Pes z útulku

Já si myslím, že se to o té vděčnosti trochu spíš říká. Že to u některých psů je, třeba i hodně, ale bylo by blbý s tím počítat a pak vyfásnout nějakýho nezávisláka a být zklamaný 🙂 

Ohledně věku jde o to, co chcete. Já mám radši, když je pes ještě tvárný, takže bych brala třeba do 4-5 let věku, a vlastně v obou případech jsem si brala psa kolem 1-2 let.

takto to nejde určitě napsat. Ano - jsou tam i psi přítelští a milí… ale rozhodně to není pravidlo. Často jsou tam psi problémoví a jejich problémy se nemusí projevit na první pohled…

Pes rozhodně za domov neděkuje - to mu dáváte lidské vlastnosti. Ano - pokud se tam bude cítit dobře a bude naladěn s páníky na stejnou vlnu - může vše být úplně krásné a pohodové. Nemusí

Johana:

Ahoj, uvažuju o pořízení psa a jedmou z variant je i návštěva brněnského útulku. Je pravda že psi z útulku bývají k novému majiteli opravdu velmi vděční a přátelští? Jako by mu tím děkovali za nový domov? Do kolika let věku se vyplatí vzít si psa z útulku ?

No, moje jizvy na rukách by mohly o vděčnosti vyprávět romány. 😂

Vyplatí se vzít si psa v jakémkoliv věku. Ale určitě je lepší se se psem napřed v maximální možné míře seznámit a taky si pro adopci vybrat organizaci, která toho o svých svěřencích ví co nejvíc. Protože jinak je to vždycky tak trochu sázka do loterie, kdy se nakonec můžete (nechtěně) velmi hodně přizpůsobovat psovi a ne on vám. 

Každopádně chce si to vybrat pejska dle svých možností a schopností. Všechny pesany jsem měl z útulku a naprostá spokojenost. Ta současná poslední byla chronická útěkářka. Všem zdrhla a všichni jí vrátili. Vůbec nepovažovala plot za nějakou překážku či snad hranici.😀 Asi měsíc jsem si jí vyzvedával vždy u jednoho ze dvou mých sousedů nevečer když jsem se vrátil z práce. Když já měl zlatý sousedy a místo stížností Belinka(NO) nabírala na váze.😀 Sousedka dokonce navrhla mezi našimi pozemky vrátka.😀 Jenže než na to došlo, tak milá Belinka měla místo 26 kg 33 a bylo po lezení. 😀 No a od té doby už nikdy neutekla a dnes vlastně nemáme plot vůbec a drží se stejně na našem pozemku. Tak i takhle to může být s pejskem z útulku. 

Pes z útulku - tam je důležitá jedna věc - Vaše nastavení. To, zda jste připravená brát seconhandovéh psa se všema jeho vadama. Protože takový pes už za sebou něco má, zkušenosti dobrý, špatný, návyky dobrý, špatný, některý neumí vůbec nic, některý ani třeba nemá zájem o lidi. Musíte si uvědomit na co máte a na co už ne. Co zvládnete napravit, převychovat a co ne. Jsou psi v pohodě a jsou psí potížisti. Zvládnete se popasovat s tím, jak psa udomácnit? Aby si zvykl a doma nevyváděl? Zvládnete třeba to, že nebude kamarádský s ostatními psy? Zvládnete to, že třeba bude doma zpočátku čůrat a kadit, než se to naučí. Že třeba bude krást jídlo, brakovat koš na odpadky, ničit doma věci, venku bufetit, že bude lovit? Budete třeba muset naučit psa spoooooustu věcí, protože je nebude umět. 

Doporučuji velmi se dobře zamyslet, to zaprvní a za druhní si za tím psem opakovaně zajet, vzít si ho na procházku a dobře se věnovat tomu, co dělá, nedělá, jak se chová, zda má aspoň malinký zájem o to, kdo je na konci vodítka.

Myslet si, že pes z útulku bude vděčný je prostě špatně.  Takhle psi neuvažují. Záleží na Vás a i na psovi, zda si mezi sebou dokážete vybudovat vztah. Pak přijde to ostatní. A….je to moc hezký, jiný, než se štěnětem, silný. Ale musíte si to odpracovat.

Vzhledem ke stylu dotazu - hledejte pečlivě pohodovýho pejska bez velkých problémů. 

Mám čtvrtého - resp. třetího (ten první se nepočítá) psa “z druhé ruky” . Dvě feny z útulku, jedna z kotce od myslivců. Ty dvě  z útulku  staré babičky, neuměly nic, všechno jsme se spolu učily od základů a můžu na ně být hrdá, zvládly všechno, přivolání - takže provoz bez vodítka, základy lovečiny, základní poslušnost, aport a nějaký ty blbinky jen tak pro radost. Oběma bylo v době, kdy jsem si je brala jedenáct let. Ta první s námi prolezla většinu českých hor, než mi odešla, ta druhá řádí úplně stejně, jako ta první. Milovala mě a miluje mě , ale musela jsem si to zasloužit. Ta první pro mě dělala vše od první vteřiny, s tou druhou jsme to trošánek musely vyladit, ale stojí to za to. Ale! Obě jsou v úrovni na kterou si troufnu a na kterou stačím. Nemám na to, vzít si psa, který do mě půjde (byť i proto, že má špatné zkušenosti), taky vím, že chci mít psa, kterého zvládnu  naučit bezvodítkový provoz, nechci mít psa, který se bude rvát.  Jasně, dá se s tím pracovat, ale já si radši pohraju s lovečinou, tohle pro mě není. To je to, o čem jsem psala, musíte si v sobě ujasnit, co zvládnete, co od psa očekáváte a podle toho hledat. Myslet si, že všichni pejskové jsou vděční a bude to s nimi na růžovým obláčku, to je cesta do peklíčka.

Měla jsem tři psy z útulku, všichni byli moc fajn . Jedna fenka NO Čika, trvalo to půl roku než se přestala bát lidí, úplně nesocializovaná, pak byla opravdu úžasnej pes, nezapomenutelná. Ale měla nemocný srdíčko, asi následky pyrometry, umřela v deseti.

Druhej NO Rexík, byl skvělej, inteligentní, jen chtěl zprvu zabíjet kočky.. , zapadnul rychle, byl strašně podvyživenej , když k nám přišel. Chtěl být pořád se mnou, utíkal, když jsem odešla, byl to problém, uměl otevřít i kličky u okna, který šly strašně ztuha, chytrej a šikovnej až moc .

Třetí Hermánek, dárek pro mojí mámu k narozeninám. Černej špicoidní pejsek, starej. Celej personál trojskýho útulku se sešel, když jsme si ho brali, vůbec tomu nemohli uvěřit. Smrděl, zoubky zkažený a já s dcerou :" Jojo, to je přesně to, co chceme!" 🤣

Přivezly jsme ho přímo z útulku na oslavu, byl u nás hned jak doma, velká vzájemná láska, strávili s mámou ještě pět hezkejch let. Byl troubovitej, ale máma ho milovala a říkala mu Heřmánku , my ostatní Hermane 😅.

Neměla jsem psa z útulku, ale nalezence, kterého našli jako štěně uvázaného v lese lidé, kteří ho pak měli na domku, který byl určen k demolici (komouši chtěli tehdy zbourat historický střed jedné městské části, původně samostatné vesnice - naštěstí se to z nějakých důvodů nakonec neuskutečnilo). Pes tam byl nějakou dobu sám a chodili ho jen nakrmit a vyvenčit. Bylo mi 14 let, dohodila mi ho kamarádka, a jela jsem se na něj podívat s kamarádem mého zesnulého dědečka, protože naši mi sice psa dovolili, ale nijak se angažovat nechtěli, tak jsem si vše zařizovala sama. Jak jsem psa uviděla, bylo jasné, že ho tam nemůžu nechat a tak jsem se vrátila se psem. Pes si velice rychle zvykl na lepší, jen nechtěl být sám na zahradě, což jinak nešlo, naši ho do bytu nechtěli. Několikrát utekl, vždy za námi, když jsme ze zahrady odcházeli a měl neskutečnou radost jak nás dostihl. Zkusili jsme i úvaz, ale nešlo to, byl nešťastný. Nakonec jsme domluvili, že bude bydlet u tety, v domku na dvoře, kousek od naší zahrady. To se ukázalo jako nejlepší řešení, protože on nebyl sám a ona taky ne. 

Na tomto psovi bylo vidět, jak je vděčný. Nevzdaloval se ode mne, hlídal si mě, dělal se mnou všechno co šlo. Byl to můj první pes a byl nejlepší. 

Ale zas je potřeba taky poznamenat, že se často v útulcích u spolcích vyskytují naprosto pohodoví a bezproblémoví pejsci. 

Občas to teda bývá podpultové zboží, se kterým se spíš dostane na rodiny, které už jsou ověřené. Ale když se člověk posnaží a hlídá si to, může se dostat třeba i k něčemu podobnému. 😀

No to jste mi připomněla, že babička mé kamarádky byla jezevčice, papírová. Normálně koupená a měli ji od štěňátka…no nežrala lidi a byla čistotná, ale jinak to byla bestie, madam. Vyvraždila jim jednou kurník. Domů nešla, když jí bylo řečeno, ale až ona sama chtěla a muselo se přední šeptat, protože rozumněla každému slovu. 

Jinak jsem měla postupně jednoho nalezence a dvě štěňata z útulku. První nalezenec nepotřeboval ani vodítko, ten mi jako štěně chodil pověšný na patách. V lese si hlídal on mě. 

Druhý byl z útulku, vhozený k nim přes plot. Byl bojácný. V autě mu trvalo několik let než uvěřil, že ho nikde nenecháme. Pokaždé se hrozně třásl, ale jen cestou tam. Někdy stačilo i jen zastavit a vystoupit a zas naložit do auta a bylo po třesu. Byl totálně závislý na mém tátovi. Chodili spolu i na záchod.

Teď máme dalšího útulkáče, ale neřekla bych, že je nějak vděčná, asi ví, že na ní byly fronty a pěstounka si mohla vybírat a že můžeme být vděční, že jsme jí dostali.