Nepřestává kousat

Raketa:

Zdravím mám na vás prosbu. Máme doma 4 měsíce šteňouše welsh teriéra. O zábavu má postaráno, pořád se mu někdo věnuje ale má takový nešvar, kouše nás do rukou i oblečení. Na povel nesmíš sice reaguje ale pak jde a z ničeho nic hryzne do ruky. Sice to nebolí ale vadí nám to. Je to mladistvá nerozvážnost co pomine? Jako víc pozornosti z naší strany už dostat nemůže. Děkuji.

Škoda, že na ifauně smazali všechny diskuze. Tam byste našli četbu na mnoho večerů.

Máte úplně normální štěně. Které z toho vyroste.

Třeba sem napíše Sardullah a ostatní.

Ještě doplním, že pořádný a kvalitní pelíšek bych pořizovala až po této fázi. Jako začátečník jsem fence pořídila extra-luxus-super pelech za nemalé peníze a jednoho dne jsem místo něj doma našla cca 87 ks houbiček na nádobí a k tomu 49 ks hadříků na různé použití. 

“Na povel nesmíš sice reaguje ale pak jde a z ničeho nic hryzne do ruky.”

to se neřeší nějakým “nesmíš”, ale povelem “pusť”, který říká psu, co má dělat, naučeným ryze po dobrém jako výměnu něčeho za něco lepšího, nebo vrácení téhož a s odměnami + převedením kousání na povolený předmět/hračku s aktivním zapojením ze strany psovoda

“Je to mladistvá nerozvážnost co pomine?”

odpověď je na skleněnou kouli, protože některého psa to přejde, u jiného naopak bude gradovat. A proto psovod na nic nečeká a koná dle návodu výše.

v kostce

Mám štěně trochu mladší, kouše, mě to nevadí, učím ho kousat tak, aby to nebolelo, daří se, pak mám skoro 3 letá dvojčata, ty už nehryže, naučily se děti rychle převádět na hračku. Jinak nejhorší je, když je unavený, tak se snažím, aby k přetažení nedocházelo a dávám štěně hodně odpočívat, daří se a je to mnohem lepší. Myslela jsem, že je to šikula, že si lehá sám, ale jak mu dělám řízený odpočinek, je to mnohem lepší 

Nejspíš ho to přejde. Dva ze tří mých psů to přešlo zcela. Nynější fenku jsem učila taky pusť a dost věcí pustí, ale dost často si pak kousla znova. Je jí přes rok a nikdo si s ní nechce hrát. Tak něco zahazovat hodně daleko, to jo, to se s ní dá hrát. Mám fenku, co se dostane snadno do tranzu, tak si holt dáváme pozor, aby se to nedělo. To vy ale řešit nemusíte, máte normálního pejska, který se chová úměrně svému věku. Učte ho pusť.  

Raketa:

Zdravím mám na vás prosbu. Máme doma 4 měsíce šteňouše welsh teriéra. O zábavu má postaráno, pořád se mu někdo věnuje ale má takový nešvar, kouše nás do rukou i oblečení. Na povel nesmíš sice reaguje ale pak jde a z ničeho nic hryzne do ruky. Sice to nebolí ale vadí nám to. Je to mladistvá nerozvážnost co pomine? Jako víc pozornosti z naší strany už dostat nemůže. Děkuji.

Nebudu tady zmiňnovat moje štěňata hodňouše a nebudu zmiňovat ani ta kousací “normální”, zmíním pouze opravdové piraně.

Asi takhle, není nic nenormálního, když štěně kouše a není nic nenormálního, že v období přezubování to může být intenzivnější. Není ani neobvyklé, že až přezubí, tak to pomine…prostě že z toho štěně vyroste popř. ze štěněte vyroste pubescent, který plynule přejde z kousání na štípání…joj, to je paráda, když vás pubescentní psí tele štípne do zadele a ještě se potutelně usmívá, jaká je to bžunda, když panička vypískne a začne hartusit….

Určitě najdete spoustu rad o tom, že kousací štěně je nejlépe převést na hru s hračkou (samozřejmě interaktivní - hračka musí “bojovat”, takže to musí být hra s páníčkem a hračkou)….hodně se mi osvědčil takový plyšový krokodýl, který byl zároveň “maňásek” dala se do něj strčit ruka a ta mohla pak hýbat s čelistmi…..myslím, že v období přezubování je dobrý dát štěněti něco, co může kousat…já mám pouze velké psy, tak u mě to je vždycky obrovská hovězí kost i s klouby. Určitě najdete rady, že štěňátko resp. psa máme učit co má dělat a ne co dělat nemá….tak já za sebe nebudu říkat, že je to v některých případech v kousacím období nemožné, ale ne vždy se mi to povedlo…prostě to asi neumím.

No já mám teda zkušenost i se štěňaty, které mi na hračku převést nešla…resp. když se dostala do kousacího módu, tak to bylo opravdu do ruky a nějaké mávání plyšákem, uzlíkem a podobně je vůbec netankovalo. Nabídka jiné hry, třeba přetahování, se nesetkala se zájmem.

První taková expertka byla Sára…kříženka berňáka a BSP…jedním slovem děs a běs, který na nás útočil s výrazem “roztrhám tě na cucky”…opravdu na tom nebylo nic roztomile štěněcího….tak tam teda nepomáhalo nic…stačil oční kontakt a čubulka hned startovala….doma jsme měli takový popěvek “chodí štěně okolo, nedívej se na něho, kdo se na něj koukne, toho Sára kousne”…a podotýkám, že pravdivý. Byla opravdu hrozná. Jediné, kdy šlo kousání stranou bylo, když jí samotnou něco zaujalo, třeba vraždění plyšáka, když spala a nebo když jsme šli ven. Takže z mého pohledu u takového štěněte je důležité ho “utahat”…a když tedy nemá zájem o hru doma a jen by kousalo, tak ho vzít ven…utahat ho (přiměřeně věku, plemeni, temperamentu) fyzicky, ale i tu hlavinku třeba taky formou hry pocvičit..nějaký aportíček, hra na honěnou, trénování odložení …ono je totiž pro štěndo kolikrát těžší zůstat na místě byť jenom chvíli a třeba jen metr od páníčka…hrát na honěnou, na schovku, přetahovanou….a samozřejmě psí kamarádi jsou super. V tomto případě platí o to víc, že unavené štěně = hodné štěně.  Vyrostla z ní ta nejmazlivější a nejněžnější psí bytost na světě. Ve své podstatě bych neřekla, že to byla nějaká výchovná zásluha.

Na druhém místě je teda Gina…pyrenejský horský pes…ta teda nebyla tak “agresivní” jako Sára, ale byla omega kousací…u ní jsme popěvek neměli, ale jak jsme jí slyšeli, že se blíží a to slyšet bylo, protože dupala jako slon, vůbec nechápu, jak může malé štěně takhle dupat, tak hned někdo z nás hlásil “bacha bílá smrt jde”…pomuchlovat, pohladit, opusinkovat tu malou, nádhernou, nadýchanou, bílou kuličku bylo teda o tom, že bude zákus do ruky, v případě snahy o pusinku hrozilo, že budu mít amputovaný nos. U ní jsem si vyrobila improvizovaný kousací “rukáv”…no prostě jsem si obalila ruku osuškou a kousalo se na povel…musela si sednou a čekat na povel…pak kousala do toho “rukávu”…a když se mi osuška třeba uvolnila, tak zase povel, aby přestala, sedla si a čekala až zase přijde povel na kousání. Taky se dala přemluvit, že místo kousání budeme hrát na honěnou…tedy že já budu honit jí a tak jsme třeba běhaly v obýváku kolem stolečku.

S teriéry nemám zkušenost, ale co jsem tedy vychovala 7 štěňat, tak musím říct, že co štěně to originál a platí na něj trošku něco jiného a na to, na které neplatí nic, co jsem vymyslela?? Tak tam nezbývá nic jiného, než zvednout zadel a tradá ven, protože tam je toho většinou tolik na objevování, že má štěndo jiné starosti, než kousat páníčky.

Mám jenom jednu zkušenost. Přeslo to v půlroce po přezubení, a šlo to korigovat. Převádění na hračku u nás nefungovalo protože mám nehračkového psa. Ale pomohlo mi, pokaždé když kousala, postavit se, založit ruce na prsou, koukat do pryč a dělat sochu. Ještě jsem u toho udělala zvuk jako že ne. Nikdo jiný z rodiny to nedal, raději před ní utekli. Já si to vybojovala a slečna to pochopila cca do týdne dvou. Můžete vyzkoušet 🙂

Jo to se dá taky použít… u pyrenejky bohužel následoval zákus do lýtka a to jsem teda nedávala 🤪

To u Messiho taky nejde, je to zákeřňák, lýtka, kotníky, au, brrr 

Raketa:

Zdravím mám na vás prosbu. Máme doma 4 měsíce šteňouše welsh teriéra. O zábavu má postaráno, pořád se mu někdo věnuje ale má takový nešvar, kouše nás do rukou i oblečení. Na povel nesmíš sice reaguje ale pak jde a z ničeho nic hryzne do ruky. Sice to nebolí ale vadí nám to. Je to mladistvá nerozvážnost co pomine? Jako víc pozornosti z naší strany už dostat nemůže. Děkuji.

Hlavně welsh terrier je lovec. Jakou zábavu mu poskytujete? Štěně welshe vypadá křehce, ale je schopné ve 4 měsících už překousnout potkana vejpůl. Povel nesmíš je k ničemu, udělejte z hlodání řízenou zábavu, jak doporučují moudré hlavy výše. 

Přidám zase příběh, známá měla v minulém století welshe. Ten pes byl blázen, normál startoval za pohybem nohy, zákus natrvdo. Jak kdyby šel po škodné zvěři. Vycházka s ním byla dost na palici. Takže kousáni do rukou, oblečení je v rámci štěněčí hry ok, stačí usměrnit. 

Thielli:

Ještě doplním, že pořádný a kvalitní pelíšek bych pořizovala až po této fázi. Jako začátečník jsem fence pořídila extra-luxus-super pelech za nemalé peníze a jednoho dne jsem místo něj doma našla cca 87 ks houbiček na nádobí a k tomu 49 ks hadříků na různé použití. 

Thielli, mám problém. Jak si mám v hlavě foneticky říkat váš nick? Zatím to vnímám jako “Ty jeli!” 😀

Plaka:

Thielli, mám problém. Jak si mám v hlavě foneticky říkat váš nick? Zatím to vnímám jako “Ty jeli!” 😀

😆 

Těsně vedle. Vofous. Je to TI JELI 🙃

Ale máte fenky, ne? Takže! Ty jely! 😀

Plaka:

Ale máte fenky, ne? Takže! Ty jely! 😀

Bingo 😆👍

Sardullah, Rezzzy nojo, je to kus od kusu 🙂 

Ta IF fakt chybí. Tam jsem k těmhle základním, i nezákladním věcem načetla tolik zkušeností….

“Určitě najdete rady, že štěňátko resp. psa máme učit co má dělat a ne co dělat nemá….tak já za sebe nebudu říkat, že je to v některých případech v kousacím období nemožné, ale ne vždy se mi to povedlo…prostě to asi neumím.”

spáš sardullah neví, že to dělá…..😄😉

Moje štěně nebylo štěně, byl to malý raptor. Jedno jak jsem pištěla, křičela. Všude videa o tom, jak pejsci koušou, ale NIKDE nebylo to, co jsem zažívala. Byla jsem dost ve stresu. I když jsem měla psa, tak nikdy ne takovou piraňu a to doslova. Ani štěňata od známých. 

Ve skupině plemene ticho po pěšině, než to tam napsala jiná panička štěněte a všichni jí napsali, že tohle je u plemene naprosto běžné a normální. To mě trochu uklidnilo. Hlavně tam lidi psali, že i tohle fakt přestane. On tedy byl takový od prvního dne, co byl doma. Žádné, že se začátkem přezubování až. Ne, hezky od prvního dne. 😀 

Ale díky tomuhle jsem ho naučila výborně na hračky. Když jsem si ho přivezla, tak neměl o hračky zájem. Jakože vůbec. Ani plyšák, ani míček. Nic. Jen moje nohy, moje ruce a ideálně nos. Nešel ani pochovat na klíně, protože se jen a pouze silně zakusoval. 

Udělala jsem z hraček super hýbací věci a dělala s ním to co s kočkou. Dělala jsem, že ta hračka je moje a hrooozně mě zajímá. Hrála jsem si s ní sama. Což štěně velmi zaujalo. Opatrně chtěl za hračkou a já si ji schovala. To se už vrhl s plnou vervou a j s hračkou uhýbala a následně mu ji nechala chytit. Dnes miluje hračky všeho druhu a je nejlépe motivovatelný na hračky. 

Společně s převáděním na hračky a koncem přezubování to přestalo a dneska už to nedělá. Kdybych měla další štěně podobného raptora, tak už jsem v klidu a nejsem z toho tak na nervy. 🙂 Je mi líto, že chovatel se zmínil o všem možném, ale o tomhle ne. Když jsem se s ním bavila, tak on se svou fenkou (měl jen jednu) tyhle problémy jako se štěnětem nikdy neměl. Tudíž mi k tomu asi ani nemohl nic říct. 🙂 

Jo ještě mě tak napadlo, nevím zda to někdo nezmiňoval, pokud je štěně lovec, tak super je za sebou tahat něco na provázku… my měli plyšáka a to je pak taky bžunda, když s tím člověk utíká nebo tahá okolo sebe, kličkuje a tak… štěně nakonec “kořist” uloví a my se s ním o to můžeme ještě přetahovat…