Materiální zajištění x emocionální zajištění.

Máte pravdu, tohoto je potřeba si vážit, ale ne toho zneužívat (což asi Váš případ pravděpodobně nebude). 

K nám do práce taky chodí pes, který všude lítá, samozřejmě to vadí a už je to na stole u vedení. Osobně když si vezmu do práce psa, tak o něm nikdo neví, pokud velmi výjimečně neštěkne na vzruch z venku. Pes v práci je skvělá canisterapie, ale chce k tomu zvíře opravdu vést a mít úctu ke kolegům, jelikož čím více se překračují hranice, tím blíže je pak člověk k tomu, aby to bylo zakázáno všem, i těm, kteří mají psy vychované.

Jen Vám z vlastní zkušenosti poradím, že je taktéž dobré učit štěně od začátku být i delší dobu doma sám i přes den, byť jen na den v týdnu. Nikdy nevíte, kdy budete muset práci a pak to bývá pro zvíře fakt šok.

Pro mě je právě velmi důležité naučit psíka v klidu odpočívat v práci a myslím si, že ta kennelka = doma pelíšek, klid, oblíbené místo bude super v tom, že v práci to bude “aha, tohle znám, v tomhle se doma spinká” a bude to jednodušší. Velmi zjednodušeně řečeno. 

Ale jestli chcete brát štěndo do práce, aby nebylo doma samo a teprve potom ho plánujete nechávat doma, pak předávám ke zvážení jednu zkušenost z druhé ruky: kamarádka má setra. Fenka zvyklá počkat doma. A pak přišlo těhotenství a dva tři roky doma a návrat do práce a ouha, v šesti letech psa separační úzkost. A začínají navykat na samotu jako od štěněte a prý je to teď těžší…  

Thielli:

Ale jestli chcete brát štěndo do práce, aby nebylo doma samo a teprve potom ho plánujete nechávat doma, pak předávám ke zvážení jednu zkušenost z druhé ruky: kamarádka má setra. Fenka zvyklá počkat doma. A pak přišlo těhotenství a dva tři roky doma a návrat do práce a ouha, v šesti letech psa separační úzkost. A začínají navykat na samotu jako od štěněte a prý je to teď těžší…  

Přesně tohle jsem měla na mysli.

Psa do práce denně jo, ale od píky je potřeba ho naučit, že se zůstává doma i přes den sám a je to normálka. Jelikož tahle situace, kterou uvádíte, je bohužel víc než častá….a takováhle změna situace je pak pro dospělého psa fakt utrpení.

Dokonce se i děje, že zaměstnavatel zakáže docházku se psem kvůli jednomu blbcovi na pracovišti - u nás je to přesně takhle, jen se to po x letech začíná malinko ohybat a vedení zatím dělá, že se to neděje.

Jo takhle, no to samozřejmě v plánu mám, potřebuju aby vydržel nějakou chvíli i sám v místnosti (doma, práce), potřebuju aby vydržel půl hoďky, než si skočím do obchodu, než se vrátím s košem, atd…rozhodně nemám v plánu to zanedbávat, protože si ho budu brát do práce. Jen je to teď jiné téma než klid v práci vs klec/kennelka.
 

myslím, že potřebujete naučit samotu i na dýl než půlhodinu… Stačí blbá shoda náhod, kdy ani vy ani partner nebudete moci být se psem. Nepodceňovala bych nácvik samostatného pobývání v bytě. Braní si štěněte každý den do práce může být cesta k báječné separačce… Od malička bych to různě střídala - trénink na klid pod pracovním stolem (klidně v kleci…) ale také trénink doma (i když bych si měla domluvit na nějaký ten týden změnu pracovní doby nebo čerpat půldny dovolené). Stačí nový kolega se silnou alergií - a je rázem všechno jinak. 

Tak to máte určitě pravdu, mě šlo spíš o to, že nechávat malé štěně 8-9hodin samotné doma mi přijde fakt blbý, proto si ho chci brát do práce, ale zároveň učit i pobytu o samotě, aby se z toho najednou nezbláznil…spíš mi šlo o to, že prostě postupně, ne že si vezmu 14 dní dovolenou a potom najednou bude muset být malé štěně hned doma samo, myslím, že za 14 dnů se to naučit nestihne a taky že je to pro takhle malý štěně fakt hodně. Až bude “velkej” chtěla bych docílit toho, aby byl schopný vydržet normálně po pracovní dobu sám doma, v klidu a nestresoval se. Separačky se bojím, to máte pravdu, kolie jsou docela závisláčci. 

Až bude větší, určitě půjde si brát i na půldny HO, mě šlo fakt hlavně o toho malého prcka. 

Ano, bude to krátkosrstá kolie 🙂. Už jsem v kontaktu i s chovateli, tak snad se příští rok zadaří a bude pro nás štěňátko. Chtěli bychom trikolorního psa (příteli se líbí nejvíc). 

Když si vezmete štěně, tak je nejlepší si vzít na týden až dva dovolenou, aby měl někoho u sebe, navyknul si na domácí prostředí a lépe překonal stres z odpojení od matky a navázal se na Vás. Ve spojitosti s tímto ihned začít učit být sám, třeba od třetího dne, minutu, 5, 10, půl hodiny atd. Tohle se musí vštípit u většího psa už je to pozdě. A po té dvoutýdenní dovolené klidně nechat štěně jeden den doma celý den a z práce prostě odejít dřív, pokud to jde. 

Nehledě na to, že malé štěně opravdu močí a kaká všude možně a pokud nemáte zkušenosti, i pro Vás bude trochu problém to z počátku vychytat, což bude ptýlit i Vaši pozornost. A pokud si toto budete řešit v práci + loužičky/bobky od štěněte, jste na dobré cestě si rozezlít kolegy + buď kvůli exkrementům anebo že pořád běháte kolem psa a neděláte svoji práci.

Tedy jestli jsem ten Váš model dobře pochopila.

Ale dělejte, jak myslíte.

já to psala mnohokrát. Hned druhý den po přivezení štěníka vypadnu na půlhodinu. Žádná minuta. Žádné schovám se za dveře a budu poslouchat… Ne - obuju se, zamknu a vypadnu pryč (za Yody ta první procházka bez něj byla půlhodina ve vichřici… holt to tak zrovna vyšlo). Jasně že štěně je vyblbnuté, najedené a vyvenčené… když začíná být “vláčné” - položím na pelech dva piškoty (funguje jako odchodné) sdělím stejnou větu (ahoj, hezky tady hlídej) a jdu… Žádné velké loučení - prostě jsi velký kluk a budeš doma sám a je to normální…

Praktikujeme u pátého štěníka a všech pět zvládalo odchody zcela v pohodě. Mám výhodu volné pracovní doby - přesto jsme chodili od nějakého třetího čtvrtého dne alespoň na tři hodiny. Po pár týdnech už se ani neobtěžuje jít nás vyprovodit ke dveřím. Sežere piškoty a flákne sebou na pelech…

…mám to obrovské štěstí, že mohu mít psa v práci, protože dělám 12hodinové směny….když byl motýl mimi, měla jsem ho u sebe v kanceláři buď na klíně anebo ve velké přepravce pod stolem, kolegové se o něj prali,   dospělí chlapi kolem něj lezli po kolenou a hráli si s ním….kolega se kterým sdílím kancelář byl vstřícný a mohla jsem každou chvíli vyběhnout za barák a nechat štěně vyvenčit…po cca dvou měsících šel na šatnu, kde ho nikdo nerušil a já mohla kdykoli nakouknout,protože byla hned vedle naší kanceláře….pak byla nějaká reorganizace a já po letech dostala s kolegyní malou ale výlučně pro nás dvě určenou šatnu, kde se střídáme v protiturnusu, takže opět nikoho neomezuje….pes je absolutně ticho, takže když s ním jdu ven, tak se nezasvěcený diví, kde ten pes byl….beru ho všude, ale občas to také nejde a to mu doma dělají společnost kočky….    

A to vůbec nevyváděl? Bral to v pohodě?
Já právě všude čtu, jak se musí zvyšovat kritéria pomalu od pár vteřin za dveřmi, po pár minut na chodbě, atd.

JanaJanaJanaJana:
Já mám v plánu brát si 14 dnů dovolenou, kolegy i šéfa mám taky super…ona je to taková malá rodinná firma a občas spolu trávíme čas i mimo práci. Takže bych to zase tak hrozně neviděla, ale ano, já nemám zkušenosti, vy je máte a moc si cením každé rady od zkušenějších. Možná jsou moje představy hloupé, možná to moc řeším…ono se to strašně těžko posuzuje z mé pozice bez zkušeností. Třeba, až bude štěně doma, bude to vše úplně jinak, protože záleží i na tom, jakou povahu bude mít psík, třeba to bude všechno v pohodě a třeba ne, třeba si budeme muset brát na střídačku ze začátku HO…uvidíme, co nám osud nachystá 😀.

jasně že se snažil s námi odejít a trošku plakal… ale když jsme se vraceli, byl všude klid a štěník koukal na pelíšku zcela rozespale… Prostě mám pocit, že když je pro něho vše nové (změní se mu úplně celý dosavadní svět), tak se dají bez problémů zařadit věci, které by později mohly být složitější. 

Samota a čistota a přivolání… a hraní a mazlení a tulení… to je obsah prvních dní. Ale ta samota tam patří

ještě dodám k tomu pár vteřin za dveřmi. Štěně není tupoun - on o vás ví. Takže když odejít, tak podle mě je lepší odejít. Myslím, že nekvílí, když tuší, že to nemá cenu…

Myslím, že je dobré, že “to moc řešíte”. Jste protiváha všech těch, kterým je všechno hned jasné…. a jejich psem bych tedy být nechtěla…

Já jsem třeba při pořizování holek na ifaunu vůbec nechodila. Četla jsem si články, knížky, pouštěla si videa a snažila se zorientovat v tom neskutečném moři návodů, kde mnohdy byl jeden protichůdný druhému. Měla jsem něco málo zkušeností, ale to byly nula zkušenosti, protože se o psa “staralo” ve smyslu najíst, podrbat, vyvenčit… ale skutečná práce se psem - ani omylem. Takže pro mě start od nuly a učím se i po sedmi letech.

Za tuhle diskusi jsem neuvěřitelně vděčná, protože tahle živá a aktuální rozprava je pro mě ideálním spojovacím materiálem k těm všem informacím, které jsou dostupné v “pevné vazbě”. Sama nyní následuji rad, kterých se mi dostalo v “mém” vlákně a ono to opravdu FUNGUJE 🙂

A já zas nemám potřebu Vás vychovávat, to bych ráda upřesnila, nebo se nad Vás nějak povyšovat.

Jen jsme prostě na diskuzi, kde se předpokládá reakčnost (jakákoli, ideálně ve vší slušnosti). A to včetně nevyžádaných rad. A když se mi nezdá něco, co píšete, tak se to snažím rozvést - ve Váš případný prospěch….jak s tím naložíte dál, je na Vás a Vaší povinností zas není se těmito radami řídit. 

Tenurri, ale Vy budete muset brát v potaz, jak ještě zareaguje Willy než jen jestli štěně zvládá samotu.

Ps. jinak také jsem četla, že klec jako pelíšek není špatné řešení s otevřenými dvířky (je to místo, kde má pes klid - ale pochybuji, že u nás by to se dvěma bengály nefungovalo.) 

Ale ne, že bych napsala jako Alena, když psa zavřu do 40 C vedra venku, a ještě měla pocit ublížení jelikož klec je luxusně vybavena, za zavření čivavy v kleci. Určitě bych nešla přes nářek, ale pokusila bych se dosáhnout pozitivní motivací. 

jejda, to já tak neberu…ono je někdy blbé, že to psané slovo “vyzní” jinak, než dotyčný zamýšlel 🙂 a někdy mám pocit, že jsem se vyjádřila špatně a v druhé straně došlo k nepochopení, tak se snažím opravit, aby to bylo pro ostatní v diskuzi jasnější. Já jsem samozřejmě za tyhle poznámky ráda, protože ono ne každého vše hned napadne. 

Upřímně je toho strašně moc, co člověk musí vzít vpotaz, já mám doma ještě (jak biaca poznamenala) dvě kočky, které taky zase nechci ze začátku nechávat se psem vůbec bez dozoru, uvidím jak si to vše sedne. U Willyho si myslím, že problém nebude. On se kupodivu cizích zvířat nebojí (vyzkoušeno s cizí kočkou za okny a s rodinným jorkmutem), bojí se cizích lidí, věcí, zvuků (achjo 😀)…ale reagovat může samozřejmě jakkoliv, to Lyarra je potvora, co se bude prvních pár dnů určitě vztekat…ona není zlá, neútočí, ona je vyloženě něpříjemná k cizím zvířatům, což teda psa - toho rodinného jorkmuta (pardon, není s PP 😀 ) jakž takž zvládla, ale chudák pes. Zabrala si naprosto záměrně jeho pelech, v očích dva fakáče a pes jen koukal a vyhnul se jí obloukem. Měl z ní respekt a to na něj ani neútočila, prostě je to taková autoritativní micka, i 2x větší kocour ji respektuje…to samé, když mi ji jednou hlídala kamarádka, co má taky kočku. Jí je úplně jedno, že je v cizím prostředí…zabere si nějaké strategické místo a domácí zvíře tam prostě nepustí. Takže chudák kočka kamarádky byla 4 dny bez škrabadla, protože naše dáma se rozhodla, že odteď bude její…

Pes bude v kleci a kočky kolem volně? 

Můj názor na klece je stálým diskutérům známý… Je to jako by vás zavřeli do klecového lůžka na x hodin. Líbilo by se vám to? Nikdy bych to svému psovi neudělala, takové brutální omezení možnosti pohybu. V bytě se dá psu vyčlenit jedna místnost, kočkám druhá, pokud je nechci nechávat zprvu spolu samotné… Doma i v práci se dá pes naučit na místo na pelíšek. Nechápu tuto módu zavírání psů do klecí. Je to jen pohodlnost a bezohlednost…