Dědkem, jsem pána nenazvala proto, že bych k němu neměla úctu. Naopak, pán byl obdivuhodný, držitel Janského plakety, ale bohužel tento pes svou aktivitou byl nad jeho síly. Každý den psa venčil, i když mu chůze způsobovala bolesti.
megi-the-pes:Ale já se chovám uctivě. Na rozdíl od vás ostatních jí vykám.
Malamuta bych brala. Doronek mi koupí. 🙂
Koupím. Ale to bude to poslední, co s ním budu mít společnýho, s tou lokomotivou severu😅!
Mám jistý nepěkný vzpomínky na kamarádova malamuta, tak jsem trochu předpojatá 🤣.
😂 Popište něpěkný vzpomínky, prosím. 😂
Jen co si vzpomenu.
Tři kočky, z toho jedna moje.
Šest ovcí, dost slepic, králíci i s králíkárnou.
Přestali jsme s kamarádem chodit na výlety.
Plus pes čalouník, abych použila lupusův terminus technikus.
Rvačky se psy, vloupání do domu za hárající fenou.
Útěky za zvěří, stržený srny.
Ochcal mi v bytě všechny rohy, jinýmu kamarádovi sbírku loveckých zbraní.
Jak projela sanitka, vyl ještě půl hodiny.
Bylo by toho ještě víc..
Když umřel, kamarád si pořídil labradorku, s tou mu to už šlo.
Já bych zvážila jiná plemena. V dnešní době je borderek habakuk a potom vypadá i její chov. Před třinácti lety ten chov byl jinde. Taky náročnost soutěží se posunula. Tudíž tomu odpovídá i chov. U borderky se snadno stane, že člověk vychytá nevyrovnané zvíře a to v takové rodině, jako je ta vaše, může znamenat, že si s ní nebudeš moc chodit na procházky. Můžete snadno vychytat právě takovou, i když si s výběrem dáte pozor. Co potom? Borderka má i celkem sílu, pokud se bude vrhat po každém cyklistovi, co pak? Budeš mít dostatek financí na inidviduální hodiny u specialisty? Kdo tě tam bude vozit? Co se stane, pokud rodiče odmítnou a ty si na brigádě sotva vyděláš na dobré krmivo a pamlsky? Co když onemocní? Budou rodiče financovat její léčení?
Co se týče plemene. Vybrala bych vám spíše dlouhosrstou kolii. Je to milující pes, který se lehko učí triky, je velmi inteligentní a snáze se přizpůsobí životnímu tempu. Když se třeba za čtyři roky rozhodnete, že na tu vysokou přeci jen půjdete, tak vaše maminka ji zvládne. Jsou poměrně i submisivní, takže by nemusel být nutně ani problém s malamutem.
Krátkosrsté kolie jsou výborné i na agility. Nebo třeba nějaké menší plemeno jako šeltie nebo papillon. Čínský chocholatý pes je taky výborný na agility. Nemusí to být hned naháč, ale je i chlupatá varieta. Pokud by tedy pes mohl být doma. Ale ona i ta ovčácká plemena jsou radši doma s páníčkem.
Pokud ovšem malamut nemá rád cizí psy, je nemocný, tak bych s pořízením opravdu počkala až malamut nebude. V případě, že rodiče ani se psem příliš nesouhlasí, tak pochybuji, že by souhlasili s rozdělením zahrady, kdyby se malamut s borderkou nesnesl.
Vzhledem k vašemu věku je potřeba počítat, že ten pes možná bude na živu až vám bude skoro třicet. Takže za dobu jeho života je možné, že budete měnit hodně životní styl (v tomle věku jsou prostě ty změny mnohem rozsáhlejší než v jiném věku, více se mění názory). Je potřeba to hodně promyslet. 🙂
Každopádně, jsem přemýšlela více nad tou dlouhosrstou.
Já myslím tuto https://www.spokojenypes.cz/dlouhosrsta-kolie/
Lassie. 🙂 Jsou úžasné a neuvěřitelně empatické. 🙂 Skvělý parťák, ať se život vyvine jakkoliv. 🙂 Velmi učenlivé a baví je pro svého člověka udělat cokoliv. 🙂
“Vzhledem k vašemu věku je potřeba počítat, že ten pes možná bude na živu až vám bude skoro třicet. Takže za dobu jeho života je možné, že budete měnit hodně životní styl (v tomle věku jsou prostě ty změny mnohem rozsáhlejší než v jiném věku, více se mění názory). Je potřeba to hodně promyslet.”
Je to tak. Synův pes přežil jeho VŠ, jeho cesty po světě a dožil se synových dětí. Ale zůstal u mě, do synovy rodiny se nevrátil.
Je tedy důležité, aby s takovou situací byla matka srozuměná. Abyste plemeno vybíraly spolu.
A co jste měli za psa? Jsem zvědavec…
Střeďáky knírače. Fenu a posléze psa -syna. Je to hodně let, tenkrát byli knírači ještě bez uší, bez ocasu a se skvělou povahou.
Navíc úžasně skladní. Když bylo potřeba vešli se v autě oba spolujezdci pod nohy. A to i v cizím autě.
Ty mám moc ráda!
Myslím, že i takový Portugalský vodní pes by stál za úvahu 🙂)
Ta fotka už je tu notoricky známá. Je na ní už dědek.
Překrásný stájový pinč 🥰 !
Lepší volba, ale je třeba zvážit, že je to větší a těžší pes než bordera.
Tak já se přidám do diskuze.
Psa jsem si přála od mala, furt jsem si kupovala knížky, časopisy, chodila jsem za kamarády, co měli doma psy, protože my vlastního mít nemohli. A nic se s tím nedalo dělat, nebyli jsme moc zámožná rodina a jediné co, tak jsem mohla mít VENKU kočku. Celkově naše rodina byla ze všech stran nepejskařská a nezvířecí. Dokonce jsem na prvním stupni základky několik dnů vyhrabávala na zahradě díru na základy a snažila jsem se stavět kotec, abych mohla mít psa aspoň venku, no…nebylo to nic platné.
Sama jsem venčit psy sousedů nemohla, protože to byli většinou psi zahradní a kotcoví velikosti NO, co nebyli zvyklí ani na obojek ani na vodítko. Stěží je udržel dospělý člověk. Jednou jsme si s kamarádkou půjčovali fenku od jejího strejdy a i ve dvou nás táhla po cestě a když jsme obě spadly, mohla se zbláznit - pes co nikdy nebyl na procházce…tak psa zase šoupli do kotce…bylo nám tehdy asi 11. Já přišla domů celá odřená a poškrábaná a rodiče mi tam zakázali dál chodit… na vesnici to bylo se psy strašně smutné.
Teď jsem ráda, že mi tenkrát rodiče nepořídili psa, za prvé ho nechtěli, za další na něj nebyly peníze…a já se tak mohla odstěhovat hned po střední. Což by se psem bylo velmi, velmi těžké. Navíc jsem potom šla zkusit vysokou, do toho jsem ale musela i pracovat, protože rodiče si nemohli dovolit mě sponzorovat…bylo to tak náročné, že jsem se školou nakonec sekla, protože jsem se hroutila a představa, že bych v tomhle režimu měla ještě psa…
Teď mi bude 29, prvního psa si budu pořizovat příští rok…takového, jakého chci, s přítelem, který ho také chce, vím, že na něj budu mít čas i finance, že si budu moct dovolit tréninky, veterinu a další věci…a že se nikam nehrnu a konečně si splním svůj sen, který mě od mala neopustil.
Poctivě jsem studovala vše, co se o psech dalo, vybírala jsem plemeno, jaké by se k nám hodilo a utřídila jsem si v hlavě proč vlastně psa chci a co s ním budu chtít dělat, vzdělávala jsem se a stále se vzdělávám v moderním etickém tréninku, protože mě to zajímá a baví. Chápu, že je život krátký…ale pokud rodiče (oprávněně) teď nechtějí dalšího psa, protože doma jeden nezvládnutý a nemocný je, je opravdu hloupost pořizovat psa jen kvůli dítěti, které chce JINÉHO psa. Já bych třeba tehdy byla vděčná za jakéhokoliv psíka…vlastně jsem byla vděčná i za ty kočky…kocoura jsem učila skákat i přes překážky 😀…a když si vezmu, jaká plemena jsem tehdy chtěla…úplně nerealistické představy.
Učit se dá i starší a nemocný pejsek, jen se musí vybrat věci, které budou vyhovovat jeho pohyblivosti a zdravotnímu stavu. A poslední věc…nikde není napsané, že ta borderka bude taková, jakou si ji zadavatelka vysní a jaké jsou vidět na internetu - s tím je třeba počítat. Může to být taky velmi náročný pes na zvládnutí a po zdravotní stránce se také může stát cokoliv.
….jen mně tak napadlo, četla jste něco o Noseworku, mohou ho dělat i stáří a do určité míry pohybově omezení psi….je to moc zajímavá zábava pro člověka i jeho psa….
assil:Lepší volba, ale je třeba zvážit, že je to větší a těžší pes než bordera.
U border je obrovské váhové rozpětí. Může vychytat i psa, který bude vážit více jak fena dlouhosrstky. Výškově to není tak velký rozdíl. Plus dlouhosrsté kolie vyloženě netahají. Jsou poměrně jemné. U váhy se to pronese, ale to už nevidím takový rozdíl mezi borderkou a kolií.
borderka:
Výška: samec: 48–56 cm, samice: 46–53 cm
Hmotnost: samec: 14–20 kg, samice: 12–19 kg
Dlouhosrstka
Výška: psi 56-61 cm, feny 51-56 cm
Hmotnost: 18-30 kg
Když si vezme fenu, tak bývají drobnější. U borderek je to dnes i přes 20kg v pohodě. Co tak sleduji bordeří skupiny. Plus každá vypadá úplně jinak a povahově taky vidím velké rozdíly…
Fakt se u bordery uvádí hmotnost a výška samce a samice? Zní to divně. U nás se používá pes a fena…
To je jen vytažené z nějakých stránek. Standard hovoří jen o ideální výšce. Oficiálně tedy asi ani žádné rozmezí nemají. Možná bych se dopátrala u informací k uchovnění, ale jak říkám je tam tak velké rozmezí, že mi to nepřišlo důležité. 🙂