Zdravím, jak je to s jízdou na koni ve městě? Může mě policie dát pokutu za jízdu po náměstí ? Může kůň používat jezdecké stezky ? Jezdec na koni je brán jako jezdec a účastník provozu nebo se pletu ?
Jízda na koni ve městě
Jezdec na koni je účastník silničního provozu se všemi povinnostmi k tomu se vztahujícími. Nevím, co je jezdecká stezka v kontextu s městem, znám pouze hipostezky vedoucí přírodou.
Pokud je v místě, kudy jedete, dopravně značená jezdecká stezka, máte dokonce povinnost ji použít, nikoli že můžete. Pokud vás v tom místě načapou mimo tuto (dopravní značkou) značenou stezku, pak vás mohou pokutovat zcela jistě.
Pokud je náměstí pěší zónou, potom tam jako jezdec na koni nemáte co dělat, takže na takovém náměstí vás mohou pokutovat. Dále nesmíte jezdit po chodníku a po dopravně značené cyklostezce a stezce pro pěší. Všechny tyto případy jsou pokutovatelné. A další místa, o kterých hovoří legislativa (třeba dálnice, že).
Jezdec na koni je brán jako řidič. A pochopitelně jako účastník provozu. "jezdec na zvířeti" je spíš definice typu účastníka provozu pro potřeby legislativy.
(mimochodem, skvělá věc, co jsem objevila a na iF nešla - obrázek zkopíruji z webu pouze do schránky (nemusím ukládat někam do počítače) a ťuknu myší do prostoru “Fotografie” a dám ctrl/v a on se vloží 🙂 )
Tyjo a ona takto označená jezdecká stezka někde fakt existuje??
efe:Jezdec na koni je účastník silničního provozu se všemi povinnostmi k tomu se vztahujícími. Nevím, co je jezdecká stezka v kontextu s městem, znám pouze hipostezky vedoucí přírodou.
Ono některé koňostezky vedou i přes náměstí. Vlastní zkušenost.
efe:Tyjo a ona takto označená jezdecká stezka někde fakt existuje??
To by mě taky zajímalo. Já znám jenom ta barevná kolečka v bílém čtverci.
Pamatuju jako holka Norberta Záliše, když jezdil v Brně na koni z Veveří přes (dnes) Moravské náměstí a řadil se do správného pruhu 🙂
Vlastně jsem nepotkala v zákonech nic, co by zakazovalo jezdit na koni po městě. Jen holt to nijak extra zážitek asi není, no, v tom provozu.
My přejížděli běžně třeba přes Velkou Bíteš a tak, a námitky nebyly. Jen jsme se museli chovat fakt jako účastníci silničního provozu, tzn. podstatně líp, než cyklisti, koloběžkáři, stegwaye a Wolt 😀
Navíc - kdo to dneska ještě umí? Ve vláčku… že poslední zpomaluje provoz a první děkuje za ohleduplnost (a to kdekoli: na cestě, okresce, ve městě…ukazuje bičíkem změnu směru… staví se vedle ostatních projíždějících koní, ukazuje a pak odkluše po přejezdu křižovatky zas do čela vláčku) a podobné věci?
(Ono je toho víc, nač se zapomíná: například že jezdec na koni zdraví první. A neplatí pravidlo “ve městě zdravím, koho znám, na vesnici každého starého a na horách každého” - zde platí “každého”! )
To jsem z města tedy odbočila, ale někdy mě fakt úpadek chování jezdců (asi z neznalosti) zlobí, protože to dělá špatné jméno všem. A nesbírání bobků taky. Cval či klus kolem kolemjdoucích lidí. Ježdění po osení nebo vzrostlé či deštěm změklé louce.
Howgh. ;-)
Tak naše děcka se to učí normálně při první vyjížďce ven 😀
Máme tato pravidla popsána i ve stájovém řádu.
Teda změnu směru ukazujeme rukou, jezdíme už bez bičíků. Navíc ne každý kůň je zvědavý na mávání bičíkem nad hlavou. Navíc bičík je neviditelný pro řidiče, lepší je nechat otevřenou dlaň (nebo mít na ruce odrazku, že). U nás změnu směru ukazuje každý jezdec samostatně, nikoli že by vedoucí jezdec zacláněl někde vprostřed cesty. Jednak je to tak zákonem vyžadováno (znamení o změně směru dává řidič, řidič je každý jezdec samostatně), za druhé zákon vyžaduje jet v zástupu (tj. nikoli že bude některý jezdec trčet uprostřed cesty), zatřetí potřebujeme, aby nás auta v případě potřeby mohla předjet.
Navíc my, pokud nás jede řekněme do pěti kusů, odbočujeme přes cestu vždy všichni naráz, tj. jednotlivě obrat vlevo, abychom na té cestě překáželi co nejkratší dobu 🙂
Jinak souhlas, dříve se jezdectví opravdu ještě řídilo nějakou štábní kulturou, tedy taky v závislosti na tom, kdo to tam vedl, že, ale dnes již po jezdecké kultuře a tradicích ani vidu ani slechu, no bohužel často ani po znalostech základních dopravních předpisů.
HelaS:Pamatuju jako holka Norberta Záliše, když jezdil v Brně na koni z Veveří přes (dnes) Moravské náměstí a řadil se do správného pruhu 🙂
Vlastně jsem nepotkala v zákonech nic, co by zakazovalo jezdit na koni po městě. Jen holt to nijak extra zážitek asi není, no, v tom provozu.
My přejížděli běžně třeba přes Velkou Bíteš a tak, a námitky nebyly. Jen jsme se museli chovat fakt jako účastníci silničního provozu, tzn. podstatně líp, než cyklisti, koloběžkáři, stegwaye a Wolt 😀
Navíc - kdo to dneska ještě umí? Ve vláčku… že poslední zpomaluje provoz a první děkuje za ohleduplnost (a to kdekoli: na cestě, okresce, ve městě…ukazuje bičíkem změnu směru… staví se vedle ostatních projíždějících koní, ukazuje a pak odkluše po přejezdu křižovatky zas do čela vláčku) a podobné věci?
(Ono je toho víc, nač se zapomíná: například že jezdec na koni zdraví první. A neplatí pravidlo “ve městě zdravím, koho znám, na vesnici každého starého a na horách každého” - zde platí “každého”! )
To jsem z města tedy odbočila, ale někdy mě fakt úpadek chování jezdců (asi z neznalosti) zlobí, protože to dělá špatné jméno všem. A nesbírání bobků taky. Cval či klus kolem kolemjdoucích lidí. Ježdění po osení nebo vzrostlé či deštěm změklé louce.
Howgh. ;-)
No jo, my jsme z té staré školy.
Při potkání jakýchkoliv lidí jsme vždycky přešli do kroku a pozdravili. Nikdy jsme nejezdili po zasetém poli nebo podmáčené louce. Když už nebylo zbytí, tak pěkně vláček v kroku, abychom zdupali co nejméně.