Pes do bytu

Máte krávy a divočáky pro leoparda?

V paneláku? Tak to je hustý!

Krávy nepotřebujou, bude honit cyklisty a sundavat je z kola.

Mám v bytě druhýho psa, tento je střední, první byl větší, třicetikilový.

Není to o velikosti, ale o povaze zvířete. Hyperaktivní pes, který potřebuje pořádně zaměstnat, bude úplně jinak časově náročný, než klidný pes. Můj první pes byl tak do 6-7 let dost náročný na pohyb, zase ale nepotřeboval na procházkách zaměstnání, zaměstnal se vlastním čumákem, takže jsem mu nemusela vymýšlet neustále zábavu. Nynější pes je klidnější, není nutné průběžně pořádat celodenní výšlapy, vystačí si třeba s hodinovou procházkou 2x denně a večer 20 minut na vyčůrání. A taky mu nemusím venku vymýšlet zábavu.

Cvičák nepovažuju za nutnost, nutnost je psa vychovat, vycvičit. Podle mě to dneska chce spíš znát nějakýho dobrýho trenéra (a být ochotný za ním vážit třeba i delší cestu), a zároveň vědět, kterým trenérům/cvičákům se určitě vyhnout. 

Bordel doma ze psa nevyřeší utření tlapek ve sklepě. Pes je v době bláta a mokra špinavý celý, když se oklepe, máte bláto pomalu i na stropě (omyvatelná barva na zdi to částečně řeší). Pokud se tomu chcete vyhnout, musíte ho buď důkladně vytírat ručníkem (tím se bláto přesune na vás) anebo ho někam zavřít, než uschne. Navíc si z procházky přinesete mokré a zablácené vodítko, stopovačku, náhubek, psí bundu, …. Takže vyhradit místo, kam se tyto věci odkládají, aby zároveň mohly schnout. Když je pes náhodou zrovna suchý, tak se jde napít a cestou od misky mu z tlamy ukapává voda, kterou rozšlape, a hned máte zase špínu. Po procházce si jdete umýt ruce a rázem máte špinavé umyvadlo. Chlupy jsou všudypřítomné, nejen na zemi, ale třeba i v pračce po doprání vašeho oblečení. Vysávání aspoň 1x denně je ideál, nejlépe to řeší robovysavač, ty lepší umějí i vytřít. Prostě ten nepořádek je, a to i v místnosti, kam pes vůbec nechodí. Ale dá se na to zvyknout. 

Začátečníkovi bych poradila nějaké jednodušší plemeno, což zrovna leopardi a RR moc nejsou. 

Anonymní:

Bydlíme v bytě dva. Výtah tu máme a pravda, se psy zkušenost zatím nemám. Tlapky po vycházce bysme museli vyčistit vždycky ve sklepě. Oba směnujeme ale každý jinak většinou, takže vycházky by mohly být ráno i večer.

A když to směnování nevyjde jinak a budete směnovat oba stejně? Jak to budete řešit?

🙂 já to nechápu. 

Nechybí tomu výčtu plemen ještě vižla? 😀 

Jak leopardovi nahradím práci, kde nahání skot na nekonečných pozemcích a nezná vodítko, protože v životě takovou věc nepotřeboval?

Nebo ta prasata https://www.youtube.com/watch?v=avem-tq9uB8&t=304s&ab_channel=Life%27saBoar

Ten pes se ničeho nebojí. Drží prase. Sám. Drží živé divoké prase. 

Jasně že jsou tady labilní psi. Čím chcete nahradit to, pro co byl stvořen? Čmuchacím koberečkem a lízací podložkou? Puknu smíchy.

Nechybí tomu výčtu plemen ještě vižla? 😀

lepší výmar, je stříbrnej a má zvláštní oči.

Tak on to byl nejspíš výběr jen na základě kritérií “velký pes” a “líbí se mi”.
Nemysllím si, že by zadavatelka řešila povahu…Catahoula a labrador jsou úplně jiní psi.
 

Ale ona většina začátečníků, kteří si chtějí pořídit psa, žačínají většinou takto. Prostě je napadně že chtějí psa a koukají, který se jim líbí. O psech ze začátku nic moc neví.

Převládá názor, že genetika je přece blbost a psa máš takového, jakého si vychováš. Jenže to je blbost, kterou začátečníci bohužel nevidí. 

Já psa chtěla vždycky, jenže jsem ho nikdy nemohla mít a na vesnici jsem byla v kontaktu jen s dvorkovýma psama, se kterýma nikdo nic nedělal, takže kdyby mi tehdy v pubertě někdo řekl, že se psem musím x krát denně tohle a tamto, tak bych na něj asi taky koukala, jako by spadl z višně.

Jenže jsem se začala zajímat, vzdělávám se…a z nereálné akity jsem nakonec dvouletým výběrem přešla na krátkosrstou kolii a mlátila bych se do hlavy nad těma výmyslama v mojí hlavě pár let zpátky. Díky bohu že jsem měla dost rozumu na to, se nejdřív v oblasti psů vzdělat a nepořídila jsem si  hned akitu, protože je hezká…to by byl recept na katastrofu 😀

Zrzavci:

Nechybí tomu výčtu plemen ještě vižla? 😀

lepší výmar, je stříbrnej a má zvláštní oči.

Dobře zahráno. 😀

Noo, akitka by byl taky zajímací zážitek. Přesně takhle si kdysi moje známá pořídila akitu. protože se líbila příteli. Podotýkám, že před tím měla kokříka, který se jako první pes tak nějak samovychoval. Ona chtěla labroše, on chtěl akitu a vyhrál. A pak se nestačili divit ani jeden. On spešl neměl nadání týhle specifický povaze porozumět a taky si ho fena jednou podala.  Já měla tu čest být její přítelkyní - myslím té akity. Pustila si mě k sobě neskutečným způsobem - i proto, že jsem ji respektovala, její specifickou povahu. Jestli na něco v psím světě jsem tiše “pyšná”, tak na to, že jsme se s fenou  ostrou jako žiletka opravdu spřátelily a mohla jsem jí důvěřovat a ona mě. Měli ji rádi, ale nerozuměl jí v podstatě nikdo, ona se zamkla do svýho světa a mě do něj pustila. Bylo to sakra silný, a hrozně si toho vážím. 

A jak ta chuděra dopadla?

Tenurri:

Tak on to byl nejspíš výběr jen na základě kritérií “velký pes” a “líbí se mi”.
Nemysllím si, že by zadavatelka řešila povahu…Catahoula a labrador jsou úplně jiní psi.
 

Ale ona většina začátečníků, kteří si chtějí pořídit psa, žačínají většinou takto. Prostě je napadně že chtějí psa a koukají, který se jim líbí. O psech ze začátku nic moc neví.

Převládá názor, že genetika je přece blbost a psa máš takového, jakého si vychováš. Jenže to je blbost, kterou začátečníci bohužel nevidí. 

Já psa chtěla vždycky, jenže jsem ho nikdy nemohla mít a na vesnici jsem byla v kontaktu jen s dvorkovýma psama, se kterýma nikdo nic nedělal, takže kdyby mi tehdy v pubertě někdo řekl, že se psem musím x krát denně tohle a tamto, tak bych na něj asi taky koukala, jako by spadl z višně.

Jenže jsem se začala zajímat, vzdělávám se…a z nereálné akity jsem nakonec dvouletým výběrem přešla na krátkosrstou kolii a mlátila bych se do hlavy nad těma výmyslama v mojí hlavě pár let zpátky. Díky bohu že jsem měla dost rozumu na to, se nejdřív v oblasti psů vzdělat a nepořídila jsem si  hned akitu, protože je hezká…to by byl recept na katastrofu 😀

Souhlasím a podepisuji v plném rozsahu! 

Když jsem já svému okolí řekla, že po dvou letech uvažování a roce čtení a čtení a zase čtení a ptaní se (+ nějaké dílčí zkušenosti se psem z dřívějších let) jsem se rozhodla pro !!! (chraň bože) velkého PUDLA - chytali se všichni za hlavu. Že proč ne něco sportovnějšího, nebo něco, co teď letí… bordera, bull… 

Oba skvělí psi. Ale já jsem se navzdory těm dílčím zkušenostem vyhodnotila jednoznačně jako začátečník.

Žila u nich, skorem do svýho stáří teda, oni ji měli rádi, to ne, že ne. Jezdila na výlety, na psí tábory. No a pak se ale pořídil ještě jeden pes, protože ona akita není vhodná na treky, ten taky nebyl na treky úplně ideální, tak se pořídil ještě jeden a když se pak stěhovali, tak akití babička zůstala u rodičů. To když jsem se dozvěděla, tak mi to neudělalo dobře na duši. Argument, že jí je tam dobře a je tam zvyklá, u mně nějak neuspěl. Ale to už jsme nebyli v kontaktu.  Když umřela, bylo mi to hrozně moc líto. Byl to pes, u kterýho nikdo nenašel ten vnitřní diamant. A ona ho měla velkej. 

Kdo se posmívá půdlovi, je……………. mám to napsat?

ejch OT omlouvám se, ale musím,připomnělo mi to, když jsme se tehdy prvně potkali naživo a já jsem její paničku přesvědčila, ať se nebojí  a pustí jí, že ani mně, ani mýmu ohaříkovi nic neprovede. A ona s ním ščastlivě řádila jako magooor. Řvala u toho jak prokopnutá a dělala děsný výpady. Bylo to asi prvně- nebo jedno z mála, kdy si takhle mohla zařádit s psím kámošem.

Zrzavci:

Kdo se posmívá půdlovi, je……………. mám to napsat?

To byste pourážela půl mé rodiny 🤣

Ne, že by mi to tedy vadilo… 

Ale s věkem se mi značně obrousily hrany a dnes už jen občas upustím krapet toho sarkasmu, když se jó nedokážu udržet. Jinak mám - jako většina starších lidí - ráda svůj klid. 😊

A mimochodem - ti kritici z rodiny už přehodnotili své rychlé soudy, když holky vidí v reálu.

Mě teď hrozně příjemně překvapil jeden kolega, ale fakt hrozně - páč ač chlap, pravil - on furt leze někde po horách - že až přijde důchod, přijde pes a ………bude to právě půdle-důdle, protože si nastudoval!!! Nastudoval!! To je malej zázrak tohle slyšet. A půdle důdle mu prostě přijde jako fajn parťák. 

Byl to pes, u kterýho nikdo nenašel ten vnitřní diamant. A ona ho měla velkej.

To je moc hezky a pravdivě napsáno…👍

Přece nedám všanc svou srdcovku.🙂

Sardullah:

Byl to pes, u kterýho nikdo nenašel ten vnitřní diamant. A ona ho měla velkej.

To je moc hezky a pravdivě napsáno…👍

No, jak jsem psala, když se blbě vybere, není to příjemný pro nikoho ze zúčastněných. Lecky i nezúčastněných. Páč kdo chce ve svým okolí potkávat psa, kterýho majitel nevychoval, či nedokáže zajistit (to není případ mý akití přítelkyně) a ohrožuje okolí.