Všeobecný pokec

lesnizinka:

Aha, díky👍 BB právě používám denně a taky na sebe denně(jen ne ve vyloženě zatažené dny, jako je ten dnešní s vánicí😉) patlám 50 faktor. Tohle je určo dobré řešení, minimálně na zimu. Jen já musím nějak trefit odstín😏můj ksicht je mimo všechny paletky, většinou si musím dva smíchávat🙄

Teď na zimu mám odstín 23, na léto 27. Ty odstíny v reálu úplně neodpovídají tomu, co je na stránkách, ta 25 mně na obrázku přijde právě moc do oranžova, tak jsem ji nebrala, ale možná ji ještě zkusím na jaře objednat.

Co to je, užívání si svého života? Co to pro vás znamená? 

Pro mě mé děti nejsou paraziti, kteří by mě otravovali, a svůj život si užívám a užívala jsem, právě s nimi. Bez nich by můj život nebyl úplný.  Pro mě není užívání si života drahé luxusní dovolené bez dětí… Naopak. Vždycky je pro mě malým svátkem, když se jako rodina sejdeme, mám radost, když kluci zavolají, když spolu s jejich partnerkami někam zajdeme… To je pro mě smyslem života. Samozřejmě, že mám své zájmy a koníčky, své kamarády, kamarádky.

 Užívat si života znamená holt pro každého něco jiného. 

No právě! Mně přijde, že v tom mladším věku jsou lidi tvárnější. Jak při zakládání vztahu, tak při změnách spojených s rodičovstvím. 

To je pro vás, a je to tak naprosto v pořádku.
Ale spousta žen byla prakticky donucena si dítě udělat, protože to společnost vyžadovala a ano, buď si zvykly a bylo to pro ně vlastně ok, nebo ne a odneslo to nakonec to dítě. 

Lidi, co děti nechtějí - a myslím tím opravdu nechtějí, by je mít neměli. Není to povinnost. Ono potom jako dítě poslouchat rodiče, že jim jejich dítě zničilo život, nebo aby si na něm vylévali své mindráky není nic moc.

Já si třeba myslím, že mí rodiče mít děti skutečně neměli. Máma vše dělala z povinnosti a bylo to velice cítit, otec začal pít a domů raději nechodil. Já se ho celé dětství bála. Nejspíš proto nechci děti, protože jsem si zažila svoje. A rozhodně nejsem jediná. Musím říct, že mám právě kamarády pocházející z podobného prostředí a někteří mají dokonce k dětem a rodičovství vyloženě odpor. Prostě to tam podvědomě je.

Toto si lidé ale z normálních, funkčních rodin a od milujících rodičů nedokážou moct představit. Já si zase bohužel nedokážu představit tu pro vás všechny normální stránku.

Ale házet všechny do jednoho pytle, že ta “dnešní mládež si chce jen užívat” není moc v pohodě. Kdybychom se narodily dřív, možná teď děti máme, protože dřív nebyla moc jiná cesta. Dnes je to jiné a každý se může svobodně rozhodnout jestli sem chce své děti přivést nebo ne a jestli je na to jak psychicky, tak materiálně připravený.

Pokud mohu mluvit za sebe: Mě by to prostě netěšilo, starat se o malého bezbranného tvora. Netěšila bych se na to děťátko, neměla bych z něj radost, jak roste, co už všechno umí. Bylo by nakrmené a ošacené, do školy by chodilo, bylo by co platné v občanském životě, to by byl můj cíl (ale člověk míní…), ale při představě, že bych si s ním hrála na pískovišti, drandila s kočárem, slavila s ním narozky, vítala se s ním u školky, chodila s ním na výlety, vozila ho na koníčkách, radovala se s ním z prvních uměleckých výtvorů - nic. Nebere mě to. Fakt, žádná pozitivní emoce.

Myslím, že pro ty potenciální děti je dobře, že je nemám.

Takže kdybych to vztáhla na sebe, tak ne že bych měla představu, co je to užívat si života (ale užívám si to!), jen prostě vím, že s dítětem bych si ho dost možná neužívala.

Mám to stejně. 

No co já slyším dneska od těch mladých holek, tak ono se jim moc nechce zasvětit život rodině a domácnosti, protože co si budem, pořád je to na nich, na vysokých školách je víc holek než kluků a ty holky pak to vzdělání s dětma akorát zahodí do kanálu a obrazně jsou u dětí a u plotny, což často znamená vzdát se práce, která je baví a jít dělat něco nudného a málo placeného jen proto, že je to blízko a stíhají vyzvedávat děti.

A pak doma druhý kolotoč, protože prostě většina ani těch mladších chlapů ještě nedorostla do toho odvést doma půl práce.

A já se ani nedivím, že je dost těch, které takovýhle život nechtějí.

Obecně na to doplácíme i jako společnost, platíme těm holkám vysokoškolské studium, které pak ani nemají šanci nějak využít.

Nechci do tématu moc zasahovat, patřím totiž mezi ty pomýlené, tak jen aby byl vzorek i z té druhé strany. Já když se vrátil z vojny čekalo na mně již půlroční uřvané mláďátko. Fakt je že průměrného, mladého chlapa něco takového dokáže celkem dost rozhodit. Nikdy by mne však nenapadlo že bych výrazně litoval. Maximálně jsem byl občas přinasr..ý to ano, zejména když člověk přišel  z práce a blemcaly se mu po hlavě rozvěšené mokré pleny. Dokonce se nám ihned, asi v tom nadšení že již nemusím bojovat za mír, povedlo další uřvané děvčátko😀. Manželku znám od jejích sedmnácti let a je o rok a půl mladší než já. První dítě tedy měla v devatenácti, hned po gymplu. Myslím že jsme spolu prožili krásný život a nikdy jsem se necítil nijak omezován dětmi a rodinou, když už tak se člověk zařídil tak aby ho ten pocit přešel. Má drahá to doufám cítí podobně páč příští rok budeme (dožijeme-li) slavit tu příšerně kulatou svatbu. Pro mne je prostě fajn vidět na vlastní oči a ještě snad v příčetném stavu, co člověk na světě napáchal. Tím nijak nechci znevažovat jiné pojetí a způsob života, jen tím zdůrazňuji že každý má svůj ideál a ani jeden nemusí nutně znamenat nepochopení toho opačného pólu. Ani rodina s dětmi neznamená sedět doma, trpět nedostatkem a vycestovat tak nanejvýš na týden do Chorvatska. To vím z vlastní zkušenosti a těch zkušeností bylo opravdu hodně. Jen to chce si trochu máknout aby bylo na “banány”🙂

Ale spousta žen byla prakticky donucena si dítě udělat, protože to společnost vyžadovala a ano, buď si zvykly a bylo to pro ně vlastně ok, nebo ne a odneslo to nakonec to dítě.

tohle teda nevím,že by někdo “musel”mít dítě,protože se to od něho očekávalo…😏.Spíš za nás se víc “muselo vdávat”,že byla holka v jináči-i se dokupovaly léta…ale je dobře,že jsme my lidé tak různorodí,co se týče názorů a i v přístupu k mateřství…Není dobré,si vylévat zlost na dětech,že rodičům zkazily život..Nebyl spíš ta osvěta-někdo to tu psal,děvčata se spoléhala na chlapce,a ti hold nevěděli,co s tím udělat,aby holka neotěhotněla..Já synovi kupovala ochrany od 14,co začal po zábavách..Jen jsem mu sdělila “máš to pod svetrama”..Pálila za ním jedna 21 letá,a on-telisko..takže jsem to musela vzít do svých rukou..👌🙂

I když moje starší prohlašovala,že splnila závazek vůči státu,porodit 2 děti za sebe a za manžela…hm?

A pak doma druhý kolotoč, protože prostě většina ani těch mladších chlapů ještě nedorostla do toho odvést doma půl práce.

To není tím, že k tomu nedorostla, ale k tomu, že je k tomu matky nevedly a nevedou a až do 30ti jim pomalu utírají zadek. No a pak si tu štafetu v tomhle věku cca převezme akorát manželka, která se kolikrát ani neumí vyhranit už na začátku, jelikož jí to doma zas nikdo nenaučil.

Ale samozřejmě to tak není na 100 % u všech.

Ale osobně si za smyslím, že když jsou děti malé, tak je to prostě náročné pro všechny. Taky nejsem nijak super mateřský typ, cizí děti mně baví, jen když mají zájem interagovat, jinak jsou mi putna. A mám tři celkem náročné koníčky, které mně dokáží plně saturovat…ale nevím, jestli celý život. Pokud to do budoucna půjde, asi se do nějakého takového dobrodružství pustím, jelikož si myslím, že alespoň jedno dítě mít je fajn.

Ale každému co jeho jest.

Doplácíme na nechuť těchto holek mít děti hlavně nízkou porodností. Tou nás válcují ti, kteří rodí jedno dítě za druhým, a jejichž děti končí stejně jako oni, tedy se základním vzděláním na sociálních dávkách. Kdo má teda rodit? Jen tihle, nebo by bylo lepší, aby rodily ženy s dobrým vzděláním, které mohou dát dětem nejen dobrou výchovu, ale i to vzdělání? 

Jo a jinak jsem ta, co čeká do 30ti, nebo vlastně i dýl 😀 a není v tom věčné užívání si nebo především to, ale osobní nevyzrálost a hlavně ty kecy starších a “zkušenějších” 😀 jak byly strašný porody a tohleto a támhleto, blablabla. Vlastně jsem potkala lidi, kteří jsou v pohodě v rodinném životě až poslední roky a to díky divadlu. Jinak samá tragédie a doma to taky nebylo úplně růžový, takže chápu Tennuri. Pka to taky bylo hledání chlapa, o kterýho se budu moct opřít, no a taky jsem se chtěla zařídit, Prostě mám takovu povahu. Jasněm dětis  eordili i za války, otázka je, jestli by se rodili, když by bylo tolik osvěty a možností se chránit…no a taky nebyla televize a internet, lidi prej souložej čím dál tím míň 😀 

Každopádně nesouhlasím s tím, že někdo ženský nutí nebo nutil děti mít, ona je nakonec chce dříve či později skoro každá, je to přirozené a já takhle skálopevně přesvědčenou, který je do 40ti let a který to fakt věřim, znám jenom jednu jedinou, a to mám těch známých hodně.

Balu, jenže ty vzdělané nestudovali jen proto, aby dobře vychovaly děti.

A ten systém jim neumožňuje se alespoň trochu v tom oboru udržet i během rodičáku, a zároveň být dobrá matka. Vždyť si vemte už jenom to dostat dítě na třech letech do školky, to je v některých lokalitách scifi. Nepodpora dohod a zkrácených úvazků. Plus ceny bydlení nutí jít do do šichty většinu teď už oba rodiče a brzy. Bydlím u Rakovníka, 60 km od Prahy a už i tady za 2+1, který považuju dispozičně za minimální rozměr bytu pro rodinu, začínáte platit sakumprásk 20 000. Ženská dostane z rodičáku ani ne 10 000…a chlap se z toho má pos….? A právě tohle je živná půda pro budoucí konflikty, které můžou vyústit i v rozvod.

Přijde mi, že všechno strašně vidíte jen svou optikou, to je vlastní každému, ale zkuste se někdy vžít i do role jiného.

Samozřejmě by to bylo lepší, kdyby více rodily vzdělané ženy, ale to by holt tady musela být jiná společnost a jiné nastavené podmínky, ne ten patriarchát, který tu v obou těchto směrech panuje.

Jen se prostě teď ukazuje, že těch žen, které nechtějí otročit pro rodinu, je hodně a až teď mají možnost s tím něco dělat.

Argument, že se děti rodily i za války, je samozřejmě úplně mimo, když jakoustakous antikoncepci tu máme zhruba od 60.let. Za války ty ženy buď musely rodit a nebo žít v celibátu.

Ona je to totiž strašná sranda a užívanie života, keď nie je partner, s ktorým by sa to dieťa malo spraviť. Strašná sranda a užívanie života, keď je na všetko človek sám a pracuje len na to,  aby zaplatil nájom a nemá žiadne zázemie. Strašné užívanie počúvať z každej strany “a kedy už konečne bude dieťa”,  už máš predsa vek. Pretože priviesť deti na svet a uživiť ich predsa tak strašne jednoduché.  No a nakoniec ešte budú zlé matky, lebo ho nemali v 20. rokoch života. 💩 

No, a kdy je teda vhodná doba mít dítě? Až splatí hypotéku? Ve čtyřiceti? V padesáti?  Protože nájmy porostou…

Pretože priviesť deti na svet a uživiť ich predsa tak strašne jednoduché. No a nakoniec ešte budú zlé matky, lebo ho nemali v 20. rokoch života.

Plně souzním. A i s tím, že ten bobek zas padá na hlavu ženskejch. Ne. Celý je to pošahaný a ten systém fakt přestává fungovat dobře. A ženský si naštěstí taky už přestávají nechat kálet na hlavu. 
Ale zas abychom nebyli jenom apokalyptičtí - mění se to a já to vidím. Lidé se zase začínají brát, což posledních 20 let fakt v módě nebylo. Podle statistik na počet obyvatel začínají nejvíce rodit ty vzdělané, i když později, no a co? Dost holek začne velmi opatrně v pětatřiceti s jedním a ve čtyřiceti mají tři, jelikož jim to najednou celý začne dávat smysl. A konečně všude neumírají jen z toho, jak hrozný byl porod, ale dokážou mluvit i o tom, jak moc je to fajn , i když je to náročné. A tuhle pozitivní vlnu mi potřebujeme, celá společnost by se už taky měla zaměřit na podporu mladých rodin, ne jen že jsou ženský špatný a kariéristky, protože A až Z.

Balu, vhodná doba není nikdy, ale taky vždycky. Ale ono by stačilo málo, třeba systém startovacích bytů by udělal hodně. Až prost ěbudou dva příjmy, jdi do tržního, to byste koukala.

Tím neříkám, že má být všechno zadarmo a státe dávej. Ale tenhle systém fakt prorodinnej není, nebo alespoň přestává být.

Vůbec by to tak nemuselo dopadnout. Ono i těch 9 měsíců těhotenství ženu změní…

Jak zařídíte, aby tyto dámy dostaly chuť mít děti?

Tak. Já jsem si u jednoho jediného chlapa říkala, že mu věřím natolik, že bych se odvážila s ním mít dítě. Že by mu neruplo v bedně a nezmizel a nenechal mě v tom samotnou. (která si podobnou rozvahu dělala v 70. letech?)

Do tří měsíců od chvíle, kdy jsem si tohle řekla, mu ruplo v bedně a zmizel 😂