Mazel, nebo nemazel?

Já tak nějak myslím, že každá kočka je jiná a projevuje náklonost jiným způsobem.
Mám doma kočku a kocoura. Kocour si na nás klidně lehne, lepí se na nás co nejblíž, když vedle nás odpočívá a vyloženě vyhledává ten těsný kontakt, když má mazlivou.

Kočka třeba moc ne. Je na mě velmi fixovaná, chodí zamnou všude jako ocásek, otírá se neustále o nohy, chce hladit, ale prakticky vždy leží vedle a tak, že mezi ní a člověkem je alespoň nějaký minimální prostor. Většinou na mě skočí a kouká mi usilovně do obličeje (a mňouká) když už fakt moc chce, abych ráno vstávala 😀. 

Kočky kamarádky jsou taky úplně jiné. Když k ní přijdu na návštěvu, jedna mi neskočí div na hlavu…ta chce prakticky pořád sedět/ležet na NĚKOM, zatímco ostatní její kočky vůbec. Vztah má se všemi stejně dobrý. 

Jestli se to naučit dá? Hmm…asi bych prostě kočku nechala, ať mi projevuje náklonost tak, jak je příjemné jí. 

Někdy - když člověk tolik netlačí na pilu, se v některých věcech nestačí pak divit. Máme “půlku” kocoura - napůl se sousedy, nastěhoval se i k nám. Je to pravej vesnickej sekáč a semo tamo vokáže svou něžnou dušičku. Ne moc často, aby nepřišel vo imáge, ale vokáže. Sousedka chudera je moc hodná osoba a pořád ho měla do určitý doby tendence chovat a on to nesnášel - hlavně proto, že ho brala jako mimino. já jsem si s ním nacvičila signál - sednu na bobek a zetleskám, když jchce, přijde a já ho můžu bez úhony pochovat. Ona ne, jí zmasakruje. My když ho zvedáme, je to zvedání “na kočku”, tedy nikdy není na zádech. A od nás se chovat dál, chvilinku, ale dá. A já mám i tu výsadu - že pri společným venčení s ohaři mi občas doslova vleze na záda - v létě blbý, uznávám. Ale necháváme mu jeho osobní prostor a necháváme to na jeho rozhodnutí. A on to bere jako plus. A dokonce si v hnusným počasí nechává utřít i tlapičky.

Josef:

Ahojte,

mám skoro dvouletého kocourka v bytě, je to opravdu mazlivý a aktivní typ. Když se chce mazlit, lehne si na podlahu a začne se dožadovat a já k němu musím jít a mazlit se s ním na zemi, případně miluje když ho nosím. Co je otázka? Proč nechce přijít za mnou a lehnout si na mě, případně vedle mě? v posteli se mnou a ženou spí každý den (u nohou). Nějaký blok? Jde to kocourka naučit?

Děkuji předem za názory 🙂 

Nelze naučit. To my bydlíme u své kočky.

Mám momentálně čtvrtého a pátého kocoura. První spal v posteli, mazlil se i v náručí a nechtěl ven. Druhého bohužel brzy přejelo auto. Třetí byl mazlivý, ale v náručí nevydržel a v noci byl většinou venku. Čtvrtý spí opět v posteli a nechodí ven, chování v náručí nemiluje. Pátý se občas přijde přitulit, většinu času tráví v létě na balkóně, v zimě na kamnech, chování v náručí mu nevadí, ale v posteli je se mnou výjimečně.

Taková je má malá statistika. Prostě respektuji, že každý byl a je jiný.

Britky, polovenkovní - zahradní. První generace, kočka a kocour. Nemazlící, vyjímečně chvilku pohladit. Jelikož spávali většinou se psy v boudě, nebo spíš ve psí boudě, kde psi nespávali, nějaká postel ani nevěděli, že je. Vzít některého do náruče, tak měl amok. Nikdy si nelehli ani k nám, natož na nás. Myšleno na gauči. Druhá generace - opět kočka a kocour, už pobývají více v baráku, psy už nemáme, tak se víc fixujou na nás. Víc je tedy v uvozovkách😉Kocour se chodí pomazlit častěj, ale je to max minuta hlazení a stačilo. Ale chvíli zůstane s náma i ležet na gauči, jen ho nesmíme otravovat, jinak odejde. Pochovat se nechá tak, že si zvyknul, že ho večer přenáším na spinkání do pracovny, pokud nejde spát někam ven. Kočku vemu na ruce jen, když třeba přijedem a jsem ráda, že jsem ji našla OK, ale ona to nesnáší a je nafučená ještě víc😜 Že jsme nebyli doma a ještě si ji dovolím zvednout😎 Někdy v létě nad ránem, vyšplhá přes pergolu do patra a s ječením mi vyskočí na postel. Najednou je mazlivá, vyjímečně dokonce šlape na mě. Já musím hladit a škrabkat. To ví, že je nebezpečné, protože se stalo několikrát, že jsem u toho hlazení usnula a následně ji skopnula z postele, takže se raděj odklidí do rohu k nohám(mám140cm postel) Nikdy si nelehne k hlavě, nikdy si nelehne tak, že by se přitulila. Když je jí zima, raděj zaleze na křeslo pod župan. 

Každý z kocourů projevuje svou lásku jinak. Láska introverta a extraverta je zcela jiná. 

Můj starší kocour, který je introvert - má rád svou rutinu tj. mazlení nazýváme “povinnosti”. Pokaždé přijde ráno po snídani a večer. A vydrží klidně celou dobu na klíně. Také je mnohem více závislý na mé přítomnosti, většinu času chce být ve stejné místnosti jako já. A není to pouze u mě, i k mému mladšímu kocourovi se chodí mazlit v určitý čas tj. většinou před večeří ho jde olízat. 

Mladší kocour je více spontánnější. Ten přijde několikrát za den, a když má chuť tak si mazlení vymůže mňoukáním. Či bude tak dlouho chodit až to vzdám a jeho rozmarům se podám. Často za starším kocourem chodí jen tak, aby ho olíznul a šel dál. Navíc také máme rutinu mazlení před snídaní, kdy se nechá chovat bez jakéhokoliv povyku. Ale malý je celkově mazlivější a mnohem častěji chodí k návštěvám. 

Tak já mám kocoura, co se mazlí kdykoli a nadšeně a téměř jakkoli dlouho. Nemá problém se chovat a ještě se blaženě tiskne. Když má příležitost, miluje si lehnout ke mně do postele, a vydrží spát celou noc způsobně stočený někde okolo a nebo mezi mojí hlavou a ramenem nebo přitisknutý někde přes deku ke mně. Když se ráno vzbudí dřív, vůbec neotravuje a dívá se na mě měkce a čeká, až procitnu, žádné řvaní, probodávání pohledem ani vy*írání, je to fakt miláček. A mám za to, že hodně udělala výchova, protože jsem z něj trochu udělala psa. No a také to, že je prostě sám v bytě (ven nechodí). Má jen mě na veškeré zábavy, což ho činí na mně hodně závislým. Tak mě má chudák rád tak nějak z donucení 🙂

Ještě dodám, že třeba kočka se nechá chovat, ona si vlastně “nechá” dělat skoro cokoliv. Já nevím jestli je to vlastnost ragdollů (měli by se v náručí podvolit jako hadrová panenka), ale ona fakt drží, i když se jí něco nelíbí. Proto si myslím, že jsme měli tak lehké začátky i s inhalátorem.

Já na ní poznám, že se jí něco nelíbí už z výrazu obličeje 😀…umí se docela ksichtit. 

Ale občas má náladu, že se chce chovat jako miminko, to si s ní povídám a nosím ji takhle po bytě…nebo se takhle nechá chovat, když něco dělám u počítače. Ale musím ji vyloženě vzít a až potom na ni poznám, jestli teď jo, nebo ne. Není to tak, že by mi do náruče skákala sama 😀.

Ale jsem ráda, že mám kočky jaké mám…velmi kontaktní (si myslím😀). Třeba britky, co psala Lesní žínka bych nechtěla…a to nemyslím nijak špatně, jen mi více vyhovují kočky které vyloženě vyhledávají naši společnost. Měla jsem takového i kocourka na vesnici, když jsem ještě bydlela u rodičů. Když jsem přišla ze školy, tak se skoro celý den odemne nehnul a chodil zamnou jako ocásek, spal tak, aby na mě viděl. A to byl kocour venkovní a domů mohl jen, když jsem byla doma i já.

Já také ne - ačkoliv britské kočky jsou všude doporučovány jako nejlepší volba pro začínajícího prvo chovatele. Nevyžadují takovou péči o srst, a nemají problémy s chováním. Ale když si člověk uvědomí, že kočka žije 13-15 let, tak jsem rovnou šla do rasy, kterou jsem vždycky chtěla (a naštěstí mám štěstí na kocoury - problémové chování nemají, i když mladšího mám v pubertě.)

Mě s mojí povahou právě briťáci vyhovují. Jasně, když už nemám psy, potřebovala bych občas muchlování trochu víc😉ale zase na druhou stranu, mám sama povahu nezávislou, Worka se muchlovat nechal(kdykoliv a od kohokoliv - to je povaha samojeda) ale nezávislý byl velmi, žádná vtěrka. Berňák byl závislý velmi, ale neotravoval taktéž, protože muchlování nemusel😛Takže kočka, co se pořád nevtírá a neotravuje, když pleju venku, nebo si chci pak oddechnout u telky😉 nebo prostě v klidu spát…je akorát pro mě👍 Je možné, že to ty kočky vycítí a přizpůsobí se. Ale zase…když jsem měla obyč venkovské micky, tak to byli taky ti závisláci, co se pořád otírali a chtěli mazlit. Tak nevim, no😇

My máme len obyčajného dedinského kocúra -polovokajšieho - ten sa mazná rád, ale len so mnou a ešte občas s dcérou - proste si vybral. Syna si nevšíma, polovičku obchádza. Ja by som si to ani nevšimla, že je takto vyberavý, ale keď sa s ním chceli pomojkať susedove deti tak to dal teda riadne najavo, že nie - prskal, škrabal. Je proste ako pes - pribieha na zavolanie, pozná aj auto, ktorým prichádzam a to svorne so psom čakajú pomojkanie a pamlsok keď vystúpim, z domu sa spôsobne pýta von (zrušila som aj mačacie wc doma - vôbec ho nepoužíval), večer si pri tv ľahne na mňa, v záhrade plejem v spoločnosti psa a kocúra. Jednoducho taký je - rešpektujeme to. Každý sme nejaký - a mačky majú svoju osobnosť netreba im do toho kecať - oni si vlastne ani nedajú ☺  

Vy máte mou půlku kocoura Mousese? 🙂 Chová se úplně stejně. Jen teda vlastně s výjimkou toho, že manžela má rád a i ho hodně respektuje, nechá si od něj udělat ošetření kde čeho.

Moji kocouři jsou umazleni a uvrnění, jeden kastrát, druhý v plné palbě. Mám je stále za zadkem, hlavně když jdu na záchod a do vany, ten starší chodí na kšírách rád i s náma na zahradu, kde si lehne, prostě chce mít stále naši společnost. Jo mám Sibiřky. Holky se zase mazlí jen někdy, když mají náladu, kluci by se mohli mazlit furt 

Oba naši kocouři jsou docela kontaktní. Jeden se chodí mazlit ráno, druhý večer. Ale chodí oni sami. Někdy si je samozřejmě odchytnu a mazlim se, minule jsem staršímu říkala, že už se za mnou v noci nechodí tulit. Bum a ráno kocour vedle mě v posteli. 😂 Teď jak bylo horko spali mimo postel, jinak je mívame nasačkované v nohách. A pokud chci, aby se přitulili ke mně, přikryju se dekou. Je z jedné strany taková jak beránková. Oba ji milují, svorně ji ocucávají a u toho předou jak o závod.