U perliček to jde, jen nesmí být v hejnu současně kohout slepic a samec perliček. Perličáci nemají tak ritualizovaný “čestný” boj a ve chvíli kdy by dva kohouti proti sobě stáli a odhadovali síly, tak perličák chytne kohouta za hřebínek a je schopný mu ho utrhnout. Někdy chytí zobákem i za tvář a jiné měkké části a jsou z toho velmi ošklivá a nebezpečná zranění. Kohouti s tímto chováním neumí naložit. Slepice perliček se při společném chovu drží u sebe a problémy nedělají. Naopak, velmi účinně varují a chrání hejno před dravci a šelmami.
Perličky jsou divočáci. Vždycky nocovaly mimo kurník po stromech. Nejčastěji v borovicích. Jako kdyby věděly že se bude šelmám špatně šplhat po bezvětvém kmenu a hladké kluzké kůře v koruně. Na zimu jako jediné stromy v okolí neopadaly, to je as hlavní důvod. Do kurníku perle zavítaly jen v těch nejkrutějších zimních dnech při vysoké sněhové pokrývce, vánicích a extrémně silných mrazech. Kuřata vysedávaly na loukách a v keřích na pastvině. Se slepicemi byly v pohodě a to jsme dokonce měli i kohouta od každého druhu.
Perličky se slepicemi chovám jen mívám problém se skořápkama a nevím proč. Perličky vždycky snáší a po pár měsících začnou mít vejce bez skořápky. Vyměním je za jiné a opakuje se to. Přitom slepice snáší vejce zdravá.