Mám 3-měsíční štěně maltezáka. Při příchodu domů jakéhokoliv člena rodiny nás fenka vítá tak moc, že v návalu radosti si "učurkne". Sice jen pár kapek, ale stejně bych chtěla vědět, jestli je to normální. A když ne, tak co s tím. Měla jsem kdysi fenku boxera, ale už si nepamatuji, jestli to jako štěně dělala. Děkuji všem za odpověď.
Anonymní:Mám 3-měsíční štěně maltezáka. Při příchodu domů jakéhokoliv člena rodiny nás fenka vítá tak moc, že v návalu radosti si "učurkne". Sice jen pár kapek, ale stejně bych chtěla vědět, jestli je to normální. A když ne, tak co s tím. Měla jsem kdysi fenku boxera, ale už si nepamatuji, jestli to jako štěně dělala. Děkuji všem za odpověď.
Je to normální.
První pes to taky dělal a vyrostl z toho. Vždycky jsme si dávali pozor, abysme ho nehladili na koberci 🙂.
Je to normální, odeznít to s věkem může a nemusí. Známých jezevčice mě stále převelmi vítá. I když nepištím, nešišlám, nedělám emoční veletoče, vždycky si radostí ukrápne, nemá to ani na 4 letech pod kontrolou. Majitele také enormně vítá, ale oni přetáčí příchody na můj vkus příliš do extrému, intonace, velevítačka, excitace.
U 3měsíčního štěněte bych zavedla rituály při odchodu a příchodu, hlídala bych si svůj hlasový projev. Také je otázkou, po jaké době od vyvenčení tak malé štěně členy rodiny vítá, v tomhle věku bývají štěnda jak průtokáč, měchýř pod kontrolou nemají.
Děkuji, tak jste mě aspoň částěčně uklidnili. Těch pár měsíců to musím vydržet 🙂
U tříměsíčního štěněte?? No tak tam se ani nevslíkám, ani nezouvám, ani nevítám, popadnu hned ve dveřích štěndo a tradá dělat ven čůranda.😉
Jinak jak bylo psáno výše…hlídat si svoje emoce…štěně blázní, vítá nás?? No tak jestli začneme taky nadšením pištět, žvatlat, tak ho v takovéch chování jenom podpoříme resp. ještě víc štěndo v tom nadšení nabudíme. Vím, že je to těžké, ale z mého pohledu je lepší si štěněte po příchodu nijak zvlášť nevšímat…stačí "ahoj Ťapko..jsem doma…a teď počkej, panička se svlíkne, zuje, pojď jdeme odnést nákup do kuchyně….všechno v klidným hlasem a až když vidíme, že už u štěněte to nadšení minimálně lehce opadlo, tak se s ním můžeme hezky přivítat. Třeba můj minulý pes byl nadšená vítací štěkna, takže toho jsem naučila, aby si vzal něco do tlamajzny. Když jsem vešla brankou, tak rychle běžel shánět, kde má nějakej uzlík.
Vím, že spousta lidí je rádo, když je pes nadšeně vítá, ano dělá nám to radost, když vidíme, jak je pejsek nadšenej. Ale u některých pesanů si myslím, že je lepší pomoct pejskovi ukočírovat emoce tím, že ho v tom nebudu svým nadšením podporovat.
Naše fena chodského psa to také dělala. Není to proto, že by nemohla moč udržet, protože potřebuje vyvenčit. Je to fakt jen velká emoce. Ani jsme ji přehnaně nevítali a už vůbec na psa nešišláme, protože to sami nesnášíme. Jiní naši psi to nedělali. Přejde to s věkem. U nás cca v osmi měsících.
Ano, jsou to emoce. Já pamatuji souseda a jeho "maltézku".
Ta ho tak vítala, že učůrávala a jednou úplně zkolabovala.
Žili v úplný rodině a psa milovali všichni, ale její bůh byl pán.