Někteří nezvládnou. Neumí číst, nechápou psaný text, nebaví je to. Ještě tak zvládnou nějaký výcuc nebo zfilmovanou verzi. A někteří si vybírají knížky, aby byly co nejtenčí.
Moc nevím, ale není to 20 knížek za 4 roky? Plus osmá a devátá - to už by taky mohli číst.( Když nebudu počítat úplně dětské knížky)
ano,je to smutné..My jsme neměli(všichni) takové “brzdy času”,co má dnešní mládež..Nehážu je do jednoho pytle,ale když jsem bydlela v Olomouci-plná Šantovka omladiny..posedávali celé odpoledne po sedačkách v “odpočinkovém koutku”..pili kafíčko..mobily před sebou…Nebo v KFC,Mekáči..Na tohle narážím..Prostě mobily jim nedovolují využít čas na to čtení..Já četla v dětství všechny Foglarovky..pak nějaké knížky,nepamatuju si spisovatele..Na střední červenou knihovnu-na privátě,kde jsem bydlela se Zdenkou,měla babička plnou skříň..Přečetly jsme všechno..Nepamatuju si ze školy strašně moc věcí..skoro nic..Ze školy rovnou na pole…ale přes zimu se četlo..Jako vdaná jsem zažila jenom práci,práci..čtení že zdržuje od práce(odnaučilo mě to číst)..Jsem si nemohla přečíst ani časopis..To pak až na benzince…Vidím to tady v sousedství…A teď?..Přečtu 5 stránek,a na druhý den nevím,co jsem četla,tak se do toho ani nepouštím..
Teda, vy jste neměla jednoduchý život. S kým jste to žila - “čtení zdržuje od práce”, "nemohla přečíst ani časopis”??
Ale přežila jsem..teď si žiju,jak chci..ale čtení mi jaksi nejde..ale měla jsem kapelu-10let..to bych taky neměla..Po svatbě mi bylo zakázáno chodit hrát,že smrdím kouřem,atd…Já vám byla hrozná kráva..a “s posledním litrem ve vemeni jsem utekla zlému kulakovi”(Šimek+ Grosmann)ale vychovala jsem 4 děti.dochovala tchýni do 90let a pak šla…
Teda teď si připadám jako čtenářský primitiv…podle toho, co vypisujete za knihy.
Já se teda přiznám, že jsem nikdy nepatřila do klubu “náročný čtenář”. Kniha je pro mě promárně odpočinek, takže nechci číst nic složitého, nechci číst nic, u čeho se musím ukrutně soustředit a přemýšlet, nechci číst nic, do čeho se nezačtu, nechci ani číst nic, z čeho bych byla smutná…a čím jsem starší, čím víc se se mnou život moc nemazlí, tím méně jsem ochotná nějakou takovou knihu číst. Navíc mi přijde, že čím jsem starší a čím víc mám starostí, tak že obecně klesá moje schopnost se soustředit, do knihy ponořit a také si to celé nějak představit. Další problém je, že na čtení potřebuji brýle a po celým dni v práci s brýlemi na nose se mi už večer nechce číst…spíše už mi vyhovují audioknihy, kde mohu oči zavřít a jen poslouchat…ale tak snad ve svém věku a po nespočtu přečtených knih si už ty audio verze mohu dovolit.
Musím říct, že i třeba knihy od Kinga jsou pro mě už náročnější čtení, jako pár jich doma mám, všechny jsem přečetla, a jako dobrý, ale už jsem se k nim poté nikdy nevrátila. Vůbec nemám potřebu ani po xy letech tu knihu přečíst znovu.
Já teda asi nej Dicka Francise, to mám asi komplet sbírku, to vždy po několika letech přečtu všechny znovu…co se sci-fi týče, tak můj nejoblíbenější autor je Ray Bradbury a pak asi i H.P. Lovecraft.
Přiznám se, že z českých autorů žádného vysloveně oblíbence nemám a ani cíleně nevyhledávám…tady dám spíš na doporučení nějaké konkrétní knihy…juknu o čem je a pak se rozhodnu, jestli má smysl si jí přečíst, což v mém případě znamená koupit, knihy si půjčuju nerada…
Jak psala Sardullah, že nepatří do klubu náročného čtenáře, tak já taky ne. Od dětství čtu to, co mě baví. Když mě kniha nezaujme od začátku, odložím ji. Nečtu něco jen proto, že to čtou všichni. Samozřejmě výjimkou byla povinná četba, ale ani v tom případě jsem nepřečetli všechno.
V dětství jsem krom pohádek a pověstí četla Foglara, Maye, Feuchtwangera, Scotta, Vernea, Jiráska, Němcovou, Londona a spoustu dalších knih dobrodružných nebo s historickou tematikou. Nelíbil se mi Remarque, nikdy jsem nečetla Bulgakova,…
Já fantasmagorické ( jak jim říkám-bez urážky ) moc nemusím. Protože se občas zúčastňuji Ručníkového dne, přečíst Adamsova Stopařova průvodce bylo pro mě těžkou povinností. 🙂
- Bílý Bim Černé Ucho (to jsem brečela snad měsíc, tajně, ptž jsem se styděla před našima! 🙂)
- Tygřík a Tuláček (to už jsme diskutovali, že tu jsou pamětníci, kdo tuto prastarou knihu znají a třeba mají… A ten konec knížky…😢)
Tak koukám, že jsem vždy plakala u zvířátkových knížek😉. Z těch, kde byly lidské postavy, je jich taky pěkných pár, ale momentálně mám výpadek!😄
Jo, teď mě napadá, že byla jedna prastará kniha Bubáčci (znáte ji někdo??), u ní jsem také pobrekávala. Ale třeba zmiňované Quo Vadis mě spíš prostě…uzemnilo!!! Nevím, zda jsem brečela, já prostě neměla slov, hlavně v pasážích, kde byly líčeny scény mučení a vraždění křesťanů ve starém Římě…
Ježkovy voči a teď mám výpadek: Hrozně jsem plakala u té knihy, kde byla česká dívka unesena za války do Německa, tam poněmčena…a po válce se setkala s maminkou. No…a už bulím!!!😢