Všeobecný pokec

Téda, koukám, jak jste to zvládli, jste úžasná 🙂

Díky! Za osvětlení i zábavu 😀

Pamatuju si, jak jsem kdysi naslapala prvni ctverec uz zkusenne stoparce - vsude o tom pisi ze, tak proc to nezkusit, co se muze po…. vsak zadava…cubina ho prvne obesla a u naslapu se zastavila, zvedla hlavu a cumi na me - a co jako? tady, uz jsem jednou byla, na tohle ti kaslu.

🙂 to je supr, prostě. Jak se to plemeno a jeho nastavení promítne i do týhle činnosti. Mně se hrozně líbí, že tohle je v jejich režii a vlastně jim do toho nemůžeme kecat.

Pro takovehle stopare je pak cykl dost velka degradace 😀  

Takže je možný, že to naopak pro ty dva ohaříky bylo ne nepochopitelný, ale blbý.  😀

Ach jo. Ale jste obě šikovný. Moc děkuju za sdílení postupu. Jak jste s tím pracovala, to může být dobrý návod. Zvlášť, když je jasný, že se to osvědčilo a pomohlo to oběma se v nový situaci zorientovat, usadit. A já si tuhle Vaši radu zapíšu na hadrdisk, kdyby člověk někdy potřeboval.

 Jak člověka může napadnout, že jste za to zodpovědná, nemoci si bohužel nevybírají. Jste naopak skvělá jak jste si s tím poradila, jak jste ji tím provedla a umožnila ji užívat si života dál. 

Spousta lidí mi radilo ji nechat uspat ale já vím, že tohle pro nás není žádná překážka a že i tohle spolu zvládneme.

a víte to moc správně. Gratuluju. Taky jsem si kdysi u mýho prvního psa vyslechla, že ho mám dát radši utratit - měl velké kožní problémy - a problémy pak měl se mnou nějakou dobu právě i ten kamarád, který tohle vyslovil. Musel se hodně snažit, aby to spravil. Murphyho jsem z toho dostala a on si pak žil spokojeně do skoro šestnácti let. Víc jak jednou tolik života měl.

Teeeda tady se to rozjelo, moc moc všem děkuju!! Dneska zkusim ty pamlsky do trávy, to bude fajn, to je bude bavit. Musim sice zase každýho zvlášť, ale to neva, to se dá i za tmy. 

Jinak s klikrem jsem běžně cvičila, ale zjistila jsem, že Eliška se ho bojí - bojí se prostě toho zvuku, i když jsem se jí snažila prokrmovat. Možná to zkusím nějak z dálky, opatrně kliknu a hodím pamlsek a postupně se budu přibližovat, aby zjistila, že klik je fajn. 

Jinak ráno dostali čmuchací ručník a blízací podložky a jsou o dost klidnější, fakt i těch blbých pět minut je aspoň trošku vyšťaví. Dneska pracuju z domova, takže stihneme prochajdu za světla a pak se vrhnem na to čmuchání v trávě - na to se docela těším 🙂

Ještě jednou dík všem za rady a hlavně podporu 🌹

Je dobře, že to čubís zvládá tak v pohodě a že se od vás nechá krásně vést. Mně když kdysi oslepla první mopsle Ašinka, tak to psychicky strašně špatně nesla. A já si vždycky myslela, že pes se řídí hlavně čichem a že ztráta zraku pro ně není taková tragédie. Ona to ale fakt nedávala…

Jj, to je jasné, to jsem taky hned tak udělala, že místo kliku na ní mluvím ;) Jen je to opět nepraktický při hromadným cvičení 🙂

ty jo! Tohle miluju, když si pes něco takhle neobvyklýho vymyslí sám. že si uvědomila, že přesně jak píšet- nejdřív práce, zábava až pak. Výýborná. A musela jste? 😀 vím, nemusela, ale bylo by to vtipný, by se asi divili 😀

tak jim jednoho psa půjčte, uvidí o čem to je. 🙂

Taky u nás na sídláku byla pejsková - malá bílá, kde to bylo blbý. Nejhorší pochopitelně psi - neměla vůbec jistotu. Panička nešťastná, že fena je nešťastná. Tak jsme s Ešátorem dělali trenažér. Dala jsem mu lehni a ona si ho mohla postupně očmuchat, “osahat” a už to bylo o něčem jiným, bylo vidět to uvolnění.

vadí i klikr v kapse? 

Andulce jsem klikala taky na propisku nebo na takovej ten vypínač starej od lampy, co je uprostřed přívodního kabelu - černo bílý je to.

a radsi pohnu horou

a tak myslím, že jste už tou horou i pohnula,ne? Však nejste bez výsledků. Věřím, že rozdíl caník vs. ovčák je velkej. Já jak jsem čistě vižlí, tak s tou německou povahou jsem někde úplně jinde, než u tý vižly.

něco pro zasmání… Každé ráno po návratu z první procházky vezmu hrst piškotů (tak osm) a schovám je v obýváku. Položím mezi chapadla šustící chobotnice, na područku křesla, na míč, na stoličku, pod polštářek… a vypustím Yodislava hledat. A on poctivě obhlídne místa, kde piškoty bývají. Pokud leží piškot na místě novém, mine. Nos nepoužívá. A když je vrácen a naveden…tak hlasitě funí a fakt čenichá, nadře se u toho jak u tuny přeházeného kamení…

Ratanové křesílko má prošitý podsedák do čtyř důlků (se čtyřmi knoflíky). Dávám piškot často na místo jednoho knoflíku. Umí je najít. Ondá jsem piškot položila ne na knoflík, ale doprostřed sedáku - nenašel ho… Chápete to??

Stejně marný je v terénu - řídí se zrakem, nos má trvalé prázdniny. Když to porovnám s Nightem… je to neskutečný rozdíl. 

.ano, na to jsem zapomněla….

….jste skvělá, dokázat s nesporťákem a na takové úrovni co vy s caníkem,to opravdu hluboka poklona…to prostě v člověku musi být něco víc…