Všeobecný pokec

Tu téměř nejnižší úmrtnost jsme měli i v minulosti, kdy nebyl ultrazvuk a postižení dítěte se nijak nezjišťovalo, nebyly možnosti to zjistit. A bylo to a je výbornou péči, lékařskou péčí.  A to nám vyspělý západní svět může závidět. A inspirovat se. Místo toho tu rodičky šilhají po v podstatě horší zdravotní péči a domácích porodech, porodních domech, atd.

Domácí porod je podle mě obrovský hazard se zdravím a životem dítěte i matky. Nikdy bych to nechtěla zažít, třeba jako překotný porod, natož abych si to plánovala. V okamžiku se může bezproblémový průběh dramaticky změnit v boj o život a jde o minuty, ne-li vteřiny. 

Moje babička rodila v roce 1932 první dítě doma. Teta byla malá a přesto babička tak tak přežila. Další děti už rodila v porodnici. 

Nechápu tu touhu rodit doma. Krom toho riskování zdraví a života mě zaráží ještě jedna věc. Při porodu žena krvácí, odchází ji stolice, vše smíšené s plodovou vodou… Takže co? Rodit na igelitu? Pak vše vyprat? To bych fakt chtěla. 

To musí být pěkně stresující pro ty zdravotníky, mít za zadkem nějakého chytráka, který se náležitě poučil na internetu a teď ví nejlíp, jak mají zdravotníci postupovat. 

děkuju-potešila jste mě🙂

Teď už skoro je. V ČŘ se rodí tak málo dětí, že porodnice se můžou přetrhnout, aby poskytly lepší podmínky a vyšly rodičkám všemožně vstříc.

Chytla jste se, ale já to psala obecně. Mám známou dětskou sestru z pohotovosti. Co ta kolikrát vypráví, nad tím zůstává rozum stát. Rodiče, ač laici, jsou schopni zdravotníky “trénovat”, protože oni si to přece přečetli na internetu a vědí nejlíp, jak mají zdravotníci postupovat.

Varaxi:

Teď už skoro je. V ČŘ se rodí tak málo dětí, že porodnice se můžou přetrhnout, aby poskytly lepší podmínky a vyšly rodičkám všemožně vstříc.

Ty 3 porodnice, kde jsem já rodila svoje děti, už jsou dávno zrušené, dětí je fakt málo.

Tenuri

nemám děti-už ani nikdy mít děti nebudu-po operaci…

ale

strašně,úplně nepříčetně jsem je chtěla…☹️

s bývalým přítelem jsem se rozešla ve 32 letech po 7 letech vztahu…

vozil mě každou!!neděli na cvičák,zkoušky,závody,chodil se mnou na brigády-na cvičáku,jezdil se mnou na výlety ze psama-mohla jsem si k nim do bytu brát GERA,bral mě na večeře,do kina,na kafe-jasně měl i chyby-kritika mého vzhledu,obelčení….,

ale po 7 letech jsem se s ním rozešla,protože jsem chtěla děti a rodinu..

současný přítel-před lety byl na vyšetření,já brala nějaký hormony….

pak jsem to vzdala-udřená a utahaná z práce zničená fyzicky a psychicky

 xxx let přede mnou vypínal tv-když tam bylo mino..

děti od švagrové-malý tenkrát-jsem stála za oknem a brečela-když u nás-u rodičů přítele-společný dvůr/zahrada-byly na prázdninách…

když o Vánocích před osmi lety druhá švagrová řekla,že těhotná-trvalo mi 10dní,než jsem se z toho vzpamatovala,ořvala jsem to děsně…že jsem to měla být já…

hooodně lidí se mě ptalo na adopci-za A-geny nepřečuráš a chtěla jsem když už-tak vlastní dítě-adopce nee

hoodně lidí dotazy-že mám psy místo dětí,kdy budou děti a tak…mega psycho….,

na druhé straně ale-od 20 let mám problémy se zdravím-kolena,kyčle,záda,zápěstí,klouby-něco je revmatický,něco ortopedický-na důchod to není,ale zdravá nejsem,-v podstatě denně mě něco bolí-někdy víc,někdy mín,často bolestma spím jen pár hodin

+ mám a vždy jsem měla dost fyzicky náročnou práci

za ty roky vyzkoušený -doktoři,léčitelé,tíhnu k psychologii,ezoterice-pozitivní myšlení my nejde….

měla jsem máti co od mých 12- mých 25 let nemocná-pořád ji něco bolelo,nylo jí špatně,byla protivná,vzteklá,bez nálady…

nechtěla bych být pro dítě taková matka….

dítě má mít zdravý rodiče…

můj přítel chronicky nemocný-kdyby dítě zdědilo to moje i to jeho-tak bych ho litovala teda…

přítel za sebou za 15 let xx pobytů v nemocnici a operací…

takže dítě-jednak nám to nešlo

jednak na to njsme zdraví…

a pak se bojí,,že bych byla špatná matka-protože mě pořád taky něco bolí jako mou matku….

 hodně mě otevřela oči knížka ŽIJU BEZ DĚTÍ-od Martiny Hynkové Vrbové….

a ano já si kvůli tomu přišla často o něco ochuzená,jak kdyby mě něco chybělo….

ale Bůh,příroda…někdo tam nahoře asi ví,proč ty děti nemám…

Dafi, je mi to moc líto. Někdy se to všechno tak semele… Držte se.

Ač se mi při slově nemocnice, neřkuli porodnice navaluje, domácí porod absolutně nepochopím. Porod podle mě není něco, co si řídí člověk sám, kecy typu: řekla jsem si, že porodím přirozeně, tak porodím přirozeně, mi přijdou jak ty ostatní blbosti bio matek. Že to jedné vyjde, protože tam určitá pravděpodobnost hladkého průběhu prostě je neznamená, že to pak bude vykřikovat na NETu a cpát to dalším jako standard. V dnešní době, kdy jsou všichni chcíplí už ve 20, je to až k smíchu. Kdyby to pak teda neodskákalo to děcko. Nevím, jestli hladké porody byly v dávných dobách běžné, nevím jak u vás ostatních, ale v každé naší rodině nějaká rodička umřela. Mého dědy od taťky první žena(rok cca 1920) Mojí babči švagrová(1940) Muže babči teta(1920) Mojí sestřenky švagrová(ta s dvojčaty - 1985) - ta jediná rodila v porodnici.

lesnizinka:

Ještě mě napadlo…taky otázka. Tedy vím, že jste byl s prominutím taky ještě mladej a blbej😉 ale když se ptáte na ty benefity, zeptám se trochu opačně, protože mi to neleze úplně do hlavy. Nebál jste se o svou ženu, případně dítě, co se tam s nima bude dít, co nemůžete nijak ovlivnit? Já jsem nic podobného nezažila, poprvé jsem měla rodinného příslušníka v nemocnici, když mi bylo 25, taťku s těžkým infarktem(který nakonec nepřežil) a jako dospělá, už jsem s doktory jednala o možnostech, o prognozách, rozhodně bych neseděla doma a nečekala, jestli dělají všechno, co je v jejich silách. Takže si nedovedu představit, odložit tam ženu, to nejdražší, co mám a čekat, že to nějak dopadne😲 Neberte to osobně, zažila jsem ty časy vím, že jinak to tehdy nešlo. Ale představit si to prostě neumím, že bych to vzala s klidem. 

To je v pořádku, upřímnost za upřímnost. Víte má bezmoc byla umocněna tím že v té kritické době jsem ještě navíc byl, ne z vlastní vůle, v Janovicích nad Úhlavou. Tam jsem bránil mír a ženy se zbraní v ruce proti imperialistům a záškodníkům, jak mě bylo důrazně vysvětleno. Jednotlivá žena a navíc žena značně odbojného jedince, potomka dalších odbojných a nepohodlných jedinců nezasluhovala nějakou starost a již vůbec ne nadstandartní péči. No maličko přeháním ale tak nějak jsem to v té době vnímal. O tom že mám dceru jsem se dozvěděl až následující den večer zásluhou telegrafu který přišel již ten samý den ráno. Celé to dopadlo tak že jsem mohl svou prvorozenou vidět až po třiceti dnech které jsem strávil převážně v base páč jsem si svůj názor a pocit křivdy rozhodně nenechal pro sebe. Tak mladej, blbej a impulsivní jsem byl. Přesto však musím říct, že jsem do té doby nikdy nezažil nic tak deprimujícího a šíleného jako tenkrát. Druhá dcerka? To už bylo dobré, u porodu jsem sice být nemohl ale mohl jsem alespoň zkoušet pomocí různých manipulací a ovlivňování, jinak řečeno úplatků, poupravit dění věcí. Ono to stejně bylo prd platné ale pocit to nebyl špatný, navíc jsem v té době už měl i na banány, takže jsem si to mohl dovolit a měl pocit mistra světa, jak už se tak mladíkům občas stává. A abych byl objektivní, nevím zda bych měl na to být osobně při akci. Možná bych se obával možností které jste uvedla ve své první odpovědi. Nějak mně kdesi vzadu v hlavě bliká červené světélko které tvrdí že určitá tajemství mezi mužem a ženou by měla zůstat zachována. Nevím prostě. Zato však vím že samičky jiných druhů raději vyhledávají při podobných příležitostech soukromí, pokud mohou, dost nekompromisně. Nevím kterému samci je dovoleno přihlížet, zcela bez užitku, něčemu tak intimnímu, krásnému ale co si budeme namlouvat nepříliš estetickému. No a právě proto jsem vznesl dotaz protože vím že kdyby přítomnost muže byla pro ženu pomocí jistě bych i já vydržel, jen netuším zda až do konce.

Měla jsem na mysli krátce před, v průběhu 1. doby porodní…

Chlapa u porodu NIKDY…když jsem rodila, tak se nesmělo, ale i kdyby to šlo, tak bych ho tam nechtěla ani za nic. S mojí povahou by se taky mohlo stát, že by se mi narodil pohrobek, protože než bych dítě vytlačila, tak by ze mě byla vdova, protože bych manžela zabila…si neumím představit, že by mi “neradil”, jak dýchat a tlačit, to bych ho zabila…dovedu si to představit, jak by můj chlap oplývající siláckými řečmi byl třeba bezradnej, bylo by na něm vidět, že je bezmocnej, protože mi v tu chvíli nemůže pomoct…ne to bych fakty nechtěla vidět na vlastní oči…nakonec by to dopadlo tak, že bych ještě utěšovala já jeho a v duchu bych byla vytočená do běla, že tam vůbec lezl a já že zase musím být ta silná, udatná slovanská žena….

Takže jediné, co jsem po mém chlapovi chtěla bylo, aby nosil do porodnice prezenty…úplatečky, aby se ke mě sestry (některé byly fakt děsný) chovaly hezky v rámci možností…a když jsem rodila dceru, tak už byly nadstandardní pokoje, tak aby mi zaplatil nadstandard…poněvadž já jako těžkej introvert…první pobyt v porodnici na pokoji s dalšími pěti maminami a jejich miminky, to byl pro mě očistec, to jsem fakt psychicky dávala hodně blbě.

J5 - v tomto vás naprosto chápu. Mě teda přijde nekoukatelné i vyvalené těhotenské břicho. Teď je hrozná móda, dávat na NET fotky z porodů…jako prý něco povznášejícího. Zrovna tento týden jsem na to narazila několikrát. Ani omylem by mě nenapadlo na něco takového koukat. Povznášejícího pro koho? Možná tak pro rodiče toho dítěte, ne tak pro mě, která si brouzdá po NETu na co kouknout, co si přečíst a narazí na fotku dítěte, které vypadá v lepším případě, jako poblité od slavícího otce. To je snad nějaká úchylka, tohle cpát lidem?Se pak nedivím, když tyto ,,povznášející fotky z porodů" zahlédne 20letá holka, nikdo už ji nedonutí rodit🙄 

Když jsme u čerpání informací z netu…. Já chodila na předporodní kurz.  Vedla ho a stále vede milá porodní asistentka s dlouholetou praxí, našla jsem si tam pár známých se kterýma jsem pak šli někam na kávu. Holky se v tom vyžívali, koukali na netu na cizí porody. Já nikdy. Asi je to ta má natura, když se mě někdo zeptal jestli se bojím, řekla jsem, že jo, ale že to prostě zvládnu. Začala jsem rodit v pět ráno, do porodnice jsem jela po poledni (v tom byl ten kurz prostě k nezaplacení, člověku se prostě vybaví všechno co nám tam vtloukala do hlav). Malý se narodil pět minut před čtvrtou odpolední. Na porodnici nemůžu říct špatného slova, narazila jsem jen na jednu noční sestru, která nebyla úplně příjemná, ale zbytek personálu byl laskavý, ohleduplný a velmi milý. 

Dobre ranko😉,

tak já jsem stará škola, já rodila v minulém století, nanic si stěžovat nemůžu. Ke všemu tvrdím, že můžu rodit za všechny ženy světa když mi přinesou čokoládu😉. Umně porod super. Manžel nesměl k porodu, to se za nás nenosilo, ale myslím, že by můj ani nechtěl, tak to tvrdí on, ale kdybych opravdu chtěla šel by.

Vše co starší holky tady napsaly ohledně té doby a života je pravda plus i J5. Pročítaní , na vše  jsem si vzpomněla jak pak bylo , prostě jsme v tom žily . Já s manželem oslavíme zanedlouho 45let spolu a můžu říct, že taky jsme si svoje prožily a ruku na srdce “ neměnila bych a vím, že ani můj ne”🤫. 

Dája

Holky, dámy, vy, co se bojíte porodu - čeho se na tom porodu nejvíc bojíte? 

Já jsem se, tedy při prvním porodu, bála bolesti, neměla jsem strach,  že bych ji nezvládla, ale že jsem nevěděla, do čeho jdu, i když od maminky a z dostupné literatury jsem věděla, jak to bude probíhat a co mám čekat. Tehdy žádné předporodní kurzy nebyly. A taky, nebo hlavně, jsem se bála, že nebude dítě v pořádku. Ultrazvuk nebyl a jiné testy taky ne. 

U druhého jsem už měla obavu jen z toho, jestli bude dítě v pořádku, věděla jsem, že bolesti zvládnu, jak se říká bez ztráty květinky, tzn. bez křiku a nadávek na spoluautora, stejně jako při prvním porodu. S druhým jsem byla jednou na ultrazvuku, tam v pořádku vypadalo…

Obě děti byly v pořádku. 

Pokud se někdo bojí porodních bolestí, doporučuju epidurál. Nic nebolí, vjemy jsou omezené celkově, ale ne úplně. Je to báječná věc.

To se víc bojím toho epidurálu…

Můj první gynekolog poslouchal ještě srdeční ozvy rovnou na břiše tou trubkou…a to se holka narodila v roce 93, monitory už byly.