Odpověď na příspěvek uživatele Bobca z 15.12.2024, 09:48:09
No u nás to byla i národnostní kombinace a úmyslně jsem to zmínil aby bylo jasné, že bez tvrdého alkoholu se to neobešlo. Došlo i na ten TatraTea 52% například. 😀 První hospoda (tak jsem byl ještě s přítelkyní, dali i jídlo) a byl jsem tam nějak za 1800Kč myslím. No, čárek tam bylo jinak požehnaně a pak se pokračovalo a přestal jsem to počítat. 😀
Vykanie je u mňa samozrejmosť. Tykám si s ľuďmi, ktorí to navrhli, resp. som navrhla ja. V práci to celkom neplatí - chlapi (hlavne vodiči) tykajú automaticky…
Zaujímavosť: keď som prišla do Švajčiarska, tak som každému vykala, to že mne tykali som pripisovala “mladá, blbá” 🤣, ale veľmi rýchlo som zistila, že neberú tieto veci vážne a najneskôr po 10 vete tykajú každému (aj v obchode), tak som sa prispôsobila.
Co se týká hospod a večírků…k tomu nějak já nemám co, absolvovala jsem letos jen ten jeden a s pedagogy(umělci), takže žádná divočina to tedy nebyla, vzhledem k tomu, že já jsem pila čaj😉 Já ráda s lidma pokecám(je problém mě zastavit, Bobča ví😉) a to s přiopilýma nejde a odmítám. Ale to jen můj pohled, ať si každý dělá, co chce..stejně jako právě já😉
Tykání-vykání. Většině lidí vykám a se kterýma jsem si někdy potykala…to pak zapomenu, potkáme se a já už netuším, jestli jsem tomu člověku tykala či vykala. Stejně to mám zde, takže pokud někomu jednou tykám a jednou vykám, neberte to nijak osobně, jen zase už nevím😜
Bambule to napsala dobře…👍..ono to asi stejně tak dopadne..že to nepůjde hned,nebo třeba vůbec…já si s pár lidmi tady tykám,asi s 5…ale respektuju vykání a asi to tak možná i zůstane😇
K tykání, i když nejsem nejmladší tak vykám. Je to mé vyjádření respektu k dané osobě. Vykala jsem i tchýni, i když trvala na tom, abych ji tykala. Nešlo mi to přes pusu. V práci někomu tykám, někomu vykám dle vztahu s dotyčnou osobou. Od nově příchozího očekávám vykání.
Tak to jsme na tom úplně stejně. Prostě co se v mládí naučíš … a je ti zdůrazňováno jako společenská norma a slušnost, toho se jen tak nezbavíš a vlastně ani nechceš. Například pro mého tátu a strýce byl jejich táta vždy pan otec a nikdy by je nenapadlo nějaké tykání, ani tehdy když se bavili spolu a otec nebyl v doslechu. Já již takovou výchovou prošel jen okrajově a normálně jsme se svými sourozenci tykali, babičkovali, maminkovali a tatínkovali. Kdyby si náhodou někdo myslel že můj děda byl nějaký tyran tak by se pletl. Nikdy na své potomky včetně mé maličkosti ani nemusel zvýšit hlas, stačil zadumaný, znechucený pohled a bylo po zlobení. Slovní doprovod k celé události, ve vhodném okamžiku, vždy však v jeho nepřítomnosti, zařídila babička. Vždy trvala na dodržování společenských norem a její zdůvodnění “neznámým lidem tykají jen soudruzi” jen tak nezapomenu protože takové hodnocení bylo jen malý kousek od hlubokého opovržení. Nechci hodnotit jaký způsob výchovy byl lepší, jen ujasnit mladším to úporné lpění na vykání u odcházející generace.
Moji rodiče rodičům onykali: tatíčku říkali ste, že dneska půjdem…My sme těm samým (prarodičům) vykali: babi můžete mě říct? A rodičům už normálně tykáme. Blbě se z toho vypadne. Mamky sestřenka je šikovná paní, turistka, chodí na jógu, je jí přes 75 a já jí říkám teto. Když chodila k mojí babči minimálně jednou týdně a pořád jsme se tam potkávaly, tak jsem říkala teto ty, jenže babča dávno umřela a už ji potkám jen třeba jednou za měsíc, dva a už jí zase říkám i teto vy😏 A ještě na ni mluvím, ale myslím to na ni i na jejích muže(strejdu) takže mi tam hned leze to teto vy jako, že na oba a už se v tom plácám🙄
Odpověď na příspěvek uživatele J5 z 15.12.2024, 11:42:59
Nepovažuji se za odcházející generaci, i když mám do důchodu jen pár let. Tak, jak jsem byla vychovaná já, tedy k úctě ke starším a k vykání, jsem vychovávala i své děti.
Nesnáším automatické tykání a nelíbí se mi ani tzv. firemní kultura založená na tom, že si tykají všichni, i s nejvyššími šéfy. Prostě, kozy jsme spolu nepásli. Až ten, kdo podle bontonu může, navrhne tykání, a ten druhý přijme, pak je to něco jiného.
Mně zase přijde divné, když v emailové korespondenci při řešení zakázek, objednávek ( jsme malá soukromá firma ) ti lidé z těch větších firem nás oslovují křestními jmény a sami se taky podepisují jen jménem, bez příjmení. Neříkám, že všichni, ale je jich dost…to mi přijde dost “ujeté”….vůbec se neznáme…
Rodičům i prarodičům jsme tykali, vykání prarodičům se týkalo asi mojí maminky, ale naše generace už tyká…taky mám do důchodu ještě pár let…no, podle situace, co je, možná ještě víc než pár 🤔
To tak v korporátech je. Převzato z AJ a je to dost trapné, ale tak ať si hrají na světové, co už.
Husy! Husy jsme spolu nepásli. 😀Jsem už dlouho neslyšela, to pravila matka a jednu ségře flákla, myslím, že po tom, co ségra dovalila zlitá jak ta, co pásla žížalu… jó, ségra chytla druhou o botník, výbornej rok tohleto!
Odpověď na příspěvek uživatele balu z 15.12.2024, 12:52:11
Nikdy bych si nedovolil řadit vás do odcházející generace. Je dobře že se cítíte mladě i pár let před důchodem. On ostatně dnes není odchod do důchodu nějakým měřítkem páč se datum stále mění. Zřejmě jsem to napsal nešikovně, možná jen pro lidi kteří se mohou podívat do občanky a uvěří tomu co vidí. Omlouvám se .
Ne-e Evi, tak by se ani nedalo asi mluvit😏 nebo možná se tak mluvilo někdy za ,,císaře pána"😉 Tatíčku, vy jste říkal, je vykání. Tatíčku, vy ste říkali(jako oni říkali) je onikání. Teda alespoň u nás🙂
Máme známeho, ktorý keď na niečo zabudne, nestihne atď, tak spustí: “My sme nezabudli, my nestíhame.” Alebo “my sme zabudli, ale my to hneď napravíme” 😄 takéto hlášky má v zálohe snáď na každú situáciu…Vždy si spomeniem na Wericha a jeho Rudolfa II…
ano,to je onikání..Raduš,tys napsala vykání….A jen to jméno?-to mi chodí taky v mejlech…Příklad..Adéla ze Slevomatu…teď si nezvpomenu zrovna z čeho(možná né Slevomat)ale i mě oslovují “dobrý den Božena”..je to divné..
Ne-e Evi, tak by se ani nedalo asi mluvit😏 nebo možná se tak mluvilo někdy za ,,císaře pána"😉 Tatíčku, vy jste říkal, je vykání. Tatíčku, vy ste říkali(jako oni říkali) je onikání. Teda alespoň u nás🙂
Ne, tatíčku, vy jste říkali - je vykání, je to 2. osoba mn. čísla v minulém čase….onikání je oslovování ve 3. osobě….ano, tak se mluvilo hodně dávno, třeba v seriálu o F. L. Věkovi, čili doba obrození…tak ale vy jste jim neonikali, to jste napsala špatně 😉
Onikání je v některých jazycích způsob oslovování jedné osoby pomocí 3. osoby množného čísla, čímž si lidé používající tento jazykový prostředek prokazují úctu. Onikání je obdobou vykání.
„Tak kde pak chodili, pane Bezoušek, kde?“ spustil a dlouhými prsty počal klepati na stůl. Pane Bezoušek? A oniká? proletělo pantátovi hlavou. A podívejme se!
Onikání je v některých jazycích způsob oslovování jedné osoby pomocí 3. osoby množného čísla, čímž si lidé používající tento jazykový prostředek prokazují úctu. Onikání je obdobou vykání.
„Tak kde pak chodili, pane Bezoušek, kde?“ spustil a dlouhými prsty počal klepati na stůl. Pane Bezoušek? A oniká? proletělo pantátovi hlavou. A podívejme se!
To jsem zkopírovala z wikipedie, zapomněla jsem napsat..