Zrovna nedávno jsem četla příběh anesteziologa, který se chlubil tím, že ženě při desátém porodu zachránili dělohu!!! Ne, že na tuto pseudohumanitu dojedeme, už na ni dojíždíme…😕
To je šikovný doktor, ne? Měl ji nenápadně nezachránit?
Následující komentář nemá nic s tím; autorem, co cituji, jo. Na to, co my potřebujeme a spotřebujeme, je potřeba hodně dětských otroků. Jen takový širší pohled.
To je šikovný doktor, ne? Měl ji nenápadně nezachránit?
Následující komentář nemá nic s tím; autorem, co cituji, jo. Na to, co my potřebujeme a spotřebujeme, je potřeba hodně dětských otroků. Jen takový širší pohled.
To je fakt!
Ještě by do menopauzy mohla stihnout takových 8 až 10 dětiček…
To je šikovný doktor, ne? Měl ji nenápadně nezachránit?
Následující komentář nemá nic s tím; autorem, co cituji, jo. Na to, co my potřebujeme a spotřebujeme, je potřeba hodně dětských otroků. Jen takový širší pohled.
By mě dost zajímalo, kdo pokrývá tu moji spotřebu, když já mám všechno z druhé ruky a oblečení syslím dvacet let.
Odpověď na příspěvek uživatele Buggyra z 12.07.2023, 11:36:17
Mám to podobně. S každým rokem proškrtávám delší seznam položek “zbytné”. Stále mám pár černých Petrů v ruce, ale třeba zrovna ten blbý mobil uprostřed lesa, který vůbec neznám a čuby koukají na mě, kudy dál… prostě s mapou a modrou tečkou, kde jsem, používám. (Jen ho měním až tehdy, kdy definitivně zčerná a ani po dlouhých domluvách se nehodlá vzpamatovat.)
Pro celou rodinu jsem spadla z Venuše, že řeším takové hovadiny jako jsou klecová vejce nebo fast fashion. (A v práci to není jinak.)
Byla bych pro, kdyby dnešní děti z celé Evropy jely na týden místo vyučování na výlet do Bangladéše třeba.
A když jsem ještě učila před mnoha lety, dětem jsem na konci školního roku četla Pohádky Oscara Wildea. Hlavně Šťastného prince a Mladého krále. A osmáci seděli, poslouchali, ani nedutali.
To já svůj mobil pro orientaci v terénu použít nemohu, jeho GPS lokátor na to prostě nestačí, nemá signál. Navíc odmítám mít telefon připojený k internetu, takže ani přes internet se nemůžu zapíchnout do mapy.
Ale mně to naštěstí neva, protože já se orientuji v terénu excelentně, navíc se nevyskytuji na neznámých místech, a pokud náhodou ano, tak zpravidla s papírovou mapou 🙂
No ale zase mám jiné, třeba tři auta (všechna teda starší 20 let).
Já ty hovadiny jako jsou klecová vejce a fast fashion neřeším, neb do toho jsem líná strkat peníze. Než bych koupila deset vajec za stovku, to si radši za stovku koupím slepici, která mi nanosí vajec za náklad 2 kč/ks. Mám pro to podmínky, tak co bych si nepořídila. Větší stopu za mnou nechávají ty granule pro kočku plné soji, kukuřice a sojou vykrmeného separátu.
Já jsem pro děti na konci školního roku potajmu stloukala gilotinu. Myslím, že to tušily, protože osmáci také seděli, ani nedutali. 😀
To já svůj mobil pro orientaci v terénu použít nemohu, jeho GPS lokátor na to prostě nestačí, nemá signál. Navíc odmítám mít telefon připojený k internetu, takže ani přes internet se nemůžu zapíchnout do mapy.
Ale mně to naštěstí neva, protože já se orientuji v terénu excelentně, navíc se nevyskytuji na neznámých místech, a pokud náhodou ano, tak zpravidla s papírovou mapou 🙂
No ale zase mám jiné, třeba tři auta (všechna teda starší 20 let).
Já ty hovadiny jako jsou klecová vejce a fast fashion neřeším, neb do toho jsem líná strkat peníze. Než bych koupila deset vajec za stovku, to si radši za stovku koupím slepici, která mi nanosí vajec za náklad 2 kč/ks. Mám pro to podmínky, tak co bych si nepořídila. Větší stopu za mnou nechávají ty granule pro kočku plné soji, kukuřice a sojou vykrmeného separátu.
Já jsem pro děti na konci školního roku potajmu stloukala gilotinu. Myslím, že to tušily, protože osmáci také seděli, ani nedutali. 😀
A to vás nikdo nežaloval?🙂 V dnešní hyperkorektní době…
Měla aspoň úspěch? A byl k tomu i historický komentář?
No proto je tam to “potajmu”. Úspěch mít nemohla, anžto o ní nikdo nevěděl. Ale zřejmě moje rozpoložení odpovídalo přípravám, páč dětičky na konci roku nápadně zkrotly. Historický komentář bych si nejprv musela vygůglit…
Odpověď na příspěvek uživatele Buggyra z 12.07.2023, 12:24:04
Když já jsem lapená v kleci jménem Praha ☹️. (Zavazující slib mě tu přidržel.) O vlastní slepici si můžu nechat zdát.
V práci s papírovou mapou mě tepal otec, takže ano, nedržím jí vzhůru nohama, ale poslední roky už mi to jednak úplně nejde a jednak se psy chodím zásadně mimo značené cesty i mimo cesty vůbec a když vidím ty jejich pohledy - “proč už zase stojíme?!” - tak to vzdám a kouknu jen rychle do placky :-/
Ale jak jsem bez psů - pohybuji se výhradně pěšky nebo na kole. Takže taky dobrá skoba. Čokli se vozí autem… no - hanba mi.
Já se vozím výhradně autem všude, takže v tomto punktu jsem hanbářka první kategorie. Ale jak říkám, já to neřeším. To je jen náhoda, že se chovám v některých aspektech existence eko-friendly 🙂