chci si pořídit koně, nevím pro jaké se rozhodnout pohlaví. Radši bych kobylku ale všechny koňařky mi radí že jsou dost náladovy hlavně když říjí, za každým koněm dolízají.
U valachů mám zase obavu, že může být špatně vykastrovaný a zůstanou v něm pudy hřebce a před klisnou ho nezvládnu. Kde je teda pravda u obou pohlaví?
Špatně vykastrovaných valachů je naprosté minimum a dá se to operativně napravit. Zato náladových kobyl jsem potkala podstatný podíl populace a žádná operace vám už nepomůže 😀 Já teda hlasuju pro valacha. Navíc i hřebec se dá v pohodě ujezdit s kobylama, pokud je dobře vychovaný.
Mj. dobrá výchova bude váš první zájem, ať už si budete pořizovat kobylu nebo valacha.
chci si pořídit koně, nevím pro jaké se rozhodnout pohlaví. Radši bych kobylku ale všechny koňařky mi radí že jsou dost náladovy hlavně když říjí, za každým koněm dolízají.
U valachů mám zase obavu, že může být špatně vykastrovaný a zůstanou v něm pudy hřebce a před klisnou ho nezvládnu. Kde je teda pravda u obou pohlaví?
Viz Buggyra. Za svůj život jsem odjezdila desítky koní všech tří pohlaví. A nejdůležitější je výchova.
Obecně je pro začátečníka asi jednodušší valach. Ale viz vedlejší vlákno - bez aspoň občasné korekce někoho zkušenějšího je to ve finále jedno. Protože špatný jezdec “rozbije” i toho nejhodnějšího koně.
Podle vašeho dotazu soudím, že moc vlastních zkušeností nemáte.
Člověk, který je zralý na koupi vlastního koně, má takové zkušenosti, že se na tohle neptá 🙄
A jinak každému vyhovuje něco jiného, já jsem například jedna z mála, který kobyly vyhovujou, protože mě baví s nima o všem diskutovat a taky mě baví, že ta kobyla je vlastně každej den jiná, není to nuda 😀
Nejste dvě, jsme minimálně tři😀! Pracuji výhradně a pouze s kobylami. Aktuálně mám dvě. Jejich styl mě baví. Valach byl můj první vlastní kůň a absolutně nám to nefungovalo👎. Od té doby mám už jenom kobyly a všechny mi fungujou na myšlenku. A to jsou (byly) kobyly různého plemene a stáří. Práce s valachy mě absolutně nebaví, nudím se s nimi. S hřebci zkušenosti (jezdecké) nemám a ani o to nestojím. Jinak ano je to o výchově, ale myslím si, že každý podvědomě k něčemu tíhne, ani neví proč. A ano, takovýhle dotaz je od začátečníka, co se nejspíš nudí uprostřed prázdnin, kdo řeší koupi koně, tak ví a nemusí se ptát na banality, jako je tohle.
Tak já mám 4 valachy 😀 ať tady síly trochu dorovnám. Ne,že by to bylo cíleně,já při koupi mám jiná kritéria (třeba zdraví apod.).
Každopádně nuda s nimi není,nevím,jestli mám štěstí,ale zejména nejmladší se mnou diskutuje pořád a dokola a stačí chvilka nepozornosti a ihned se hlásí 😀. O Appačůze asi není třeba mluvit,ten má názor úplně na všechno a většinou je těžké mu vysvětlit,že vím,co dělám ….
Jo, valaši jsou hravější 🙂 My s poníkama pořád a neustále něco řešíme, ale na takové té hravé bázi, kdy když řeknu “dost”, tak je kůň od vteřiny v lati. Zatímco když se se mnou dohaduje kobyla a já řeknu “dost”, tak se kobyla akorát naprdne/urazí. (rozumějte, valach se hodí do klidu, kobyla zvýší tenzi) - to jsou moje zkušenosti s kobylama, jak já říkám, “s kobylí povahou”. Ale samozřejmě znám i kobyly s nekobylí povahou, s těmi si rozumíme 🙂 Zpravidla jsou to kobyly od primitivních plemen, to bývají pohodářky, sice všechno okecávají, ale když o něco jde, jsou spolehlivé jako skály.
Buggyra - tak to vypadá, že jedna z mých kobyl je převlečený valach😛. Má spíš samčí chování a někdy přemýšlím, jestli vůbec má nějaké hormony, protože ty se prostě zatím neprojevily. Zato druhá kobyla, to je typická dáma, tu naprdne cokoliv kdykoliv😄tam musím hodně přemýšlet, než něco udělám. Jo a taky umí normálně kroutit zadkem jako ženská, nechápu jak to dělá, ta druhá to neumí, ta spíš jde jak buldozer, ale tato když ode mne kráčí dopryč, vypadá jako dáma na podpadkách, i tou prdelí svůdně vrtí😄 Prostě se obě dvě krásně doplňují a tvoří happy team!
Jj, já zažila pár převlečených valachů, a mně to vyhovuje prostě víc 🙂 Měla jsem na ně asi i štěstí. A nebo mě odhadly a chovaly se tak, abychom se domluvily - to je klidně možné! Koně jsou totiž geniální.
Odpověď na příspěvek uživatele Buggyra z 07.08.2023, 11:27:03
Koně jsou geniální do té doby, dokud nezapomenou, kde byla díra, ze který zdrhli z výběhu….nebo kde je vchod do další části pastviny, kde jsou ostatní 😀
To fakt nechápu, jak může tolik inteligentní zvíře během chvíle totálně zbezmozkovatět 😀
(máme výběh, který sousedí s výběhem cizích koní, takhle v létě. Výběh je normálně oplocený pletivem, sousedi mají svoje koně taky ještě ze svojí strany za el. páskou, ale my máme z našeho výběhu směrem dovnitř ještě pětimetrový pruh “uříznutý” dvojitou ohrádkou (takové nárazové “pásmo nikoho” - známe své pappenheimské…) - směrem k cizákům je kozí elektrická síť bez proudu, ale mechanicky špatně průchozí (je připevněná k lepším tyčkám, než jsou ty integrované) - směrem k našim je dvojité elektrické lanko pod proudem)
Takže mezi kozí sítí a lanky stál poník. A byl nešťastný. Všichni mu utekli, protože jsem dávala papání, místovala, dávala čerstvoučké seníčko do domečku, aby na ně hodným nezdrhacím konýškům nepršelo. A jeho jsem tam nechala úplně do konce svého počínání. Mezitím pracoval pilně na tom, aby mezi ohrádkami nic nerostlo, ale to prosím nikoli okusem, ale zběsilým nakrknutým cvalem sem tam (tak se mi to líbí, aspoň ho to zase nebude chvíli lákat strkat tam rypák).
No a pak jsem pro něj došla, zmetka jednoho, moudře jsem si vzala izolovanou tyčku na zvednutí ohrady, aby mohl projít. Jsem si myslela. No ale pro něj - ta hrůza! Přece nemůže podběhnout pod těmi lanky, když jsou zvednutá do metru a půl a on měří metr deset! Neproniknutelná zábrana, pod ohradami se přece nechodí (on se vlastně mezi těmi ohradami zhmotnil, kdybyste nevěděli), čiré zděšení, voko jako talíř, nozdra jako kolo od traktoru 😀 Ve chvíli, kdy jsem prohlásila, že já mám na tyhle srandy celý den, ať nespěchá, a vše si důkladně rozmyslí, prosáknul poník hbitě zpátky do výběhu, jako by tam žádné zvednuté lanko nebylo a s kvíkáním a vzteklým vyhazováním zapadnul do domečku 😂
(máme výběh, který sousedí s výběhem cizích koní, takhle v létě. Výběh je normálně oplocený pletivem, sousedi mají svoje koně taky ještě ze svojí strany za el. páskou, ale my máme z našeho výběhu směrem dovnitř ještě pětimetrový pruh “uříznutý” dvojitou ohrádkou (takové nárazové “pásmo nikoho” - známe své pappenheimské…) - směrem k cizákům je kozí elektrická síť bez proudu, ale mechanicky špatně průchozí (je připevněná k lepším tyčkám, než jsou ty integrované) - směrem k našim je dvojité elektrické lanko pod proudem)
Takže mezi kozí sítí a lanky stál poník. A byl nešťastný. Všichni mu utekli, protože jsem dávala papání, místovala, dávala čerstvoučké seníčko do domečku, aby na ně hodným nezdrhacím konýškům nepršelo. A jeho jsem tam nechala úplně do konce svého počínání. Mezitím pracoval pilně na tom, aby mezi ohrádkami nic nerostlo, ale to prosím nikoli okusem, ale zběsilým nakrknutým cvalem sem tam (tak se mi to líbí, aspoň ho to zase nebude chvíli lákat strkat tam rypák).
No a pak jsem pro něj došla, zmetka jednoho, moudře jsem si vzala izolovanou tyčku na zvednutí ohrady, aby mohl projít. Jsem si myslela. No ale pro něj - ta hrůza! Přece nemůže podběhnout pod těmi lanky, když jsou zvednutá do metru a půl a on měří metr deset! Neproniknutelná zábrana, pod ohradami se přece nechodí (on se vlastně mezi těmi ohradami zhmotnil, kdybyste nevěděli), čiré zděšení, voko jako talíř, nozdra jako kolo od traktoru 😀 Ve chvíli, kdy jsem prohlásila, že já mám na tyhle srandy celý den, ať nespěchá, a vše si důkladně rozmyslí, prosáknul poník hbitě zpátky do výběhu, jako by tam žádné zvednuté lanko nebylo a s kvíkáním a vzteklým vyhazováním zapadnul do domečku 😂
To naši poníci byli i v novinách, heč! Jak je vede městská policie. Protože vysublimovali z ohrady zabezpečené normálním pletivem.