Skeeve:Mluvila jste někdy soukromě s někým z nemocnice? Očividně asi ne.
Osm maminek na pokoji…..kouření v umývárnách…..4 sprchy - no možná 5 - ne pro pokoj, pro celé patro. Rozmazlené jsme určitě nebyly. Ale zase byla legrace. “ Neblbněte, já se nemůžu smát” a společné nadávání na sestry satorie.
Jak jsem psala, rodila jsem dlouho. Dlooouho. Takže za sebe můžu říct, že nebýt mého chotě, asi bych to vyčerpáním nezvládla a malej by šel na svět císařem.
Než došlo konečně na věc, trvalo to skoro dva dny, kdy jsem toho moc nenaspala. A když se to rozjelo (no, rozjelo, trvalo to ještě pěkných pár hodin), už jsem měla dost. A to to hlavní mělo teprve přijít. Manžel mě nosil, zvedal, tahal, opírala jsem se o něj při chůzi, nosil mi pití, posílala jsem ho pro sestřičky, mačkala mu ruku, podpíral mě v podřepu, když mě pak šili, choval malého, přikrýval nás, rožínal a zhasínal, šteloval kyslíkovou masku a větrání. A pak ještě obvolával rodinu. Já na to fakt neměla.
Jako jo, část té doby seděl a googlil křesla, co tam měli (mimochodem opravdu pohodlná), četl si noviny, počítal žaluzie v oknech…
Nikdy bych ho nenutila, aby tam se mnou byl. Ale jsem ráda, že byl.
lesnizinka:No a pak je ta druhá skupina, která tam třeba i chtěla jít, jenže pak to nedají, mají odpor k manželce, nebo naopak onen ,,madona syndrom".
Benefit u porodu. Nenechat tam ženu, která je v tu chvíli zranitelná, vydaná prakticky napospas personálu, samotnou.
Oni tam otce stejně nechají, jen dokud jde všechno hladce. Jak se vyskytne problém, je za dveřmi, ani neví jak.
Varaxi:Jak jsem psala, rodila jsem dlouho. Dlooouho. Takže za sebe můžu říct, že nebýt mého chotě, asi bych to vyčerpáním nezvládla a malej by šel na svět císařem.
Než došlo konečně na věc, trvalo to skoro dva dny, kdy jsem toho moc nenaspala. A když se to rozjelo (no, rozjelo, trvalo to ještě pěkných pár hodin), už jsem měla dost. A to to hlavní mělo teprve přijít. Manžel mě nosil, zvedal, tahal, opírala jsem se o něj při chůzi, nosil mi pití, posílala jsem ho pro sestřičky, mačkala mu ruku, podpíral mě v podřepu, když mě pak šili, choval malého, přikrýval nás, rožínal a zhasínal, šteloval kyslíkovou masku a větrání. A pak ještě obvolával rodinu. Já na to fakt neměla.
Jako jo, část té doby seděl a googlil křesla, co tam měli (mimochodem opravdu pohodlná), četl si noviny, počítal žaluzie v oknech…
Nikdy bych ho nenutila, aby tam se mnou byl. Ale jsem ráda, že byl.
A teď si představte, že by jste na poli okopávala řepu, pak si skočila na mez porodit a šla znova okopávat řepu, okolo by jel manžel s povozem, vy na něj houkla, že jsi mu porodila třeba syna a on by vám řekl, jsi dobrá žena a jel by dál. To se máme dobře. 😂
Sarah01:No, ono většinou je v porodnicích o ty rodičky výborně postaráno, novorozenecká úmrtnost u nás patří k nejnižším na světě, tak čeho se bát?
Proč máme nejnižší úmrtnost na světě?
U nás není uplně in porodit postižené dítě, většina takových těhotenstvích končí interrupcí. Ve světě, aj v tom západním, je daleko častější vědomě porodit i postižené dítě a nechat ho přirozeně zemřít po porodu. To ta umrtí zkresluje hodně.
A pak jsem někde četla, že u nás se jako umrtí novorozence bere dítě narozené 24 týden těhotenství, ve světě je ta hranice níž. Ale nijak jsem to dál nezkoumala, to je informace JPP.
Já bych klidně i rodila doma, však porod doma je možný ve většině civilizovaných zemí a žádná extrémní umrtnost dětí a žen se nekoná. Za covidu jsem k tomu byl dost nakloněná, nakonec jsme volili ambulantní porod, jednou jsem šla domu po třech hodinách a po druhé asi po 20 hodinách. Jako jo, péče výborná, ale doma je to lepší, nezůstávám v nemocnici pokud to není nezbytně nutné.
Ale viděla jsem to i z druhé strany, byla jsem s dcerou v nemocnici, když rodila vnučku, přišla jsem tam na posledních cca 16 hodin a stejně byl císař.
Mě by tehdy asi ani to dítě v kabele nijak nepřekvapilo😜 Pro mě byl bizár ty fotky či reportáže z oddělení, kdy vezou na vozíku ty novorozence zatažené v zavinovačkách, že jim jen brunátné hlavy koukaly, vypadali jak larvy chroustíků. Já jako člověk s mírnou klaustrofobií, která nesnáší žádná fyzická omezení(trvalo měsíce, než mě mamka jako puberťačku ukecala na podprsenku😏) čepici jsem na sobě nesnesla od chvíle, kdy jsem si ji dokázala jako mimino strhnout…Určitě mi to trauma vypěstovali na tom vozíku, taky jako chroustík😛
Já bych neporodila. Bez lékařské péče bychom byli oba mrtví.
Mně se totiž nespustily kontrakce. Praskla mi voda a nic. Den čekali, že se spustí, další den už jsem měla nález protilátek, začínal nějaký zánět. Tak to dalších 24 hodin rozbíhali, brala jsem ATB. Nebýt tu ta možnost, nežiju.
Orionka:Oni tam otce stejně nechají, jen dokud jde všechno hladce. Jak se vyskytne problém, je za dveřmi, ani neví jak.
Což není uplně pravda, ten problém musí být velký, menší se řeší za přítomnosti muže. Jedná se nejen o ženu, ale i jeho dítě, má právo zůstat s dítětem, nesmí překážet. Muž bývá přítomný i při císaři.
Tak jako kdyby žena ztrácela vědomí, tak ho vykáží, ale kolikrát se to stává? Nebývá přítomný u akutního císaře, ale je přítomen i u vexu nebo kleští, je přítomný u šití. …Je všude, kde si ho žena přeje.
Varaxi:Já bych neporodila. Bez lékařské péče bychom byli oba mrtví.
Mně se totiž nespustily kontrakce. Praskla mi voda a nic. Den čekali, že se spustí, další den už jsem měla nález protilátek, začínal nějaký zánět. Tak to dalších 24 hodin rozbíhali, brala jsem ATB. Nebýt tu ta možnost, nežiju.
Jsem rodička teoretik, ale proč hned, jak se zjistilo, že to nejde a začíná problém, nebyl ten císař? Nechtěla jste vy? Přijde mi naprosto zbytečné, takto riskovat život obou, když polovina rodiček má císaře jen proto, že si to tak přeje🙄
Skeeve:Mluvila jste někdy soukromě s někým z nemocnice? Očividně asi ne.
Proč bych měla s někým mluvit? V porodnici jsem rodila 3x a vždy bylo o mě i o dítě výborně postaráno. Rodit doma bych se neodvážila.
Protože jsem nebyla v nebezpečí. Ani malej ne.
Trochu jsem hledala… i u nás se to počítá až od ukončeného 22. týdne nebo hmotnosti nad 500g
https://www.gynstart.cz/messages.php?sid=625&confirm_rules=1
Trauma vám tím určitě nevypěstovali, v děloze před a při porodu jste byla mnohem “sešněrovanější” 😉
Nenapsala jsem, že je u nás novorozenecká úmrtnost nejnižší na světě, ale že patří k nejnižším na světě. 😉
Nevím, jestli je pravda to, že u nás není in porodit postižené dítě, zatímco na západě to in je. Ale určitě je ta statistika ovlivněná i tím, že dětí se rodí čím dál míň. U nás v rodině je docela dost císařů, takže my bychom rodit doma nemohly.
Co se týká tatínka u porodu, tak já jsem ho tam nikdy neměla, u prvních dvou porodů to nešlo a u toho posledního to zase nešlo z důvodu chřipkové epidemie. Manžel tam tedy moc být chtěl, mně to bylo tak nějak jedno, ale pravda je, že po porodu bych klidně někoho z rodiny v porodnici ráda měla. Můj syn u porodu byl a partner mojí dcery taky.
verun:Ale viděla jsem to i z druhé strany, byla jsem s dcerou v nemocnici, když rodila vnučku, přišla jsem tam na posledních cca 16 hodin a stejně byl císař.
Ale v tomto případě, stejně jako u Varaxi by stejně porod skončil v porodnici, žádná porodní asistentka by nevedla takový porod doma, jsou situace, kdy je potřeba doktor, ale zrovna u porodu bývá čas k doktorovi dojet. A pokud je problém fakt akutní, volají se záchranáři, kde se popíše situace, aby věděli, co bude potřeba a byli připravení. Ono i v nemocnici chvilku trvá, než se svolá tým lékařů při problému.
Vzdálenost porodnice/nemocnice je jeden z aspektů, který je potřeba při domácím porodu zvážit.
Lesnížínko, při prasknutí vody se běžně čeká 24 hodin jestli se porod rozjede, je běžné, že voda praskne dřív než přijde první bolest, je to jeden z přirozených průběhů porodu. Problém je, že vznikne “otvor” pro infekci. Takže se po několika hodinách dávají preventivně ATB a po 24 hodinách se porod rozjíždí léky.
Na druhou stranu jsou ženy, kterým voda praskne třeba v půlce těhotenství a rodí až ve třetím trimestru. Je potřeba zvážit co je pro dítě lepší. Pro donošené dítě je lepší porod a neriskovat, pro nedonošené dítě je lepší když zůstane v děloze a doufat, že dozraje do nějakého přijatelného týdne.
v děloze před
Ale v děloze před porodem může to miminko cvičit.
Sarah01:Proč bych měla s někým mluvit? V porodnici jsem rodila 3x a vždy bylo o mě i o dítě výborně postaráno. Rodit doma bych se neodvážila.
Protože to by váš názor o špičkové lékařské péči poněkud doplnilo o ošklivá fakta? Třeba jsou u vás nadšení, vzdělaní a ochotní lékaři i personál, ale není to standardem všude
Pro donošené dítě je lepší porod a neriskovat, pro nedonošené dítě je lepší když zůstane v děloze a doufat, že dozraje do nějakého přijatelného týdne.
To mě zajímá. Takže pro vývoj plodu není plodová voda až tak nutná? A já si navíc myslela, že její odtok souvisí s otevřením krčku a to už vidím jako problém. Jako, že porod už začal. Aspoň my se učili, že prasknutím plodových obalů a odtokem plodových vod začíná druhá fáze porodu - vypuzovací. Ale třeba je to u člověka jinak.
Skeeve:Protože to by váš názor o špičkové lékařské péči poněkud doplnilo o ošklivá fakta? Třeba jsou u vás nadšení, vzdělaní a ochotní lékaři i personál, ale není to standardem všude
Nic o špičkové lékařské péči jsem nepsala, přečtěte si to ještě jednou. Psala jsem o porodnicích, že je tam o rodičky i děti výborně postaráno. Nevím, co myslíte tím “u vás”, já jsem pokaždé rodila v jiné porodnici. Kdybyste četl vše, co jsem tady o všeobecné lékařské péči v našem státě napsala, tak byste věděl, že si rozhodně nemyslím, že je všude špičková, hlavně na úrovni praktických lékařů a v některých regionech. Jinak bych asi nebyla 3 roky vdova, že.