Odpověď na příspěvek uživatele balu z 05.06.2024, 08:16:36
Mám to stejně, pro mě i doma normální pracovní doba, pak vypínám noťas a odkládám telefon a nazdar, nemám s tím žádný problém, ostatně nějakou práci zadarmo přesčas jsem nedělala nikdy, fakt nevím proč si zaměstnavatelé myslí, že jako jediní mají nárok na vymáhání něčeho nad rámec smlouvy. To je jako bych prodala někomu auto a pak vyžadovala, aby mě ještě zadara vozil. 😀
No přesně, na přesčasy já se můžu, dvakrát 😀 Taky tady pochopili, že já opravdu nejsem z těch, kteří by v práci nechali tělo i duši. Udělám si svoje, a když nestíhám, prostě to počká do zítřka, a nebo si sama rozhodnu, zda třeba v pondělí zůstanu déle, abych v pátek mohla jít dřív. Nejsem v oboru, kde by kvůli tomu měl někdo umřít.
Odpověď na příspěvek uživatele assil z 05.06.2024, 08:26:40
Jak píše Xerxová, akademici to mají s prac. dobou jinak…
…ale když jsem byla fakt hodně ponořená do výzkumu, tak jak jsem psala, byly experimenty, které jely non-stop třeba 3 měsíce v kuse. Víkendy, noci… Střední personál si stěžoval, tak těm bývalá šéfka to NV dávala oficiálně. A nám akademikům to tehdy šlo jaksi…no také jak jsem psala - “per hubam”. Měli jsme Knihu příchodů a odchodů. Teď je vše elektrizované. A ty NV se musí elektronicky schvalovat. Ale už je nedostaneme my, což mně konkrétně je teď šumák.
Btw, jedu na (obávanou) lékařskou prohlídku. Panebože, jak já ty doktory nesnáším a jak je mi z nich přímo fyzicky zle!!!🤣
Odpověď na příspěvek uživatele assil z 05.06.2024, 07:36:04
i za covidu chodili do práce i když bylo v celým baráku jen pár lidí
Při prvním covidu jsme chodily do školy dvě. Při tom druhém naopak dva - tři kolegové zůstávali doma a se zbytkem jsme se potkávali.. Prostě nám ta společenská izolace už lezla na nervy.
Odpověď na příspěvek uživatele kometa z 05.06.2024, 09:04:57
První COVID jsem se téměř psychicky zhroutila. Nemyslím, když jsem jej chytla, ale tu první, strašně přísnou izolaci. My teda měli zákaz chodit do práce. A já to fakt tehdy nedávala…ostatně jako těžko dávám samotu i v současnosti.
Na stranu druhou HO (tak, jak mi jej poskytuje současná šéfová) je pro moji páteř a bolesti obrovský benefit. V podstatě téměř libovolně jej mám kvůli zdr. stavu jen já. Samozřejmě když učím, přednáším, zkouším apod., no tak jsem logicky na pracovišti/v posluchárně.
To Orionka: Jak jste psala, že se mám do sebehodnocení vychválit, tak já toto vůbec neumím! Netuším ani, za co bych se měla chválit. Dnes to budu vyplňovat…a je mi záhadou, co tam teda napíšu. To zas bude dílo! Ještě to je Excel s asi 5 nebo i více listy na vyplnění!!!
To Orionka: Jak jste psala, že se mám do sebehodnocení vychválit, tak já toto vůbec neumím! Netuším ani, za co bych se měla chválit. Dnes to budu vyplňovat…a je mi záhadou, co tam teda napíšu. To zas bude dílo! Ještě to je Excel s asi 5 nebo i více listy na vyplnění!!!
To Orionka: Jak jste psala, že se mám do sebehodnocení vychválit, tak já toto vůbec neumím! Netuším ani, za co bych se měla chválit. Dnes to budu vyplňovat…a je mi záhadou, co tam teda napíšu. To zas bude dílo! Ještě to je Excel s asi 5 nebo i více listy na vyplnění!!!
Já to myslela vážně. Je to takový základ. Když neohodnotíte sama sebe, jak vás mají kladně ohodnotit druzí. Třeba vám Buggyra poradí. Já jsem kdysi na podobně zaměřeném školení dospěla k výsledku, že vařím dobré polévky 😃.
Psycholog by vám řekl,že každý den se máme za něco pochválit..byť jen,že se nám povedl oběd,udělala jsem dlouho odkládanou práci…Uklidila si pokoj..I ráno před zrcadlem se pochválit,že jsem šikovná ženská(kdysi jsem to zkoušela,ale jaksi mě to přešlo)A na všem hledat to pozivní..To jsem ostatně dělala i v hodnocení lidí kolem sebe-odjakživa jsem se každého zastávala,že ten člověk za to nemůže,že není tak špatný…než jsem narazila,a už si dávám pozor..to je ale asi vedlejší😊
Chápu,jestli máš Jani vyplňovat nějaký dotazník,ohledně sebe v práci,tak snad máš nějaký pocit z dobře vykonané práce,když tě ocení posluchači..atd..Zúroč to..🌼
Mně by HO nafurt taky nevyhovoval, ale tak ten 1 den v týdnu to určitě uvítám. Já jsem člověk, který potřebuje jakousi pravidelnost a setkávání s lidma a dnes, kdy je nás ve firmě už jen asi 150 a zůstali většinou takoví ti skalní a starší, se kterýma se v pohodě vychází, tak prostě do práce chodím ráda. Odjakživa jsem nenáviděla pondělky, takže HO si beru pravidelně v pondělí, většina lidí má radši pátky. Jinak pracovní dobu mám pružnou, ve firmě musím být od 9 do 14 hodin, pak je to na mě, jak si to rozvrhnu. Jsem spokojená úplně nejvíc a být tahle možnost už od 86, kdy jsem nastoupila do svýho prvního zaměstnání, tak jsem si toho v minulosti dost nepříjemnýho asi ušetřila.
Já kvůli nedostatku času kvůli dojíždění (2 hod denně) chtěla práci změnit, nakonec mě ukecali ve stávajícím zaměstnání a dali mi 3 dny týdně HO. Včera jsem měla HO poprvé, dnes pokračuji a je to bomba. Ráno vstávám o hodinu později, stihnu krásně prochajdu s Barčou, dám si kafíčko na verandě a pak začínám pracovat. Oběd mám koupený v práci (chlazenka za dvacku), ohřeju v mikrovlnce a sním si ho venku na verandě na sluníčku. Jakmile mám práci hotovou, vypnu PC a v tu stejnou chvíli můžu cokoliv - jít ke koním, s Barčou ven, něco udělat na zahradě, uklidit penzion… prostě pro mě ohromná úspora času (a peněz, za měsíc projedu pět tisíc).
Já to myslela vážně. Je to takový základ. Když neohodnotíte sama sebe, jak vás mají kladně ohodnotit druzí. Třeba vám Buggyra poradí. Já jsem kdysi na podobně zaměřeném školení dospěla k výsledku, že vařím dobré polévky 😃.
Já vím, že jste to myslela vážně…já zas myslela vážně, že mi toto nejde. No, něco tam sepíšu…a uvidím.😄
Nevím, kam s tím, tak se jen všeobecně vykvoknu, že jsem dneska prvně v životě viděla drvodělku, asi fialovou. Z pár cm jsem ji sledovala, jak sosá květy řeřichy. To je taaak krásná obryně. 🙂
