Jízda bez sedla

Jízda bez sedla je fajn, hlavně pro jezdce, skvělé cvičení rovnováhy a dlouhých nohou. Chce to ale k tomu mít správného koně (nejezděte bez sedla na koni který není spolehlivý pod sedlem, jen si ho naučíte neposlouchat). Na ježdění bez sedla mi asi nejvíc vyhovuje jednoduchý jezdecký gelový pad, který neklouže a tlumí nárazy mého drncajícího zadku do zad koně.

Před 5-6 lety jsem tak jezdila, na pěnovém padu nebo filcu nebo obojím na sobě, seděla jsem i na padu od Balouna, měla jsme i barefoot cheyenne, ten jsem pak už byla líná sedlat. V kroku max kousek klusu, po lese, kůň spolehlivý, ale já špičaté sedací kosti,  bylo by  mu to nepříjemné jistě bez podložení.

Na holém koni nejezdím téměř nikdy, jelikož to prostě dost klouže a nepřijde mi to bezpečné. Mám většinou aspoň deku a madla, obzvlášť když jedu sama ven.

Já jsem věčně padající posera a mám za sebou několik vyjížděk bez sedla ve všech chodech na holém koni. Akorát to chce, kromě oprávněné důvěry v koně, správnou kompatibilitu záda koně – zadek jezdce. Jak se kůň zapotí tak klasické tepláky nebo kožený sed klouzat do stran přestane. Já pak mívala problém slézt, byla jsem přilepená. Tedy aspoň u kombinace mého zadku s těch pár koňských zad to tak bylo.

Trošku slabším místem vyjížděk byly prudké kopce. Směrem nahoru se člověk někam zadívá a je skoro na zadku a cestou dolů zase na krku. Naštěstí jsem sedala na koně, kterým to nevadilo. 

Kdysi dávno, c vruhý polovině minulýho století, jsme jako jezdci ze školní jízdárny chodili ke kamarádovi se courat na jejich beganovi. Byl moc hodnej. Ovšem naučil nás , že holt ten sed ve vyšším chodu je úplně jinej. Cval byl o dost snažší, než klus.

Dodneška umím vysedět i kopec, snad fakt cokoli. Jen to své kobylce nedělám, protože jsem jaksi prostorově zvýznamněla a váha tomu odpovídá… I když je to šlonzák a má velikánskou sílu, nějak mi to nepřijde košer. Kdybych byla štíhlounká, jak tenkrát (ale sedací kosti mi netrčely), asi bych aspoň do vody chodila na holém koni. To už ale nee.

A vlastně: kdo si to nevyzkoušel někde bezpečně, tomu nedoporučuju to zkoušet. 

Nedávno si jedna u nás takhle nalomila klíční kost - hurá strniště, navíc směrem domů, koník taky hurá a bylo hotovo. Protože je navíc sucho a tvrdo ☹️

Jako ono jde všecko s trochou rozumu; ledacos se dá naučit - ale rozumně! Ten, kdo se teprv učí různé situace (a to byl tenhle případ) by fakt neměl experimentovat, nota bene když jede sám, bez parťáka. Popravdě; on je to i tak poměrně nebezpečnej sport, praví mi hlava stařeny - a je fakt, že se pamatuju, jak jsme blbli jako puberťáci (v mezích příkazů ovšem!). TO je nenahraditelné a nezastupitelné; učili jsme se padat (do závějí; tehdy závěje totiž v zimě byly), byli jsme trestáni za neuposlechnutí, za špatně vyčistěného koně, za neúctu k nim… no, jinej svět, marná věc…

A dostihy v kroku byly taky dobrý… s chovnejma kobylama i ve cvalu… otřískali jsme se všichni tuze a nesmírně moc se naučili. Hlavně co nedělat.

V drevných dobách som na holom koni jazdila denne, cez prázdniny určite, to sme si brávali školsé kone na leto preč z alma mater.

Dôvodom bolo, že sme na sedlá proste nemali peniaze 😀 😀, lebo niečo tie kone museli aj žrať a platili sme aj za prenájom lesáckej stajne.

Vo všetkých chodoch, ale samozrejme hlavne na prechádzky do lesa, cválali sme iba na miestach, kde bol extrémne vhodný povrch, pod zadkami sme mali vyradené zdehliny z JK, pravda, pekne sme si ich vypiplali, ale nechýbala artróza a podotrochleóza, klusali sme minimálne, lepšie sa im šlo cvalom, pochopiteľne.

Mala som v tej dobe vojenské sedlo, ale bolo ťažké, nosili sme ho na vozenie detí, takto si koníčky zarábali na nájom a krmivo 😀

Chody mali kobyly príšerné, mne prischla kobyla menom Kasta, asi najdlhší kôň pod slnkom a s najkratším krkom na svete, vedela som, že mám problém s rovnováhou, tak som sa rôzne mučila  klusom na nej…fakt mala príšerné chody, cval už ušiel, klus na Gombe, to nešlo, pretože proste mala chody losa mokraďového a keď chcela, tak mala chody drezúrneho koňa, ktoré som, tiež nevedela usedieť, ani neviem, či som sa na ňu odvážila bez sedla…mladšie a ohybnejšie dievčatá to usedeli, ja nie.

O X rokov neskôr som sa dostala ku kobyle, na ktorej ste v kluse bez sedla mohli spinkať, to bol taký neuveriteľný rozdiel…kríženka norika a Przedswit Miroslavský, to bolo proste bájo, rozprávkovo krásne zviera s neskutočnou povahou, taký klus som bez sedla potom zažila iba na noričke, kde som v kluse bez sedla mala v ruke pohár tuším s kávou a nevyliala som ju.

Strašne záleží od koňa, pretože na kostitrase môžete mať zlý pocit a umárať sa, že to neusedíte a na koni s pohodlnými chodmi si to sebavedomie poriadne upravíte 😀 

U kostnatějšího kohoutku bacha na pipinu.🙃 u hubených koní předpokládám třeba jen plavení.

Pokud je někdo zdatnější, dá se v klusu i trochu vysedat…a když mě tohle napadne, pustím si videjka na you tube, ne ty od Alíši + jejího achala(si nevzpomenu na jmeno), ale ty ostatní, a mám jasno. nic nebude. 😂

Ono to je pro mne lepší, teda bylo, už to neprovozuju, na užším koni, kde mám nohy víc okolo koně než na “beganovi” kde mám nohy roztažené na hřbetě  a nikam nedosahnu.

Na to je nej tlustý poník, kde je pohodlno pro sedínku, a ty nohy dosáhnou někam, kde se trochu můžou chytit 🙂 A ještě ke všemu se dá celkem spolehnout na drobné chody, které člověka nevystřelí do kosmu.