Neustále mňouká

je vykastrovaný?...Jestli né,chtělo by to,než vám začne značkovat po bytě-je to strašný smrad😲Mrouská se...Na chalupě měl určitě nějaké podněty…Je v pubertě,tak s tím musíte počítat🐈

Řekla bych, že chce ven. Po dovolené na chatě, kde trávil čas svobodně na zahradě už ho nebaví být v bytě. 

Bobca:

je vykastrovaný?...Jestli né,chtělo by to,než vám začne značkovat po bytě-je to strašný smrad😲Mrouská se...Na chalupě měl určitě nějaké podněty…Je v pubertě,tak s tím musíte počítat🐈

V roce a půl už má pubertu dávno za sebou. Spíš zjistil, že venku je to lepší než doma.

Napsala jsme předlouhý elaborát o našem kdysi kocourovi. Vypadl mi internet a je to v háji.

Tak jen stručně. Měli jsme kocoura 10 let doma. Dokonce nevykastrovaného. (Psal se rok 1,2 a kočky se tenkrát nekastrovaly. Aspoň o tom nevím). Deset let byl doma, až jednou spadl z okna ( 1. patro ) na dvůr a zjistil…..že na světě jsou i jiné kočky než on.

Pak už bylo velmi těžké s ním doma vydržet, často se dožadoval vypuštění, a byl vypuštěn - nedalo se. Pak místo doma řval s ostatními svého druhu venku. Takhle žil jen rok, otrávil se a i přes zásah veterináře ( co ? kočka ???) nepřežil.

Pubertu jo, ale je možné, že potkal kočku až teď a rozjelo se mu mrouskání. Beru to podle psů a netuším, jestli to tak může být i u koček? Měli jsme vořecha, do 10let ho feny vůbec nezajímaly, žádné pudové problémy, už jsme si říkali, že jestli to není gay pes😉No k velkému překvapení najednou začal zdrhat ze zahrady, podruhé přišel dokousaný, pořád jsme nechápali. Až nám někdo řekl, že přes pár baráků začal občas pobývat někdo s nekastrovanou fenou a nám teprve docvaknulo, že tu v okolí nebyla ani jedna fena, neřkuli nekastrovaná. Od té doby reagoval i na kastrované, minimálně je musel zkontrolovat, byl jak vyměněný, úplně jiné chování😏

Anýsek:

Už se to začíná každým dnem zlepšovat jak si uvyká na domácí prostředí. Vypadá že se mu stýskalo po větší volnosti, že si zvykl na venek a tak mňoučel a chtěl ven. Děkuji za rady.

Zažívala jsem to stejné před cca 10 lety, kdy jsem Fida vozila na chalupu. Po návratu do města a do bytu býval nešťastný. A seděl u dveří, chtěl ven.

U nás se to vyřešilo tak, že chodí každou noc ven, ač bydlím skoro v centru velkého města. Nicméně to je asi řešení spíš raritní. Vím, že kdybych vypustila takto své dvě další kočky, tak se nechají zajet nebo se splaší a někam utečou. Kocour, co chodí ven, je neuvěřitelně chytrý, nad ránem na zarachtání klíčemi😄přiběhne ke mně a jde se domů. Den v bytě pak obvykle prospí.

Takže moje rada: Vašemu kocourkovi už nikdy venek neukazujte, pokud nemáte možnost, aby venku býval. Myslím, že pobyt v bytě je po té zkušenosti pro něj stres.

…u nás po měsíci neomezeného pohybu a chození si domů jak se zachce, tedy na záchod a do misky, jedna kočka doma v Praze zbytek roku doma v bytě, kocour si dvakrát za den projde barák a třetí kočka, ta tedy v domě vysedává na pavlači a pozoruje ruch ve společných prostorách domu, občas obejde sousedy a na chodbě se nechá pomazlit od procházejícih…je fakt, že když je vezu z chalupy mám vůči nim výčitky svědomí, že jim to nemohu dopřát častěji anebo je tam nechat s mamčou..

Kilian:

…u nás po měsíci neomezeného pohybu a chození si domů jak se zachce, tedy na záchod a do misky, jedna kočka doma v Praze zbytek roku doma v bytě, kocour si dvakrát za den projde barák a třetí kočka, ta tedy v domě vysedává na pavlači a pozoruje ruch ve společných prostorách domu, občas obejde sousedy a na chodbě se nechá pomazlit od procházejícih…je fakt, že když je vezu z chalupy mám vůči nim výčitky svědomí, že jim to nemohu dopřát častěji anebo je tam nechat s mamčou..

Fakt? Tak to je pro mě překvapení. Já to zažila třeba i s chalupovým kocourem. Když byl nemocný, odvezla jsem jej do Brna do bytu a jakmile mu bylo trochu líp, už chtěl jít ven.

A Fido, kdyby měl zůstávat jen v bytě, tak se asi utrápí. A právě cesty z chalupy do města bývaly utrpení největší. Nejen kvůli jeho kinetóze, ale i proto, že věděl, že už zase jede zpět do bytu.

…tak naší cestování snáší v pohodě, ale jsou zvyklí cestovat od mala….no možná proto, že jsou to ragdolové a jakoperšanka….

Kilian:

…tak naší cestování snáší v pohodě, ale jsou zvyklí cestovat od mala….no možná proto, že jsou to ragdolové a jakoperšanka….

Jj, souhlasím. Myslím, že je to i plemenem.

Ale třeba Elsu bych jako (polo)venkovní nechtěla a i mám ve smlouvě, že je to kočka jen do bytu.

..já nic takového ve smlouvách neměla…

Právně vymahatelný asi není - chovatel Vás asi nepřijede zkontrolovat. Ale pokud chcete přijít o investici do zvířete např. 15 tis, že Vám ji přejede auto - ano můžete kočku pouštět bez dozoru ven. Já si osobně neumím představit, že bych zde kluky jen tak vypustila (auta a psy)

Já mám na to názor takový, že lidé žádné jiné zvíře takto bez dozoru ven nepouští…jen kočky. Jasně, občas uteče někomu pes, ale není to pravidlo.

Ono u těch šlechtěných se o přirozenosti už ani moc mluvit nedá. Jsou po generace zvyklé žít uvnitř, često jim chybí i plachost. Naše ragdollka by šla fakt úplně za každým. Willy (MCO) ne, ale ten se zase všeho cizího a nového bojí, takže toho by ven taky pouštět nešlo. Uvažovala bych o tom v případě, že bych měla zabezpečený plot aby byl neprůchozí pro kočky ven i dovniř a i tak bych pouštěla kočky na zahradu jen pod dozorem. 

Bydlela jsem 20 let na vesnici a naše kočky, byť některé byly i kastrované, neměly dlouhou životnost. Měli jsme dlouhosrstou kočku u baráku, tu nám někdo prý ukradl. Jen jsme se to doslechli od sousedů, ale nikdy jsme ji už nenašli. Dva kocoury nám přejelo auto, jeden se vrátil se zlomenou nohou. Kamarádky katráta zase chodili na jejich zahradu šikanovat kocouři z okolí, byl pořád samá rána a strup. 

Další věc je, že lidé jsou zlí a nevidí rádi, že jim nějaká kočka hrabe v záhonku…například

U zvířete, kterého mám jako mazlíka a mám k němu citovou vazbu bych prostě asi volně nepouštěla bez dozoru mimo pozemek. U mě je to stejně jedno, aktuálně bydlím ve městě v bytě, navíc ani jedna z koček nemá moc zájem o pobyt venku. Zkoušeli jsme to jak na kšírách na klidném místě ve vnitrobloku a v lese, tak u příbuzných na zahradě. Máme zabezpečený balkon a ani tam moc nebývají. 

U klasických vesnických koček, které jsou zase zvyklé žít po generace venku, tam je to asi něco jiného. Nedokážu si stejně tak představit držet  kočku zavřenou doma proti její vůli, ale proto mám také kočky šlechtěné, zvyklé žít po generace uvnitř. 

Vy si samozřejmě dělejte ve výsledku co chcete, ale musíte počítat s tím, že vám kočka jednoho dne nepřijde zpátky a pokud to bude chovatel, který se zajímá o svoje odchovy a chce sem tam info jak se chlupáč má, tak se taky potom může stát, že se to rozkřikne a kotě vám potom bude chtít prodat málokdo. Právně vymahatelné si myslím, že to nebude. 

Za prvé já jsem se přizpůsobila kocourům - volnost závisí především na povaze kočky nikoliv na naší představě. Mám dva, starší ven chodit nechce - má strach, a mladší pouze v kšírech, i když nevěřím, že by někam odešel bez toho, aby na mě viděl. Ale věřím, že náhoda je blbec a štěstí přeje připraveným. Kocoury mám pro každý případ očipované, ale přesto si myslím, že by pro kocoura byl stres, kdyby se zaběhl.  Nehledě na to, co by mohl sežrat, kde má kdo kocoura, který by ho mohl napadnout nebo pes, který by ho mohl zakousnout. 

p.s. když jsem si pořídila staršího kocoura, měla jsem představu, že ho budu vozit v košíku na kolo - ale realita je jiná. 

Brepta - v zásadě momentálně řešíme úplně stejný problém a úplně stejně nevíme, jak s tím naložit? Leta letoucí chováme kočky, přesněji kocoury, vždy kastrované a vždy polovenkovní, s řádnou veterinární péčí, prostě žádný divoký zvířata. Máme poměrně velkou averzi proti tomu mít trvale a nepřetržitě v domě jakékoliv zvíře, kočky nevyjímaje a hlavně na konci vesnice, kde za barákem je jenom pole a pak les, je to prostě nesmysl! Kocoury máme nejen pro radost, ale i pro likvidaci hlodavců, tže domácí povaleči jsou mi naprd. Měli jsme celkem tři kocoury takto chované, první se dožil 12ti let, druhý 8mi let a poslední 13ti let, žádného z nich nepřejelo auto, ani mu nebylo ublíženo schválně člověkem. Naše lokalita je velmi klidná, sousedi velmi vstřícní, sami venkovní kočky chovající, nikdy tu nikdo neřešil jakoukoliv kočku hrabající komukoliv v záhonku. Jsme poměrně stará obec, plná starousedlíků, tže městský manýry sem ještě nedorazily. Díky Bohu. Jenže! Náš poslední kocour byl sibiřák, bez PP. Naprosto nás učaroval nejen vzhledem, ale zejména svou polopsí povahou. Držel se domu a nás. Nikdy se netoulal. Za těch 13 let nebyl ani jeden den, kdy by ráno nestál u dveří a nedožadoval se vstupu dovnitř!😄 Byla to pro nás velká ztráta.

První naše kroky proto vedli do místního útulku, kde cílem bylo vybrat kocoura, vzhledově a povahově podobného tomu našemu. Všechno bylo naprosto OK vždy do té doby, než padla otázka: “A kocourek bude v bytě?” A já, že v domě, kde bude mít krmení a pelíšek a hračky a bude si tam moct přijít naprosto, kdy bude chtít, ale že na noc pouštíme kočky ven, aby mohly lovit a likvidovat škůdce. A tam to vždy skončilo!👎 Tže obyčejný člověk, co má zájem, si vlastně ani nemůže vzít obyčejnou micku z útulku, protože nesplňuje bytové podmínky. No jako málem mě z toho šlehlo! Tže jsme to vzdali a když jsem pročítala inzerci sibiřek a prakticky všude byla podmínka, že kočka pouze v bytě, vzdala jsem to rovněž a ani nikam nevolala. Svět se v prdel obrací a já tohle nechápu. Rozumím tomu, že když někdo bydlí ve velmi zalidněné lokalitě, má kočky v bytě, rozumím tomu, že když někde upravuje volný pohyb koček např. místní vyhláška, má kočky v bytě. Na samotě u lesa, kde je to všem totál u zadele, tomuhle vážně nerozumím!👎

Závěrem? Prostě žádnou kočku nemáme, protože na tyhle podmínky nikdy nepřistoupím, a uvidím, třeba si k nám nějaká micka najde cestu sama?

Žiju prakticky ve stejných podmínkách jako vy, když jsem to četla, jako by ste popisovala, jak to chodí u nás ve vsi. Mám druhou generaci britek, chovatelům jsem nikdy nezamlčovala, že kočky budou domovenkovní😉 ani své obavy, že by náhodou mohly vběhnout pod auto, i když u nás není silnice, spíš bych to nazvala obslužnou cestou. Kočky jsem se snažila zabezpečit, aby na ni stejně nelezly, zadrátivala jsem průchody v bránách, ale kočka se naučila skákat přes zeď a naučila to i mladého. Začalo se vloni vedle nás stavět, podkopali mi plot, takže zase díry. Liška chodí vzadu dělat díry neustále, tam už se ani nesnažím, to zadělávat. Naštěstí oba jsou poseroutkové, ve dne nikam ven nevyjdou, v noci si nejsem jistá, trochu tuším, že by mohli. 

Jak psala výše Tenurri myslím…není to o tom, kdo a jak své kočky miluje, ale o svém nastavení. Myslím, že je miluju dostatečně, ale spíš právě proto si nedovedu představit, když mám obří zahradu, držet je zavřené v baráku. Vždycky jsme měli v rodině micky, takže vždycky venkovní a tudíž vím, jak jsou to šťastná zvířata, u kterých opravdu nikdo nemusí řešit nějaké projevy nespokojenosti z psychické nepohody. Ano, riskuju, že se jim něco venku stane, ale stejně tak mi můžou v bytě hnusně onemocnět, možná tím spíš, že se podle mě v bytě trápí…a přijdu o ně stejně.