Odpověď na příspěvek uživatele eena z 31.07.2023, 09:30:34
No.Je mozne ze som to napisal dost nestastne.Som prchky.No nie psychopat.Nemenim naladu kazdu chvilku a nesnazim sa vystartovat po kazdom cloveku.
Pytali ste sa ako to chcem naucit psa, ze nie vsetko 4-nohe je hrozba ktoru treba eliminovat…Popravde neviem.Totizto, u nas na dedine znamena mat psa to, ze ten pes je v lepsom pripade vypusteny na dvore.V tom horsom celozivotne v kotci alebo na retazi.V susedstve, Cane corso, slovensky cuvac, bernak, SAO, bordeauxska doga…tie psy hadam ani nevedia co je obojok.A vzdy ked ja beriem nasu Floki von, dost dorazaju.Takze ju len utvrdzuju v tom, ze ich treba vypnut. Neviem a nechcem si predstavit, ze sa raz stretnu na volno.Takze asi tak.Ale nieco budem musiet vymysliet.Len absolutne netusim co.Ked to moje teliatko trpi k tomu aj selektivnou hluchotou.😉
tak za mne konkrétně - naše velká pudlová fena nebyla agresivní. Dokud k ní nepřiběhl úplně malý pes a nepokousal ji. A pak znovu jindy. A pak ještě jednou.
To, co vy popisujete, že děláte se svým psem, že ho necháte letět k cizímu psovi a teprve když se ukáže, že ho druhý pes nechce ani vidět, by konkrétně v mé feně opakovaně prohlubovalo strachové chování. To já bych jí už nemohla nikdy pustit v blízkosti malého psa, to mně byste sebral prostor. To mně byste zničil hodiny resocializace a nácviku zvládání takových situací.
Vy byste řekl, že můj pes je agresivní. Můj pes už dnes neví, který malý pes mu zase ublíží a který ne. A tak letí proti každému, kdo letí proti ní. I cholerik zmítající se u země na flexině je pro ní děsivý.
A vy nevíte, kolik z těch "agresivních" psů. které potkáváte, to mělo podobně…
Takže za mne jen prosba. Myslete i na druhé, nejen na všeho psa. Díky moc!
Já ještě doplním, že co jsem vyčetla z chytrých knih a slyšela od trenérů - jako třeba Turid Rugaas, tak přímé vybíhácí cizího psa proti jinému psu (i když má třebas přátelské úmysly) je v psí komunikaci bráno jako velmi neslušné chování a ne každý pes si to může nechat líbit. (kdyžtak mne prosím ostatní opravte).
Další věc, z hlediska lidské komunikace, je velmi neslušné nechat běhat mého/vašeho psa k cizím lidem a psům (obzvlášť psům na vodítku) BEZ dovolení jejich majitele. Rozhodně by bylo lepší vašeho psa zastavit (např povelem stůj, když už musí být na volno) a nejdříve se zeptat druhého majitele psa, jestli stojí o seznámení. Jestli ne, svého psa si přivolat. Pokud nezvládá přivolání a zastavení, tak na tom pracovat a do té doby ho mít třeba na té stopovačce.
Odpověď na příspěvek uživatele Tenurri z 01.08.2023, 07:46:08
Je to marný, je to marný. Asi bude Mirouš přesně typ : mám malého psa, nikomu nic neudělá, nemusí nic umět, k životu mu stačí chvilka pobíhání. Až o něj přijde……ne, nepřeju mu to !
Je to přece stejný jako u lidí, dětí. U koho budu tolerovat, že ke mně nadšeně přiběhne a vrhne se na mě, třeba s halekáním? Tak maximálně u dobrýho kámoše, kterýho znám a vím, že se takto chová, a toleruju to. Nebo třeba u dvouletýho dítěte, který je roztomilý (ale ne všichni mají rádi malé děti). U všech ostatních očekávám normální chování, nevšímání, slušný pozdrav, nebo třeba i oslovení a krátký rozhovor, když je na to chuť na obou stranách.
Stejně to beru u psů.
Jinak si myslím, že i u pes, který má blbý zkušenosti a je v procesu re-socializace se strachovou agresí, může ze setkání s otravným psem vytěžit. Ať už tím, že otravu odeženu a můj pes se tím učí, že to vyřeším. Nebo prostě tím, že “hele, tohle se stává, některý psi jsou otravný a není potřeba kvůli tomu vyvádět, vždyť vidíš, že se nakonec nic nestalo”. Ale příjemný to není a samozřejmě taky preferuju se tomu spíš vyhnout….
“tak přímé vybíhácí cizího psa proti jinému psu (i když má třebas přátelské úmysly) je v psí komunikaci bráno jako velmi neslušné chování a ne každý pes si to může nechat líbit”
Odpověď na příspěvek uživatele strapaty z 01.08.2023, 07:20:38
Strapaty viem, že prchký neznamená psychopat - s jedným prchkým cholerikom žijem už viac ako 10 rokov ☺. Normálne ho každý považuje za pohoďáka, ale viem že občas sa dokáže tiež pretočiť v sekunde. A naša madam ho asi miluje najviac zo všetkých, ale na druhú stranu je tiež jediný, ktorý s ňou nevie ísť na prechádzku a už vôbec nie na voľno. Neviem definovať prečo je to tak - asi niečo “vyžaruje” čo ten pes vníma. Naproti tomu je syn, ktorého poslúcha najviac zo všetkých (volám ho Desenský) - toho poslúcha na telepatickej úrovni. Ja som niekde medzi tým, a to sa jej venujem najviac - kŕmim, cvičím, hrám sa, škrabkám … A o tých zaplotových psoch viem tiež svoje - ja jej tiež neviem vysvetliť, že presne tých dvoch chudákov si nemá všímať .teda keďže vie, že to vždy riešim tak s výrazom týraného psa okolo nich prejdeme, ale stačila by pol sekunda mojej nepozornosti a vypálila by si to s nimi vyriešiť (a dúfam, že nikdy ich nestretneme mimo plot lebo dobre by to nedopadlo) Dva roky na tom robíme, ale asi sme na maxime - proste sama od seba ich ignorovať nebude. A to hovorím iba o dvoch domoch, kde to rieši. Ostatných si nevšíma - tiež neviem z čoho práve u týchto vznikla tá nevraživosť. Inak si buď nevšíma alebo tých čo poznáme má za kamošov - dokonca vie prispôsobiť hru podľa veľkosti kamoša - najlepšie sa hráva s takým malým čudom a tam obdivujem tú jemnosť ako vie korigovať sama seba. Chcela som tým povedať, že proste moskovák je špecifické plemeno niečo medzi pastierom a obranárom (tak bol vymyslený) vyžaduje od majiteľa veľa, ale rovnako veľa potom dáva. A selektívna hluchota býva dočasná - len to nevzdávajte pubertiak dokáže donekonečna skúšať čo mu prejde - ak toto zvládnete už bude fajn - len mu nesmie nič prejsť - zas tá ich pamäť - dobre si oni pamätajú, že toto mi už prešlo, tak to spravím zas 😜
Včera jsme zrovna měli situaci. Sedli jsme si na pláž u jezera. 200m dlouhá prázdná pláž. A po chvilce přišla rodinka se dvěli dětmi a jorkšírem. Pejsková nemá ráda děti ani psy, takže začala poštěkávat. Já jsem ji klidnila a říkala si že logicky půjdou někam dál od nás. Místa tam bylo habakuk. Ale kdežeeee, usadili se 3m od nás, nezájem. Pejska pouštěli k nám na flexině a přišlo jim děsně zábavné, že mému se to nelíbí. Když se jim pes vysmekl i s vodítkem, tak to byla strašná bžunda. Haha. Pejsek byl roztomilý, to jo, ani nedorážel nebo tak, ale Yuki prostě o psy nestojí a bylo to vidět. Psovod by to viděl, pouhý majitel psa nikoliv. Nemělo smysl něco říkat, pobalili jsme saky paky a sedli si o 20 metrů dál. Ještě kromě nich přišli průběžně na pláž lidi se setrem a další se dvěmi koliemi a ti byli v pohodě, drželi se dál. Jsou prostě lidé ohleduplní, a pak ti druzí.
Odpověď na příspěvek uživatele Mirouš z 31.07.2023, 20:12:46
Chápu váš pohled a je mi jasné, že ve chvíli kdy máte jen omezené možnosti volného pohybu pesáka, tak je to vopruz. Mám psa, který je po několika útocích vlastníkem strachové agrese. A i malý pes, který se o nám hrne ho rozhodí. Je jedno, že je to ve finále bez konfliktu a pes se otočí a odejde. Ten náš Jouda to bere jako svoje vítězství a potvrzení, že to dělá dobře. Já se pak zas vrátím o pár kroků zpět a začínáme skoro od začátku a trvá déle než se dostaneme tam kde jsme byli předtím.
Naštěstí žijeme v menší dědině, takže se vyhýbání dá uskutečnit. Nechci si představit jak bych to řešila ve městě kde je to zabydlení psy nepoměrně hustší a za mě osobně až nepříjemné.
Odpověď na příspěvek uživatele keriton z 01.08.2023, 08:21:26
Je to stejné, ale já mám pocit, že si hodně lidí stále myslí, že si musí pes nechat vše líbit a pokud si vše líbit nenechá, je to tragédie.
Stejně tak mi kamarádka zarytě tvrdila, že přece jejího psa nemá venku zajímat NIC JINÉHO NEŽ PSOVOD. Jako by byl pes snad nějaký stroj.
Chtěla jsem ještě napsat, že mi přijde smutné, že lidi (se psem) většinou nemají ani úplné základy psí komunikace, ale oni kolikrát nemají základy ani té lidské… 😀
Jo, jo, pes, co běží přímo, čelem, ke psu, to je útok. Však v klidu, až přiběhne takový pes k nám, vrátí se majiteli vzduchem. Protože když to nechám řešit mého psa, tak se majiteli pejsánek nevrátí vůbec. Si představte, že i ti, co mají psy na vodítku, mohou ztratit trpělivost. To je, co? 🙂 Jednou psa vrátím hezky, podruhé už se nevrátí. To třeba nestihnu, no. Se může stát. Proč já bych měla být ohleduplná, když majitel yorka není? Chudák york kvůli němu umře. Ale ne, si dělám legraci. Ve skutečnosti jen řeknu - mám pustit i svého psa? A je pokoj. Slušní majitelé malinkých psů, kdybyste chtěli půjčit Megy, půjčím. Na tydlety Stoupy nejlepší. To jsem zjistila. Takové - že já ho nakopnu? často nefunguje. Stejně to je hustý. I kdyby nelítal za psy, ale třeba za dětmi, dospělými lidmi, ten člověk může mít alergii, hrůzu ze psů, panický záchvat. Se nedivím, že nás pejskaře ta druhá polovina republiky nenávidí.
Co udělal pes, kterého jsme dostali, s malým bílým pejskem, popisovat asi nebudu, i mně se po letech chce z té vzpomínky blinkat.
“Pytali ste sa ako to chcem naucit psa, ze nie vsetko 4-nohe je hrozba ktoru treba eliminovat…Popravde neviem.Totizto, u nas na dedine znamena mat psa to, ze ten pes je v lepsom pripade vypusteny na dvore.V tom horsom celozivotne v kotci alebo na retazi.V susedstve, Cane corso, slovensky cuvac, bernak, SAO, bordeauxska doga…tie psy hadam ani nevedia co je obojok.A vzdy ked ja beriem nasu Floki von, dost dorazaju.Takze ju len utvrdzuju v tom, ze ich treba vypnut. Neviem a nechcem si predstavit, ze sa raz stretnu na volno.Takze asi tak.Ale nieco budem musiet vymysliet.Len absolutne netusim co.Ked to moje teliatko trpi k tomu aj selektivnou hluchotou.”
takže za plotem…..
strapaty, opravdu lze naučit i velmi reaktivního psa klidné míjení řvoucích psů za plotem. Je to o tréninku. Tréninku a zase tréninku. Inspiraci JAK, a proč tak, najdeš například v knihách F. Šusty (https://www.treninkjerozhovor.cz/)
Odpověď na příspěvek uživatele strapaty z 01.08.2023, 09:36:26
Je to možné všude - skoro. Jen nesmí být majitel líný pohnout se a pes musí mít aspoň přibližné přivolání. A taky je dobré, volit jiný čas, než v 16 hod., kdy venčí všichni. Vyrazit v 5,30 a pes může pobíhat a nepotká ani nohu.
Začala jsem brát briardka na rušný místa, už jsem měla pocit, že to trochu zanedbávám..
A hned včera dvě dvě trochu nepříjemný příhody. Byli jsme s vnoučkem v kavárně na dětským hřišti, Framík ležel u stolu, najednou se řítí vižla, starší pes, kterej býval přátelskej, ale po pár rvačkách se psy už není, bere všechno, štěně neštěně. Zastoupila jsem mu cestu, úplně mlčky, a on vám, hajzlík, mi kouká do očí tak si trochu povrčuje.. Přišel páník, hned si ho porovnal a pak leželi v klidu, kousek od sebe.
Seděla tam taky dvojice s takovým jezevčíkoidem, celou dobu štěkal a když odcházeli prosím je, ať si ho vezmou na krátko, ať po Framovi nejde. Paní se jen tak ušklíbla a nechala ho na celý dýlce flexiny, takže zase musím vstát a zase se postavit mezi ně. Paní ještě tak blbě čučela, celá nafouknutá že jejich pejska omezuju.
Bohužel, dneska si spousta lidí myslí, že nad ně není, že si můžou dovolit všechno a tak si totéž myslí i o svém psu.
Nevím, z čeho ten pocit nadřazenosti plyne. Z toho, že máme demokracii a tak je vše dovoleno? Z toho už se snad lidi mohli za 30 let probrat. Nebo už je to generace, nebo jen bublina, která je tak vychovaná? Že nad ně není ?