Jiří V.:Zdravím zkušenější chovatele. Rád bych začal s chovem holubů a úvodem podotýkám že jsem absolutní amatér. Jaký holub pro mě bude vhodný ? Výstavy neřeším, ty mě nelákají. Hodí se spíše masné plemeno nebo jiné? Jak správně zařídit holubník (velikost), kolik parů do začátku počítat, nároky na stravu, nutná očkování. Také mě velmi zajímá možný přenos infekce na člověka - máme malé děti, které si hrají na dvorku.
Info čerpám z knihy 1000 rad chovatelům, ale některé věci mě tam moc nesedí. Děkuji moc předem za cenné rady.
Nejlíp se pro začátečníka hodí nějaké staré české užitkové plemeno. Jsou to staří dobří holubi, dědictví našich předků a zaslouží si pozornost. Jedná se o samostatné, schopné holubi, kteří jsou schopni dát až 12 holoubat ročně, a přitom jsou letově zdatní a mají dobrou orientaci. Pokud máte statek, spoustu potravy si najdou sami, jsou schopni od pozdního léta do zámrazu žít ze semen jitrocele, travin, kopretin a dalších hvězdnicovitých. Pokud žijete v oblasti s malými políčky, najdou si spoustu semen plevelů při remízech a zobnou si i zapomenuté úrody. Tato plemena jsou ostražitá a životaschopná, což se projevuje na jejich dobré imunitě a kondici. Jedná se klasická sedlácká plemena jako jsou benešáci, prácheňský káník, moravský pštros, slezský barevnohlávek, polský rys a další. Další skupinou kterou mohu doporučit jsou sportovní plemena, sportovně vedené linie rejdičů.
Moderním výstavním plemenům bych se úplně vyhnul. Nevím čím to je, jestli příbuzenskou plemenitbou, nebo tím že strávila tolik generací v klecích a uzavřených voliérách, ale většina z nich nedá ani 4 zdravá holoubata, orientace v prostoru je otřesná, vše se učí násobně déle. A mají vážné problémy udržet se ve vzduchu natož aby byly schopný obranných výkrutů při útoku dravce, správné volby výšky letu v nepříznivých podmínkách (kdy si například bouřku tzv. podletí atd), správné chování hejna při přeletu nebezpečnýh úseků v blízkosti lesa (vyšší riziko predace), rychlé vyhodnocování vhodné výšky letu na základě převládajícího proudění, pohotová orientace, disciplinovaná soudržnost hejna při útoku a tak dále a tak dále. Mnoho z těch moderních plemen je schopno zabloudit na vlastním dvorku a mám podezření, že jejich mentální schopnosti, paměť a vynalézavost byly nějakým způsobem poznamenány. Stejně tak přirozená odolnost mnoha chorobám viditelně ustupuje v důsledku medikace a vakcinace po mnoho generací, kde ustupuje přirozený výběr odolných a schopnějších jedinců. K největší degeneraci přirozených vlastností dochází šlechtěním na barvu a tvar těla, nikoliv na fyzické a mentální schopnosti a předpoklady. Stávají se z nich svým způsobem už jen módní doplňky a běžného chovatele je jejich chov spíše trápením než radostí.
