Odpověď na příspěvek uživatele Sarah01 z 03.01.2025, 19:29:07
Bývalému kolegovi mého táty teda vyšlo. Dnes je mu myslím před 70 nebo už mu bylo - už si nevzpomínám. Ženil se asi v 25 letech a už v tu dobu spolu chodili 10 let - táta říkal, že ve 14, ale to už není podstatné. Každopádně bych to zobecnil na ZŠ. Jak já říkám, je to hodně individuální a dneska se to rádo všechno střídá, mění a nejlépe radši všechno “jen tak”. Já tento typ žití teda nemám rád.
Tak jestli můžu, přispěju svou troškou do mlýna. Začali jsme s mužem spolu chodit v posledním ročníku na ZŚ. Nebyli jsme ve stejném ročníku. Na střední každý jinde, on ještě vysoká. Pak zaměstnání, každý jiné. Ale celou dobu stále spolu, od 16 jsme spolu bydleli, chvíli u našich, chvíli u tchánů. Od 21let už sami. Vlastně jsme nikdy bez sebe nebyli dýl než týden. Až někdy ke třicítce, co začal jezdit na služebky, to bývalo dýl, protože po světě. Od 38let jsme spolu doslova pořád, muž povětšinu pracuje z domu, pokud má služební cestu, bere mě sebou. Podotýkám, že dobrovolně😉Když jsemkvůli nemocnému kocourovi nemohla, byl nakrklý…tak ale chápal to. Já jsem doma doslova, pracuju v zahradě. Jsme spolu 39let. Děti nemáme, záměrně (pro ty, co by snad ještě nevěděli😉) Žijeme jen pro sebe..jak se říká. Muž má tenis, já měla psy, teď už bohužel nemám, třeba se vrátím taky k tenisu(houby, už jsem zdechloň) Vsunu se sem také s postřehem. Ono tak nejde ani tak o tu ,,vodu"😉 jako prostě o společné zájmy. Pokud chlap chodí na ryby a ženská s kámoškou na kafe, budiž. Jenže když se k tomu přidá i rybaření v Norsku a ona dovolenou s kámoškama v Egyptě…cesty se stále rozcházejí, až se rozejdou úplně.
Já nevím jak se tomu správně říká. Ale mám na mysli to jak mají dnešní mladí všude po obličeji různé kovové ozdoby, dokonce i v nose, na jazyku na rtech, prostě všude. Moje generace demonstrovala svou nezávislost a příslušnost třeba dlouhými vlasy u kluků. Ale nechci se k tomu nějak negativně vyjadřovat, jen jsem rád když podobnou, z mého pohledu, upřílišněnost v okruhu svých byť potencionálních rodinných příslušníků nevidím. Ono to bude tím že jsem ročník 56, takže proto mám jiný vkus. Ale ať si každý dělá co uzná za vhodné když to tak cítí.
Bývalému kolegovi mého táty teda vyšlo. Dnes je mu myslím před 70 nebo už mu bylo - už si nevzpomínám. Ženil se asi v 25 letech a už v tu dobu spolu chodili 10 let - táta říkal, že ve 14, ale to už není podstatné. Každopádně bych to zobecnil na ZŠ. Jak já říkám, je to hodně individuální a dneska se to rádo všechno střídá, mění a nejlépe radši všechno “jen tak”. Já tento typ žití teda nemám rád.
Tak nám to vlastně taky vyšlo, jen 15 bylo jenom mně, manžel byl o 4 roky starší. 🙂 Brali jsme se, když mně bylo 20.
Odpověď na příspěvek uživatele Sarah01 z 03.01.2025, 19:49:41
Já teda to měl nastavený jinak a odmítal jsem jakýkoliv vztah dokud nebudu cítit, že by to mělo smysl. Říkal jsem si, že do nějakých 18-19 let a nakonec to přišlo o něco později. 😀 První volba nevyšla a ne kvůli problémům ve vztahu. Tak třeba druhá bude více se štěstím - po pouhých dvou letech bych řekl, že by mohlo. 😀
Odpověď na příspěvek uživatele zbynek z 03.01.2025, 17:45:06
Děkuji Vám. Přiznám že jsem s touto možností počítal když bude nejhůř. Zatím jsem ve fázi neochoty přiznat si vlastní neschopnost a stále věřím že se to povede. Pokud se nezadaří během zítřka přijdu beze studu s prosíkem.
Odpověď na příspěvek uživatele trojAAAcko z 03.01.2025, 19:44:22
Bývalému kolegovi mého táty teda vyšlo.
Mé tetě a strýci taky. Chodili spolu od patnácti - matka, moje babička tomu nepřála, ale bylo to marné. Vzali se, tři děti, strýc je už po smrti, nicméně měli hezké manželství.
Odpověď na příspěvek uživatele J5 z 03.01.2025, 19:47:41
Já nevím jak se tomu správně říká.
Asi je to ten piercing.
Upřímně - nemá to vliv na funkci rostlináře. Takové děti míváme ve třídách. Pár let zpátky - v poslední lavici seděli chlapec a děvče - oba celí v černém, s řetízky a cvočky, při chůzi chrastili. Erik opravdu hodný kluk, Míša chytrá a aktuálně studuje na VŠV.
Odpověď na příspěvek uživatele kometa z 03.01.2025, 20:39:19
Proto pořád tvrdím, že je to individuální a jen o tich dvou.
Někomu vyhovuje pracovat se svým protějškem v zaměstnání či dokonce na směně a někomu prostě ne. Nějakým párům funguje vztah se stejnými zájmy a některým to fungovat nebude.
Upřímně - nemá to vliv na funkci rostlináře. Takové děti míváme ve třídách. Pár let zpátky - v poslední lavici seděli chlapec a děvče - oba celí v černém, s řetízky a cvočky, při chůzi chrastili. Erik opravdu hodný kluk, Míša chytrá a aktuálně studuje na VŠV.
Nám dcera dovezla představit svého chlapce širší rodině…my už jsme teda o něm vědeli no a co ty dvě “jelita”vymysleli…kluk dojel s růžovou hlavou a černýma nehtama a holka s opravdu pírsingem v nose.(Kamínek)🤪🤟jsem myslela, že mě omeje….
