Raketa: Zdravím mám na vás prosbu. Máme doma 4 měsíce šteňouše welsh teriéra. O zábavu má postaráno, pořád se mu někdo věnuje ale má takový nešvar, kouše nás do rukou i oblečení. Na povel nesmíš sice reaguje ale pak jde a z ničeho nic hryzne do ruky. Sice to nebolí ale vadí nám to. Je to mladistvá nerozvážnost co pomine? Jako víc pozornosti z naší strany už dostat nemůže. Děkuji.
Nebudu tady zmiňnovat moje štěňata hodňouše a nebudu zmiňovat ani ta kousací “normální”, zmíním pouze opravdové piraně.
Asi takhle, není nic nenormálního, když štěně kouše a není nic nenormálního, že v období přezubování to může být intenzivnější. Není ani neobvyklé, že až přezubí, tak to pomine…prostě že z toho štěně vyroste popř. ze štěněte vyroste pubescent, který plynule přejde z kousání na štípání…joj, to je paráda, když vás pubescentní psí tele štípne do zadele a ještě se potutelně usmívá, jaká je to bžunda, když panička vypískne a začne hartusit….
Určitě najdete spoustu rad o tom, že kousací štěně je nejlépe převést na hru s hračkou (samozřejmě interaktivní - hračka musí “bojovat”, takže to musí být hra s páníčkem a hračkou)….hodně se mi osvědčil takový plyšový krokodýl, který byl zároveň “maňásek” dala se do něj strčit ruka a ta mohla pak hýbat s čelistmi…..myslím, že v období přezubování je dobrý dát štěněti něco, co může kousat…já mám pouze velké psy, tak u mě to je vždycky obrovská hovězí kost i s klouby. Určitě najdete rady, že štěňátko resp. psa máme učit co má dělat a ne co dělat nemá….tak já za sebe nebudu říkat, že je to v některých případech v kousacím období nemožné, ale ne vždy se mi to povedlo…prostě to asi neumím.
No já mám teda zkušenost i se štěňaty, které mi na hračku převést nešla…resp. když se dostala do kousacího módu, tak to bylo opravdu do ruky a nějaké mávání plyšákem, uzlíkem a podobně je vůbec netankovalo. Nabídka jiné hry, třeba přetahování, se nesetkala se zájmem.
První taková expertka byla Sára…kříženka berňáka a BSP…jedním slovem děs a běs, který na nás útočil s výrazem “roztrhám tě na cucky”…opravdu na tom nebylo nic roztomile štěněcího….tak tam teda nepomáhalo nic…stačil oční kontakt a čubulka hned startovala….doma jsme měli takový popěvek “chodí štěně okolo, nedívej se na něho, kdo se na něj koukne, toho Sára kousne”…a podotýkám, že pravdivý. Byla opravdu hrozná. Jediné, kdy šlo kousání stranou bylo, když jí samotnou něco zaujalo, třeba vraždění plyšáka, když spala a nebo když jsme šli ven. Takže z mého pohledu u takového štěněte je důležité ho “utahat”…a když tedy nemá zájem o hru doma a jen by kousalo, tak ho vzít ven…utahat ho (přiměřeně věku, plemeni, temperamentu) fyzicky, ale i tu hlavinku třeba taky formou hry pocvičit..nějaký aportíček, hra na honěnou, trénování odložení …ono je totiž pro štěndo kolikrát těžší zůstat na místě byť jenom chvíli a třeba jen metr od páníčka…hrát na honěnou, na schovku, přetahovanou….a samozřejmě psí kamarádi jsou super. V tomto případě platí o to víc, že unavené štěně = hodné štěně. Vyrostla z ní ta nejmazlivější a nejněžnější psí bytost na světě. Ve své podstatě bych neřekla, že to byla nějaká výchovná zásluha.
Na druhém místě je teda Gina…pyrenejský horský pes…ta teda nebyla tak “agresivní” jako Sára, ale byla omega kousací…u ní jsme popěvek neměli, ale jak jsme jí slyšeli, že se blíží a to slyšet bylo, protože dupala jako slon, vůbec nechápu, jak může malé štěně takhle dupat, tak hned někdo z nás hlásil “bacha bílá smrt jde”…pomuchlovat, pohladit, opusinkovat tu malou, nádhernou, nadýchanou, bílou kuličku bylo teda o tom, že bude zákus do ruky, v případě snahy o pusinku hrozilo, že budu mít amputovaný nos. U ní jsem si vyrobila improvizovaný kousací “rukáv”…no prostě jsem si obalila ruku osuškou a kousalo se na povel…musela si sednou a čekat na povel…pak kousala do toho “rukávu”…a když se mi osuška třeba uvolnila, tak zase povel, aby přestala, sedla si a čekala až zase přijde povel na kousání. Taky se dala přemluvit, že místo kousání budeme hrát na honěnou…tedy že já budu honit jí a tak jsme třeba běhaly v obýváku kolem stolečku.
S teriéry nemám zkušenost, ale co jsem tedy vychovala 7 štěňat, tak musím říct, že co štěně to originál a platí na něj trošku něco jiného a na to, na které neplatí nic, co jsem vymyslela?? Tak tam nezbývá nic jiného, než zvednout zadel a tradá ven, protože tam je toho většinou tolik na objevování, že má štěndo jiné starosti, než kousat páníčky.
