Všeobecný pokec

Zrzavci:

My teď ráno hrajeme škatulata-batulata- hejbejte se. každej na svým pelechu a přesouvají se podle pokynů mnou dávaných. Ty di sem, si přelez támdle, lehni si k němu, ty si lehni tudle, běž za ní a lehni si k ní, pote voba ke mně, děte zpátky, ty di támdle, šupni si k němu a pak di tudle….  nic velkýho , nenáročná zábava před odchodem do prasé, oba je to ale děsně baví.

A teď střh a pokus o škatulata u mě… zrovínka před chvilkou a hned jak to čtu, tak jsem se musela smát. Jsme poobědě a tudíž polední klid… konečně se svalím na gauč k telce a bílá madam se chystá lehnout si přede mne a já jí říkám “Gino, vypadni si lehnout někam jinam… Gino NE ti říkám… nelez sem, stejně se sem nevejdeš, mám tam nohy… aůůů… moje nohy.   Nohy vytaženy z pod Giny a párkrát jsem do ní těma nohama ještě zatlačila, aby vypadla… výsledek.. ležím tady skrčená a nevidím na telku, protože madam se rozhodla, že bude čučet taky a tak nemá položenou hlavu a já mám v zorném poli jen její bílou kebuli

Jo jo… prej ty si lehnu tudle…. u nás spíš “tůdle nůdle”

do pr.ele, ty dvě bílé kanimůry jsou jak přes kopírák!
patrně ve všem 😄😎

My máme už pár dní, od těch dešťů, na zahradě pár baboček kopřivových. Drží se v blízkosti pasti na vosy udělané z pet lahve, která je v současnosti nefunkční, protože do ní napršelo tolik vody, že je plná skoro po okraj, ale ta voda je sladká, protože je to naředěný ovocný sirup. Moc ráda se na jejich poletování dívám.