvičený psi a to svoje a i cizí

ano půjčovala jsem si různý psy…

a pak jsem dostala Žeryka a byla jsem v koncích….

a díky Zrzavci-která mi hoodně radila,díky další paní ze zrzavčího webu,co má zkušenosti s těmito psy,díky Place…

jsem toho hoodně spravila a netajím se tím,že by tyhle 3 paní zmákly s Žerykem toho víc a líp-a nebo možná ne???-nevím🙂

a chci tím říct-na knejsou vševědi,kdybych používala u Žeryka to co kdysi u Kima-tak su pozašívaná jak ponožka…..

u Žeryka jsem věděla,že ho NIKDY NESMÍM ZMLÁTIT,JÍT DO NĚJ SILOU A FYZICKY,ŽE VŠE MUSÍ BÝT PO DOBRÝM

česání?-Žeryku-ustup,posun se,otoč se,

bez povelů jako stůj,posun se,uhni,ustup,a otoč se, by se mě blbě stříhalo,česalo a sušily nohy-chodbičku máme pidi🙂 na manipulaci🙂

a upřímně řeknu-3 krát za život jsem chytla nerva a zmlátila ho

a jednou jsem zvládla ho 6 týdnů nepohladit-po druhým rafnutí-asi rok byl u nás-měl míčky vycházky,cvičení,odměny,česání-ale nebylo mazlení,hlazení…,

 jinak-kdyby bydlel-kotec-zahrada,vycházky,ale nebyl by doma,bylo by to jednodušší…

No a pak je teda otázkou… pokud psa, kterému jen zkouším nabídnout určitý druh vyžití, navíc psa, kterého k takovému vyžití neumím motivovat resp. nepřišla jsem na nic z běžných odměn, která by pro něj byla odměnou a tudíž motivací, do takové činnosti “nutit” … 

Můj pohled je takovej, že mám psy na mazla… nemám žádné výstavní ani sportovní ambice… a pes je primárně společník, takže s ním provozuju to, co ho baví…co provozuje s radostí a nadšením.

Dokázala bych s Ginou víc? A odpovím si rovnou… určitě ano, ale to bych musela změnit celkově můj přístup ke psům… musela bych se já chovat jinak… dokázala bych to… asi ju… chci to?… ne.

Takže nebudu se vymlouvat, že s mojí pyrenejkou víc nedokážu… ale prostě mi vyhovuje ten až skoro rovnocený vztah, ty věčné diskuze a dohadovàní. A jsem ráda, že si tohle s ní můžu dovolit.

Ono totiž kdybych se změnila já, kdybych změnila já to, jak ke psům přistupuju, tak by se změnila i Gina a to teda nechci určitě…. ať si o tom myslí,  kdo chce, co chce….

Bohužel, neposloužím, už si z toho pamatuju jen střípky. Je to přece jen víc než 15let a mezitím se stalo se psy milion jiných věcí. Tohle nebylo tak podstatné, abych si to zapamatovala, protože s Workou jsme tam byli pro srandu a Berry zase nic takového nepotřeboval. Takže nás cvičáková vedoucí pasovala na chůvičky štěňátek, aby si tam zvykala na velké psy. Jo vlastně jsem si vzpomněla, že ne od štěňat, základy, co se jako měli učit, jsem je už předtím naučila doma, když jsme tam přišli, kluci měli přes půl roku, to už základní povely psi umí. No a pak tam byly nějaké obrany, což nebylo pro nás a agility, což jsme jako-že dělali🙂

Sardullah:

No a pak je teda otázkou… pokud psa, kterému jen zkouším nabídnout určitý druh vyžití, navíc psa, kterého k takovému vyžití neumím motivovat resp. nepřišla jsem na nic z běžných odměn, která by pro něj byla odměnou a tudíž motivací, do takové činnosti “nutit” … 

Můj pohled je takovej, že mám psy na mazla… nemám žádné výstavní ani sportovní ambice… a pes je primárně společník, takže s ním provozuju to, co ho baví…co provozuje s radostí a nadšením.

Dokázala bych s Ginou víc? A odpovím si rovnou… určitě ano, ale to bych musela změnit celkově můj přístup ke psům… musela bych se já chovat jinak… dokázala bych to… asi ju… chci to?… ne.

Takže nebudu se vymlouvat, že s mojí pyrenejkou víc nedokážu… ale prostě mi vyhovuje ten až skoro rovnocený vztah, ty věčné diskuze a dohadovàní. A jsem ráda, že si tohle s ní můžu dovolit.

Ono totiž kdybych se změnila já, kdybych změnila já to, jak ke psům přistupuju, tak by se změnila i Gina a to teda nechci určitě…. ať si o tom myslí,  kdo chce, co chce….

Však jo, i u nás to tak bylo zkoušeli jsme kde co, jestli by ho něco nezaujalo. Něco jiného než zdrhat dopryč. Všechno ostatní jak píšeš. 

to je až strašidelné
jsme 2 in 1, vlastně 1 in 2….😇

hmn:

to je až strašidelné
jsme 2 in 1, vlastně 1 in 2….😇

No jo no…když jí miluješ, tak není co řešit…😇…za chvíli pojedu z práce a už se těším, až mi Kanimůra zasedne schody, podá pac, opusinkujeme se…pak se otočí, zvedne ocas a udělá pár cvalových skoků do obýváku…tam zalehne gauč…a jak se budu vítat s Matýskem, tak ještě začne držkovat, že si jí nikdo nevšímá…. 

Žeryk-kříženec yorkojezvčík-hlava yorkšír,tělo jezevčík,srst jokšír-dlouhá,nelíná

v prosinci měl 13 let

my ho máme 9 let od Nového roku,tatka s ním přijel na Vánoce a odjel bez něj-důvod-stěhování někde kde nemohl mít psa,byl ráda,že má kde bydlet….

na fotkách to byl u nás první rok-2

děkuju-no on je hezkej a je právě i mazlivej,jakože,po vycházce-já sednu k počítači a on mi sedne k noze,a hladím a v posteli/na sedačce má tendnce se tulit,jenže-on se natilí,a pak chce člověk odejít a začne zuřit…

včera-díváme se na Anděla na horách a ležíme-bez hnutí vedle sebe s přítelem*schválně zdůraznuji-BEZ HNUTÍ!!

Žeryk s Dafi-ppod dečkama,kus od sebe a od nás

najednou se Žeryk zvedne a z vrčením odchází-já-bez hnutí-ježišmarjáá,co je zas?

a přítel--Dafi se pohla-no pohla se asi o milimetr..a jak Žeryk začal zuřit tak se už nehýbala-vždy stuhne…

na psy je hodnej,Dafi miluje,myslím,že se nikdy neporval..

vyžaduje mazlení,hraní,vycházky….

miluje kartáčování tím štětinovým kartáčem….

megi:

Tak to smekám, žádný můj pes neuměl základní povely kolem půl roku. Ale Váš taky ne.🙂 Jsem se zeptala jen tak, dyť víme, z debat o klikru… a že tento pes by šel naklikat jak nic, ostatně jako všecko živé. 

Hele, Bůček umí super sedni. A lehni. Akorát že se svalí na bok, ne rovně, no tak je to bůček, no. A dnes zas na cestě york, ničeho se nebojí, valí k nám, pronásleduje nás, i když to otočíme, za ním bestieborderkolie, Megi zastavuje - pusť vodítko, ať si nedáš na držku, až vyběhnu na ty krávy, Bůček - vrrrrr, táhněte, já su král, král uzenin! 
Já - sedni!
Megi: sedim, ale stejně na ně pudu!
Bůček: nesedim!

Megíí, je mi celkem šumák, co si o tom myslíte. Nemám tu potřebu řešit věci dle vás. Nevím, jestli by Worka šel úspěšně naklikat, protože mi to není sympatické, celý ten systém je mi proti srsti, takže ne, to jsem nezkoušela a s díky bych odmítnula. Já jsem napsala, že uměli základní povely, to dokonce i Worka. Tam byla výhoda, že opakoval po premiantovi Beruškovi. Sedni, lehni, velice dobře i odložení. Blbosti jako pac jsem je ani učit nechtěla, jenže každé dítko, co k nám přiběhnulo, chtělo tu pacinku, takže jsme naučili, to nebyl vůbec problém. Nepotřebovala jsem, aby se mi u k noze ukázkově lepil na nohu, potřebovala jsem, aby kecnul na prdel vedle mě a to jim šlo oběma. I to lehni. Jak říkám, nevzpomínám si na detaily všeho, něco se mi vybavuje teď, když to píšu.