Emergency recall u starých zmlsaných psů při strach. agresi

thielli, pro tyto případy ani nemáme emergency recall, ale zde tuto:

https://www.treninkjerozhovor.cz/data/trojuhelnik_stresutxt15047.pdf

a zde tuto (princip) trénujeme tak, že to trénujeme. Tedy máme a kontrolujeme situaci, figuranty, máme psa připraveného trénovat…tedy ne v té kritické situaci na ulici a s vystreslým psem.

v koiře na to jsou kurzy pro problematické psy, pro případ, že jsi z přiměřeného okolí :

https://www.koira.cz/problemovy-pes/

a tamtéž máme k dispozici videotéku :

https://www.koira.cz/project/videoteka/

kde jsou návody hodící se i pro tento problém

ještě editnu : a jo, lze i se sedmiletým psem. Je to o tom tréninku.

Díky, hmn, podívám se na tu koiru. Trojúhelník stresu znám, zatím se nenašel nikdo, kdo by s námi cvičil. Měli jsme dokonce i soukromou lekci s FŠ, ale ani tam se hnědá neprojevila. Psy, které jsme náhodně potkávali, úplně ignorovala.

Také jsme měli zaplacený čtyřdenní tábor strach a agrese u Fr. Šusty od 8.5. Čekala jsem na místo mnoho měsíců… 

No a 2.5. praskl naší hnědé kolenní vaz a 4.5. tak místo balení na tábor ležela na operačním stole.

U nás je to o to těžší, že jsou dvě, takže smečka. No a černá je sice sama naprosto nekonfliktní possersson, ale když hnědá zavelí, letí do boje alespoň přištěkávat. Chci to zbrzdit než se to rozsype všechno úplně celé.

Já tohle řešila s předchozím psem celý jeho život. A dařit se začalo až kolem 8-9 let věku, když jsme se přestěhovali do lepšího místa, kde se dají dostatečně často potkávat normální psi. Jinak on byl nežravej, tam byla motivace na pamlsky dost slabá, zamlada je vyloženě plival…. 

Dnes už bych to asi řešila jinak, snad by se to podařilo zvládnout i rychleji, ale hlavně proto, že bych poctivě jezdila za Evou Štemberovou. Dělá občas taky víkendovky, to dá asi nejvíc.

Vždycky jsem viděla hlavní řešení v tom, aby pes získával pozitivní zkušenosti, tj. přátelské nebo neutrální kontakty s co největším počtem různých psů. No a když pes reaguje, jak nemá (startuje, je protivnej, zbytečně hysterčí), tak patřičná korekce a vysvětlení, že to nemá dělat. Ale to už je fakt na osobní ukázání někoho, kdo tomu rozumí, protože korekce může být blbá, blbě načasovaná, moc slabá, moc silná, s špatně nastavenými emocemi, a pak to samozřejmě nefunguje.

Hodně dobře naučenej povel může hodně pomoct, ať už je to přivolání nebo něco jinýho. Mně překvapilo, když mi jednou pes po delší době po někom vystartoval, já to nečekala, a než jsem našla rovnováhu, vypadlo ze mě “sedni” - a pes najednou seděl a koukal celej udivenej, co jako blbne s tím startováním, vždyť už ví, že to nemusí dělat. 

Svýho času mi na nácvik toho všeho docela dobře fungovalo freečko u Desenskýho. Při tý spoustě psů a velkým prostoru se tam dobře dalo trénovat přivolání a odvolání od psů a z různýho typu kontaktů, a samozřejmě se tam pes může s hodnými psy také seznámit, kontaktovat.  

Ještě podotázka pro hmn:

..pro tyto případy ani nemáme emergency recall

Je to tedy úplný nesmysl učit to s tím záměrem, že bych ho mohla použít ještě v tom okamžiku, než se mi dostane přes vrchol křivky? 

…

Jen na dokreslení mého problému: 

Povel “STŮJ” se mi bohužel v těchto situacích v minulosti znehodnotil. Naučené stůj fungovalo v běžných situacích. Ale když byla v tomto povelu a pochopila, že to, co je v dálce ten bílý flek, je ta “mrcha”, co po ní vyjela, v tom klidu ve stoji si ji prohlédla a pak vyrazila. 

A pak už nastalo v hnědé hlavě krátké spojení:

Povel Stůj = někde poblíž je ta bílá mrcha = kde je?! = rychle jí musím najít a vyrazit než mě odvedou jinam. (To už tedy naštěstí nyní neplatí a “stůj” se pomalu vrací do svého původního významu). 

keriton - také díky. I u Evy Štemberové jsme jednou byli kdysi na začátku. Vyhodnotila ji jako nejistou sama sebou a učila mě jí číst a předcházet stresovým situacím. Naše hnědá ale nemá problém zdaleka s každým. Ona prostě valnou většinu psů ignoruje. Když oni nelezou za ní a nestrkají jí rypák pod ocas. Pak je vyštěkne a jde si po svých. Od malička chodila na psí louky, hrála si s každým. Všechno se to začalo lámat v dospělosti a hřebíky do povahy byly ty útoky od jiných. Teď je společný jmenovatel, že “nepřítel” je taky nevyrovnaný pes. A ona to čichem pozná dřív než já to vidím. 

Takže ty, co známe a víme, že nedává, obcházíme. Ty, co neznáme, nejdříve řešíme přivoláním, připnutím a míjením s odstupem a v klidu, “jakobynic” a přitom si sledujeme, jak je ona vnímá/nevnímá. Ale někdy prostě v dálce odněkud zpoza rohu vyjde pes, který je třeba jen podobný některému ze seznamu “nesnáším tě" a ona už to řeší. A já bych to ráda dokázala spolehlivě vyřešit dříve, než ona k tomu řekne poslední slovo.

“Je to tedy úplný nesmysl učit to s tím záměrem, že bych ho mohla použít ještě v tom okamžiku, než se mi dostane přes vrchol křivky?”

tak tohle je základ obecně,  aby se pes do takového stresu vůbec nedostal. Z neznámého dělám známé, a to i důsledkem (potkám cizího psa a…NIC se nestane), navykám/snižuji citlivost na podnět

"Ale někdy prostě v dálce odněkud zpoza rohu vyjde pes, který je třeba jen podobný některému ze seznamu “nesnáším tě" a ona už to řeší. A já bych to ráda dokázala spolehlivě vyřešit dříve, než ona k tomu řekne poslední slovo."

tak - popíšu variantu, kterou jsme trénovali v koiře - psa učím na podnět PES povel PEJSEK a chování UVOLNĚNÝ POHLED - pomocí klikru (neboli učím psa, jak se má chovat, s čímž jde ruku v ruce i ta psychika)

opět a jako vždy pracujeme se vzdáleností, logicky musím začínat na té, kdy je můj pes schopen pohledu-uvolněného (pootevřená tlama) na druhého psa - “pejsek”, klik, odměním, přičemž stojím tak, aby pes pro odměnu musel odvrátit hlavu od podnětu…..musí být dostatečný počet opakování v lekci, dostatečný počet lekcí v čase

ukončuji odchodem (anebo taky zůstanu na místě a dám hru, veselé cvičeníčko či gáblík či co, dle psa a situace)

a klidně můžeš začít nacvičovat s černou, která bude hrát toho druhého psa, jde o budování spojení povelu s podnětem a požadovaným chováním (a klidem v duši). Můžeš trénovat u nějakého štěkala za plotem, kde budeš moci řídit tu vzdálenost a pes bude druhého vnímat (bez černé). A pak to chce jít dál, další psy, prostředí. 

Díky i za další reakci a ještě zase rozvádím. Černá jako začátek bohužel nebude fungovat 😕 černá je beta nebo gama nebo omega…  hnědá černou nikdy nenásledovala. I na již proběhnuvších cvičeních mi všichni řekli - když zvládnete hnědou, máte hotovou i černou, je to její stín.

Setkávání se psy typu “pes, pejsek” v uvolnění děláme. Funguje. Do doby, než se v dálce objeví ta podobná “bílá mrcha”. To pak nad hnědým psem úplně vidím bublinu s textem: "ty voe, co to meleš?!!! to neni pes, pejsek, kamarád, to je ta svině bílá, zlá !!!

To je právě ten náš kámen úrazu, přes který se nedokážu dostat. 95 % psů OK.  A ti zbylí mi lámou vaz.

A ten nejhorší “nepřítel” bydlí ve vedlejším vchodu a stačí prázdná ulice a jen její pach ve vzduchu a všechny své nácviky i teorie mi můj pudlík pro začátečníka mrskne k nohám. 

Mně podle popisu přijde, že vypilovaný přivolání nebo “vypadni” by na to mělo stačit, ale samozřejmě to nevidím na vlastní oči, tak těžko radit… 🙂  

Taky lze si fenu jistit couračkou. Nebo právě vyrazit někam na “socializační procházku” nebo “cvičák”, kam se lidi s těmihle nevyrovnanými psy soustřeďují (ale to zas může být složitý najít vhodný podnik). 

A pak je ještě otázka, jestli by to nevyřešilo jedno dobře mířený čapnutí za kožich a promluvení z oka do oka, že jestli se chce chovat jako blbka, bude s vámi mít trochu větší problém (ovšem opět to těžko popisovat a radit na dálku … ).

“Černá jako začátek bohužel nebude fungovat 😕 černá je beta nebo gama nebo omega… hnědá černou nikdy nenásledovala”

to je jedno. Potřebuješ podnět = pes, a černá pes je. A potřebuješ klidného psa, jako hnědou, a to asi při pohledu na černou bude.

"Setkávání se psy typu “pes, pejsek” v uvolnění děláme. Funguje. Do doby, než se v dálce objeví ta podobná “bílá mrcha”. To pak nad hnědým psem úplně vidím bublinu s textem: “ty voe, co to meleš?!!! to neni pes, pejsek, kamarád, to je ta svině bílá, zlá !!!”

tohle je o té intenzitě cvičení, a jestli má problém s určitým typem psů, tak holt musím řešit, ve správném čase, správné psí figuranty. Ale základ je vybudování toho spojení podnět-povel-chování a ten základ musí být betonový a fakt masivní. Ať má na čem stavět, až půjde do stresu.

keriton, hmn - díky oběma za reakce. Bez figuranta to asi tedy nedáme. Nejsem si jistá použitím černé jako figurantky, poznají se na dálku, bude vrtět ocasem a ptát se, proč stojí tak daleko od nás 😀

Máme tady teď jednoho nového adepta, je to bázlivější mladý pes z útulku, holčina ho ještě nepustila ze stopovačky, naše hnědá už si ho pomalu chystá zapsat na černou listinu, takže ideální kandidát. Zkusím se s ní domluvit, zda by s námi nespolupracovala. Zkusíme navzájem začít cvičit podívej se na bubáka. Snad se pohneme.

ps. keriton - no jasně, že jsme zkusili i zahartusit ve smyslu “co děláš?!”!!!, když se rozjížděla, zabralo to v tu chvíli, ale bylo to vynucené, ona přestala jančit navenek, ale vnitřně v klidu nebyla vůbec. 

Thielli:

Zdravím své kolegy/ně pejskaře a prosím ty, kteří již mají zkušenosti, zda by se o ně podělili.

Naše feny celkem zvládly přivolání, a to i od zvěře v lese, takže jsem tento záchranný povel vlastně nikdy nemusela učit. Jenže přišlo opakované pokousání od jiných psů a i nějaký ten start na naší hnědou a hnědá se rozsypala do strachové agrese. Ona sama “jen zahání”, takže i když se mi dostala na menšího psa (zalehla), jen cenila pysky a řvala na něj, ale nekousla. 

Situace řešíme primárně prevencí, tj. oči na stopkách a předcházení neřízenému kontaktu, nicméně i takto se ve městě může stát, že vyjde zpoza rohu problém a pokud ji nechci držet na vodítku celou cestu, chci zkusit naučit tento povel. Vím, že tento recall už nefunguje, jakmile “přepne”, takže bych ho chtěla spíš mít v záloze pro těch pár vteřin předtím.

Feně bude sedm a je mou vinou zmlsaná = Rozmazlila jsem je obě velmi chutnými pamlsky, je pro mě těžké teď najít něco ještě víc extra. Vidím to na půl grilovaného prasete v batohu… 

Máte zkušenosti s učením v takto pozdním věku s problematičtějším psem? Pokud ano, prosím o vyjádření, a pokud si myslíte, že jsem se svým rozhodnutím úplně mimo, prosím rovněž o vyjádření. Unesu, když mi někdo řekne, že jsem z toho a toho důvodu “úplně blbé”, hlavně, že to bude funkční informace.

Díky. 

Pokusím se přispět se svou troškou do mlýna, i když půjdu asi malinko proti proudu skvělých rad zde sepsaných. Pěkně jsem si početla a docela dlouho jsem přemýšlela, jestli se mám vyjádřit. Můj přístup je totiž méně vědecký či jak to říct.

Třeba vám pomůže náhled z jiné perspektivy s odlišným plemenem, snad něco z mých postřehů půjde aplikovat ve vaší situaci. 

Punkt 1 - U mého plemene neexistuje, že by “celkem zvládlo” přivolání, že by “jen zahánělo”, že by “zalehlo” menšího psa a “jen cenilo pysky”. Představte si, že by tyto “jen” činnosti prováděl rotvajler. 😎 ❤️

Měla jsem rtw fenu, kterou se asi na půl roce snažila napadnout boxerka. Mladá holčina si na kolečkových bruslích fičela za placatým zvířetem, viděla jsem je z dálky. Uhnula jsem jim z cesty za strom, děvče zlaté asi ani netušilo, jak má brzdit, jak boxici zastavit, tak radši pustila v panice vodítko a boxerka šla po rotvici natvrdo. Štěně jsem schovala za sebe, boxerku odchytla, nedošlo k žádnému pokousání. Ale i to mé feně stačilo, aby do smrti nenáviděla přibíhající bezprizorní psy a zvuk skateboardu, kolečkových bruslí. Jsou plemena splachovací, moje mezi ně nepatří, sloní paměť… Čuba mi začala po tomhle zážitku víc sledovat okolí přesně jak vaše slečna Hnědá. Odhadovat, kde se kdo vynoří, kdo do ní bude chtít vlítnout. Preventivně rovnou “zabít” psa, který by k ní čuchnul (u ní nešlo o strachovou agresi, spíš to probudilo vnitřního démona). 

Punkt 2 - Řešením pro nás tenkrát (je to 23 let) bylo nedat feně příležitost, aby musela cokoliv analyzovat. Všechny bekané podněty jsem řešila JÁ. To byla naše prevence. “You Shall Not Pass!”  Panička je bohyně, panička se postará, aby nedošlo k nepříjemné události. Nebude mě pouštět s cizákama, stačí mi moje domácí psí kámošky, s radostí budu ostatní ignorovat. Nebude mě vystavovat kontaktu s nevychovancema, naopak je odežene/ postará se, aby vypadli z mé bubliny. Není to ale zadarmo, musím vykonávat jisté povely. Hlavní je odebrat se ihned po povelu k paničce.

Punkt 3 - Opravdu tak jednoduché to bylo. Přivolání. Alfa a omega. Odchod psa do zóny bezpečí/no stresu pod křídla paničky, ať situaci pořeší ona. Odměnou bylo samo přivolání, feně se ulevilo. Když měla moc emocí, tak po přivolání následovala akční hra s přetahovací hračkou, ať se vyvášní (sedět s očním kontaktem by na ni bylo příliš statický). Jindy stačila pochvala a podrbání s náležitou intonací, pamlsky jí v danou chvíli byly u zadele. Ale vždy to bylo o tom, že jsem fenu nenechala vyletět, četla jsem ji předem a stahovala jsem ji povelem (nebo klidně i šňůrou) zavčasu. Dala jsem jí najevo, že ona řešit nic nebude. 

To je ale román. Šlo by to napsat krátce, že. Zamakejte na přivolání, nebudete muset řešit zbytek. 😀 Vymyslete odměny i na jiném principu než pamlsky a pamatujte, že fena nemusí být kámoška s každým psem. 🌹

“ps. keriton - no jasně, že jsme zkusili i zahartusit ve smyslu “co děláš?!”!!!, když se rozjížděla, zabralo to v tu chvíli, ale bylo to vynucené, ona přestala jančit navenek, ale vnitřně v klidu nebyla vůbec.”

To může být o tom, jestli je správná intenzita toho "popovídání"" si s fenou a pak taky o tom, že mně může být tak trochu jedno, že vnitřně není v klidu, tak se tomu holt budeme vystavovat znovu a znovu, až to nechá být i vnitřně. Na to je super třeba ta víkendovka. Krutá pravda je, že pokud nějaký postup nebo zásah nevede k aspoň trochu viditelnýmu pokroku v nějakým rozumným časovým rámci, není to funkční postup.

No snadno se mi to radí, teď mám čerstvýho psa a pohodáře, u staršího psa s historií blbých zkušeností (kdy navíc ty zkušenosti jsou spojený s tím, že já to opakovaně nezvládla, pes byl napaden, atd) to je dlouhej běh, a pokud to člověk nemá chycený za správnej konec (já dlouho neměla), trvá to o to dýl.

Plako díky. Ano, popsala jste horizont, který bych ráda dosáhla. 

Nejdřív něco k mým vágním výrazům. Např. “celkem zvládly přivolání”: ona hnědá přijde a nemusím jí volat desetkrát. Ale jde jako puberťák, kterého jste zavolali na pomoc do kuchyně… jde z obýváku do kuchyně pět minut a těch keců v očích. Na hru mi kašle, šetří každý zbytečný pohyb a nejlépe funguje ta půlka prasete v ruce. Ona rychle přiběhla na přivolání naposledy snad jako štěně. Nenašla jsem nic, co by jí motivovalo, aby zrychlila. Ani když jsem se rozběhla, nerozběhla se za mnou a dokud na mě viděla, ani nezrychlila ten krok. 🙄 

Další zádrhel, přes který přelézáme: město. Praha. Čtvrť plná zeleně. Členitost zástaby. V každém vchodu domu minimálně jeden pes. (jen u nás na 8 bytů 5 psů) Ona je vlastně největší reaktivec jen v nejbližším okolí = kilometrová kružnice kolem bytu. Tou musíme vždycky projít, ať jdeme kamkoli. Prakticky na každém úseku jsou rohy domů, výklenky vstupů, keře, schovky, ze kterých kdykoli někdo může nečekaně vyjít. Takže když jí chci říct, “řeším to já, spolehni se”, znamená to krátké vodítko.

Když na nás opakovaně zaútočila ta malá fena ze sousedství, vyletěla zpoza křoví, nahnala mi holky do živého plotu a pokousala je. Letěla mi pod rukama a nechytila jsem jí. Byla rychlejší než moje reflexy, v jednu chvíli byla z jedné strany, za vteřinu z druhé. Neměla jsem vůbec šanci své psy ochránit. Zklamala jsem je. 

Poslední zádrhel je číslo dva. Moji dva psi. Loni v létě se na nás (naštěstí ve volné krajině) rozběhla velká fena. S hnědou jsem se doběhla naproti jen tak tak, abych jí dostala za sebe, černá od nás byla mnohem dál a tak přišla o chlupy z ocasu… Zase jsem je neochránila.

…

Je mi jasné, že i moje holky si vybírají, koneckonců sama se lidí spíš straním. Nechci, aby nadšeně hopkaly ke každému, koho potkáme. Potřebuji jen, aby zvládly projít v klidu to vlastní teritorium přeplněné jinými psy, jinak chodíme venčit daleko od domu, někdy jdu i přes tři pražské obvody a jakmile jsme kus dál, reaktivita padá dolů až k nule. 

Dopekla jsem v troubě teď to prase. Na nácvik. Jdeme ven. Pilovat přivolání. Znovu a zase. Zkusím s tím prasetem snad i běžet v ruce neboco…

Díky.

Do doby, než se v dálce objeví ta podobná “bílá mrcha”. To pak nad hnědým psem úplně vidím bublinu s textem: "ty voe, co to meleš?!!! to neni pes, pejsek, kamarád, to je ta svině bílá, zlá !!!

Ať si má bublinu, názor, ale mě to nezajímá, když to řeknu hnusně. Já chci, aby splnila povel. Tudíž jí podmínky ke splnění vytvořím, klidně i přes vodítko, delší šňůru. Uznávám a soucítím, v přelidněném a přepsovaném místě to jde těžko. Že nechytnete malou svini napadající ze zálohy, za to si netřeba rvát vlasy. Ale i tam by měl fungat v hlavě psa princip “něco se děje, jdu za paničkou se schovat”.

Jsem chytrá, že. 😀 Kromě rtw mě hlavně vyučil Vořech. Labil, stresař. Nebudu popisovat všechny příhody, které mi zatím připravil a připravuje dozajista další.

Ještě mě napadá, že bych klidně zejména slečně Hnědé dala na nějakou dobu calming přípravek. Má za sebou velkou operaci, rekonvalescenci, muselo to pro ni být náročné. U Vořecha mi skvěle zafungal alavis calming, ale možností je více, mrkněte, přírodní přípravky, které lze dlouhodobě podávat. Třeba by jí jedna bobule před procházkou prospěla na procházení po “nepřátelském” území. Btw, jak jsou na tom holky pudlí ohledně bouřek, petard?

Edit - jsem přála hodně štěstí při mávání s pečeným čuníkem a ať dáte vědět, koukám, že jsem zase neodeslala vše komplet.

Začnu odzadu. Na bouřky a rány jsme odmala “zvykali”. Resp. dělali Jakože jde o prd, samozřejmě když zvuk byl z povzdálí… hráli si při tom, odváděli pozornost, aby je vlastně vnímala jen jako kulisu. A fungovalo. Do doby, než po hnědé nenávistný soused z kraje bloku v jejím necelém roce života hodil petardy z okna přímo vedle ní na zahradu, kde jsme si hráli. 

Dnes zvládneme Silvestra i v tom městě. Od rána pořádný výlet po lesích. Odpoledne lehký odpočinek, kratší vycházka do osmi do večera a v deset začínáme. S černou rozjíždíme honičky, s hnědou tahačky. Hlavolamy, smějeme se jak nemocniční klauni, cvičíme všechno, co umíme. Hlučí televize (nesnáším estrády, takže na Silvestra je to fakt oběť to mít puštěné…) končíme tak ve dvě ráno, když ohňostroje utichají.

Jsem chytrá, že. 😀

Ano a já jsem ráda. Jsem ráda za každou informaci, která vychází ze zkušenosti.

Nehodlám to vzdát, ani když je hnědé už sedm let. Nehodlám mávat rukou nad tím, že “občas někoho zaroluje, když ho přece nepokousala”. To nejde. Můj pes nesmí způsobovat trauma jiným psům. Už dlouho se to nestalo, fakt mám ty oči na stopkách a ty příležitosti jí beru, ještě než se nadechne… 

Jednou mi zarolovala i miniaturní hodnou jezevčici Petry Černocké, která tu bydlí kousek. A to jsem jí měla na tom vodítku !!! krátkém. Jezevčice prostě přišla až pod mého psa zezadu. 🙄 Paní Černocká pak za ní běžela půl kilometru než jí chytila. Hanba mě fackovala z obou stran, i když to nebyla přímo má chyba.  Už jen za to, že můj pudlík tohle udělal, mi bylo stydno. 

"něco se děje, jdu za paničkou se schovat”. Tak funguje černá. Pro tu jsem bohyně ochránkyně, navzdory svým selháním. Vždy to řeší tím, že jde za mě, když přijde nějaký otrava a jde k němu až poté, co já ho odzkouším, že je v pohodě. Ale hnědá - hnědá mé moci nevěří. Prostě má v hlavě, že co si sama neohlídá, to není. A to cvičíme stále dokola, že by mě minimálně na vodítku neměla předcházet, že ze dveří první ani náhodou, že při míjení jsem já ten mezisloup mezi ní a druhým psem, že jsem od ní zahnala nejednoho drzouna, který si nedal říct a mermomocí jí hodlal čenichem provést rektální vyšetření…  Prostě tu důvěru nemám. 😟 

A díky i za tip na calming. 🙂

Já jsem tak ráda, že si tu můžeme vyměňovat v klidu názory. 🙂

Ale hnědá - hnědá mé moci nevěří. Prostě má v hlavě, že co si sama neohlídá, to není. A to cvičíme stále dokola, že by mě minimálně na vodítku neměla předcházet, že ze dveří první ani náhodou, že při míjení jsem já ten mezisloup mezi ní a druhým psem, že jsem od ní zahnala nejednoho drzouna, který si nedal říct a mermomocí jí hodlal čenichem provést rektální vyšetření… Prostě tu důvěru nemám

Tak si u ní tu důvěru musíte vybudovat. Nekoukejte na to, že se dřív něco stalo. Berte ji jako nové zvířátko. Neznáte se. Přišla k vám dnes slečna Hnědá z útulku, nevíte, co má za minulost a problémy. Chová se divně v jistých situacích, co uděláte, když se pořádně neznáte? Vybudujete si důvěru. 🙂

Nový pokyn. Např. “za mě”. Ostatní jsou ohrané; nefunkční.
Naučit doma. Důsledně, ne jako přivolání. Pomůže vodítko.  A pak se stane “vidím psa = jdu se schovat za paničku”, a když to uděláte tisíckrát, pudla zjistí, že se jí nic nestalo… a panička je bůh. 🙂

Megy kolem nepřátel chodila s míčkem v hubě. Nejdřív s klacíkem. Teda se stromem. Tak hlídá míček. 2v1. Lexaurin a úkol.