Můj je hodnej, on nic neudělá - Sláva vám Stafordi a spol.

“Veľký - malý - stále je to pes”

z hlediska pravděpodobnosti napadení a možných důsledků pro toho psa to je rozdíl velký

….já vím, ale na ulici chodi běžně na vodítku a nikoho si nevšímá, takže to vcelku jde..jediný co je fakt nebezpečný je sousedovo buloid a toho Keli cítí na sto honů, takže mně na něj upozorní ještě než ho já vidím….   

To asi špatně chápete - muleta opravdu ne, jen vnímám to, že to co píšete není vůči ostatním prostě empatické. To je vše. Tak jak píšete Vy ostatním, píši stejně já Vám.

Nepíši, že uráží, je to prostě neempatické. Nevidíte ty druhé, jen svůj pohled na věc a že to někdo může z nějaký jemu třeba i smutných důvodů mít jinak, to Vás čistě netankuje. Ne každý žije jako Vy. Resp. tak jak žijete Vy, žijete prostě jen Vy, ostatní mají jiný život, jiné situace, jiné možnosti. 

Toho Cimrmana a to dál nějak nechápu.

tak neštěstí se stát může i u opravdu dobrých kámošů - už jsem tu psala příběh berňáka a jorkšírky… jedno blbé uklouznutí, došlap na psí minikámošku… a jorková měla rozdrcený hrudník a nepřežila. Ale to je nešťastná náhoda.

Obdivuji majitele maličkých sebevrahů útočících na dogy (většinou jim s řevem okusují achilovky). Já pak držím svého psa, aby to nechtěl řešit a řvu jak protržené Slapy… Nejlepší byl pán v pantoflích venčící jorka, který skákal a dorážel tenkrát na Nighta (ten byl nad věcí u psů minikategorie). A páníček toho trpajzlíka na mě volal "to koukáte, jak je statečný" … a já jen podotkla, jak si myslí, že dopadne až na něj ta doga šlápne… Vytřeštil oči a začal ječet “kemněknozepocemnechtohonechpejskakdemášbejt ” a prej “chyťte mi ho a podejte, já se k vám bojím jít… ”  A to Night ani neštěknul, a vůbec se netvářil naštvaně. Tak jsem pravila, že mu psa nepodám a že holt musí být stejně statečný, jako jeho zvíře…  Nakonec ho ulovil.

bambule:

Rozumný člověk zváží své možnosti, podmínky, kapacity. Doby kdy jsem měla velké knírače je prostě pryč. Jestli se možnost je jednou mít znovu vrátí netuším…. U nás je paradoxem, že malí psi bývají právě vychovanější než velcí právě jakoby paničci chtěli ukázat svá ega jak mají na velkého psa. 

Bambule je skvělá, netuším jakou minulost má za sebou, ale je to malý pes s velkým srdcem. Žádný městský přívěsek, ale terénní pes se vším všudy…. 

Jak jste k Bambuli přišla?

Bambule, rozumím. I my jsme volili po smrti kavkazanky něco menšího na zahradu a máme chodku. To je o těch podmínkách, které se v průběhu života mění. A proto já, milovnice velkých psů, teď nemám žádného svého. Kdo ví co bude v budoucnu, ale pokud bych měla mít někdy malého psa, bude to mops. A bude mi jedno jestli se někomu líbí nebo nelíbí a jaké poznámky budu slýchat. 

Tady u  nás nepozoruji, že by byli vychovanější malí nebo velcí psi, spíš je to o lidech. Tady lidi se psy hodně tranzitují, jezdí sem z celého města, protože jsme okrajová část, máme řeku, louky, blízko les a kopce. Takže vzorek velmi pestrý. 

hmn:

“Veľký - malý - stále je to pes”

z hlediska pravděpodobnosti napadení a možných důsledků pro toho psa to je rozdíl velký

pravdepodobnosť napadnutia by som povedala, že je rovnaká. Síce asi hodnotím neobjektívne, ale malé psy napádajú častejšie. Že rozdiel v dôsledkoch potom je veľký o tom nepolemizujem, to je proste fakt. 

Tohle je už fakt buď k smíchu nebo k pláči. 

Takové situace jsme zažívali taky. A často.

eena:

pravdepodobnosť napadnutia by som povedala, že je rovnaká. Síce asi hodnotím neobjektívne, ale malé psy napádajú častejšie. Že rozdiel v dôsledkoch potom je veľký o tom nepolemizujem, to je proste fakt. 

měla jsem velkého a statného psa, kliďase

mám většího, tedy nekliďase

a počet psů chtivých je tvrdě napadnout - psů přiměřené velikosti - se limitně blíží nule, drtivá většina se ráda vyhne

Po odchodu našeho 15-nacti letého veterána jsem chtěla psa z útulku. Manžel měl požadavky,  aby to byl pes malý, mladší, krátkosrstý😊(tohle mu fakt nevyšlo). Projížděla jsem nabídku psů z útulku a bohužel na některé mnou vybrané adepty mi útulek ani neodepsal zpátky. Bambule mi byla nabídnuta náhodou, když jsem poptávala jiného pejska. Po nás dvě to byla láska na první pohled. Ona mě naprosto zbožňuje, pronásleduje mě a pořád mi dává najevo jak chce být se mnou. Bohužel je hodně opatrná a neůvěřivá co se týče mužů. Takže cestu k synovi a manželovi teprve budujeme. Je asi tříletá dle našeho veta po štěňatech. S naprosto šíleným zubním vybavením 😊. 

Malé psy povětšinou ignoruje, u těch velkých jsme bojovali s obrovským strachem a reakci útěku. Naštěstí teď už je schopná psa minout bez toho, aniž by se snažila vzít roha.

Jak říká kamarádka: Některé bytosti mají s vámi svázaný osud….😊

Na hladké velké psy malí útočí. Na chlupaté velké psy malí psi neútočí.

Megy kousnul border teriér, co vyběhl z obchodu. Prodavačka vyběhla a tak na mě začala řvát, že mi došla slova. Vedle stál pán, co to celé viděl, a ten se začal tak smát, že jsem mu chtěla dát do držky. Megy byla tak překvapená, že jen stála a koukala. 

A dál nic, Megy nejde po malých psech. Ale když ji pokousala border kolie, tak tu potkat, tak se zabijí. Dlouho nenáviděla všecky border kolie, až letos přestala, nenávidí jen tu jednu.

Takže. Záleží, esi máte tak “chytrého” psa jak já. A jakou energii vysíláte.

Na chlupaté velké psy malí psi neútočí.

Ehm, ehm, mé zkušenosti jsou zcela jiné. Asi těm malým sebevrahům tato poučka unikla 😄

Ne, to je energií. 😀

Jak říká kamarádka: Některé bytosti mají s vámi svázaný osud….😊

ANO, ANO, ANO!!! Takhle jsem si pořidila dvě Bubrdle, tedy postupně, kdy prostě ta druhá je opravdu těžká kopírka první. V obou případech jsem hned věděla, že k sobě patříme. 

Moc Vám přeju, ať Bambule rychle přehodnotí svůj náhled na muže. Podlézají jí dostatečně? 🙂

Hihi, můj briardek je podobnej jako Váš mladší, taky dost vychytralej😅. Podle mě mají to porozumění gestům a postavení těla vrozený z tý svojí ovčácko pastevecký minulosti. Jednou jedinkrát jsem ho vykázala že skleníku, vykročila jsem proti němu ukázala rukou a “ ven” a hned to pochopil, se slepicema to samý. On vlastně dělá všechno co chci, a správně. Ale jak má přijít na povely jako povely, je to horší 😅. Lehni u nohy vypadá, jak když si lehá slon v cirkuse, ale když mu večer nabručeně řeknu: “ Už si sakra lehni a spi ! ”, práskne sebou, jak podťatej 🤣.

Je mi teď skoro líto, že ten Váš mladší u té rvačky nebyl…

Třeba by ten pán šel rychlejc, nebo by se ten agresor do rvačky vůbec nepustil..

To je hrozný, jak je člověk někdy pomtychtivej…😅. Ti idioti vzbouzí v člověku to nejhorší.. 

Ale, nejsme jako oni 😊!

Jdou na ni chytře přes papání. A škrabkaní bříška. Obě věci miluje v jakémkoli pořadí. 

Dlouho nechtěla přijmout manžela, ale poslední měsíc jsme si všimli,že za ním sama přijde na pomazlení. Okem sice sleduje pořád mě, ale i to je pro nás velký úspěch. Jiné muže obchází obloukem. 

Jeditíí, to je prima, že to takhle otáčí, i když asi pomaleji, než by si člověk přál. Ale až dojde do bodu, kdy prozře, že tady jí opravdu nic nehrozí ani od chlapů, to se jí pěkně uleví. Miluju ten moment, kdy se objeví -JÁ JSEM DOMA! JSEM DOMA, V BEZPEČÍ.

Ale jo, je to taky “energií". Psa i člověka.

Máme tady takovýho malýho voříška, když jde s pánem, je úplně v pohodě, když jde s paničkou, je jak lítá bestie, sápe se mi po psech, šílí na vodítku..

Panička je buď arogantní nebo blbá nebo obojí. Potkáváme se někdy v takovým úzkým tunýlku, když vidí, že jdeme, nakráčí tam z druhý strany a v tom stísněným prostoru se ten pejsek může zbláznit, když se míjíme. 

Snažila jsem se s ní domluvit, ale ona nemluví a úplně mě ignoruje. Ale hluchá myslím není….

Edůza:

Mám pár malých plemen, která bych jednou chtěla, ale přiznám se, že mám strach. Upřímně obdivuji každého kdo do těch prcků jde. Když vidím jak jsou lidi se psy bezohlední, tak bych asi měla nehty okousaný do krve a tik v oku po každém výletu s drobkem. Nehledě na to, že jsem od přírody “nekoukač pod nohy” takže bych se bála i toho, že si ho zašlápnu sama. 😅 A vím čím o čem mluvím, kocour už byl párkrát v místě dopadu mé ctěné nožky. 

Já mám středního psa a zatím na Malinu utočí jen malí psi a většinou to ti páníčci ani moc neřeší. Buď chlap s kamenou tváří přihlíží, jak se jeho pes pokouší kousnout Malinu ze zadu do nohy, nebo prostě nechají Malině řvát psa do obličeje bez snahy to korigovat a ta moje jen chvíli zírá, pak hodí hrdě hlavou “Tak si trhni, když si takovej”. Stejně velcí a větší psi většinou reaguji přátelsky či velmi velmi přátelsky.